Příklon Evropy k pravici příliš nepomůže nezaměstnaným ani růstu ekonomiky

Zastánci společného evropského velkoprojektu to měli přes víkend opravdu těžké a marně hledali argumenty mluvící ve prospěch unie. Průzkumy veřejného mínění přesto ovládaly středové formace a další prohlubování nalevo i napravo politickým spektrem především škodí vyhlídkám ekonomického růstu i osudu nezaměstnaných v Evropě.

• Výrazný úspěch euroskeptiků v parlamentních volbách není možné jen tak přehlížet.
• Projekt společné Evropy je v ohrožení, neboť voliči odmítají snahy Bruselu o ještě hlubší integraci.
• Skutečnými poraženými v těchto volbách budou nezaměstnaní a také vyhlídky ekonomického růstu, protože Evropa je čím dál méně jednotná.

Euroskeptici napříč celou Evropou postupně získávají půdu pod nohama. Ovšem možná jim to nebude nic platné, protože většinu si v eurovolbách stejně zajistily staré struktury: konzervativci, liberálové, zelení a sociální demokraté. Konkrétně až 70 procent všech mandátů.

Evropě přitom v příštích pěti letech udá směr zejména to, jak se tzv. protestní hlasy promítly u klíčových politických stran. Pokud protiunijní strany jenom chtějí vykřikovat do světa Děkujeme Evropo, ale stačilo, pak se nejspíše dočkáme toho, že etablovaná politická uskupení se více přimknou ke středu a negativní hlasy se rozplynou. Jenže pokud euroskeptici přeci jen chtějí mít reálný vliv, pak budou hledat kompromis a jejich strategií bude získávat důležité hlasy při klíčových hlasováních.

Evropský parlament vypouští do světa každý druhý den nový zákon, což už je samo o sobě děsivé. Ale současně to taky dokazuje, že je dnešní unie především rozjetou mašinou, kterou je jen velmi obtížné zastavit. Systém Evropské unie je postaven a nastaven tak, aby byrokratický model chránil, a zcela zřetelně favorizuje proevropské politické strany.

Toto neobjektivní nastavení a momentum má za následek, že výsledky voleb ve Velké Británii, Itálii, Řecku, Dánsku i Francii je zcela nemožné ignorovat. Právě příklady z Francie a Británie mají největší váhu. Národní fronta vedená Marine Le Penovou obdržela 25 procent hlasů a nejspíše i 25 křesel. Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) v čele s Nigelem Faragem pak získala 28 procent hlasů a odhaduje se, že i 23 zástupců. Obě však zastínily tradiční dělbu moci mezi zavedené politické strany.

Šance, že si Velká Británie v referendu konaném příští rok vynutí vystoupení z evropského bloku, nyní nabírá konkrétnější obrysy a představuje reálné nebezpečí. Hlavně když Strana nezávislosti Spojeného království vstoupila na tamní politickou scénu. A podobné je to i ve Francii, kde si Marine Le Penová může začít myslet na slušný výsledek v příštích prezidentských volbách.

Příklon k vyčkávací strategii namísto plné podpory všeho evropského bude pro Evropu tou největší viditelnou změnou. Velká část etablovaných politických stran napříč Evropou ignoruje přání svých voličů a poohlíží se po nové strategii konkrétně strategii, která po tomto týdnu bude zahrnovat méně proevropské tematiky, než kdy dříve.

To vše je v naprosté opozici s prohlášením prezidenta Evropské komise Jose Manuela Barrosa v jeho proslovu o Stavu unie, kde uvedl: Problémem Evropy není to, že jí je všude plno, ale naopak je jí příliš málo. S tím však evropští voliči zcela jasně nesouhlasí a důsledky těchto voleb do europarlamentu se možná projeví pomalu a po troškách, ale v konečném součtu určitě významně.

• Národní fronta Marine Le Penové získala 25 procent hlasů, zatímco vládní socialisté Francoise Hollandea spadli na pouhých 14 procent.
• Britská UKIP sesadila tradiční strany a v europarlamentu obsadí 23 křesel, liberální demokraté propadli úplně.
• Dánsko, Maďarsko i Nizozemsko hlásí všechny výrazné zisky pravice.
• Středolevicová Demokratická strana odsunula v Itálii do pozadí pravicové formace a obdržela 40 procent hlasů.
• Německo se pevně drží své cesty středu a křesťanská unie kancléřky Angely Merkelové si připisuje 35 procent.

Nový evropský parlament bude mít silnou demokratickou reputaci, která je zakotvena v Lisabonské smlouvě a zahrnuje nové pravomoci k tvorbě zákonů. To bude pro velkou část evropské legislativy rozhodující. Celkově bylo přidáno více než 40 nových oblastí včetně zemědělství, energetické politiky (nebo jejích nedostatků), imigrace a evropských fondů. Parlament bude mít také konečné slovo při rozhodování o unijním rozpočtu.

Největší okamžitou změnou pak bude fakt, že bude nového předsedu Evropské komise schvalovat i Evropský parlament. Proto se dá i očekávat napětí mezi Evropským parlamentem a Evropskou radou. Nečekejte, že se domluví dříve, než na poslední chvíli.

Na 751 poslanců Evropského parlamentu funguje na principu koalic napříč jednotlivými členskými zeměmi a někdy také napříč jejich skutečnou stranickou příslušností. Jako nejzazší datum pro vznik koalice je stanoveno datum 23. června. Každá taková koalice přitom musí mít nejméně 25 poslanců ze sedmi různých států.

Zde mohou hrát protestní hlasy důležitou roli. Euroskeptické hlasy jsou totiž rozdělené. Podobně jako se nepodařilo před časem sjednotit názory americkému hnutí Occupy, může nedostatek společných cílů (až na negativní pohled na EU) vést k tomu, že je bude zavedená většina ignorovat. Zdvižený prst voličů, že je společný evropský projekt na hony vzdálen každodennímu životu jeho 500 milionům obyvatel, tak zřejmě bude opět přehlížen.

Bankovní unie, dodržování paktu stability a růstu, vysoká nezaměstnanost a nízký růst ekonomiky dál zůstávají obrovskou výzvou. Podle mě bude největší hrozbou pro Evropu dramatické zpomalení německé ekonomiky s blížícím se rokem 2015. Německo bylo přitom až dosud motorem Evropy a během krize se mu dařilo zejména díky exportům do Asie. Nyní však zpomaluje i Asie, a tak se dá čekat i oslabení evropských exportů.

A dojde taky na otestování ekonomické policie. Francie a Španělsko už nyní nedodržují rozpočtové schodky pro rok 2014 a 2015. Takzvané oživení je spíše stavem stabilizace, a ne skutečného růstu. Navíc historie nám ukázala, že každá unie byť primitivní se v časech propadu rozpadla. S koncem roku 2014 nás tak čeká další test. A nové složení Evropského parlamentu celou situaci neulehčilo, spíše naopak. Voliči a politici se očividně neshodnou. Každé referendum o vztahu k Evropské unii bude rizikové a tempo Evropy bude v příštích měsících nejspíše vycházkové.

Trhy přitom letošní výsledky voleb do Evropského parlamentu úspěšně ignorují, podle nich je sklenice poloplná. Ovšem s tím, jak nový parlament začne fungovat, bude pokračovat interní boj v Evropské radě, samotném parlamentu, ale i mezi radou a parlamentem a také mezi Evropskou unií a evropskými voliči. Na úplný závěr bych proto chtěl říct: Evropští politici a jejich voliči od sebe nikdy nebyli dál. Výsledkem toho bude další vlna neporozumění, která celou Evropu jenom oslabí její rozhodovací pravomoci budou omezené a trhliny se budou ještě více prohlubovat.

George Bernard Shaw jednou řekl: Největším problémem komunikace je iluze, že jí bylo dosaženo.

Evropa potřebuje konsolidaci a posun v oblasti politické i fiskální unie. A k tomu očividně nedojde. Také potřebuje zjednodušit své fungování. Ale ani to není příliš pravděpodobné. Naopak se neustále zvyšuje složitost celé politiky a rozhodovacích pravomocí. Pole poražených opět zaujmou nezaměstnaní, ekonomický růst a reformy. Naopak zvítězí ten, kdo si bude kupovat více a více času. Je to smutné, ale je to tak.

Hlavní analytik Saxo Bank Steen Jakobsen

Steen Jakobsen byl v březnu 2011 jmenován do funkce hlavního ekonoma Saxo Bank, kam se vrátil po dvouleté přestávce. Během této doby pracoval jako investiční ředitel ve společnosti Limus Capital Partners. Před svým odchodem na počátku roku 2009 působil v Saxo Bank téměř devět let jako investiční ředitel. Má více než 20 let praxe v oblasti proprietary trading (obchodování na vlastní účet) a alternativního investování. Po absolvování Kodaňské univerzity, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank.

Přečtěte si také