Trestní odpovědnost rodičky a duly za smrt dítěte při domácím porodu

Ústavní soud, TZ 93/2024

Touto problematikou se Ústavní soud zabýval poprvé. Napadená rozhodnutí, kterými byly rodička a dula uznány vinnými za smrt dítěte při domácím porodu, Ústavní soud potvrdil jako ústavně souladná s ohledem na specifické skutkové okolnosti posuzovaného případu. Současně Ústavní soud vyslovil některé obecné závěry a ústavní limity do budoucna, týkající se trestní odpovědnosti rodiček a dul při domácích porodech. Zejména uvedl, že legálnost domácích porodů nevylučuje, že v jejich důsledku může být spáchán trestný čin.
Stěžovatelky byly uznány vinnými z přečinu usmrcení z nedbalosti, kterého se dopustily tím, že při porodu způsobily smrt dítěte. Za to jim okresní soud uložil trest odnětí svobody v délce 6 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu 12 měsíců. Obecné soudy dospěly k závěru, že šlo o předem plánovaný domácí porod. Rodička k němu přistoupila navzdory kumulaci u ní daných rizik, plynoucích zejména: z polohy dítěte otočeného koncem pánevním, věku rodičky a skutečnosti, že šlo o prvorodičku. Při porodu došlo ke komplikacím, dítě se zaseklo a udusilo.

Dule, kterou lze zjednodušeně definovat jako nezdravotnickou pomáhající profesi, bylo kladeno za vinu, že při porodu aktivně vystupovala, překročila své kompetence a následně dítě po jeho zaseknutí nevhodným způsobem silou tahala, čímž přispěla k jeho smrti.
Stěžovatelky podaly obsáhlé ústavní stížnosti, ve kterých argumentovaly porušením svých základních práv a svobod. Rodička zdůrazňovala především její právo na svobodnou volbu místa porodu, které podle ní není nijak omezitelné, a to ani zájmy nenarozeného dítěte. Dula vznášela především argumenty související s jejím postavením: není zdravotníkem a nemůže být odpovědná za výsledek porodu. Obě stěžovatelky opakovaně uváděly, že byly odsouzeny za své legální počínání.
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Wintr) obě stížnosti zamítl. Byť stěžovatelkám nakonec nevyhověl, rozhodl meritorně, tedy o podstatě kauzy.

V nálezu Ústavní soud vyjádřil, že domácí porody zůstávají v České republice nadále legální alternativou k porodu ve zdravotnických zařízeních. Právům žen v souvislosti s porody (nejen domácími) musí být věnována zvláštní pozornost. Dovolenost domácích porodů však nevylučuje, že v jejich důsledku může být za specifických okolností spáchán trestný čin.
Život dítěte v průběhu porodu je chráněn jak trestním, tak ústavním právem a obecné soudy prokázaly, že dítě v průběhu porodu žilo. Svobodná volba místa porodu může být ve specifických případech omezena právě zájmem na ochraně života dítěte. Od zájmu rozeného dítěte nelze zcela odhlížet. Ústavní soud poukázal zejména na to, že si obě stěžovatelky byly vědomy, že domácí porod bude pro život dítěte rizikový (klíčovým důkazem byl deník, který si rodička vedla).

Ústavní soud však zdůraznil, že trestní odpovědnost za smrt dítěte při domácím porodu nelze dovozovat s pouhým odkazem na to, že domácí porody jako takové jsou považovány za rizikovější. K závěru o spáchání trestného činu je třeba vždy prokázat konkrétní okolnosti, jejichž rizikovosti pro vedení domácího porodu si rodička musí být vědoma. Domácí porody jsou legální a také jiným oblastem lidského života je běžné akceptování jisté míry rizika, z čehož však nemůže být automaticky dovozována trestní odpovědnost poté, co dojde k újmě..
Ústavní soud se neztotožnil s námitkou rodičky, že ji soudy činí odpovědnou za nepodstoupení císařského řezu. V nálezu se ani nezabýval otázkou ústavnosti provedení císařského řezu bez souhlasu rodičky. Rodička měla především i jiné možnosti, jak smrti dítěte předejít, o čemž svědčí i to, že komunikovala s nemocnicí, která rodičce z její strany preferovaný způsob porodu umožňovala.

Duly jsou obecně nezdravotnickou profesí, jejíž role může být pro rodičky v různých situacích důležitá. Nelze tedy vycházet z předpokladu, že dula je profesí, která si pokoutně „hraje na zdravotníka“. Při zkoumání trestní (ale i jiné) odpovědnosti duly je však vždy důležité určit, jaká byla její skutečná role, faktické vystupování a konkrétní jednání při domácím porodu.

Samotná skutečnost, že je to rodička, která se rozhodla pro rizikový domácí porod, ještě bez dalšího nevylučuje trestní odpovědnost duly, která je u domácího porodu přítomna, je-li prokázáno její trestněprávně relevantní jednání.

V posuzovaném případě dula překročila své kompetence, čímž se stala odpovědnou za své následné neodborné jednání, které přispělo ke smrti rozeného dítěte. Dula vystoupila ze své role již tím, že akceptovala svou přítomnost u domácího porodu bez přítomnosti porodní asistentky či jiného zdravotnického personálu. Učinila tak při vědomí konkrétních rizik na straně rodičky, v jejichž důsledku může dítě zemřít, a konečně také s vědomím, že není vyloučeno, že bude muset reagovat na nastalé komplikace. Následně do procesu porodu aktivně zasahovala a nevhodně postupovala po zaseknutí dítěte. Za takových okolností Ústavní soud rozhodnutí trestních soudů o odpovědnosti duly za smrt dítěte potvrdil jako ústavně souladná.

Trestní právo je až nejzazší prostředek vymáhání práva, tedy prostředek ultima ratio. Jeho uplatňování nesmí vést k situaci, kdy se jednotlivec svým dovoleným jednáním automaticky vystavuje riziku trestněprávního postihu za případně nastalou újmu. Domácí porody jsou legální a bylo by protiústavní absolutizovat ochranu života dítěte tím, že by každá žena byla nucena rodit v nemocnici jen proto, že je to považováno za bezpečnější. Nic takového však z napadených rozhodnutí podle Ústavního soudu neplyne.