S Kamalou Harrisovou v Bílém domě poznají Spojené státy socialismus

Světové burzy se dnes probudily do nejistého dne. Odstoupení Joea Bidena z boje o Bílý dům totiž před investory staví otázku, zda jeho pravděpodobná „náhradnice“, stávající viceprezidentka Kamala Harrisová, má proti Donaldu Trumpovi více či méně šancí než dosluhující prezident. 

Predikční platformy, jako je PredictIt, jež umožňují sázet na výsledek prezidentského klání jako při obchodování na burze, zachycují od včerejška nárůst šancí Harrisové z nějakých 23 až na 40 procent. Sázkaři přitom takovýto svůj výhled podpírají vlastními penězi – právě proto je řeč i o predikčních trzích –, takže může mít vyšší relevanci než prosté průzkumy veřejného mínění. Trumpovy šance na Bílý dům po Bidenově stažení mírně klesly, na 60 procent. Připomeňme, že v první polovině minulého týdne, krátce po nezdařeném atentátu, činily až 70 procent. 

To, že Harrisové šance rostou, tedy neodráží jen to, že po Bidenově odstoupení je zřetelnou favoritkou Demokratické strany na získání nominace, leč z určité části i to, že podle sázkařů a investorů na výsledek voleb – podle predikčních trhů – má vůči Trumpovi o něco více šancí než Biden. Jde samozřejmě jen o momentální náladu, nicméně pokud by Harrisová vkročila do své kampaně nyní tou správnou nohou a pěkně zostra, má šanci brát Trumpovi další a další procenta. 

Na straně Harrisové je přitom jedna neoddiskutovatelná dividenda už nyní. Věk. Američané mají jasnou tendenci ve volbách volit mladší kandidáty. Harrisové ještě nebylo šedesát, zatímco Trumpovi táhne na osmdesátku. Přitom klání o Bílý dům, v nichž věkový rozdíl kandidátů překonával deset let, končila v posledních desetiletích triumfem mladšího, demokratického kandidáta. V roce 1992 porazil Bill Clinton George Bushe staršího, jemuž bylo o tucet let více. O čtyři roky později si poradil s dokonce o 23 let starším Bobem Dolem. Barack Obama zase roku 2008 triumfoval nad o čtvrtstoletím starším Johnem McCainem a v roce 2012 pokořil o čtrnáct let staršího Mitta Romneyho. 

Alespoň papírově tak Harrisová vskutku může mít vyšší šance než Biden. Investory tudíž nyní svírá nejistota, neboť zatímco světonázor Trumpův i Bidenův dobře znají – včetně toho, jak jej v roli nemocnějšího politika planety převáděli či převádějí do praxe –, Harrisová je jim do značné míry neznámou. V roli Bidenovy viceprezidentky zase tolik viditelná není. Ovšem své priority předestřela během vlastní prezidentské kampaně v letech 2019 až 2020. Než tehdy z klání odstoupila, podpořila Bidena, stala se jeho „parťačkou pro kampaň“ a nakonec i viceprezidentkou. 

Coby možná prezidentka Harrisová slibovala věci, které z Bidena dělají umírněného centristu staré školy. Přestože i on je značně rozhazovačný. A přestože za Bidenova prezidentování vykazují Spojené státy neudržitelně vysoké rozpočtové deficity a výrazný nárůst zadlužení. Jsou sice poměrně solidně rostoucí ekonomikou – v porovnání s ekonomikami zemí EU či i Čínou –, avšak podstatná část tohoto růstu je koupena na obří dluh. Jeho už tak vysoké tempo růstu by se za případného vládnutí Harrisové zřejmě ještě zvýšilo, a to dramaticky. Jeden příklad za všechny. Ve své zmíněné prezidentské kampani Harrisová slibovala uvést do praxe gigantický klimatický plán, který by americké daňové poplatníky vyšel na deset bilionů dolarů, tedy nějakých 232 bilionů korun. Takovou sumu peněz vygeneruje česká ekonomika v současných cenách za zhruba 33 let. 

Biden prosadil zelený plán zhruba šestkrát až sedmkrát menší, než by byl ten Harrisové. Přitom tento Bidenův balík je i tak největším fiskálním stimulem v celé historii USA – a rozhodně významně v uplynulých letech přispěl k roztočení tamní mimořádné inflace, nejvyšší za několik desítek let. 

Harrisová by tak v Bílém domě byla nejen první ženou, navíc tmavé pleti. Byla by prvním člověkem v celé historii Spojených států, jež by z Bílého domu zaváděl opravdový socialismus. Harrisová je nejen mnohem socialističtější i než Biden, ale také progresivističtější a zelenější. 

Na rozdíl od Bidena by Harrisová zakázala frakování, tedy těžbu ropy či zemního plynu environmentálně kontroverzní metodou hydraulického štěpení. Politička také prosazuje americký „Zelený Nový úděl“, tedy americkou obdobu Green Dealu, zatímco Biden jej v jeho celku podpořit odmítl.

Harrisová se rovněž mnohem vstřícněji než Biden staví k širokému odpuštění studentského dluhu, což je klíčová položka progresivistických programů. Biden namítá, proč by se měl dluh odpouštět i dobře vydělávajícím absolventům nejprestižnějších amerických univerzit. 

Vysoké školství v USA je dramaticky úspěšnější než to evropské, které daleko méně staví na tržních principech a mnohem více na „nárokovosti“. Vzletně, leč realisticky řečeno, americké vysoké školství v posledních desetiletích posunuje lidskou civilizaci vpřed mnohem zásadněji než to „nárokové“ evropské. Pokud by se Harrisové dařilo prosazovat prvky „nárokovosti“ do amerického vysokého školství, může tak v důsledku dále fatálně poškodit ekonomickou konkurenceschopnost – a nakonec i vojenskou a bezpečnostní odolnost – celého Západu, zejména tváří v tvář Číně. 

Co se týče mezinárodního obchodu, má ovšem Harrisová v některých ohledech dokonce blíže k Trumpovi než k Bidenovi. Je tedy nejen socialistkou, ale navíc ochranářskou socialistkou. Právě v protekcionismu si docela s Trumpem notuje. V roce 2016 se například stavěla proti Transpacifickému partnerství, tedy velké zóně volného obchodu mezi Spojenými státy a řadou asijských (ovšem nikoli s Čínou), ale také latinskoamerických ekonomik, navíc ještě Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem. Úmluvu dojednávala administrativa Baracka Obamy – s podporou tehdejšího viceprezidenta Bidena –, leč Trump ji po svém nástupu do Bílého domu shodil ze stolu. 

Harrisová celkově vyžaduje více dalekosáhlých regulací než Biden, a to například i v oblasti umělé inteligence. Spojené státy nyní v této oblasti určují světový vývoj právě i proto, že není tak přeregulovaná jako třeba celá IT sféra a obecně ekonomika Evropské unie. Opět, pokud by Harrisová spoutala IT sféru a umělou inteligenci v USA po vzoru Evropské unie, která prakticky nemá žádnou skutečně globální technologickou firmu, hrozí zaostávání celého Západu za Asií, zejména Čínou. Toto zaostávání by mohlo být až tak výrazné, jaké nyní vykazuje EU, která se v oblasti nových technologií dívá na záda jak Spojeným státům, tak Číně ze stále větší vzdálenosti.

Zkrátka a dobře, Harrisová by do Bílého domu v dosud nepoznané míře vnesla zelený progresivismus na ještě větší dluh, socialismus či „nárokovost“, přičemž by neváhala ekonomiku USA – historicky vyrostlou na kapitalismu a volném trhu – regulatorně těžce svazovat a prosazovat navíc ochranářská opatření. Nic z toho není dobré pro dlouhodobý ekonomický, ale tedy ani bezpečnostní a vojenský rozvoj nejen Spojených států samotných, ale celého Západu. Z Harrisové v Bílém domě mohou mít nakonec největší radost autoritáři Pekingu a Moskvy.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank