Kauza KATO a novinář Martin Řezníček

"...Když jsem otevřel dveře a vstoupil jsem do chodby domu, tak jsem uslyšel pípnutí mobilního telefonu, jako když přichází SMS. Myslel jsem si, že je to můj mobil, tak jsem ho vyndal a díval se, zda mi přišla nějaká zpráva...Chtěl jsem rozsvítit v domě, ale světlo opět nešlo a pomalu jsem docházel k lítacím dveřím, které jsou zhruba šest a sedm metrů od vchodových dveří. Přitom jsem stále koukal na displej mobilu. Došel jsem k lítačkám, otevřel jsem je a v tento moment jsem dostal ránu do hlavy, a to do pravé části nad ucho. Zřejmě v tento moment jsem na chvíli ztratil vědomí, probral jsem se až když mě nějaký člověk táhl dále do domu...držel mě nějak za hlavu nebo za krk, protože jsem se přitom dusil. V jeden moment se ten člověk ke mně natočil tak, že jsem ho nakopl kolenem do rozkroku. On mě pustil...a já jsem couval pozadu k těm lítačkám ... v tento moment jsem dostal další ránu zřejmě na oko. U těch lítaček stál druhý člověk, který mě napadl... došlo k šarvátce. Uvědomuji si pouze to, že jsem poté ležel na zemi pod schránkami a v tento moment do mě kopali zřejmě dva muži. Když jsem ležel na zemi, uvědomil jsem si, že mám v kapse slzný sprej a vystříkal jsem ho na ty útočníky...měl jsem pocit, že tam stojí ještě jeden muž, ale ten se do šarvátky nijak nezapojoval."

Další věta z protokolu z úst novináře Řezníčka zní: "Na dokreslení celé situace mohu uvést další příklady". Jaké situace a příklady čeho? Kolega Řezníček se domnívá, že útoky na jeho osobu vedené začaly o několik dní dříve, byly plánované a přicházejí od kohosi, kdo si myslí, že on je tou pravou osobu, která předala spis KATO ke knižnímu vydání. Přestože Martin Řezníček neskrývá, že spis KATO získal, vyrobil několik desítek kopií, které rozdával a dokonce se domnívá, že vydaná kniha obsahuje právě "jeho" spis (vyvozuje tak z podtrhaných pasáží v textu spisu), od knihy se distancuje. Dále z protokolu: "V srpnu 1998 jsem pracoval na pořadu pro ČT Nadoraz, věnovanému Janu Kavanovi. Tato kauza se jmenovala Nechte toho! Moje sestra se ptala, zda si nemyslím, že obě věci souvisí. Připustil jsem, že by to mohlo souviset, ale zatím jsem tomu moc nevěřil. Možná vzhledem k tomu, že tu práci již nedělám. V úterý večer 16. května jsem volal kamarádovi...., protože jsem se domníval, že materiály k publikované knize KATO jsou totožné s materiály, které jsem měl ve svém držení a zapůjčil jsem je kolegům, kteří je vydali jako knihu, aniž mi o tom cokoli řekli."

Ještě tentýž den Martin Řezníček odjel k dotyčnému kamarádovi za Prahu. Do Prahy se podle své výpovědi vracel v půl druhé v noci: "...přede mnou jelo bílé UNO, které odbočilo na chodník, jelo dále paralelně vedle mne na chodníku. Domníval jsem se, že řidič je opilý, proto jsem přidal...v místě zúžené vozovky mne toto vozidlo předjelo... po skončení uzavírky vozidlo prudce zabrzdilo ... zastavil jsem a zamkl se a čekal, co bude dál, myslel jsem si, že odjede. Vozidlo se opravdu rozjelo... po 200 metrech se otočilo smykem do protisměru a s rozsvícenými dálkovými světly jelo proti mně, a to čelně. Přemýšlel jsem, zda mám z vozidla utéct, ale nakonec jsem se zapřel a čekal náraz. Vozidlo mne však smykem objelo a odjelo směrem z Prahy ven. Věc jsem oznámil policii".

ire

Foto: Vratislav Horák