ODS se chová jako blázni.

Nedělním Otázkám Václava Moravce na ČT1 vévodilo dočasné, nebo možná trvalé, loučení Stanislava Grosse s aktivní politikou. Ačkoli se spekulovalo o různých důvodech tohoto kroku, soustřeďme se pouze na samotný fakt odchodu: Je tomu každopádně dobře, a bylo ostudou státu, že nejdříve na čele jednoho z tradičně nejvýznamnějších ministerstev a později na vrcholu exekutivy stanul člověk se zkušenostmi středoškolského studenta. Je ostudou ČSSD, že do svého čela vybrala eléva, ač měla k dispozici dostatek herců, byť většinou jen oblastního formátu. Je ostudou národa, že si na tak dlouhou dobu oblíbil nezralého muže jen proto, že dokáže pohotově a gramotně reagovat na pokládané otázky. Věta použitá v nadpisu, která zazněla ve včerejším pořadu je však příkladem méně formální reakce na dotaz položený moderátorem. Příkladem odpovědí, k jakým se Gross ve větším měřítku uchyloval až na sklonku kariéry politika. Odpověď dostatečně razantní pro ucho potenciálního příznivce strany, ale s minimem věcného obsahu, která těžko uspokojí širokou veřejnost. V každém případě podobný dehonestující přídech je s jiným účinkem vnímán z jeho úst, než kdysi z úst Miloše Zemana.

Není však ostudou Stanislava Grosse, že se projevoval tak, jak jak bylo k vidění a slyšení zejména v posledních letech. Do vpředu uvedených pozic a situací byl totiž vmanipulován svým okolím, jehož pohnutky byly vesměs zavrženíhodné, počínaje závistí, přes bezradnost a škodolibost, až po zbabělost. Není nutné pochybovat o tom, že Grossovi bylo nejlépe v ulitě nejoblíbenějšího politika bez konkrétní odpovědnosti, ostatní role mu byly vnuceny, neměl na ně průpravu, předpoklady, ani dostatečnou důvěryhodnost a přirozenou autoritu. K jeho cti budiž připsáno, že tuto oběť přijal.

Jeho nástupce v premiérské funkci tak sklízí úspěchy nejen pro své přirozené vlohy, relativní neokoukanost, ale též z důvodu kontrastu. Na rozdíl od, ve skutečnosti opatrného a nejistého, Grosse si prokalkulovaně nebere servítky před opozicí, koaličními partnery, ani Marťany. Fanfaronsky přehání, provokuje. ODS tentokrát reagovala na deklarovaný nedostatek bázně z předčasných voleb břitce, až překotně. Odmítnutí návrhu urychleného procesu demise premiéra bylo rovněž briskní, zdůvodnění však rozličná, zřejmě neujasněná nejen v rámci jedné strany (Milan Urban v Partii), nicméně s odvoláním na Ústavu téměř shodné v Otázkách, a to jak od komunisty Vojtěcha Filipa, tak předsedy US-DEU Pavla Němce. Zdá se, že představitelé ODS nedokáží ke své škodě změnit dosavadní styl, tedy stereotypní tlak na pilu, bez zdrženlivosti a noblesní kreativity.

Sedmička zůstala logicky poněkud ve stínu. Proto se zmiňme pouze o poslední iniciativě nového ministra kultury, který plánuje vybudování zvláštního starobince pro umělce. Ačkoli se zaštiťuje absencí elitářství, tak opak je pravdou. V tomto ohledu nutno dát za pravdu odmítavému stanovisku Kateřiny Dostálové, potažmo ODS. Vítězslav Jandák zatím používá celkem rafinované finesy. Na jednu stranu rozvíjí nejrůznější nápady a projekty, vypouští průzkumné balónky, na druhé se brání kritice s poukazem na krátkost doby působení ve vrcholné politice. Alespoň včera lavíroval od aktivit k ústupům či kompromisům.

Vladimír Železný na Primě působil výrazově obratněji než komparativně těžkopádně se vyjadřující ministr průmyslu, leč oproti dobám svých slavných monologů, udělovaných blahosklonně zpoza lahve minerálky, mu přeci jen chyběla někdejší suverenita. Ono je samozřejmě snazší mentorovat na připravená témata a vybrané telefonáty, než být neustále vyrušován moderátorem. Urbana však, statisticky vzato, častěji určitě přerušoval on. Vcelku nerozhodný a nijak výjimečný duel byl posléze dovršen patem volajících diváků. Pro předčasné volby totiž hlasovalo 50 %, proti jich byla celá polovina.

Další informace a komentáře na: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm, konzervativním webu, který od založení nemění svoji tvář.