Struktura bytových domácností podle období výstavby nebo rekonstrukce domu

Bydlení bytových domácností posuzované optikou stáří domovního fondu je značně determinováno historickým politickým a socioekonomickým vývojem v Česku, který vytvářel rozdílné podmínky pro bytovou výstavbu. Nadpoloviční většina bytových domácností (54,1 %) proto dle Sčítání 2021 stále bydlela v domech postavených či zrekonstruovaných v socialistickém období velmi přibližně vymezeném roky 1946–1990, kdy byla podporována masová státní, družstevní a podniková bytová výstavba především v bytových domech. Vůbec nejvíc bytových domácností (18,7 %) v rámci tohoto období obývalo domy ze 70. let minulého století, která byla charakteristická prudkým populačním růstem okresních měst doprovázeným intenzivní bytovou výstavbou zejména panelových domů. Zhruba každá čtvrtá domácnost bydlela při posledním sčítání v domě postaveném či zrekonstruovaném po roce 1991, kdy došlo k rozvoji zejména individuální výstavby rodinných domů. Pětina bytových domácností žila v domech s obdobím výstavby nebo rekonstrukce do roku 1946, přičemž v nejstarších, více než stoletých domech bydlelo ještě 8,3 % bytových domácností. Přestože se ve Sčítání 2021 oproti předchozímu cenzu zvýšilo zastoupení bytových domácností v domech s mladším obdobím výstavby nebo rekonstrukce na úkor těch dříve postavených, dlouhodobý porevoluční trend postupného stárnutí bytového fondu v Česku se zatím vlivem menšího objemu bytové výstavby ve srovnání s obdobím socialismu nepodařilo zvrátit. Podle výsledků Sčítání 2021 bydlely bytové domácnosti v bytech průměrného stáří 51,8 roku, zatímco v roce 2011 to bylo ještě 46,5 roku.

Tab. 5 Vývoj bytových domácností podle období výstavby nebo rekonstrukce mezi sčítáními 2011 a 2021

Období výstavby nebo rekonstrukce domu		Rok sčítání
	2011		2021
	abs.	v %	abs.	v %
Bytové domácnosti celkem v tom období výstavby nebo rekonstrukce: do 1919 1920–1945	4 104 635	100,0 9,3	4 480 139	100,0 8,3
	374 654		361 069
	529 758	13,2	530 998	12,1
1946–1960 1961–1970 1971–1980	364 925	9,1	357 067	8,2
	577 688	14,4	569 532	13,0
	822 621	20,5	818 932	18,7
1981–1990 1991–2000 2001–2010 2011–2021	615 104	15,3 9,0	617 148 337 880	14,1 7,7
	359 204 364 333
		9,1	453 489	10,4
	x	x	324 884	7,4
nezjištěno	96 348	x	109 140	x

Bydlení bytových domácností analyzované podle jeho stáří vykazovalo značné rozdíly také ve vazbě na velikost obce. Pro nejmenší obce do 2 tisíc obyvatel byl charakteristický nadprůměrný podíl bytových domácností bydlících jak v nejstarších domech postavených nebo zrekonstruovaných do roku 1919, tak v nejmladších domech z období po roce 1991. Z bytových domácností, které obývaly domy s obdobím výstavby do roku 1919, jich na tuto nejmenší skupinu obcí připadalo 31,1 %, a v případě domů postavených či zrekonstruovaných v poslední dekádě 2011–2021 dokonce 33,9 %. Zvýšenou koncentraci bytových domácností v nejmladších domech ve venkovských obcích lze vysvětlit probíhajícími suburbanizačními procesy v zázemí větších měst. Největší města se 100 tisíci a více obyvateli měla naproti tomu nadprůměrné zastoupení bytových domácností v domech postavených v období 1920–1945. Na tato města připadalo 36,8 % ze všech bytových domácností bydlících v domech postavených či zrekonstruovaných v tomto meziválečném a válečném období. Bytové domácnosti v domech postavených či zrekonstruovaných v období 1946–1990 se převážně koncentrovaly ve městech s více než 10 tisíci obyvateli (61,3 %), což souvisí zejména s masovou bytovou výstavbou sídlištního typu v období socialismu.

Podobné poznatky vyplývají z druhého srovnání závislosti stáří bydlení domácností na populační velikosti obcí, které zkoumá, v domech z jakého období žily bytové domácnosti v rámci jednotlivých velikostních skupin obcí nejvíce. Pokud se dlouhé socialistické období 1945–1990 rozdělí na dvě přibližně srovnatelná období 1945–1970 a 1971–1990, tak výsledky Sčítání 2021 ukázaly, že ve všech velikostních skupinách obcí od

5 tisíc obyvatel výše nejvíce bytových domácností obývalo domy postavené či zrekonstruované v období 1971–1990 (maxima 40,8 % bylo dosaženo u měst s 20 až 50 tisíci obyvateli). Naproti tomu ve všech velikostních skupinách obcí do 5 tisíc obyvatel se nejvíce bytových domácností vyskytovalo v domech s obdobím výstavby nebo rekonstrukce 1991–2021 (s maximem 34,7 % u obcí od 1 do 2 tisíc obyvatel).

Graf 3 Zastoupení bytových domácností podle období výstavby nebo rekonstrukce domu v rámci jednotlivých velikostních skupin obcí (v %)

Ze srovnání bydlení jednotlivých typů bytových domácností v roce 2021 podle stáří domu vyplynulo, že naprostá většina kategorií domácností bydlela nejčastěji v domech s obdobím výstavby nebo rekonstrukce 1971–1990. Nejvýrazněji byly v domech z tohoto období soustředěny domácnosti tvořené 2 a více rodinami (39,0 % domácností tohoto typu) a domácnosti tvořené jednou úplnou rodinou bez závislých dětí (38,2 %). Jediným typem bytových domácností, který byl nejvíce zastoupen v jiném období výstavby nebo rekonstrukce, byly úplné rodiny se závislými dětmi. Dvě pětiny z nich bydlely v domech postavených po roce 1991, zatímco v domech ze 70. a 80. let jen 26,1 %. Příčinou této jejich odlišnosti může být obecný fakt, že tyto rodiny si zpravidla pořizují nové, větší bydlení kvůli přítomnosti závislých dětí a s ohledem na věkové omezení definice závislých dětí tak logicky činily až v posledních dvou či třech dekádách. Nezanedbatelným důvodem bude i silnější ekonomická pozice těchto rodin, díky níž si mohly v polistopadovém období dovolit pořídit nové, ale většinou nákladnější bydlení například formou hypotéky. Poněkud překvapivě se v tomto kontextu může jevit zjištění, že nadprůměrné (byť ne nejvyšší) zastoupení v nejmladších domech postavených či zrekonstruovaných v posledních třech desetiletích bylo zaznamenáno i u neúplných rodin se závislými dětmi (27,9 %), jejichž ekonomická situace je v porovnání s úplnými rodinami zpravidla podstatně horší. U nich to pravděpodobně souvisí s tím, že po rozpadu úplné rodiny často jeden z rodičů zůstane s dětmi ve společně pořízeném novějším domě či bytě.

Domácnosti jednotlivců a neúplných rodin bez závislých dětí bydlely po domech z již zmíněného období 1971– 1990 nejčastěji v domech postavených či zrekonstruovaných v letech 1946–1970. U obou typů domácností v takto starých domech bydlela zhruba čtvrtina z nich, což bylo nejvíce ze všech srovnávaných typů domácností. I v tomto případě to lze vysvětlit tím, že tyto domácnosti často zůstaly po rozpadu manželství buď rozvodem či úmrtím jednoho z manželů ve svém původním bytě, který si však společně pořizovaly právě již v dřívějším období, když ještě měly závislé děti. Vypovídá to o obecně nízké ochotě domácností se staršími členy stěhovat se po zmenšení původní domácnosti do jiného bytu. U domácností jednotlivců lze proto pozorovat oproti ostatním typům domácností nadprůměrné zastoupení i v nejstarších domech postavených do roku 1919, jakož i v domech z období 1920–1945, byť dohromady v nich žilo jen 22,7 % domácností tvořených jedním členem. Ještě výraznější zastoupení v takto starých domech vykázaly při posledním sčítání vícečlenné nerodinné domácnosti s podílem 27,3 %, což bylo stejně jako v nejpočetnější kategorii domů z období 1971–1990. Prokazatelně starší bydlení vícečlenných nerodinných domácností by mohlo souviset s nabídkou těchto starších bytů ve městech ke spolubydlení a jejich lepší finanční dostupností, což vede tento typ domácnosti k jejich výběru.

Tab. 6 Struktura bytových domácností podle období výstavby nebo rekonstrukce domu (v %)

Období výstavby nebo rekonstrukce domu	Bytové domácnosti celkem	1 hospodařící domácnost v bytě							2 a více hospodařících domácností v bytě
		domácnost jednotlivce	úplná rodina bez závislých dětí	úplná rodina se závislými dětmi	neúplná rodina bez závislých dětí	neúplná rodina se závislými dětmi	2 a více rodiny v bytě	vícečlenná nerodinná domácnost
Bytové domácnosti celkem	100,0	35,7	26,7	20,4	4,4	6,2	1,5	1,9	3,2
v tom období výstavby nebo rekonstrukce: do 1919	100,0	40,0	24,1	17,3	4,8	6,0	1,7	2,6	3,5
1920–1945	100,0	39,3	25,5	17,5	4,6	5,7	1,5	2,4	3,5
1946–1970	100,0	41,6	24,9	15,7	5,2	6,4	1,2	2,0	3,0
1971–1990	100,0	34,8	31,2	16,2	5,0	5,8	1,8	1,6	3,7
1991–2021	100,0	28,3	24,3	32,0	2,9	6,7	1,4	1,7	2,7

Analýza zastoupení jednotlivých typů bytových domácností v hlavních obdobích výstavby nebo rekonstrukce domu odhalila, že kromě období 1991–2021 vévodily žebříčku nejčastěji zastoupeného typu domácnosti ve všech ostatních obdobích domácnosti jednotlivců (s podílem od 34,8 % v období 1971–1990 až po 41,6 % v období 1946–1970). V domech postavených či zrekonstruovaných v posledních třech dekádách však nejčastěji bydlely úplné rodiny se závislými dětmi s téměř třetinovým podílem (32,0 %). Ve všech dřívějších obdobích výstavby nebo rekonstrukce jim však patřilo až třetí místo za již zmíněnými domácnostmi jednotlivců a úplnými rodinami bez závislých dětí.

Struktura bytových domácností podle právního důvodu užívání bytu

Bydlení bytových domácností podle právního důvodu užívání bytu, tzn. statusu užívání bytu z pohledu domácnosti, která v bytě bydlí, bylo ve Sčítání 2021 odrazem dramatických proměn vlastnických struktur v domovním a bytovém fondu, které se odehrály po roce 1989. Pozici nejčastěji zastoupeného právního důvodu užívání bytu s podílem 38,5 % si udržovaly byty ve vlastním domě, jejichž absolutní počty se zejména v důsledku přírůstků bytů v nově postavených rodinných domech každou dekádu kontinuálně zvyšují, avšak relativní podíl zůstává víceméně stabilní. Druhým nejrozšířenějším právním důvodem užívání bytu se ve Sčítání 2021 poprvé staly byty v osobním vlastnictví (27,1 %), které odsunuly na třetí místo byty nájemní či pronajaté (21,5 %). V těchto bytech přitom ve sčítání v roce 1991 bydlely bytové domácnosti nejčastěji. Za touto bezprecedentní proměnou struktury bytového fondu z hlediska právního důvodu užívání bytu stál proces privatizace domovního a bytového fondu, která vedla k postupné transformaci původně nájemních a družstevních bytů v domech ve vlastnictví obcí, státu a bytových družstev na byty v osobním vlastnictví. Družstevní byty, v nichž na začátku 90. let žila téměř každá pátá bytová domácnost (18,8 %), se do roku 2021 staly naprosto marginální kategorií s pouhým 3,4% podílem. Kromě setrvalého nárůstu podílu bytových domácností v bytech v osobním vlastnictví lze především v poslední dekádě pozorovat razantní vzestup domácností s jiným bezplatným užíváním bytu (6,3 %) a s jiným důvodem užívání bytu (3,2 %).

Tab. 7 Vývoj bytových domácností podle právního důvodu užívání bytu mezi sčítáními 1991 a 2021

Právní důvod užívání bytu	Rok sčítání								Změna 2021/1991
	1991		2001		2011		2021
	abs.	v %	abs.	v %	abs.	v %	abs.	v %	abs.	v %
Bytové domácnosti celkem v tom podle právního důvodu užívání bytu:	3 705 681	100,0	3 827 678	100,0	4 104 635	100,0	4 480 139	100,0	774 458	121 117
	1 367 027	36,9	1 371 684	36,0	1 470 174	38,8		38,5
byt ve vlastním domě							1 595 698		228 671
byt v osobním vlastnictví	31 164	0,8	421 654	11,1	824 076	21,8	1 121 375	27,1	1 090 211	3 598
jiné bezplatné užívání	94 875	2,6	173 656	4,6	140 348	3,7	260 225	6,3	165 350	274
byt nájemní/pronajatý	1 465 231	39,5	1 092 950	28,7	920 405	24,3	890 802	21,5	-574 429	61 20 269
byt družstevní	697 829	18,8	548 812	14,4	385 601	10,2	140 821	3,4	-557 008
jiný důvod užívání	49 555	1,3	199 963	5,3	44 645	1,2	133 474	3,2	83 919
nezjištěno	-	-	18 959	-	319 386	-	337 744	-	-	-

Zastoupení jednotlivých právních důvodů užívání bytu se výrazně liší podle velikostních skupin obcí, což je primárně způsobeno jejich odlišnou druhovou skladbou domovního fondu. Bytové domácnosti bydlící ve vlastním domě byly koncentrovány hlavně ve venkovských obcích a menších městech s převažující zástavbou rodinných domů. V obcích do 10 tisíc obyvatel se nacházelo 73,3 % všech bytových domácností, které byly vlastníkem či spoluvlastníkem domu, jenž užívaly. Opačný obrázek byl pozorován u bytových domácností užívajících byt ve vlastnictví družstva, v osobním vlastnictví nebo byt v nájmu či podnájmu, které převažovaly v bytových domech typických pro městská sídla. Ve městech nad 10 tisíc obyvatel se nacházelo 86,0 % všech bytových domácností bydlících v družstevním bytě, 79,5 % bydlících v bytě v osobním vlastnictví a 74,5 % v bytě nájemním či pronajatém. Pouze u bezplatně užívaných bytů a bytů užívaných na základě jiného právního důvodu bylo zaznamenáno víceméně rovnoměrné rozložení, když přibližně polovina bytových domácností s těmito právními důvody užívání bytu žila ve městech nad 10 tisíc obyvatel a polovina v obcích s menší populační velikostí. Z hlediska procentuálního zastoupení právních důvodů užívání bytu v jednotlivých velikostních skupinách obcí platilo, že zatímco v obcích do 10 tisíc obyvatel byly bytovými domácnostmi nejčastěji užívány byty ve vlastním domě, tak ve všech velikostních skupinách obcí nad 10 tisíc obyvatel byly nejrozšířenější byty v osobním vlastnictví.

Graf 4 Zastoupení bytových domácností podle právního důvodu užívání bytu v rámci jednotlivých velikostních skupin obcí (v %)

Rozdílná skladba právních důvodů užívání bytu ve městech a na venkově se projevuje i při srovnání jednotlivých typů bytových domácností. Zdaleka nejvyšší procento bydlení ve vlastním domě měly ve Sčítání 2021 domácnosti složené z 2 a více rodin (69,8 %) a bytové domácnosti tvořené 2 a více hospodařícími domácnostmi (66,0 %), které byly nadprůměrně koncentrovány v rodinných domech a menších obcích. U těchto typů domácností se mohlo často jednat o soužití dvou či více generací v rodinném domě vlastněném rodiči či jejich potomky. Oba typy domácností zákonitě zaznamenaly naopak nejnižší zastoupení bytů družstevních (1,4 %, resp. 1,8 %), nájemních či pronajatých (10,0 %, resp. 11,0 %) a v osobním vlastnictví (11,0 %, resp. 13,9 %), jelikož jejich bydlení v bytových domech bylo málo časté.

Bydlení ve vlastním domě zaznamenala ještě téměř polovina úplných rodin se závislými dětmi (49,8 %) i bez závislých dětí (46,7 %). Také v jejich případě se jednalo o nejčastější právní důvod užívání bytu, přičemž na druhé pozici se umístily s více než čtvrtinovým podílem byty v osobním vlastnictví. Sečte-li se užívání bytu ve vlastním domě a v osobním vlastnictví (lze souhrnně nazvat vlastnickým bydlením), tak dle posledního sčítání bydlely „ve vlastním“ tři ze čtyř úplných rodin jak se závislými (75,3 %), tak bez závislých dětí (74,7 %). V kontextu těchto čísel lze konstatovat, že založení rodiny představuje silný motivační faktor k pořízení vlastního bydlení, které si úplné rodiny většinou ponechají i po osamostatnění svých dětí. Tento závěr podtrhuje i fakt, že v nájemním či pronajatém bytě žilo jen 14,3 % úplných rodin bez závislých dětí a 15,7 % úplných rodin se závislými dětmi.

Nepatrně nižší zastoupení vlastnického bydlení bylo zjištěno u neúplných rodin bez závislých dětí, kterých

40,9 % bydlelo ve vlastním domě, 29,9 % v bytě v osobním vlastnictví a 17,1 % v bytě nájemním či pronajatém. Podstatně horší dostupnost vlastnického bydlení vykázaly neúplné rodiny se závislými dětmi. Byt ve vlastním domě či v osobním vlastnictví obývala shodně jen čtvrtina těchto domácností. Nejrozšířenější právní formou užívání bytu byly u tohoto typu bytových domácností byty nájemní či pronajaté (36,7 %). Tyto výsledky odráží méně příznivou ekonomickou situaci těchto rodin, která jim většinou znemožňuje pořídit si vlastní bydlení.

Graf 5 Struktura bytových domácností podle právního důvodu užívání bytu (v %)

Domácnosti jednotlivců měly podobně jako neúplné rodiny se závislými dětmi zhruba poloviční podíl těch, které bydlely ve vlastním domě nebo bytě. Zhruba tři z deseti jednočlenných domácností užívaly byt v nájmu či podnájmu. Za zmínku určitě stojí, že ze všech typů domácností vykázaly nejvyšší procento bytů v bezplatném užívání (9,7 %), což lze vnímat jako možný důsledek určité mezigenerační solidarity, kdy rodinní příslušníci obývají bezplatně byt, který je ve vlastnictví někoho jiného z rodiny (rodičů, prarodičů či dětí).

Vůbec nejnižší dostupnost vlastnického bydlení zaznamenaly vícečlenné nerodinné domácnosti, což je do značné míry dáno jejich převažujícím bydlením v bytových domech ve městech. Ve vlastním domě tak bydlela jen pětina z nich, což bylo nejméně ze všech typů bytových domácností. Při zahrnutí bytů v osobním vlastnictví žily ve vlastním jen čtyři z deseti vícečlenných nerodinných domácností. Nejrozšířenější právní formou užívání bytu byl u nich nájem či podnájem, který ve Sčítání 2021 uvedlo 43,3 % těchto domácností. Jednalo se o nejvyšší procento v rámci všech srovnávaných kategorií domácností. Nadprůměrné u nich však bylo i bezplatné užívání bytu (7,1 %) a jiné důvody užívání bytu (6,8 %).

Struktura bytových domácností podle technické vybavenosti bytu

Cílem této kapitoly je porovnat kvalitu bydlení jednotlivých typů bytových domácností z hlediska technické vybavenosti jimi obývaných bytů inženýrskými sítěmi a také převážně užívaného způsobu vytápění.

Analyzována bude dostupnost připojení bytu na plyn, vodovod, kanalizační síť a výskyt ústředního vytápění a jeho typ.

Z posuzovaných inženýrských sítí vykazoval podle očekávání nejvyšší dostupnost vodovod, k němuž bylo ve Sčítání 2021 připojeno 99,5 % bytových domácností, přičemž 90,7 % z nich ho mělo k dispozici z veřejné sítě, zbytek připadal buď na soukromý zdroj vody samostatně (5,6 %) nebo v kombinaci s veřejným vodovodem (3,2 %). Od roku 1991 se podíl bytových domácností s přístupem k vodovodu sice zvýšil jen minimálně (o 2,5 % p. b.), ale došlo k podstatnému nárůstu procenta bytových domácností se zavedeným vodovodem z veřejné sítě na úkor domácností vybavených pouze soukromým zdrojem vody.

Tab. 8 Vývoj bytových domácností podle připojení na vodovod a kanalizaci mezi sčítáními 2011 a 2021

Připojení bytu na vodovod, připojení bytu na kanalizaci	Rok sčítání				Změna 2021/2011
	2011		2021
	abs.	v %	abs.	v %	abs.	v %
Bytové domácnosti celkem	4 104 635	100,0	4 480 139	100,0	375 504	109
v tom podle připojení bytu na vodovod: ano, z veřejné sítě		91,3	3 772 576	90,7
	3 443 300				329 276	110
ano, ze soukromého zdroje vody ano, současně z veřejné sítě i soukromého zdroje vody ne, vodovod je mimo tento byt v domě	313 492	8,3	232 422	5,6 3,2 0,2	-81 070	74
	-	-	135 066		-	-
	3 941	0,1	6 380		2 439	162
ne, byt i celý dům jsou bez vodovodu nezjištěno v tom podle připojení bytu na kanalizaci:	9 589 334 313	0,3	12 383	0,3 -	2 794 -13 001	129 96
		-	321 312
přípoj na kanalizační síť	3 205 954	79,7	3 537 533	81,2	331 579	110
vlastní čistička odpadních vod	60 003	1,5	88 866	2,0	28 863	148
žumpa, jímka	746 488	18,6	744 079	16,6	-2 409	100
bez kanalizace a jímky	11 564	0,3	6 844	0,2	-4 720	59
nezjištěno	80 626	-	102 817	-	22 191	128

Přípoj na kanalizační síť mělo při posledním sčítání zajištěn již 80,8 % bytových domácností. Dalších 17,0 % bytových domácností odvádělo odpadní vody prostřednictvím žumpy či jímky a 2,0 % disponovalo vlastní čističkou odpadních vod. V roce 1991 bylo připojeno na kanalizační síť jen 68,1 % bytových domácností.

Polistopadový vývoj se nesl ve znamení kontinuálního zvyšování počtu a podílu bytových domácností s napojením na kanalizační síť na úkor domů vybavených pouze žumpou, jímkou či septikem. Nejvýraznější relativní nárůst však byl zjištěn u bytů vybavených vlastní čističkou odpadních vod, jejichž počty se v období 2001–2021 téměř ztrojnásobily.

Plyn v bytě mohlo dle výsledků Sčítání 2021 využívat již 69,6 % bytových domácností, přičemž drtivá většina z nich (99,2 %) ho měla zaveden z veřejné sítě a jen nepatrný zlomek (0,8 %) z domovního zásobníku. Dalších 1,7 % bytových domácností užívalo plyn z plynových tlakových lahví. Podíl domácností bez přívodu plynu tak dosáhl 28,7 %, přitom ještě v roce 1991 byla bez plynu téměř polovina bytových domácností. Vybavenost bytů plynem tak zaznamenala mezi všemi inženýrskými sítěmi po roce 1991 zdaleka největší zlepšení (o 19,5 p. b.). Důvodem byly rozsáhlé dotační programy zaměřené na plynofikaci obcí financované ze státních či evropských zdrojů.

Vybavenost bytových domácností ústředním topením dosáhla v roce 2021 již 89,5 %. Dalších 8,2 % bytových domácností deklarovalo jako hlavní způsob vytápění bytu využití lokálních topidel či kamen umístěných v jednotlivých místnostech (např. akumulační kamna, WAW, přímotopy, krby). Jiný způsob vytápění uvedlo jen 2,3 % bytových domácností, u nichž se tento údaj podařilo zjistit. Při detailnějším pohledu na typ ústředního vytápění měla více než třetina bytových domácností ústřední dálkové vytápění z kotelny umístěné mimo dům (35,2 %) a srovnatelný podíl ústřední vytápění s vlastním zdrojem pro daný byt (34,4 %). Další necelá pětina bytových domácností (19,9 %) se zjištěným způsobem vytápění využívala ústřední domovní vytápění z kotle v domě, který vytápí více bytů.

Tab. 9 Vývoj bytových domácností podle připojení na plyn a způsobu vytápění mezi sčítáními 2011 a 2021

Připojení bytu na plyn, způsob vytápění bytu		Rok sčítání			Změna 2021/2011
	2011		2021
	abs.	v %	abs.	v %	abs.	v %
Bytové domácnosti celkem	4 104 635	100,0	4 480 139	100,0	375 504 547 923	109
v tom podle připojení bytu na plyn: ano, z veřejné sítě	2 504 388
		67,4	3 052 311	69,1		122
ano, z domovního/lokálního zásobníku pouze plynové tlakové lahve ne, byt je bez přívodu plynu	48 118	1,3	23 160 73 542 1 270 634	0,5 1,7 28,7	-24 958	48
	-	-			-	-
	1 165 430	31,3			105 204	109
nezjištěno v tom podle způsobu vytápění bytu: ústřední dálkové	386 699 1 403 796	-	60 492	- 35,2	-326 207 93 211	16 107
		35,5	1 497 007
ústřední domovní	1 856 521	47,0	848 838	19,9	-1 007 683	46
ústřední s vlastním zdrojem pouze pro tento byt	292 222	7,4	1 465 315	34,4	1 173 093	501
lokální topidla/kamna v jednotlivých místnostech	357 039	9,0	348 104	8,2	-8 935	97
jiný	40 796	1,0	98 747	2,3	57 951	242
nezjištěno	112 818	-	222 128	-	109 310	197

Srovnatelnost způsobu vytápění obydlených bytů v čase je poznamenána metodickými změnami ve vymezení některých kategorií způsobu vytápění u bytů mezi posledními dvěma cenzy, nicméně i tak je v novém tisíciletí zřetelný výrazný nárůst podílu bytových domácností s dostupným ústředním vytápěním (dálkovým či domovním). Zatímco v roce 2001 disponovaly ústředním topením zhruba tři ze čtyř bytových domácností (74,1 %), v posledním cenzu to bylo již téměř devět z deseti (89,5 %).

Graf 6 Vývoj bytových domácností podle technické vybavenosti bytu mezi sčítáními 1991 a 2021

U technické vybavenosti bytových domácností hraje více než u jiných charakteristik zásadní roli fakt, zda daný typ domácnosti žije převážně ve městech či na venkově. Souvisí to především s vysokými náklady na zavedení inženýrských sítí do obcí, které si tak zvláště malé obce nemohou dovolit financovat. Platí to zejména pro napojení bytů na kanalizační síť a na rozvod plynu, u kterých byly ve vazbě na populační velikost obce zjištěny největší rozdíly. Jestliže ve všech velikostních skupinách obcí nad 10 tisíc obyvatel překračoval podíl bytových domácností s napojením na kanalizační síť 90% hranici, tak u nejmenších obcí do 200 obyvatel to byla jen pětina, přičemž 71,2 % bytových domácností zde mělo odvod odpadních vod zajištěn prostřednictvím žumpy či jímky. Bez přívodu plynu se musely v obcích do 200 obyvatel obejít téměř dvě třetiny domácností (65,4 %), kdežto v plynem nejlépe vybavených městech mezi 50 až 100 tisíci obyvateli to byla jen šestina bytových domácností (16,6 %).

Graf 7 Zastoupení bytových domácností podle způsobu vytápění bytu v rámci jednotlivých velikostních skupin obcí (v %)

Vybavenost bytových domácností vodovodem a ústředním topením ve městech a na venkově se kvůli jejich všeobecně rozšířené dostupnosti neliší tolik procentuálně, jako spíše z hlediska způsobu připojení, resp. vytápění. Zatímco bytové domácnosti ve venkovských obcích a menších městech do 10 tisíc obyvatel vytápěly své byty nejčastěji vlastním zdrojem, u populačně větších měst již dominovalo ústřední vytápění z kotelny či teplárny mimo dům. V případě zavedení vodovodu do bytu, který již představuje běžný standard i v malých, venkovských obcích, se bytové domácnosti v populačně nejmenších obcích vyznačovaly výrazně vyšším zastoupením přívodu vody ze soukromého zdroje vody či z kombinace soukromého a veřejného zdroje, zatímco více než 90 % bytových domácností žijících ve městech nad 5 tisíc obyvatel mělo zajištěn přívod vody z veřejné sítě.

Mezi srovnávanými typy bytových domácností zaznamenaly nejhorší technickou vybavenost bytů z hlediska zavedení inženýrských sítí a ústředního vytápění domácnosti složené ze dvou a více společně hospodařících rodin následované bytovými domácnostmi tvořenými 2 a více hospodařícími domácnostmi. Důvodem je skutečnost, že se tyto typy domácností koncentrovaly v menších, převážně venkovských obcích s menším pokrytím inženýrskými sítěmi. Domácnosti tvořené 2 a více rodinami měly ze všech typů nejnižší procento připojení na plyn z veřejné sítě (63,8 %), připojení na vodovod pouze z veřejné sítě (81,6 %) a připojení na kanalizační síť (64,6 %). Naopak u nich byl zjištěn nejvyšší výskyt odvádění odpadních vod prostřednictvím žumpy či jímky (33,1 %), využívání plynových tlakových lahví (3,7 %), stejně jako připojení na vodovod ze soukromého zdroje vody (10,4 %) i z kombinace tohoto a veřejného zdroje (7,4 %). Z hlediska způsobu vytápění vykázaly nejvyšší podíl ústředního vytápění s vlastním zdrojem pro daný byt (46,6 %), které je dominantním způsobem vytápění pro rodinné domy, a naopak nejnižší podíl ústředního dálkového vytápění (14,1 %). Domácnosti tvořené 2 a více hospodařícími domácnostmi se u většiny výše popsaných charakteristik umístily na druhém místě právě za domácnostmi 2 a více rodin. Výjimku představovalo ústřední domovní vytápění, kde domácnosti 2 a více hospodařících domácností držely s podílem 31,3 % primát.

Tab. 10 Struktura bytových domácností podle připojení na vodovod a kanalizaci (Sčítání 2021, v %)

Připojení bytu na vodovod, připojení bytu na kanalizaci	Bytové domácnosti celkem	1 hospodařící domácnost v bytě							2 a více hosp. dom. v bytě
		domácnost jednotlivce	úplná rodina bez závislých dětí	úplná rodina se závislými dětmi	neúplná rodina bez závislých dětí	neúplná rodina se závislými dětmi	2 a více rodiny v bytě	vícečlenná nerodinná domácnost
Bytové domácnosti celkem	100,0 90,7	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0
v tom podle připojení bytu na vodovod: z veřejné sítě		93,0	89,4	90,0	89,6	93,4	81,6	93,3	83,8
ze soukromého zdroje	5,6	4,5	6,3	5,8	6,7	4,0	10,4	4,2	8,6
současně z veřejné sítě i soukromého zdroje	3,2	1,9	4,0	3,8	3,2	2,1	7,4	2,1	7,0
mimo byt v domě	0,2	0,2	0,1	0,1	0,2	0,2	0,2	0,1	0,1
bez vodovodu v tom podle připojení bytu na kanalizaci: přípoj na kanalizační síť	0,3	0,3	0,2 78,2	0,3 77,4	0,3 78,9	0,3 85,2	0,4 64,6	0,3 86,3	0,4 68,8
	80,8 2,0 17,0	85,7
vlastní čistička odpadních vod		1,2	2,0	3,8	1,3	1,9	2,2	1,2	2,0
žumpa, jímka		12,9	19,7	18,6	19,7	12,8	33,1	12,3	29,1
bez kanalizace a jímky	0,2	0,2	0,1	0,1	0,2	0,1	0,1	0,2	0,1

Na opačném konci žebříčku technické vybavenosti bytů se nacházely domácnosti jednotlivců a vícečlenné nerodinné domácnosti, které se ze všech typů domácností nejvíce soustředily do měst. Domácnosti jednotlivců měly proto ze všech typů bytových domácností vůbec nejčastěji zaveden plyn z veřejné sítě (70,6 %) i dálkové ústřední topení z kotelny mimo dům (45,7 %). Na druhém místě se umístily z hlediska připojení na kanalizační síť (85,7 %), kde prvenství držely právě vícečlenné nerodinné domácnosti (86,3 %). Ty vévodily žebříčku ještě u vytápění lokálními topidly či kamny umístěnými v jednotlivých místnostech bytu (10,6 %), které se často vyskytují v městských bytových domech staršího data výstavby. Naopak u nich bylo zjištěno vůbec nejnižší zastoupení žumpy či jímky při likvidaci odpadních vod (12,3 %).

Spíše nadprůměrnou vybavenost inženýrskými sítěmi vykázaly i neúplné rodiny se závislými dětmi, které se mohly pochlubit například nejvyšším připojením na vodovod z veřejné sítě (93,4 %), druhým nejvyšším využíváním ústředního dálkového vytápění a nadprůměrným připojením jejich bytu na kanalizaci (85,2 %).

Tab. 11 Struktura bytových domácností podle připojení na plyn a způsobu vytápění (Sčítání 2021, v %)

Připojení bytu na plyn, způsob vytápění bytu	Bytové domácnosti celkem	1 hospodařící domácnost v bytě							2 a více hosp. dom. v bytě
		domácnost jednotlivce	úplná rodina bez závislých dětí	úplná rodina se závislými dětmi	neúplná rodina bez závislých dětí	neúplná rodina se závislými dětmi	2 a více rodiny v bytě	vícečlenná nerodinná domácnost
Bytové domácnosti celkem	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0
v tom podle připojení bytu na plyn: z veřejné sítě	69,1	70,6	70,0	65,1	70,4	69,3	63,8	69,5	68,9
z domovního/lokálního zásobníku	0,5	0,7	0,3	0,4	0,5	0,9	0,5	0,9	0,3
pouze plynové tlakové lahve	1,7	1,3	2,1	1,3	2,4	1,1	3,7	1,4	3,2
bez přívodu plynu v tom podle způsobu vytápění bytu: ústřední dálkové	28,7	27,3	27,5 30,3	33,2 26,5	26,7 34,9	28,7 42,3	32,0 14,1	28,2 39,2	27,6 17,3
	35,2	45,7
ústřední domovní	19,9	18,8	20,4	19,1	19,9	18,6	29,7	19,8	31,3
ústřední s vlastním zdrojem (v bytě)	34,4	23,2	40,2	44,9	34,0	29,2	46,6	28,1	42,6
lokální topidla (kamna)	8,2	10,5	7,0	6,2	9,3	7,1	6,5	10,6	6,3
jiný	2,3	1,8	2,2	3,3	1,9	2,8	3,1	2,3	2,6

Neúplné rodiny bez závislých dětí měly ze všech typů srovnávaných domácností nejmenší procento bytů bez přívodu plynu (26,7 %) a druhé nevyšší využití plynu z veřejné sítě (70,4 %). V ostatních technických charakteristikách však nijak zvlášť nevybočovaly z průměru.

Úplné rodiny se závislými dětmi se z hlediska technické vybavenosti jejich bytů přibližovaly spíše k domácnostem s horší úrovní. Platilo to zejména pro připojení bytu na plyn, kde třetina z nich obývala byt bez přívodu plynu, což bylo nejvíce ze všech typů domácností. S tím korespondoval i druhý nejnižší podíl zavedení plynu z veřejné sítě (65,1 %). Také z hlediska převažujícího způsobu vytápění byla jejich struktura podobná společně hospodařícím domácnostem 2 a více rodin a 2 a více hospodařícím domácnostem, když v ní také dominovalo ústřední domovní vytápění s vlastním zdrojem v bytě (44,9 %). Pouze u nich na rozdíl od těchto dvou kategorií převažovalo ústřední dálkové vytápění (26,5 %) nad ústředním domovním (19,1 %), což je dáno jejich vyšším zastoupením ve městech. Velmi podobné postavení u jednotlivých technických charakteristik, jaké bylo pozorováno u úplných rodin se závislými dětmi, měly úplné rodiny bez závislých dětí, které se ale v žádné charakteristice nijak nevymykaly.

Struktura bytových domácností podle velikosti bytu

Předmětem analýzy v této kapitole jsou základní velikostní parametry bytů, ve kterých bytové domácnosti žijí.

Přesněji řečeno, jsou zkoumány průměrné hodnoty velikostních parametrů bytů vztažené buď na 1 byt či na

1 osobu, které se někdy nazývají jako tzv. úrovňové ukazatele bydlení. Konkrétně jsou pro srovnání vybrány průměrná celková plocha bytu, průměrný počet obytných místností a bydlících osob na 1 byt a průměrný počet m² celkové plochy na osobu. Tyto úrovňové ukazatele bydlení tak vedle technické vybavenosti bytů poskytují další pohled na kvalitu bydlení různých typů domácností.

Tab. 12 Vývoj úrovňových ukazatelů bydlení bytových domácností mezi sčítáními 1991 a 2021

Úrovňový ukazatel bydlení	Rok sčítání
	1991	2001	2011		2021
				celkem	z toho
					v rodinných domech	v bytových domech
Průměrný počet na 1 byt: m2 celkové plochy	70,5	76,3	86,7	87,6	117,2	63,5
obytných místností	2,66	2,72	3,70	3,94	4,79	3,25
bydlících osob	2,76	2,64	2,47	2,26	2,62	1,97
Průměrný počet m² celkové plochy na osobu1)	25,5	28,9	35,1	38,0	44,0	31,4

¹⁾ Hodnoty ukazatele průměrného počtu m² celkové plochy na osobu pro sčítání 1991, 2001 a 2011 byly vypočteny jako podíl průměrného počtu m² celkové plochy na 1 byt a průměrného počtu bydlících osob na 1 byt.

Dle výsledků Sčítání 2021 bydlela bytová domácnost v bytě s průměrnou celkovou plochou 87,6 m², který měl téměř čtyři obytné místnosti (3,94). V jedné bytové domácnosti v průměru žilo 2,26 osob, tudíž na jednu osobu průměrně připadalo 38,0 m² celkové plochy bytu. Úrovňové ukazatele bydlení se však přirozeně diametrálně lišily v závislosti na druhu domu. Bytové domácnosti v rodinných domech, v nichž průměrně bydlelo 2,62 osob, měly k dispozici 117,2 m² celkové plochy a v průměru 4,79 obytných místností. Naproti tomu bytové domácnosti v bytových domech s průměrně necelými dvěma bydlícími osobami (1,97) se musely spokojit s 63,5 m² celkové plochy a 3,25 obytnými místnostmi. Ani nižší počet bydlících osob na bytovou domácnost v bytových domech nezvrátil obecně příznivější relaci celkové plochy na osobu u rodinných domů. V nich měla bydlící osoba v průměru k dispozici o téměř 13 m² více než v bytovém domě.

Srovnání úrovňových ukazatelů bytových domácností za rok 2021 s předchozími sčítáními poskytuje relevantní, věrohodné výsledky v případě celkové plochy bytu a průměrného počtu obvykle bydlících osob na 1 byt, které nejsou zatížené metodickými změnami jejich vymezení ^[1] . U definice obytné místnosti došlo při posledních dvou sčítáních k zásadním metodickým změnám, tudíž časové srovnání ukazatele o průměrném počtu obytných místností na 1 byt je zčásti zkreslené. Průměrná celková výměra bytu, zahrnující plochu všech obytných místností, včetně kuchyně i dalších vnitřních prostor a příslušenství bytu, se po roce 1991 plynule zvyšovala, což bylo způsobeno převládající výstavbou rodinných domů, jejichž byty jsou co do plochy zákonitě podstatně větší. Mezi posledními dvěma sčítáními byl však již přírůstek průměrné celkové plochy jen 0,9 m², tudíž lze hovořit o určité stabilizaci. K té došlo i vlivem toho, že zatímco u bytových domácností v rodinných domech se celková plocha bytu mezi roky 2011 a 2021 o 8,1 m² zvýšila, tak u domácností v bytových domech byl zaznamenán poněkud překvapivý pokles o 5 m². Za tímto divergenčním vývojem podle druhu domu může stát z jedné části trend nastoupený již při minulém sčítání v roce 2011, kdy zatímco nové byty v rodinných domech se staví čím dál větší, tak v bytových domech je tomu spíše naopak. Zadruhé může jít o důsledek snižování zastoupení nejstarších, více než stoletých bytů v bytových domech, jejichž průměrné celkové výměry byly ze všech období výstavby v roce 2021 nejvyšší (70,3 m²).

Dalším charakteristickým rysem porevolučního vývoje byl trvalý pokles průměrného počtu osob obvykle bydlících v jednom bytě, tzn. počtu členů bytové domácnosti. Jestliže v roce 1991 žilo v bytové domácnosti v průměru 2,76 osob, tak o třicet let později to bylo jen 2,26 osob, tzn. o půl osoby méně. Vedle rychleji rostoucí početnosti bytového fondu než počtu obyvatel souvisí klesající zalidněnost bytů také s polistopadovou proměnou skladby domácností, zejména pak s intenzivním nárůstem počtu i podílu domácností jednotlivců.

Oproti sčítání 1991 mnohem výrazněji poklesl průměrný počet osob v bytech nacházejících se v bytových domech (o 0,69 osoby z 2,66 na 1,97), zatímco zalidněnost bytů v rodinných domech se v tomto třicetiletém období snížila o 0,30 osoby (z 2,92 na 2,62).

Tab. 13 Úrovňové charakteristiky bydlení bytových domácností podle velikostních skupin obcí

Velikostní skupina obce podle počtu obyvatel	Průměrná celková plocha na 1 byt v m²	Průměrná celková plocha na 1 osobu v m²	Průměrný počet obytných místností na 1 byt	Průměrný počet bydlících osob na 1 byt
Česká republika v tom velikostní skupina obce:	87,6	38,0	3,9	2,3
do 199	111,7	43,2	4,6	2,5
200–499	112,1	42,7	4,7	2,6
500–999	112,2	42,3	4,7	2,6
1 000–1 999	110,0	41,9	4,6	2,6
2 000–4 999	100,4	40,3	4,3	2,4
5 000–9 999	90,0	38,2	4,1	2,3
10 000–19 999	81,2	36,4	3,8	2,2
20 000–49 999	75,8	35,4	3,7	2,1
50 000–99 999	73,6	34,9	3,6	2,1
100 000 a více	71,9	34,6	3,3	2,0

Rozdíly v úrovňových ukazatelích bydlení bytových domácností podle druhu domu se pochopitelně reprodukují i v jejich srovnání podle velikostních skupin obcí vyznačujících se značně odlišnou druhovou skladbou domovního fondu. Zjednodušeně platí, že s rostoucí velikostí obce se zvyšuje podíl menších bytů a naopak klesá podíl větších bytů. To se odráží jak v případě průměrné celkové plochy bytu, tak v případě průměrného počtu obytných místností na byt, které dosahují maxima shodně ve velikostní skupině obcí od 500 do 999 obyvatel (112,2 m² a 4,7 obytných místností) a následně kontinuálně klesají až na minimální hodnotu u největších měst se 100 tisíci a více obyvateli (71,9 m² a 3,3 obytných místností). Vztah nepřímé úměrnosti u populační velikosti obcí byl zaznamenán také v případě průměrné celkové plochy vztažené na 1 osobu v bytě, která byla nejvyšší v nejmenších obcích do 200 obyvatel (43,2 m²) a naopak nejnižší ve městech se 100 tisíci a více obyvateli (34,6 m²). Nic na tom nezměnil ani fakt, že průměrný počet bydlících osob v bytové domácnosti se s rostoucí velikostí obce snižoval. Jestliže bytové domácnosti v malých, převážně venkovských obcích do 2 tisíc obyvatel měly v průměru přes 2,5 člena, tak v bytových domácnostech v největších městech žilo v průměru o 0,5 osoby méně.

Velikostní parametry bydlení jednotlivých typů domácností jsou zásadně ovlivněny druhem domu, ve kterém jednotlivé typy bytových domácností převážně žijí, a který reflektuje jejich odlišné bytové potřeby, ale i nerovnoměrné finanční možnosti. Platilo to zejména pro všechny úrovňové ukazatele relativizované na byt. Největší celkovou plochou i počty obytných místností proto v roce 2021 disponovaly převážně v rodinných domech bydlící bytové domácnosti 2 a více společně hospodařících rodin (123,6 m² a 5,43 obytných místností), s mírným odstupem následované 2 a více samostatně hospodařícími domácnostmi (120,0 m² a 5,21 obytných místností). Nadprůměrně velké byty s průměrnou celkovou výměrou 107,6 m² a 4,39 obytnými místnostmi užívaly ještě úplné rodiny se závislými dětmi, u kterých ještě výrazněji převažovalo bydlení v rodinných domech. Více než 4 obytné místnosti v bytě měly k dispozici ještě úplné rodiny bez závislých dětí (4,20) a neúplné rodiny bez závislých dětí (4,13), ale průměrná celková plocha jejich bytů již byla pod 100 m² (92,2 m², resp. 86,5 m²). Zdaleka nejhorší velikostní parametry bytů vztažené na 1 byt byly vcelku logicky zjištěny u bytových domácností jednotlivců, které i tak průměrně obývaly 3,24 obytných místností v bytech o průměrné celkové ploše 67,3 m². O trochu prostornější byty v tomto ohledu užívaly vícečlenné nerodinné domácnosti (75,1 m² a 3,48 obytných místností). Mírně podprůměrné úrovňové ukazatele bydlení na byt vykazovaly i neúplné rodiny se závislými dětmi (83,1 m² a 3,78 obytných místností). V rámci neúplných rodin však hrála velkou roli nejen přítomnost závislých dětí, ale i pohlaví rodiče v čele domácnosti. Neúplné rodiny v čele s osamělým mužem obývaly bez ohledu na spolubydlení závislých dětí mnohem prostornější byty (94,4 m² a 4,28 obytných místností) než neúplné rodiny, kde stála v čele osamělá matka (82,8 m² a 3,88 obytných místností). Tento poznatek vypovídá o obecně horším socioekonomickém postavení osamělých matek, které se po rozpadu úplné rodiny častěji stěhují do menších, finančně dostupnějších bytů v bytových domech, zatímco osamělí otcové v čele neúplných rodin po konci manželství většinou zůstávají v původních rodinných domech.

Tab. 14 Úrovňové charakteristiky bydlení podle typu bytové domácnosti

Typ bytové domácnosti	Průměrná celková plocha na 1 byt v m²	Průměrná celková plocha na 1 osobu v m²	Průměrný počet obytných místností na 1 byt	Průměrný počet bydlících osob na 1 byt
Bytové domácnosti celkem	87,6	38,0	3,94	2,26
v tom podle typu bytové domácnosti:
domácnosti jednotlivců	67,3	67,3	3,24	1,00
úplné rodiny bez závislých dětí	92,2	40,6	4,20	2,27
úplné rodiny se závislými dětmi	107,6	28,0	4,39	3,85
neúplné rodiny bez závislých dětí	86,5	39,3	4,13	2,20
neúplné rodiny se závislými dětmi	83,1	31,3	3,78	2,67
2 a více rodiny v bytě	123,6	23,3	5,43	5,34
vícečlenné nerodinné	75,1	35,8	3,48	2,11
2 a více hospodařících domácností	120,0	31,8	5,21	3,78

Diametrálně odlišné výsledky srovnání úrovně bydlení bytových domácností však získáme, pokud se vztáhne ukazatel průměrné celkové plochy bytu k počtu osob bydlících v bytě. V tomto případě stály při posledním sčítání v čele žebříčku s velkým náskokem domácnosti jednotlivců, které měly k dispozici 67,3 m² celkové plochy. Nadprůměrně dobře z tohoto srovnání vyšly i úplné a neúplné rodiny bez závislých dětí (40,6 m² na osobu, resp. 39,3 m² na osobu), což koresponduje s menší průměrnou velikostí těchto typů bytových domácností (2,27, resp. 2,20 bydlících osob). Naopak nejhůře v tomto ukazateli dopadly navzdory prvenství v celkové výměře bytu kvůli jednoznačně nejvyššímu počtu bydlících osob (5,34) domácnosti tvořené 2 a více rodinami, v nichž na jednu osobu průměrně připadalo jen 23,3 m² celkové plochy. Druhou nejnižší hodnotu průměrné celkové plochy na osobu zaznamenaly úplné rodiny se závislými dětmi (28,0 m²), které se tak umístily dokonce hůře než neúplné rodiny se závislými dětmi (31,3 m²). I zde byl hlavní příčinou rozdílný počet osob bydlících v bytě, který u úplných rodin se závislými dětmi činil 3,85 osob, zatímco u neúplných jen 2,67. Relativizování průměrné celkové plochy bytů na osobu tak přineslo zajímavé zjištění, že úroveň bydlení některých typů bytových domácností je podstatně lepší, než by se mohlo zdát z velikostních parametrů vztažených k celému bytu.

---

[1] Kromě zavedení konceptu obvykle bydlícího obyvatelstva od sčítání v roce 2011, které se ale mohlo projevit spíše v prostorových změnách průměrného počtu obvykle bydlících osob na 1 byt.