Írán - Voda a životní prostředí, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2024/2025

Recyklace : V Íránu dosud není příliš rozšířené povědomí o tom, že odpad má ekonomický potenciál. Recyklace tak, jak ji dnes provádíme příkladně v Evropě, je pro Íránce víceméně cizí záležitost. V bohatších částech velkých měst (například v severním Teheránu) sice občas jsou k vidění „trojbarevné popelnice“ na papír, plasty a sklo, Íránci však nejsou zvyklí je používat a vlastně už jen umístění těchto několika málo popelnic je neefektivní. Kapacitně navíc zdaleka nejsou schopny pojmout týdenní odpad ani jedné íránské domácnosti. Íránci si potrpí na estetičnost obalů, navíc například plasty jsou díky íránské těžbě ropy velice snadno dostupná a neuvěřitelně levná surovina. Veškeré zboží je proto zabalené i v několika vrstvách, jednotlivé vrstvy jsou někdy (samozřejmě zcela zbytečně) z různých typů materiálů. Alespoň nějaká forma třídění odpadu probíhá díky sociálně slabým vrstvám společnosti, jejichž příslušníci si snaží přivydělat například svozem kovového odpadu. V komunálním odpadu však stále končí většina papíru a skla a také všechny plasty. Podle statistik Íránci denně vyprodukují kolem 57 tis. tun odpadu, z toho 8 tis. tun jen v hlavním městě Teheránu. Ročně jde o zhruba 23 mil. tun odpadu. 80 % odpadu je zakopáno pod zem nebo spáleno, část je odvezena na skládky v otevřené přírodě. Kouř ze spálenišť znečišťuje ovzduší, lehčí odpadky ze skládek rozfouká vítr po širokém okolí, zbytky potravin se živí potulní psi a kočky, toxický odpad znečišťuje půdu a podzemní vodu. Náprava situace si však nárokuje zásadní změny v chování producentů i konzumentů a samozřejmě též politiků. Systém recyklace by bylo nutné vystavět téměř od píky. V současnosti tvoří tento sektor pouhých 0,1 % íránské ekonomiky. Začít by bylo možné ve spolupráci s jednotlivými podniky – například papírnami, sklárnami či výrobci plastových obalů. Rovněž lze kontaktovat Iran Recycling Federation (funguje od roku 2008, zatím má 250 členů). Do země je potřeba dovézt stroje i technologie a postupně na ně Íránce naučit. Zásadní je vyzdvižení ekonomické stránky věci, kdy by mohly íránské firmy na technologiích výrazně ušetřit.

Monitoring kvality vody a ovzduší : V Íránu se nachází 4 z 10 nejznečištěnějších měst na světě. Nejzávažnější je situace v Ahvázu a Teheránu. Znečištění vody a vzduchu v Íránu má mnoho příčin. Hlavními jsou hustá silniční doprava (stará auta, nekvalitní pohonné hmoty, levný benzín), pálení odpadu a mazutu (v zimě běžně zdroj tepla v některých domácnostech), kouř a chemikálie z rafinerií, průmyslových zařízení a elektráren, neopatrné zacházení s odpadem obecně, ale také prudké změny teplot, které neumožňují dostatečné odvětrání toxických látek, zejména oxidu uhličitého, černého uhlíku a síry. Zemi sužují prachové bouře, jedna z těch horších proběhla v roce 2018 v provincii Chúzestán, která například ve městě Ahváz způsobila, že zde byl několik dní vzduch 53krát horší, než je bezpečný standard. Kvalitou vody a ovzduší se zabývají především správní orgány měst. V roce 2017 vláda přijala nový zákon o čistém ovzduší, který umožňuje přísnější stíhání znečišťovatelů. V případě zájmu o dodání zařízení a technologií pro monitoring kvality vody a vzduchu do Íránu lze kontaktovat správní úřady měst, případně též relevantní agencie OSN sídlící v Íránu (například WHO, UNDP nebo UNIDO) či kanceláře environmentálního programu OSN UNEP v Bahrajnu a v Iráku.

Řešení nedostatku vody, boj se suchem : Kvůli rostoucím teplotám, nedostatku srážek a také špatnému zacházení s vodními zdroji, se Írán potýká s drasticky se snižujícími zásobami vody. Vysychají řeky, jezera a mokřady a dochází zásoby podzemních vod. Írán aktuálně disponuje 190 přehradami. Současná vláda plánuje stavbu dalších (mnoho projektů je již rozestavěno, některé však zůstávají kvůli nedostatku financí a materiálu nedokončené řadu let). Írán získává vodu také odsolováním, zejména v oblasti Perského zálivu. Infrastruktura, která by umožnila dodávky odsolené vody do nejsušších částí Íránu, například do provincie Chúzestán, však zatím také nebyla dokončena. Vláda chce rozvodnou síť dostavět do roku 2025, většina odborníků však tento cíl považuje vzhledem k nedostatku peněz, materiálu, strojů a technologií za nesplnitelný. Jelikož je 90 % vody v Íránu využíváno v zemědělství, potřebuje země také inovace, které by umožnily spotřebu vody v tomto odvětví snížit.

Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí