Pecinova gerila řádí a Klaus čestným předsedou ČSSD

Prima v poslední době docela tlačí na pilu. Po pozvání pana prezidenta do minulé Partie dostal tentokrát příležitost předseda vlády. Jednalo se o jakési rekapitulační pásmo, při kterém si premiér vydatně pomáhal uměřenou gestikulací a moderátor občasnými krátkými pojezdy svého křesla. Právě otevřené okno do roku 2010 pak neskýtá příliš nadějné vyhlídky, s čímž souhlasili aktivnější diváci, neboť zhruba dvě třetiny zúčastnivších se tradiční ankety pochybovalo o tom, že letošní rok pro ně bude lepší než ten loňský.

Nejen projev Jana Fischera, ale i celý pořad, v němž oznámil předběžný schodek státního rozpočtu ve výši 195 miliard korun, působil seriózním dojmem, což již nelze tak úplně prohlásit o Otázkách Václava Moravce. Svědčí o tom nadpis tohoto článku, jehož společnými autory jsou s jistou licencí Mirek Topolánek (první polovina) a Václav Moravec. Jde o dobrou, ale zdaleka ne úplnou ilustraci průběhu debaty, která se z velké části pohybovala spíše na úrovni mediální show a jen občas připomínala korektní duel za použití racionálních postupů a sofistikovaných argumentů. Tím se ovšem netvrdí, že by oba aktéři nějak nadužívali unfair metody, dokonce si popřáli vše dobré do dalších měsíců, s výjimkou úspěchu ve volbách. Na první pohled by se dalo říci, že Jiří Paroubek byl uměřenější a solidnější, nicméně z pozice diváka působil více váhavě, ne-li vlažně, neboť šéf ODS před sebou hrnul věty jako tank, bez zaváhání a mnohdy takovým tempem, že nebylo možné rozpoznat začátek a konec myšlenky. Na své příznivce však musel působit rozhodně jako suverén, který ví o čem mluví a má to v hlavě srovnané.

Bylo mu naprosto jasné, že např. pokusy o odbourání poplatků za recept každý pochopí jako torpedování úspěšného nástupu zdravotní reformy, stejně jako nepochyboval o tom, že zrušení třídenní karenční doby nemocenského je zločinné opatření. Paroubek sice odporoval a takové záměry obhajoval, ale zároveň nedokázal jednoduše vysvětlit třeba to, že v podstatě se jedná o tunel systému, jehož přebytky jsou využívány pro jiné účely než pro které se inkasuje pojistné. Pravdou však je, že ani Topolánek přesvědčivě nevysvětlil proč podle jeho tvrzení jdou opatření socialistů proti mandatorním výdajům, ale právě způsob jakým své sentence prezentoval jim dával punc uvěřitelnosti. Bylo to i v případě, když prohlásil směřování socialistů a komunistů do jedné vlády za konečný cíl. To předák socialistů jednoznačně popřel, stejně jako oba unisono odmítli alternativu velké koalice. "Nesmiřitelní rivalové" se na druhé straně shodli na iluzornosti představ o brzké změně volebního systému či zavedení klouzavého mandátu, stejně jako na potřebě bojovat proti korupci.

Zásadní rozpory samozřejmě přetrvávají v názorech na otevřenou i "plíživou" modifikaci struktury státního rozpočtu a na existenci či využití případných zdrojů pro ni. Vzhledem k tomu, že premiér nadále trvá na úsporných opatřeních (včetně zmrazení šrotovného a třináctých důchodů), nechme se překvapit jak budou předsedové nejsilnějších stran hovořit po plánované schůzce u šéfa kabinetu, kterou tento avizoval již na měsíc leden. Ta se odehraje bez televizních kamer a zásahů moderátora, sice inteligentního, zbytečně často však inklinujícího k odlehčujícím, ne vždy však přínosným, poznámkám.

Další informace a zajímavosti zde, v rubrikách trpících vánoční pauzou.