Slabá data přimějí ECB k rychlejšímu a výraznějšímu snížení sazeb (Týdenní zpráva z finančního trhu)

Data zveřejněná v tomto týdnu by měla podtrhnout slabost evropské ekonomiky, a naopak potvrdit odolnost té americké. Dolar by tak mohl oproti euru nadále sílit. Z evropských dat bude zveřejněn ukazatel ekonomického sentimentu za celou eurozónu od Evropské komise a v Německu pak podnikatelská (IFO) a spotřebitelská (GfK) důvěra. Přetrvávající pesimismus se podle nás projeví v dalším mírném nárůstu německé nezaměstnanosti. Inflace v eurozóně podle našeho odhadu v listopadu zrychlila z 2,0 % na 2,4 % y/y, zejména však vlivem nižší srovnávací základy. V případě české ekonomiky očekáváme sestupnou revizi jejího mezičtvrtletního růstu za Q3 z 0,3 % na 0,2 %. Zpřesněný odhad amerického HDP by měl potvrdit silný anualizovaný růst o 2,8 % q/q, který byl tažený soukromou spotřebou. Závěr týdne na finančních trzích ovšem bude ve znamení nižší likvidity v důsledku amerických oslav Dne díkůvzdání.

Evropské ekonomice se nevede příliš dobře

Očekáváme mírnou revizi tuzemského HDP za Q3 24 směrem dolů v důsledku přetrvávajícího útlumu průmyslu a pomalého oživování spotřeby domácností. Mezičtvrtletní růst ekonomiky bude podle nás ponížen z původně udávaných 0,3 % na 0,2 %. Tempo hospodářského růstu tak pravděpodobně zpomalilo, když v prvních dvou letošních čtvrtletích bylo dosaženo shodných +0,4 % q/q. Spotřeba domácností podle našeho odhadu v Q3 vzrostla o 0,4 % q/q, což by představovalo mírné zrychlení po 0,2 % q/q v Q2. Jak ukazuje struktura vývoje tržeb, mezičtvrtletně vyšší byly především útraty za zboží, zatímco ty za služby zhruba mezičtvrtletně stagnovaly. Navzdory pokračujícímu pozvolnému růstu spotřeba domácností nadále zůstane hluboko pod svou předpandemickou úrovní (v Q2 to bylo o 5,2 %). V tomto směru působí hlavně výrazně nižší kupní síla mezd. Ke zlepšení situace nedošlo v průmyslu, kde pokračoval pokles produkce. To se pravděpodobně negativně odrazilo ve vývoji fixních investic a čistého exportu. Za celý letošní rok očekáváme skromný růst tuzemské ekonomiky o 0,8 % a příští rok jeho mírné zrychlení na 1,5 %. Předstihové indikátory na významné zlepšení ekonomické aktivity prozatím neukazují – tento týden budou zveřejněny indikátory sentimentu vycházející z konjunkturálního průzkumu ČSÚ za listopad.

Inflace v eurozóně podle našeho odhadu v listopadu vzrostla z 2,0 % na 2,4 % y/y, hlavně však působením efektu nižší srovnávací základy loňského roku. Ten bude nejvíce patrný u cen pohonných hmot, které loni touto dobou výrazně poklesly. Zvýšení dynamiky cen pohonných hmot podle nás přispělo k listopadovému zrychlení meziroční inflace z 0,15 bb. V rámci energetické části spotřebitelských cen by na vyšší dynamiku mohlo částečně působit i zvýšení velkoobchodních cen plynu. V případě cen potravin očekáváme zrychlení jejich meziročního růstu z 2,9 % na 3,0 %. Tento odhad je však spojen s vyšší mírou nejistoty, a to především s ohledem na dopady nepříznivého počasí a nedávných záplav, které postihly řadu evropských zemí. Jádrová inflace v eurozóně se podle nás v listopadu zvýšila z 2,7 % na 2,9 % y/y. I zde šlo ale z velké části o vliv nižší srovnávací základny, zejména u cen služeb, jejichž meziroční růst v důsledku toho pravděpodobně zrychlil z 4,0 % na 4,2 %.

Evropské indikátory sentimentu nejspíše potvrdí přetrvávající pesimismus a utlumený vývoj německého průmyslu by se mohl odrazit v dalším nárůstu tamní nezaměstnanosti. Z indikátorů sentimentu budou zveřejněny ty od Evropské komise za celou eurozónu, stejně tak i německý IFO index podnikatelské důvěry či tamní spotřebitelská důvěra. Souhrnný indikátor ekonomického sentimentu v eurozóně podle nás v listopadu stagnoval na 95,6 b. Poblíž této podprůměrné úrovně se přitom drží po celý letošní rok. V Německu očekáváme zhoršení jak u IFO indexu, tak i spotřebitelské důvěry od GfK. Nejen, že jeho ekonomika čelí významným problémům a hrozbě cel ze strany USA, nyní se také zmítá v politické krizi způsobené rozpadem vládnoucí koalice. Redukce počtu pracovních míst je patrná ve zpracovatelském průmyslu. Sektor služeb (včetně zdravotnictví a školství) naproti tomu stále nové zaměstnance nabírá. K výraznému nárůstu nezaměstnanosti tak v německé ekonomice zatím nedošlo. Pro listopad očekáváme její zvýšení o desetinu na 6,2 %. Reakční schopnost německé vlády je silně omezena přísnými pravidly rozpočtové odpovědnosti ztělesněnými v tzv. dluhové brzdě. Možné rozvolnění těchto pravidel bude jedním z hlavních témat do předčasných voleb, jejichž termín je stanoven na 23. února.

Jelikož data přicházející z evropské ekonomiky nejsou příliš povzbudivá, očekáváme, že ECB bude muset sazby snižovat rychleji a na nižší úroveň, než jsme si původně mysleli. Nyní tak očekáváme, že centrální banka na každém zasedání sníží úrokové sazby o 25 bb, a to až do dubna příštího roku, kdy by se depozitní sazba měla dostat na terminálních 2,25 % (původně jsme čekali 2,5 % v červnu). Argumentem proti výraznějším krokům ve smyslu snížení sazeb o 50 bb bude podle nás prozatím bránit robustní trh práce a dílčí proinflační rizika.

Americká ekonomika je na tom oproti té evropské o poznání lépe, když lví podíl na tom má silná spotřebitelská poptávka. Zpřesněný odhad tamního HDP za Q3 by měl potvrdit mezičtvrtletní anualizovaný růst ekonomiky o 2,8 % a osobní spotřeby o 3,7 %. Důvěra tamních spotřebitelů navíc podle našeho odhadu v listopadu vzrostla z 108,7 b. na 110,5 b., když ji zřejmě podpořil i výsledek prezidentských voleb. Růst osobních příjmů a výdajů podle nás v říjnu pokračoval svižným tempem. Přetrvávající odolnost tamní ekonomiky a trhu práce, která se promítá ve stále zvýšené jádrové inflaci (3,3 % y/y za říjen), je důvodem, proč trh přemítá nad tím, zda si Fed nedá v prosinci od snižování úrokových sazeb pauzu. Na posledním zasedání (7.11.) přitom zvolnil tempo snižování sazeb z 50 bb na standardních 25 bb a zveřejněný záznam by měl tento týden ukázat, jaká diskuze mezi členy FOMC tomuto rozhodnutí předcházela.

Euro je vůči dolaru nejslabší za poslední dva roky

Nejenže průmyslový sektor zůstává v Evropě v útlumu, příliš se nedaří ani tomu spotřebitelskému. Problémy průmyslu jsou nejvíce patrné na německé ekonomice. Ta podle revidovaných statistik ve třetím letošním čtvrtletí vzrostla mezičtvrtletně pouze o 0,1 %, zatímco předběžný odhad ukazoval na +0,2 %. Skromný růst navíc přišel po poklesu o 0,3 % q/q, ke kterému došlo ve druhém čtvrtletí. Německá ekonomika v průběhu posledních zhruba dvou let v podstatě stagnuje. Z hlediska struktury k nepatrnému mezičtvrtletnímu růstu ve třetím letošním čtvrtletí pomohla zvyšující se spotřeba, a to jak soukromá, tak i vládní. Spotřeba domácností ovšem zaostala za odhady, když v Q3 vzrostla pouze o 0,3 % q/q po poklesu o 0,5 % q/q v Q2. Ten byl navíc revizí dat prohlouben z původně udávaných -0,2 % q/q. Vyšší nejistota ohledně vývoje ekonomiky pak nesvědčila fixním investicím, které se v Q3 snížily o 0,1 % q/q po hlubokém poklesu o 2,1 % q/q v Q2. PMI indexy za listopad příliš optimismu nedodaly. Průmyslový PMI sice v Německu zaznamenal mírný nárůst z 43,0 b. na 43,2 b. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že nadále zůstává hluboko v pásmu kontrakce. Výrazné zhoršení se pak událo v sektoru služeb, kde se PMI propadl z 51,6 b. na 49,4 b. a skončil výrazně pod konsensem trhu. Jde o nejnižší úroveň za posledních devět měsíců. Obdobně celoevropský PMI ve službách překvapil výrazným poklesem z 51,6 b. na 49,2 b. a zklamal také listopadový indikátor spotřebitelské důvěry od Evropské komise, když klesl z -12,5 % na -13,7 %. To může ukazovat na to, že spotřebitelská poptávka evropské ekonomice nakonec neposkytne tak silnou podporu, jak se původně čekalo. PMI ze zpracovatelského průmyslu se v eurozóně snížil z 46,0 b. na 45,2 b.

Slabá výroba tlumí tlaky na růst průmyslových cen. Potvrzuje to říjnový vývoj cen průmyslových výrobců v Německu i ČR. Německé ceny byly meziročně nižší o 1,1 %. Ty české sice rostly, avšak stále tempem nacházejícím se hluboko pod dvouprocentním inflačním cílem centrální banky, konkrétně o 0,8 % y/y. Jelikož šance na významnější oživení průmyslové produkce je v nejbližších měsících spíše zanedbatelná, lze předpokládat, že ceny zboží budou nadále růst spotřebitelských cen tlumit. Proinflačním rizikem je ovšem vývoj cen tuzemských zemědělských výrobců. Ty totiž v říjnu meziměsíčně povyskočily o výrazných 6,9 %, což přispělo k urychlení meziroční dynamiky z -0,2 % na 2,4 %. Důvodem byl zejména růst cen rostlinné výroby, pravděpodobně v důsledku nepříznivého počasí a zářijových povodní. Více jsme vývoj výrobních cen v tuzemsku analyzovali zde: https://bit.ly/PPI_Oct24. Zpřesněný odhad inflace v eurozóně pouze potvrdil její říjnový nárůst z 1,7 % na 2,0 % y/y a stagnaci jádrové složky na 2,7 % y/y. Jádrovou inflaci na zvýšených úrovních nadále drží především růst cen služeb, který v říjnu dosáhl 4,0 % y/y.

Na finančních trzích minulý týden rezonovalo především rostoucí napětí mezi Ukrajinou a Ruskem, stejně tak i zvyšující se obavy o zdraví evropské ekonomiky. Konflikt na Ukrajině eskaloval s použitím zbraní dlouhého doletu ze strany obou válčících zemích. Výsledkem byl další nárůst rizikové averze na finančních trzích, ke kterému v předchozích týdnech přispíval spíše konflikt na Blízkém východě. To hrálo ve prospěch dalšího posílení amerického dolaru jako měny bezpečného přístavu. Dolarové tržní sazby mírně vzrostly, a to v rozsahu 10-15 bb. Z hlediska zacenění ohledně dalších kroků Fedu se ale nic zásadním způsobem nezměnilo, a to i v důsledku poměrně prázdného kalendáře v USA. Optikou prosincového zasedání zůstávají investoři nadále rozděleni na dvě zhruba stejně velké skupiny, jedna očekává další snížení sazeb o 25 bb, ta druhá pak jejich stabilitu. Evropské tržní sazby minulý týden naopak klesaly o 20-25 bb. Přispěla k tomu výše zmíněná slabá data v kombinaci s obavami o zdraví evropské ekonomiky, které v minulém týdnu vyjádřili také někteří představitelé ECB. Nejde přitom pouze o cyklické, ale i strukturální problémy, kterým Evropa čelí. Silnou ranou pro její exportně orientovanou ekonomiku by rovněž bylo zavedení cel ze strany USA. To plánuje Donald Trump, který se začátkem příštího roku stane novým americkým prezidentem. Společná evropská měna se tak koncem minulého týdne pohybovala kolem 1,04 USD/EUR, což je její nejslabší úroveň za poslední dva roky.

Ve vývoji středoevropských měn se odrážel zejména nárůst rizikové averze na trzích a ty tak všechny ztrácely. Makroekonomický kalendář toho minulý týden v regionu příliš nenabídl. Kromě výše zmíněných tuzemských PPI zasedala ještě maďarská centrální banka, která však v souladu s očekáváními ponechala úrokové sazby beze změny. Obchodování se tak neslo ve vleku globálních faktorů. Česká koruna ve výsledku oslabila vůči euru v mezitýdenním srovnání o zhruba 0,3 % k hranici 25,35 CZK/EUR. Obdobně dopadl polský zlotý, který ztratil 0,4 % své hodnoty s kurzem kolem 4,335 PLN/EUR. Nejhůře si vedl maďarský forint se ztrátou ve výši přibližně 0,9 % a kurzem mírně nad 411 HUF/EUR.

Přečtěte si také k úrokovým sazbám