Izrael opět vítězí. Izraelský zemní plyn začíná proudit z Levantské pánve

První plyn začíná proudit z izraelského gigantického těžebního pole Tamar v Levantské pánvi. Tato událost může zcela překreslit středozemní energetické mapy a má sílu změnit i geopolitickou situaci.

Společnost Noble Energy Inc. (NBL) 30. března oznámila, že začala dodávat do Izraele zemní plyn z pole Tamar rozkládajícího se v Levanské pánvi. NBL vlastní 36% podíl společně s dvěma izraelskými firmami z Delek Group, každá s podílem po 15,6 %. Dalšími účastníky jsou izraelské firmy, Israemco s 29 % a Dor Alon se 4 %.

Grafická analýza NBL

Ze začátku bude zemní plyn sloužit k uspokojení vnitrostátních izraelských potřeb, ale export do zahraničí začne během 2-3 let. Izrael chce exportovat zemní plyn hlavně do Evropy a předpokládá, vybudování podmořského plynovodu přes Turecko, které již má vybudovánu infrastrukturu, která by ho mohla dopravit do Evropy.

Konkurenční závod o využití tohoto přírodního bohatství je v plném proudu. Odhaduje se, že celkové zásoby zemního plynu v pánvi Levant dosahují neuvěřitelných 122 trilionů kubických stop a 1,7 miliard barelů ropy. Libanon a Kypr se také snaží o využití svého území v pánvi Levant. Kypr již objevil zemní plyn a Libanon oznamuje, že svůj mořský pobřežní šelf zkoumá.
Kyperská vláda uvádí, že její zásoby zemního plynu dosahují neuvěřitelných 60 trilionů kubických stop plynu, ale to zatím nejsou ověřené údaje a od komerčního využití nás dělí ještě mnoho let. V nejlepším případě by mohla těžba začít po pěti letech a export do zahraničí lze očekávat nejdříve okolo roku 2020.

Izrael má z hlediska produkce a budování těžební infrastruktury náskok, ale k tomu aby mohl plyn vyvážet, nutně potřebuje Turecko.

Čtěte dále:
Izraelský zemní plyn mění poměr sil, nová bitva začíná,
ETF na zemní plyn
Ropa a plyn – pět nejnadějnějších oblastí v roce 2012. Část první ...

Původně byla ve hře varianta plynovodu, která by propojovala jak Kypr, tak Turecko, ale je zde příliš politických překážek, které stojí v cestě tomuto plánu. Znamenalo by to přinejmenším vyřešit problém mezi Kyprem a jeho tureckou částí. Z technického hlediska by bylo nejlepší vybudovat plynovod, který by spojoval veškeré zdroje v Levantské pánvi, včetně Libanonu, Izraele, Kypru a Turecka, ale to je jen geopolitické zbožné přání.

Začíná se rýsovat, že jediné schůdné řešení je izraelsko-turecký plynovod. V tomto duchu je třeba chápat i bezprecedentní omluvu Izraele Turecku za zásah při námořní blokádě, při kterém zemřelo několik tureckých občanů. Bez této omluvy, kterou zprostředkoval prezident USA, Barack Obama by v Turecku plán na společný projekt nemohl získat vnitrostátní podporu.

Tento vývoj vyvolává nervozitu na Kypru a v Libanonu, protože je jednoduše odstřihuje od budoucího možného využití. Politické síly v Libanonu nechtějí připojení na plynovod s účastí Izraele a Turecko zase nechce připojení Kypru.

Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na ruské zájmy v oblasti. Gazprom nechce ztratit svůj vliv na evropské trhy, takže po návštěvě prezidenta Putina v Izraeli získal právo na vlastní těžbu v Levantské pánvi, která zahrnuje exkluzivní práva na výrobu zkapalněného zemního plynu (LNG). Rusko má plán, že přesměruje izraelskou produkci mimo Evropu a bude dodávat zkapalněný zemní plyn na vyhládlé asijské trhy. Rusko hodlá investovat do vybudování plovoucí továrny na zkapalňování zemního plynu 5 miliard dolarů. Na oplátku chce získat výhradní práva na export veškerého zemního plynu z pole Tamar. Gazprom již v tomto směru podepsal příslušné kontrakty, ale v současné době čeká na schválení financování ze strany izraelských orgánů.

Pro Izrael začínají zlaté žně. Vlastní odhadovaných 435 miliard kubických metrů zemního plynu. (16 miliard kubických stop v poli Leviathan a 250 miliard kubických stop v poli Tamar). Celková hodnota tohoto plynu dosahuje na evropském trhu 240 miliard USD. Pole Tamar samotné zvýší izraelský HDP o 1% ročně. Elektrárny běží na zemní plyn, takže bude následovat pokles cen izraelské elektřiny, protože se sníží náklady na její výrobu.

Pro Evropu znamená tento vývoj snížení závislosti na Ruském zemním plynu, což například vyústilo do nově nalezené politické odvahy jednat s Kyprem bez ohledu na ruské zájmy.