Záznam z jednání bankovní rady o otázkách finanční stability (24.6.2024)

Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Tomáš Holub, Jan Kubíček, Jan Procházka

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací sekce finanční stability, která shrnula hlavní závěry Zprávy o finanční stabilitě – jaro 2024. Klíčovými oblastmi byly vyhodnocení cyklických rizik v domácí ekonomice v aktuální fázi finančního cyklu, identifikace strukturálních rizik vyplývajících z dlouhodobějších charakteristik české ekonomiky a vývoj rizik spojených s dluhovým financováním obytných nemovitostí. Vedle toho byly v prezentaci představeny výsledky zátěžových testů vybraných segmentů finančního i nefinančního sektoru. Bankovní rada na základě předložených podkladů souhrnně vyhodnotila aktuální vývoj v oblasti finanční stability a poté diskutovala o nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy a zavedení kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika a posoudila vhodnost stávajícího nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů LTV, DTI a DSTI.

Guvernér A. Michl v rámci diskuse k celkovému nastavení makroobezřetnostní politiky a jejímu dalšímu směřování uvedl, že obecně preferuje spíše přísnější nastavení makroobezřetnostních nástrojů. Je však třeba najít kompromis mezi zajištěním dostatečné odolnosti finančního sektoru a udržováním obezřetné výše kapitálových rezerv. Obdobný názor sdílela také většina ostatních členů bankovní rady s tím, že při pozorovaném poklesu cyklických rizik a potenciálním nárůstu některých rizik strukturální povahy se nejeví nezbytné navyšovat celkové kapitálové požadavky v bankovním sektoru. Viceguvernérka E. Zamrazilová v této souvislosti zdůraznila, že nastavení makroobezřetnostních nástrojů je nutné vnímat rovněž v kontextu dalšího směřování měnové politiky, u níž by v dalším období mělo docházet k postupnému uvolňování. Obě politiky by tak neměly působit protisměrně a neměly by vzájemně omezovat svoje působení.

Bankovní rada se dále zabývala otázkou nákladů spojených s celkovým nastavením makroobezřetnostních kapitálových požadavků. Zaznělo, že navyšování makroobezřetnostních rezerv může pro banky znamenat nárůst nákladů na financování (T. Holub). To by se nakonec mohlo promítnout do růstu klientských sazeb u úvěrů a celkově omezovat efektivnost bankovního zprostředkování. Naproti tomu bylo řečeno (viceguvernér J. Frait), že celkové náklady na financování se vždy odvíjejí od ceny vlastních i cizích zdrojů, přičemž obecně existuje nepřímá úměra mezi kapitálovou vybaveností bank a cenou cizích zdrojů. Na jedné straně tak vyšší vlastní kapitál implikuje vyšší náklady na vlastní zdroje, na druhé straně však může zlepšovat vnímání odolnosti banky ze strany investorů i ratingových agentur a tím zlevňovat dluhové financování. Viceguvernér J. Frait zároveň doplnil, že agregátní výše kapitálového poměru domácího bankovního sektoru je v evropském srovnání na rozdíl od předchozích let již spíše průměrná.

Nastavení proticyklické kapitálové rezervy (CCyB)

Sekce finanční stability v části prezentace týkající se sazby CCyB uvedla, že domácí ekonomika se nachází ve fázi počátečního oživování poblíž dna finančního cyklu, kdy přijímání nových rizik zůstává prozatím umírněné a dříve přijatá cyklická rizika dále odplývají z bilancí bank. Celkový objem akumulovaných cyklických rizik je proto nízký a ani přes pozvolný nárůst úvěrové aktivity a obrat ve finančním cyklu směrem k růstové fázi není během následujícího roku očekávána jeho významná změna.

Členové bankovní rady se s uvedeným hodnocením ztotožňovali a panovala shoda, že v těchto podmínkách je vhodnou makroobezřetnostní reakcí další snížení sazby CCyB. Většina členů bankovní rady se pak přikláněla k názoru, že vzhledem k počínajícímu obratu ve finančním cyklu bude toto snížení v aktuálním procesu uvolňování CCyB již pravděpodobně posledním a v dalším období lze očekávat stabilitu sazby CCyB.

V diskusi ohledně optimálního rozsahu aktuálního snížení sazby CCyB K. Kubelková připomněla, že používané kvantitativní metody indikují její snížení o 0,25 p. b. na 1,5 % a podle jejího názoru nadále poskytují vhodné výchozí vodítko pro nastavení sazby CCyB. Na druhé straně zazněl názor (T. Holub, J. Kubíček), že v současné fázi finančního cyklu by se již mělo nastavení tohoto nástroje nacházet poblíž úrovně považované za neutrální, tj. v blízkosti 1 %, nebo i lehce pod ní. Tomu by odpovídalo snížení alespoň o 0,5 p. b. Viceguvernér J. Frait v návazné diskusi uvedl, že případné uvolnění sazby CCyB v tomto rozsahu by také mohlo vyslat signál směrem k mírnému oživení úvěrové, resp. investiční aktivity u nefinančních podniků, jakkoli sílu tohoto efektu nelze přeceňovat.

Po diskusi bankovní rada rozhodla snížit sazbu CCyB na úroveň 1,25 % s účinností od 1. července 2024. Pro toto snížení hlasovalo všech sedm členů bankovní rady (Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Tomáš Holub, Jan Kubíček, Jan Procházka).

Nastavení kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika (SyRB)

Návazná část jednání bankovní rady se věnovala hodnocení strukturálních systémových rizik. V rámci prezentace sekce finanční stability bylo řečeno, že citlivost domácí ekonomiky na nepříznivé šoky ze zahraničí se v prostředí geopolitického napětí, deglobalizace a probíhajícího přechodu na bezemisní ekonomiku významně zvýšila, k čemuž mimo jiné přispívá vysoká koncentrace v zahraničním obchodě s úzkou vazbou na Německo a výrobní zaměření domácí ekonomiky na poměrně malý počet odvětví s relativně vyšší emisní náročností. K dalším nepříznivým trendům patří nárůst kybernetických rizik na pozadí válečného konfliktu na Ukrajině i nutnost technologických změn s potenciálními dopady na produktivitu práce. Tato rizika mají dlouhodobější povahu a v konečném důsledku se mohou projevit vyšší mírou úvěrových selhání. Vzhledem k nízké přímé vazbě na finanční cyklus je podle sekce finanční stability nejvhodnějším nástrojem k posílení odolnosti bankovního sektoru vůči těmto rizikům rezerva ke krytí systémového rizika (SyRB).

Bankovní rada se shodovala, že uvedená rizika mohou mít systémový charakter a v delším horizontu mají potenciál přispět k vyšší míře úvěrových selhání. Přesná kvantifikace dopadů je však s ohledem na krajní povahu rizik a chybějící historickou zkušenost velmi obtížná. J. Kubíček v rámci diskuse poukázal na absenci přesných kritérií, na jejichž základě lze stanovit konkrétní výši sazby SyRB, případně rozhodnout, kdy podkladová rizika pominula. J. Procházka v této souvislosti nicméně poukázal na skutečnost, že i přes existující nejistoty a obtížnou kvantifikaci je zřejmé, že narůstá četnost významných strukturálních šoků i pravděpodobnost jejich nastání do budoucna. S tím souhlasila také K. Kubelková a upozornila, že modelovat tento druh rizik na základě dosavadní historické zkušenosti je v české ekonomice prakticky nemožné a vždy bude do jisté míry nutné spoléhat na expertní úsudek. Určitý návod pak mohou nabízet výsledky zátěžových testů bankovního sektoru, které indikují potřebu vyšší úrovně uvolnitelných rezerv v případě, že by se naplnil značně nepříznivý scénář. V tomto smyslu považuje za přiměřené stanovit SyRB až na úrovni 1 %.

Viceguvernérka E. Zamrazilová souhlasila, že postcovidové období s sebou přineslo některé strukturální změny, které mohou zesilovat běžné typy šoků, nicméně konstatovala, že banky jsou si těchto změn dobře vědomy, pečlivě vyhodnocují příslušná rizika a i s ohledem na probíhající změny si udržují dostatečně vysoké dobrovolné kapitálové rezervy. Přeměna dobrovolných rezerv na povinně držené by mohla vyslat signál, že identifikovaná rizika jsou ve skutečnosti závažnější, než tržní účastníci očekávají. Obdobně také T. Holub podotkl, že makroobezřetnostní politika by měla reagovat zejména v případech hrozby tržního selhání, které však při současném chování bank a dostatečně vysokých dobrovolných kapitálových rezervách nepozorujeme. V tomto smyslu by proto existence strukturálních rizik aktuálně neměla vést k navyšování celkových makroobezřetnostních kapitálových požadavků.

Bankovní rada se následně věnovala vztahu mezi strukturálními a cyklickými riziky. V diskusi zaznělo, že makroobezřetnostní rozhodování v této oblasti je zvláště komplikované, a to z důvodu obtížné vzájemné oddělitelnosti obou typů rizik (viceguvernérka E. Zamrazilová). To platí zejména pro rizika spojená s vysokou koncentrací zahraničního obchodu či odvětvovou koncentrací, jejichž materializace by se projevila cyklickým propadem ekonomiky. Část těchto rizik by proto mohlo být přirozenější krýt prostřednictvím proticyklické kapitálové rezervy, zatímco zavedení SyRB by mělo být primárně motivováno riziky čistě strukturální povahy, jako je kybernetické a přechodové klimatické riziko (T. Holub).

Viceguvernér J. Frait připustil nejistoty v souvislosti s přesným zatříděním některých typů rizik v praxi, nicméně samotné dělení na cyklická a strukturální rizika označil za užitečné a poměrně snadno komunikovatelné. Případné nejistoty s kvantifikací a tříděním lze při dodržení principu obezřetnosti řešit na základě expertního úsudku. V rámci diskuse rovněž zdůraznil, že praxe rozlišovat mezi cyklickou a strukturální složkou systémového rizika se v současném evropském regulatorním prostředí stává standardem, od kterého bychom se neměli odklánět. Uvedl také, že ČNB má z minulosti dobrou zkušenost s přístupem, kdy se nový typ nástroje nastaví nejprve na relativně méně přísné úrovni a následně lze reagovat pružně podle odhadu vývoje intenzity rizik. Rozlišování mezi oběma typy rizik a jejich krytí prostřednictvím odlišného typu rezervy podpořil také J. Procházka, a to s ohledem na vyšší pružnost a ekonomickou opodstatněnost tohoto přístupu. Zároveň připomněl, že vedle potenciálních překryvů mezi cyklickou (CCyB) a strukturální (SyRB) makroobezřetnostní rezervou bylo nutné ověřit i případné překryvy s mikroobezřetnostními požadavky uplatňovanými v rámci Pilíře II. Navrhovaný přístup k SyRB tyto překryvy prakticky vylučuje. J. Kubíček souhlasil, že rezerva SyRB rozšiřuje manévrovací prostor makroobezřetnostní politiky, nicméně vyjádřil přesvědčení, že aktuálně jej není potřeba využívat, a to i s ohledem na to, že silně opatrnostní přístup jsme zvolili už v případě CCyB, kde základní kvantitativní metody původně implikovaly její nižší hodnoty. Za logičtější by považoval sektorovou SyRB, která by mohla působit ve směru snižování systémového rizika v té oblasti či sektoru, kde ho regulátor spatřuje, zatímco plošná SyRB takové působení mít nemůže.

Po diskusi strukturálních rizik se bankovní rada rozhodla zavést rezervu SyRB. Pro zavedení hlasovalo 5 členů bankovní rady (Aleš Michl, Jan Frait, Karina Kubelková, Tomáš Holub, Jan Procházka), proti zavedení hlasovali dva členové bankovní rady (Eva Zamrazilová, Jan Kubíček). V návazném hlasování o výši sazby hlasovalo 6 členů bankovní rady pro nastavení na úroveň 0,5 % s účinností od 1. ledna 2025 (Aleš Michl, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Tomáš Holub, Jan Procházka). Proti této úrovni hlasoval jeden člen bankovní rady (E. Zamrazilová).

Nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů

V poslední části jednání bankovní rada diskutovala rizika spojená s poskytováním spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi. V prezentaci sekce finanční stability bylo uvedeno, že zvýšené úrokové sazby nadále tlumily úvěrovou aktivitu a oživování na hypotečním trhu tak bylo dosud pouze pozvolné. I přes částečný nárůst úvěrů s vyššími hodnotami rizikových parametrů v prostředí deaktivovaných závazných horních hranic u příjmových úvěrových ukazatelů DSTI a DTI zůstávají celková systémová rizika plynoucí z úvěrového trhu s bydlením nízká a na výhledu by se neměla významněji zvyšovat.

Členové bankovní rady s hodnocením sekce finanční stability souhlasili. Shodovali se, že dosavadní nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů je nadále konzistentní s pozorovanými podmínkami na trhu hypotečních úvěrů a obytných nemovitostí a vývoj v posledních měsících nezavdává příčinu k úpravě makroobezřetnostní politiky v této oblasti. K. Kubelková v následné diskusi zmínila, že vzhledem k utlumenému systémovému riziku je možné i nyní uvažovat rovněž o změně závazných limitů pro ukazatel LTV na formu doporučených limitů. Tuto variantu podporuje i obezřetný postup samotných bank z pohledu ukazatele LTV a nevyužití zákonné objemové výjimky v plném rozsahu. T. Holub v reakci na to uvedl, že závazná horní hranice pro ukazatel LTV plní roli určité pojistky proti akceleraci hypotečního cyklu. Přestože aktuální situace prozatím není taková, že by bylo potřeba nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů měnit, osobně již vnímá jistá rizika ve směru rychlejšího oživení na hypotečním trhu a s tím spojeného rychlejšího růstu cen nemovitostí. S tím souhlasil také viceguvernér J. Frait a zdůraznil, že s ohledem na počínající růstovou fázi cyklu již nepovažuje další uvolňování makroobezřetnostní politiky v oblasti úvěrových ukazatelů za vhodné.

Po diskusi se bankovní rada rozhodla ponechat horní hranici LTV na úrovni 80 % (90 % pro žadatele mladší 36 let financující vlastní bydlení). Pro ponechání horní hranice LTV na této úrovni hlasovalo všech 7 členů bankovní rady (A. Michl, E. Zamrazilová, J. Frait, K. Kubelková, J. Holub, J. Kubíček, J. Procházka). Bankovní rada zároveň jednomyslně schválila novou podobu Doporučení k řízení rizik spojených s poskytováním spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí, kterou se rozšiřuje jeho působnost také na úvěry na bydlení nezajištěné obytnou nemovitostí.