Integrace energetických systémů v oblasti Jižní Asie nabízí příležitosti pro české podniky

Postupné propojení energetické infrastruktury a posilování přeshraničního přenosu elektřiny

Země BBIN (Bangladéš, Bhútán, Indie a Nepál) představují nejvýznamnější subregionální platformu spolupráce v rámci propojení energetických systémů. Tato skupina států využívá své komplementární energetické zdroje. Zatímco Nepál a Bhútán disponují bohatým hydroenergetickým potenciálem, Indie a Bangladéš představují velké spotřebitelské trhy a vytváří tak základ pro rozvoj přeshraničního obchodu s elektřinou (CBET). Díky existujícím přenosovým vedením a postupně se rozšiřující infrastruktuře dochází k reálné integraci energetických systémů. BBIN je proto často považován za „jádro“ budoucí širší energetické spolupráce v oblasti Jižní Asie, i když jeho potenciál zatím není plně využit a další hlubší integraci brání politické, regulační a infrastrukturní překážky.

Přeshraniční obchod s elektřinou v rámci BBIN je organizován primárně prostřednictvím indické přenosové soustavy, která funguje jako centrální uzel regionální energetické integrace. Indie v tomto systému propojuje hydroenergetické zdroje Nepálu a Bhútánu, jež produkují přebytky zejména v období monzunů, s velkými spotřebitelskými trhy v Indii a Bangladéši.

V rámci subregionu BBIN existuje několik konkrétních projektů přeshraničního propojení elektrizačních soustav, které ilustrují rozvoj regionální energetické spolupráce. Mezi nejvýznamnější patří propojení mezi Indií a Nepálem, zejména vedení Dhalkebar-Muzaffarpur (400 kV), které umožňuje obousměrný obchod s elektřinou a rychle se rozvíjí. Nejvíce rozvinutý je však systém mezi Indií a Bhútánem, kde Bhútán exportuje elektřinu z velkých hydroelektráren, jako jsou Tala (1020 MW), Chukha (336 MW) a Mangdechhu (720 MW), přičemž do Indie směřuje až 75 % jeho produkce.

Významnou roli hraje také propojení mezi Indií a Bangladéšem, zejména prostřednictvím vysokonapěťového stejnosměrného propojení (HVDC) Bheramara-Baharampur s kapacitou až 1000 MW, doplněná o další vedení Tripura-Comilla, přičemž Bangladéš dováží z Indie přibližně 1160 MW elektřiny. Novým a důležitým krokem je navíc trilaterální obchod mezi Nepálem, Indií a Bangladéšem, který byl spuštěn v pilotní fázi v roce 2025 a umožňuje export nepálské elektřiny do Bangladéše přes indickou síť (jedná se cca o desítky MW). Tento model představuje první multilaterální obchod v rámci BBIN a naznačuje směr budoucí hlubší integrace regionálního trhu s elektřinou.

Srí Lanka má být do regionální energetiky Jižní Asie integrována prostřednictvím plánovaného vysokonapěťového stejnosměrného propojení (HVDC) s Indií, které představuje klíčový krok k jejímu zapojení do širšího regionálního trhu s elektřinou. Tento projekt, zahrnující i podmořský kabel přes Palkskou úžinu, umožní obousměrný obchod s elektřinou s kapacitou až kolem 1000 MW.

Decentralizace energetiky a rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE)

I když v energetickém mixu zemí hrají stále významnou roli fosilní paliva a region tak patří mezi nejvíce znečištěné oblasti světa právě kvůli spalování fosilních zdrojů, dochází současně k rozvoji obnovitelných zdrojů energie (OZE). Ty jsou vnímány jako klíčový prvek budoucí dekarbonizace energetiky, průmyslu a dopravy s cílem dosáhnout klimatické neutrality.

Hydroenergetika má mimořádný význam v horských oblastech, zejména v Nepálu a Bhútánu, kde představuje hlavní zdroj elektřiny a zároveň exportní komoditu. Solární energie zaznamenává rychlý rozmach především v Indii a Bangladéši díky příznivým klimatickým podmínkám a výraznému poklesu investičních nákladů. Větrná energie se rozvíjí zejména v pobřežních oblastech Indie a na Srí Lance. Biomasa zůstává důležitým zdrojem energie, zejména na venkově, často však v technologicky zastaralé podobě s negativními dopady na zdraví obyvatel a životní prostředí.

Výroba elektřiny je v Jižní Asii není rovnoměrně rozdělena mezi všechny země regionu, přičemž Indie dominuje regionu z hlediska instalovaného výkonu i objemu výroby. Menší státy mají omezenější kapacity, avšak v některých případech dosahují vysokého výkonu na obyvatele, zejména díky vodním elektrárnám. Tradičně převažuje centralizovaný model výroby elektřiny, nicméně v posledních letech roste význam decentralizovaných řešení, jako jsou střešní solární systémy nebo lokální mikrosítě (microgrids), které zvyšují energetickou dostupnost v odlehlých oblastech.

Transformace energetiky a potenciál pro české firmy

Transformace energetického systému v zemích Jižní Asie představuje významnou příležitost pro zahraniční technologické a inženýrské firmy. České firmy mohou těžit zejména ze své tradice v oblasti energetického strojírenství, elektroenergetiky a průmyslové automatizace.

Významný potenciál existuje zejména v oblasti modernizace a rozvoje elektrických sítí v rámci integrace energetických systémů. Země Jižní Asie, investující do posilování přenosových a distribučních soustav, snižování ztrát elektřiny a zvyšování stability sítí v prostředí rostoucí výroby z obnovitelných zdrojů, hledají dodavatele transformátorů, rozvoden, ochranných systémů, řídicích technologií a prvků pro digitalizaci a smart grids, kde český průmysl disponuje konkurenceschopnými řešeními.

Další perspektivní oblastí je hydroenergetika, zejména v Nepálu a Bhútánu, ale i v horských regionech Indie. České firmy mají silné reference v dodávkách vodních turbín, regulačních systémů, generátorů a souvisejících inženýrských služeb, a to jak pro nové projekty, tak pro rekonstrukce stávajících elektráren. Důraz na efektivitu, životnost a provozní spolehlivost hraje ve veřejných zakázkách těchto zemí důležitou roli a nahrává dodavatelům s vysokou technologickou úrovní.

Příležitostí je i solární energie, i když samotná výroba solárních panelů je silně konkurenční a dominují jí asijští producenti, vzniká zde prostor pro české firmy v navazujících segmentech. Patří sem například konstrukční systémy, měničové technologie, systémy řízení výkonu, akumulace energie, hybridní řešení kombinující více zdrojů či softwarová řešení pro monitoring a optimalizaci provozu.

Neméně důležitá je oblast energetické účinnosti a průmyslové modernizace. Jihoasijské průmyslové podniky čelí rostoucím nákladům na energie a tlaku na snižování emisí, což zvyšuje poptávku po úsporných technologiích. Českým exportérům se nabízí možnosti v oblasti moderních pohonů, regulátorů, kogeneračních jednotek, měřicích systémů a energetického managementu, a to jak v průmyslu, tak v městské infrastruktuře.

Specifickou příležitost představují také decentralizovaná energetická řešení pro odlehlé oblasti, například hybridní systémy nebo malé vodní elektrárny. Tyto projekty jsou často financovány z prostředků mezinárodních rozvojových programů nebo rozvojových bank, kde mohou české firmy uspět jako technologičtí dodavatelé nebo subdodavatelé větších mezinárodních konsorcií.

Z hlediska vstupu na trh je klíčové počítat s administrativní náročností, cenovou konkurencí a důrazem na lokální partnerství. Úspěch českých exportérů v zemích Jižní Asie je obvykle podmíněn kombinací technologické kvality, dlouhodobé přítomnosti na trhu, spolupráce s místními firmami a využívání podpůrných nástrojů ekonomické diplomacie. Přes tyto výzvy lze energetický sektor Jižní Asie považovat za perspektivní teritorium s dlouhodobým exportním potenciálem pro Českou republiku.

Ing. Shimon Müller, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Dillí