Předvánoční úklid v eurozóně

Lídři největších evropských ekonomik mají před sebou do konce letošního roku ještě hodně práce, aby na evropských finančních trzích udrželi alespoň tak klidnou atmosféru, jaká na nich panuje nyní. Vždyť ještě před 3,5 měsíci euro atakovalo svá dvouletá minima, když prorazilo úroveň 1,20 EUR za USD. Tehdy situaci zachránil prezident ECB Mario Draghi, když prohlásil, že Evropská centrální banka začne nakupovat dluhopisy zadlužených zemí. Svými slovy povzbudil investory a jejich poptávku po těchto instrumentech, což vedlo k poklesu hrozivě vysokých výnosů dluhopisů a stabilizaci situace na finančních trzích. Od té doby se na starém kontinentu v podstatě nic zásadního nezměnilo.

Již několikrát jsme mohli být svědky mocenského boje a politických tahanic v národnostně-různorodé Evropě. Stalo se tak již zvykem, že k dosažení vzájemného konsenzu mezi evropskými partnery vede zpravidla dlouhá cesta vyjednávání a ústupků. Zdá se, že evropská politická scéna činí reálné kroky až v okamžiku, kdy už jde skutečně do tuhého. A to tedy na koci roku půjde. Bude se totiž schvalovat sedmiletý rozpočet Evropské unie, a to na summitu 22. a 23. listopadu. Navíc EU si stanovila cíl nalézt rozpočtový kompromis do konce roku 2012.

Premiér Velké Británie David Cameron již nyní vzkazuje, že bude rozpočet vetovat v případě, že výdaje půjdou nad hladinu inflace (cca 2 procenta).  V tom by mohl mít podporu Francouzů a Němců. Evropská komise je naopak k šetření skeptická, protože se obává, že tyto kroky nejvíce zasáhnou malé podnikatele. Navíc jak je již známo, utahování opasků v Evropě bývá těžko průchodné. Kromě Londýna se minulý týden proti rozpočtu na období 2014-2020 ozvalo i Dánsko. Tamní premiérka Helle Thorning-Schmidtová trvá na tom, že pokud nebude zrušen systém rabatů, budou Dánové jakožto čistí plátci požadovat rabat také, a to ve výši 1 biliónu dánských korun (134 miliónu eur). Kdyby Dánsko dosáhlo svého, bude muset být výpadek dánských příspěvků nahrazen příspěvky jiných zemí.

Napjatá politická situace v Anglii a neschopnost dospět ke vzájemné dohodě mezi Londýnem a Bruselem by mohly na premiéra Camerona vyvinout takový tlak, že by dokonce mohl využít této schůzky k požádání o opuštění klubu Evropské unie. Paradoxně tento summit by měl kromě sedmiletého rozpočtu řešit užší vzájemnou evropskou spolupráci na poli fiskální a bankovní unie.

Je celkem pravděpodobné, že nás do konce roku čeká ještě několik napínavých obchodních seancí. Kromě tedy již zmiňovaného sedmiletého rozpočtu, což bude bezpochyby obrovský mocenský boj, je potřeba doladit již nakousnutou bankovní a fiskální unii. Takovéto unie, hlavně tu fiskální ve smyslu dodržování rozpočtových pravidel, potřebovala eurozóna již dávno. Tady své vyjednavačské schopnosti poměří Německo a Francie.

Prezident Hollande požaduje, aby bylo důsledně dodrženo následující pořadí. Nejdřív musí být vzájemná solidarita, tedy propojení státních dluhů všech zemí eurozóny s pomocí Německa, a až poté lze myslet na větší politickou integraci. Německo se ale do další pomoci nepohrne, aniž by mělo záruky, že když mají státy eurozóny za sebe vzájemně ručit, musí tu být pevně stanovená kontrola a dohled nad dodržování přijatých závazků (fiskální unie).  Jakákoliv další finanční podpora zemí eurozóny by tudíž pro německou kancléřku Angelu Merklovou znamenala žádat o peníze tamní parlament a navíc opětovně ochudit své voliče, kteří se budou již příští rok v září rozhodovat, komu dají v parlamentních volbách svůj hlas.

Posledním třešní na dortu jsou Španělsko a Řecko. Madrid od té doby, co ECB prohlásila, že je připravena nakupovat dluhopisy zadlužených zemí, což následně stlačilo jejich výnosy dolů, úspěšně přežívá bez záchranného balíčku. Je pochopitelné, že pokud si výnosy státních dluhopisů opět nesáhnou na svá maxima, tak se Španělé budou zuby nehty bránit tomu, aby požádali Evropskou unii o pomoc. Jejich postup je logický, protože kdyby o pomoc požádali, tak by se automaticky dostali pod přísnou kontrolu inspektorů, stejně jako tomu bylo v případě Řecka, Portugalska a Irska.

Co se týče Atén, tak ty nejsou schopny opětovně nastartovat ekonomický růst, který by lidem přinesl práci a pomohl splácet státní dluhy. Zkušenost ukazuje, že politika utahování opasků je v jejich případech nedostatečná. Zadlužení země nyní dosahuje 190 procent ročního HDP. Je velmi pravděpodobně, že věřitelé budou muset Aténám opět část dluhu prominout, jestli budou mít zájem na tom, aby Řecko setrvalo v eurozóně. Přísné Německo nechce ale Řekům nic odpustit.

Kromě politicko-mocenských záležitostí bude muset Evropa najít cestu zpět k ekonomickému růstu,  bez kterého zůstanou milióny lidí bez práce a starý kontinent se ze svých dluhů jen těžko vylíže.

Michala Moravcová

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze obor Finance. Působila ve společnosti WOOD & Company v Praze, kde pracovala jako trader na akciových trzích. Specializovala se zejména na trhy střední a východní Evropy. Momentálně pracuje jako analytička finančních trhů ve společnosti Bossa. Součástí její práce je analýza domácí i zahraniční makroekonomické situace a její vliv na finanční trhy, zejména na forex. Věnuje se ekonomickému vzdělávaní veřejnosti a publikaci ekonomických článků.

Společnost BOSSA je stabilním obchodníkem s cennými papíry, který se v evropském hospodářském prostoru pohybuje již 17 let. Za dobu své existence se dočkala mnohých ocenění. Např. časopisem Forbes byla několikrát označena za brokera roku a to zejména na svém domácím - polském trhu. Od roku 2012 vstupuje také na trh český, kde může své klienty oslovit obchodní platformou Metatrader 4 pro PC i mobilní zařízení, kamennou pobočkou v centru Prahy, technickou podporou i zpravodajstvím v českém jazyce, stejně tak strukturovaným systémem bezplatného vzdělávání, které zajišťuje tým zkušených odborníků i mnohaletých traderů.