Shrňme si trošku průběh události číslo jedna, která od prvního září hýbe českou politickou scénou a evidentně i žlučí politiků:

• politici se shodli, sepsali a schválili ústavní zákon o předčasných volbách, kterým se krátí působnost této sněmovny,
• prezident zákon podepsal a vyhlásil termín,
• všichni s termínem voleb 9. a 10. října 2009 počítali,
• strany sepsaly kandidátky a rozjely své volební kampaně,
• poslanec Miloš Melčák podal ústavní stížnost proti tomuto zákonu Ústavnímu soudu (26. 8.),
• Ústavní soud rozhodl (1. 9.), že se stížností bude zabývat (10. 9.) a odložil svým rozhodnutím vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky, a tím i termín voleb.

Vypukly věci nevídané - různá vyjádření politiků, expertů na ústavní právo, novinářské úvahy: ...jestli vůbec směl poslanec Melčák stížnost podávat, jestli se touto věcí může Ústavní soud vůbec zabývat, jestli jeho usnesení v této věci má mít odkladný účinek, jestli pana Melčáka nakonec nějak nelze přesvědčit, že by tu stížnost nakonec třeba stáhl?

Pak přišla konstruktivní fáze - mimo jiné hned 2. 9. Ústavní soud ústy Pavla Rychetského naznačil, že v den zahájení projednávání stížnosti by o ní mohlo být i rozhodnuto (což vypovídá o rychlosti projednání. Nevypovídá o kvalitě diskuse a argumentů při projednávání).

Mezi politiky zazněla shoda, že problém je v kvalitě ústavy a že nejlepší by bylo ústavu změnit, a to co nejrychleji. No a protože zrovna leží (podle všeho už tři roky) ve Sněmovně senátní novela ústavy jen jen ji schválit... můžeme mít pozměněnou ústavu už 11. 9., tedy deset dní od otevření tak palčivého tématu, jako kdo bude na (možná) další čtyři roky zvolen a bude vládnout.

Ukazuje se, že když je tzv. politická vůle, umí Sněmovna pracovat takovou rychlostí, že občan a volič se nestačí divit. Možná, že politici udělali chybu, když nám předvedli, jak rychle je možné zvládnout ve Sněmovně velké téma. Budeme si to pamatovat.