Ekonomika olympijských her: drahý sen, problematická realita

Pořádání olympijských her je dlouhodobě spojeno s mimořádně vysokými náklady a spornými ekonomickými přínosy. Přestože Mezinárodní olympijský výbor i hostitelské země často prezentují hry jako impuls pro regionální rozvoj, dostupná data ukazují, že olympiády patří mezi ekonomicky nejrizikovější megaprojekty vůbec. Náklady jsou vysoké, systematicky překračují původní rozpočty a jejich dlouhodobá návratnost je ve většině případů nízká nebo záporná.

Zimní olympijské hry představují ještě větší ekonomické riziko než letní varianta. Vysoce specializovaná infrastruktura – skokanské můstky, bobové dráhy či zasněžovací systémy – stojí miliardy dolarů, ale po skončení her je jen obtížně využitelná a generuje vysoké provozní náklady zatěžující veřejné rozpočty ještě řadu let po skončení her. Problém navíc umocňuje geografická podmíněnost. Horské regiony nejsou připraveny na nárazový příliv stovek tisíc návštěvníků, což vyžaduje masivní investice do dopravní infrastruktury, letišť, železnic nebo silnic. Ačkoli jsou tyto výdaje prezentovány jako dlouhodobý přínos pro daný region, praxe ukazuje, že jejich ekonomická efektivita je sporná a sloužily primárně krátkodobým potřebám olympiády.

Když náklady utečou kontrole

Jedním z nejlépe zdokumentovaných rysů olympijských her je systematické překračování rozpočtů. Studie Oxfordské univerzity potvrzují, že všechny olympiády bez výjimky překročily plánované náklady – u zimních her v průměru o 132 % v reálných cenách, tedy více než dvojnásobek původního rozpočtu. Tento jev není pravděpodobně způsoben jen nepředvídatelnými okolnostmi, ale spíše systematickým podhodnocováním nákladů již ve fázi kandidatury.

Extrémním případem zůstává Soči 2014, kde se náklady vyšplhaly z plánovaných 12 miliard na více než 50 miliard dolarů, což z nich činí nejdražší olympijské hry v historii. Podobný rozdíl mezi původními odhady a reálnými náklady lze nalézt i u zimních her v Pekingu v roce 2022, kde organizační výbor sice vykázal provozní přebytek, avšak nezávislé analýzy ukazují, že skutečné náklady byly mnohonásobně vyšší. Relativně „nejlépe" dopadly hry v jihokorejském Pyeongchangu v roce 2018 s pouhým 2% překročením rozpočtu.

Také blížící se olympijské hry v Miláně a Cortině zatím potvrzují nelichotivý trend. Odhad Oxfordské univerzity počítá s překročením nákladů o 78 % v reálných cenách, což Itálii řadí do střední kategorie mezi předchozími zimními olympiádami. Je však třeba mít na paměti, že se jedná pouze o odhad, který se může ještě výrazně změnit.

„Klíčovým problémem není jen výše nákladů, ale i způsob jejich vykazování. Oficiální předkládané rozpočty zahrnují pouze provozní výdaje a sportovní zařízení, zatímco náklady na dopravu, urbanistické projekty či bezpečnost zůstávají mimo olympijské účetnictví. Výsledkem je zkreslený obraz ekonomické bilance, který znemožňuje racionální debatu o skutečných přínosech a nákladech her,“ vysvětluje Lukáš Raška, analytik Portu.

Kdo skutečně vydělá na olympiádě?

Zastánci zimních olympijských her často argumentují krátkodobými ekonomickými efekty, zejména růstem zaměstnanosti, zvýšenou spotřebou a přílivem turistů, empirický výzkum však tato tvrzení zpochybňuje. Studie zaměřené na ekonomické dopady sportovních megaudálostí ukazují, že pozitivní efekty jsou často dočasné a doprovázené vytěsňováním běžné ekonomické aktivity. Mnoho turistů se hostitelským regionům v době her vyhýbá kvůli vysokým cenám, bezpečnostním opatřením a přeplněnosti, čistý přínos cestovního ruchu tak bývá v lepším případě nulový.

Ještě problematičtější jsou dlouhodobé dopady zimních olympijských her. Mnohá sportoviště se po skončení her mění v nákladná zařízení bez využití, slibovaný regionální rozvoj se nedostavuje a veřejné rozpočty jsou zatíženy dluhy a provozními náklady. Jednou z mála výjimek je Vancouver 2010. Městu se podařilo na olympiádu navázat díky využití existující infrastruktury, silné místní ekonomice a jasně definované post-olympijské strategii.

„Olympijské hry představují mimořádné finanční riziko i ve srovnání s jinými megaprojekty. Historicky všechny hry zaznamenaly překročení rozpočtu, což se u žádného jiného typu projektů – ani u jaderných elektráren či skladování jaderného odpadu – neděje. Průměrné překročení nákladů činí 159 % v reálných cenách, což je druhé nejvyšší ze všech typů megaprojektů,“ doplňuje Raška. Podle něj je hlavní příčinou pevný termín a nemožnost kompromisu mezi časem, rozsahem a náklady. Hostitelská země garantuje všechny dodatečné náklady, což může mít devastující fiskální dopady, jak ukázaly Montreal 1976 nebo Atény 2004.

Mezinárodní olympijský výbor je nezisková organizace redistribuující příjmy národním organizacím. Z finančního pohledu olympijských her v Miláně a Cortině 2026 mohou ale hrát zajímavou roli jejich partneři a sponzoři – nadnárodní značky jako Visa, Samsung, Alibaba, Procter & Gamble či Coca-Cola. Olympiáda jim nabízí unikátní marketingovou platformu s dosahem ke stovkám milionů diváků napříč kontinenty a posiluje dlouhodobou hodnotu značky.

Většina hlavních olympijských partnerů jsou veřejně obchodované společnosti, což naznačuje, že sponzoring neslouží jen prestiži, ale i podpoře důvěry investorů a stability tržního ocenění. Přímý dopad olympiády na vývoj akcií je obtížné kvantifikovat a historicky není jednoznačný, přesto olympiáda představuje období zvýšené mediální viditelnosti, které mohou investoři vnímat jako reputační plus. Akcie hlavních olympijských partnerů se proto vyplatí krátkodobě sledovat, nikoli však automaticky považovat za investiční příležitost.

Olympiáda na rozcestí

Mezinárodní olympijský výbor reaguje na rostoucí kritiku snahou o úspornější a udržitelnější model – důraz klade na využití existující infrastruktury, dočasná sportoviště a omezení nových staveb. Ekonomové se však shodují, že bez zásadní změny formátu, jako jsou stálá hostitelská místa nebo výrazná redukce programu, zůstane současný model zimních olympijských her dlouhodobě neudržitelný.

Zimní olympijské hry představují učebnicový příklad megaprojektu s negativní očekávanou ekonomickou hodnotou. Přínosy jsou nejisté, obtížně měřitelné a často nadhodnocované, zatímco náklady jsou reálné, vysoké a nesené především daňovými poplatníky. Ekonomicky dávají smysl pouze v ojedinělých případech, kdy region disponuje potřebnou infrastrukturou a hry jsou součástí dlouhodobé rozvojové strategie. Ve všech ostatních případech zůstávají nákladným symbolem prestiže na účet veřejnosti.

Zdroje:

https://arxiv.org/pdf/2406.01714
https://www.olympics.com/ioc/becoming-an-olympic-games-host/economic-benefits-of-hosting-the-olympic-games
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/15387216.2015.1040432
https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.3152/147154699781767738
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0261517725001943

Portu je první česká robo-advisory investiční platforma a lídr na českém trhu. Umožňuje bez jakýchkoliv závazků a s nejnižšími poplatky na trhu investovat do globálně diverzifikovaných portfolií složených na míru potřebám a cílům každého investora.

Více informací na www.portu.cz