Tento dokument obsahuje popis penzijního systému v ČR a popis metodiky stanovení hodnoty penzijních nároků. Komentáře k publikovaným hodnotám jsou v samostatném dokumentu, který je též zveřejněn na webových stránkách ČSÚ.

Dodatková tabulka penzijních nároků, tabulka 29, je součástí transmisního programu Eurostatu, podle něhož jsou členské státy povinné publikovat tabulku s tříletou periodicitou. První povinná publikace tabulky proběhla v souladu s nařízením EU ke konci roku 2017 s údaji za rok 2015, následována publikací s údaji za rok 2018 ke konci roku 2020. Od roku 2022 provádí ČSÚ dobrovolně modelaci penzijních nároků každý rok, součástí publikace v roce 2022 byl jak rok 2019, tak zpětně také roky 2017 a 2016. Nejnovější publikace zahrnuje modelovaná data pro rok 2021 a 2022, diskontní sazba použitá v těchto letech zůstala na hodnotách použitých pro rok 2020, tedy 4% diskontní sazba pro základní scénář a 3 a 5% pro senzitivní analýzu.

Problematika penzijních systémů a nutnost jejich reforem je ve většině států EU hojně diskutovaným tématem. Průběžný systém, který je v evropských zemích klíčovým mechanismem financování penzí, se stává při současném demografickém vývoji finančně neudržitelný, což vede k mnohým odborným diskusím. Snaha o modelaci a zachycení všech typů penzijních nároků povede k hlubší analýze finanční udržitelnosti důchodových systémů jednotlivých států. Ačkoliv je tento odhad založen na mnohých ekonomických a demografických předpokladech, které se v čase mění, celková hodnota penzijních nároků poskytuje důležitý údaj v rámci penzijního systému. Takto odhadnutý podíl penzijních nároků na HDP představuje množství naspořeného bohatství domácností, které by bylo zapotřebí k naplnění nároků současných i budoucích penzistů k danému datu (tzv. accrued-to-date liability, ADL). Hodnota ADL zahrnuje budoucí penze lidí, kteří jsou již v důchodu (současní penzisté) a budoucí penze lidí, kteří v současnosti pracují a přispívají do systému (budoucí penzisté) a to jejich poměrnou část odpovídající jejich nároku vyplývajícího z odpracované části celkové pojistné doby. ADL nezahrnuje budoucí penze lidí, kteří ještě nepracují (nepřispívají do systému) anebo se ještě nenarodili. Proto je zapotřebí při analýze hodnot v tabulce 29 mít na paměti, že hodnota penzijních nároků stanovená modelem ADL není a nemůže být indikátorem udržitelnosti penzijního systému, tyto penzijní nároky nejsou součástí vládního dluhu, účel těchto dat sleduje čistě potřeby národních účtů (Technical Compilation Guide for Pension Data in National Accounts, 2020).

Otázkami týkajícími se hodnocení dopadu stárnutí obyvatelstva na státní rozpočet a posouzení udržitelnosti financování penzijního systému jednotlivých členských států EU včetně České republiky se zabývá Zpráva o stárnutí evropské populace (The Ageing report, 2024) vypracovaná Evropskou Komisí a pracovní skupinou pro stárnutí Výboru pro hospodářskou politiku (Ageing Working Group).

Přetrvávajícím problémem evropských států je demografické stárnutí populace, které se stává jednou z nejzávažnějších a nejdiskutovanějších společenských otázek. Věková struktura obyvatelstva se mění, zvyšuje se podíl seniorů a naopak snižuje podíl věkové skupiny 0-15 let. Starší věkové skupiny tak rostou početně rychleji než populace jako celek. Vyšší podíl osob v důchodovém věku vede k větší finanční zátěži veřejných financí, neboli snižující se podíl ekonomicky aktivní části obyvatelstva nepřispívá potřebnou výší do důchodového systému. Evropská komise publikuje jednou za tři roky Zprávu o stárnutí evropské populace (Ageing Report, 2024). Jedná se o důležitý dokument o stavu evropské populace, který je podkladem pro řadu diskuzí na evropské úrovni. Na jejím základě je hodnocena udržitelnost veřejných financí v podobě výdajů úzce navázaných na demografický vývoj (starobní důchody, zdravotní péče, vzdělávání či dávky v nezaměstnanosti). Současně se používá při hodnocení dopadů demografického vývoje na trh práce a na potenciální hospodářský růst.

Kapitola 1 Penzijní systém v ČR

Český důchodový systém se opírá o dva základní pilíře (první povinný a třetí dobrovolný). První pilíř je základní důchodové pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb. Třetí pilíř je důchodové spoření podle zákona č. 426/2011 Sb, jehož součástí je i doplňkové penzijní spoření podle zákona

č. 427/2011 Sb., které nahradilo penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona

č. 42/1994 Sb. V letech 2013 až 2015 byl v ČR zaveden druhý důchodový pilíř, který však byl z důvodu malého zájmu občanů (pouze 84 tisíc účastníků) postupně zrušen a zůstatek vyplacen účastníkům či převeden do třetího pilíře. Z hlediska členských států EU je v ČR méně možností spoření na penzi, například zcela chybí zaměstnanecké penzijní systémy, v EU hojně zastoupené (MPSV, 2020).

1.1 První důchodový pilíř

V důchodovém systému České republiky je tento pilíř základní a jako jediný s povinnou účastí. Můžeme ho zařadit do skupiny dávkově definovaných systémů (defined benefit), kde se dle zákona předem definuje výše dávek, které účastníci mají v důchodovém věku pobírat, teprve následně se stanoví potřebná výše finančních nákladů, tedy i výše vyžadovaných příspěvků. Platí pro všechny ekonomicky aktivní starší 18 let, kteří odvádí určité stanovené procento ze svých příjmů, které je stanoveno bez ohledu na jejich výši. Takto odvedené prostředky jsou vypláceny v podobě důchodů současným penzistům. Tento důchodový systém spravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ročně je vyplaceno přibližně 3,4 milionu penzí, z toho většina (98 %) je vyplacena Českou správou sociálního zabezpečení. Zbylé penze zaštituje Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra. Co se týče jednotlivých typů penzí, většinu tvoří v roce 2022 starobní penze (73 %). Ostatní formy jsou invalidní penze (14 %) a pozůstalostní a sirotčí penze (13 %).

V rámci nároku na penzi je zapotřebí splnit dvě základní podmínky. Každý účastník v systému musí docílit důchodového věku. Ten je zákonem stanovený zvlášť pro muže a ženy, u kterých navíc závisí na počtu dětí (s rostoucím počtem dětí, započítávají se maximálně 3 děti, se důchodový věk snižuje). Důchodový věk je také různý pro různé věkové kohorty.

V roce 2022 do důchodu odcházeli muži ve věku 63 let a 10 měsíců, ženy s dvěma dětmi ve věku 62 let. Důchodový věk se každý rok zvyšuje (u mužů o 2 měsíce, u žen o 4 měsíce) a to až do dosažení 65 let u mužů i žen bez ohledu na počet dětí. Druhou podmínkou získání nároku na penzi je povinná doba sociálního pojištění, jež je stanovena od roku 2019 na 35 kalendářních let.

Účastníkům je z výše hrubého platu odvedeno 6,5 % na dávky současných penzistů.

1.2 Třetí důchodový pilíř

Tento pilíř, spravovaný penzijními společnostmi, řadíme do skupiny příspěvkově definovaných penzijních systémů (defined contribution), kde se předem určí výše příspěvku, které nejen účastníci, ale i stát mají odvádět, a odtud se poté stanoví výše dávek, které se vyplatí. Dávky v důchodovém věku jsou tudíž závislé na odvedených (či v budoucnu předpokládaných) příspěvcích, ale také na vývoji demografických a ekonomických parametrů včetně skutečné či v budoucnu předpokládané kapitálové výnosnosti. Pokud se tyto parametry vyvíjejí z hlediska penzijního plánu příznivě, může dojít k vylepšení dávek, v opačném případě k jejich zhoršení. Počet účastníků ve třetím pilíři dosahuje v roce 2022 přibližně 4,39 milionu osob, které zde mají naspořeno přes 583 miliard Kč.

Tento důchodový systém je na rozdíl od prvního pilíře dobrovolný, účastníci si dále sami zvolí výši příspěvků, od které se odvíjí výše státního příspěvku. Účastník také může získat příspěvek od zaměstnavatele, jeho poskytnutí a výše je čistě na rozhodnutí zaměstnavatele. Účastník si při odchodu do důchodu zvolí, zda mu bude zůstatek vyplacen jednorázově či paušálně.

Ačkoliv je systém dobrovolný, stát účast v tomto systému silně podporuje a motivuje jednak prostřednictvím státního příspěvku a také daňovými výhodami pro zaměstnavatele, kdy jejich příspěvky jsou daňově uznatelným nákladem (a to bez limitu) a do výše 50 000 Kč ročně dokonce příspěvky nepodléhají platbám sociálního ani zdravotního pojištění.

Penzijní společnosti, jež tento důchodový systém spravují, potřebují pro svou činnost získat licenci od České národní banky a podléhají též jejímu dohledu. Penzijní společnost se může stát pouze akciová společnost se sídlem na území ČR, která splňuje zákonem stanovené podmínky. Prostředky účastníků je povinna vést a spravovat odděleně od svého majetku. K 31. prosinci 2022 působilo na území ČR devět penzijních společností.

 

1.3 Panevropský osobní penzijní produkt

Dne 11. května 2022 nabyl účinnosti zákon č. 91/2022 o panevropském osobním penzijním produktu. Zákon adaptuje do českého právního řádu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 ze dne 20. června 2019 o panevropském osobním penzijním produktu (dále PEPP), upravuje působnost České národní banky v oblasti panevropského osobního penzijního produktu a některá práva a povinnosti jeho poskytovatelů, distributorů a účastníků. Institut PEPP vytváří základy pro bezpečnější, efektivnější a transparentní trh dobrovolných penzijních úspor rozšířením nabídky pro dlouhodobé investice v oblasti osobních penzí s cílem přesunout více úspor domácností z tradičních nástrojů, jako jsou vklady, na kapitálové trhy. PEPP může být nabízen finančními institucemi, jakými jsou úvěrové instituce, pojišťovny, instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění či investiční podniky, které budou disponovat povolením získaným pro tuto činnost v souladu s příslušnou evropskou legislativou. Naopak penzijní společnosti tento produkt nabízet nebudou. Jedná se tedy o doplněk k existujícímu národnímu systému, v žádném případě jej nenahrazuje ani neharmonizuje. K 31. prosinci 2022 byl v České republice evidován jeden poskytovatel PEPP.

 

 

Doplňková tabulka naběhlých penzijních nároků k danému datu v systému sociálního pojištění

 

Doplňková tabulka nabytých penzijních nároků k danému datu v systému sociálního pojištění byla poprvé navržena v revidované publikaci Evropského systému účtů (ESA 2010, 2013 kapitola 17) a napomáhá určit celkové zadlužení soukromých i veřejných správců penzijních systémů. Označení „doplňková“ označuje typy závazků nevyskytující se v systému národních účtů. Tabulka poskytuje údaje nejen o stavech, ale i o transakcích a dalších tocích všech typů penzijních nároků z pohledu dlužníka (penzijního správce) a také z pohledu věřitele (domácnosti). Navíc tabulka obsahuje údaje o stavových a tokových veličinách, které nejsou vykazovány v systému národních účtů u konkrétních penzijních programů, jako jsou vládní nefondové dávkově definované programy, kdy roli penzijního správce zastávají vládní instituce. Na obr. 1 je zobrazena struktura tabulky, tabulku s hodnotami pro daný rok je možné najít na v samostatném souboru na webových stránkách ČSÚ.

 

Obr. 1 – Doplňková tabulka nabytých penzijních nároků, tabulka 29

 

Zdroj: ČSÚ, 2024

 

2.1 Sloupce tabulky

Sloupce tabulky odkazují na tři různé skupiny penzijních programů:

• Programy plně vykazované v hlavních národních účtech (sloupce A až F) a programy, u nichž se nároky vykazují pouze v doplňkové tabulce (G a H)

• Podle typu penzijního správce na programy nepatřící k vládním institucím (sloupce A až C) a penzijní programy vládních institucí (sloupce D až H)

• Podle typu penzijního programu na příspěvkově definované programy (sloupce A a D) a dávkově definované programy (sloupce B a E až G).

Ve většině případů jsou příjemci penzijních programů rezidentské domácnosti. V některých zemích může být počet nerezidentských domácností, které dostávají penzijní dávky, značně vysoký. V takovém případě se doplní sloupec J obsahující celkovou hodnotu u nerezidentských domácností. V doplňkové tabulce za Českou republiku se tento údaj vyplňuje a činí přibližně 1 % celkové výše penzijních závazků. Výpočet tohoto typu závazků je potom určen obdobnou metodikou jako hodnoty závazků v doplňkové tabulce.

Penzijní programy se dále dělí podle penzijního správce na programy, jejichž správcem jsou vládní instituce a na programy, jejichž správcem jsou soukromé instituce.

2.2 Řádky tabulky

Řádky tabulky se vztahují k rozvahovým položkám, transakcím a dalším tokům souvisejícím s penzijními nároky programů uvedených v doplňkové tabulce. Dochází ke shodě mezi počátečním stavem penzijních nároků těchto programů na počátku období a konečným stavem penzijních nároků na konci období, a to při zohlednění všech transakcí a dalších toků, k nimž v průběhu období došlo. U programů vykazovaných ve sloupcích G a H se stavy penzijních nároků nevykazují na hlavních národních účtech.

 

• Řádek 1 a 10 – V prvním řádku tabulky zaznamenáváme počáteční stav penzijních nároků, který je shodný s konečným stavem za předchozí účetní období. V řádku 10 uvádíme odpovídající konečný stav penzijních nároků na konci účetního období.

• Řádky 2.1 a 2.3 – Vykazují se zde skutečné sociální příspěvky zaměstnavatele a zaměstnance, stejně jako v systému národních účtů. V případě penzijního programu sociálního zabezpečení je třeba rozlišovat skutečné sociální příspěvky, které se vztahují k penzím, a sociální příspěvky, které odpovídají jiným sociálním rizikům, například nezaměstnanosti.

• Řádek 2.4 – Zde jsou uvedeny důchody z vlastnictví získané nebo imputované do programů a vedené přes sektor domácností. U dávkově definovaných programů sociálního zabezpečení se tato položka rovná násobku počátečního stavu penzijních závazků a diskontní sazby.

• Řádek 3 – Zahrnuje imputované transakce penzijních programů sociálního zabezpečení.

• Řádek 4 – Zaznamenáváme penzijní dávky uhrazené v průběhu účetního období.

• Řádek 5 – Zachycuje změny penzijních nároků v důsledku příspěvků a dávek. Odpovídá součtu řádků 2 a 3 a snížení o řádek 4. Tato vyrovnávací položka naměřená na nefinančních účtech se rovná vyrovnávací položce naměřené na finančních účtech.

• Řádek 6 – Vykazují se zde převody nároků mezi penzijními programy, kdy nový program přebírá závazek programu předchozího. Tato transakce nemá žádný vliv na penzijní nárok domácností.

• Řádek 7 – Obsahuje dopad reforem struktur penzijních programů na nároky vztahující se k minulým službám.

• Řádky 8–9 – Zachycují ostatní toky jako přecenění (řádek 8) a další změny objemu související s penzijními programy sociálního zabezpečení (řádek 9). K přecenění dochází vlivem změn hlavních modelových předpokladů v pojistně-matematických výpočtech. Těmito předpoklady jsou diskontní sazba, mzdová sazba a míra inflace. Ostatní změny objemu vyplývají například ze změny demografických předpokladů.

2.3 Záznam penzijních systémů v Tabulce 29

Důchodový systém v České republice tvoří v současné době pouze dva základní pilíře. Základní povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný první pilíř (penzijní nároky zaznamenané v sloupci H, obr. 1), který reprezentuje nejvýznamnější podíl závazků nejen v České republice, ale i ve všech státech EU, a doplňkový dobrovolný, příspěvkově definovaný, kapitálově financovaný třetí pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem (penzijní nároky zaznamenané ve sloupci A, obr. 1). V letech 2013–2015 byl zaveden taktéž dobrovolný druhý důchodový pilíř, který se zařazoval jako příspěvkově definovaný systém, při analýze penzijních závazků za toto období byl proto zařazován do sloupce A stejně jako třetí pilíř. K 31. prosinci 2016 byl druhý pilíř ukončen, ve sloupci A jsou tedy od roku 2017 pouze penzijní nároky vyplývající z třetího pilíře. Součástí třetího pilíře je od roku 2022 také PEPP.

Model penzijních závazků veřejného systému sociálního zabezpečení (penzijní nároky v systému 1. důchodového pilíře)

 

Modelování penzijních nároků v rámci prvního pilíře důchodového pojištění vychází z Německého, Freiburského modelu. Jedná se o tzv. ADL model (accrued-to-date liabilities), jež představuje současnou hodnotu důchodů, které mají být vyplaceny v budoucnosti. Jak již bylo zmíněno, modelování nároků je zaměřeno pouze na první důchodový pilíř, kde tyto údaje nejsou zachyceny v systému národních účtů. Metoda počítá jak s nároky současných tak i budoucích penzistů, čili lidí, jež ještě v penzi nejsou (obr. 2). Cílem je tedy vypočítat nároky na důchod vztažené k základnímu danému roku v současných podmínkách. Analýza převážně vychází z vyplacených penzí dle pohlaví a věku. Velice důležitá je datová základna obsahující několik typů penzí a též odlišné instituce, jež důchody vyplácí. Základem modelu je zjistit, jaký průměrný důchod připadá na jednoho reprezentanta počítané generace, přičemž tuto generaci sledujeme do věku 100 let. Je třeba aplikování populační projekce dle věku a pohlaví, kterou má odbor demografie ČSÚ zpracován do roku 2100, což odpovídá požadavkům modelu. Podstatnou složkou analýzy je aktualizace ekonomických složek a zákonů, které každoročně mění výši vyplácených důchodů. Při výpočtech je zapotřebí uvažovat tyto složky nejen v současnosti, ale taktéž jejich budoucí vývoj. Případné změny příslušné legislativy mohou mít v budoucnu dopad na podobu modelu.

Obr. 2 – Základní schéma současných a budoucích penzistů v modelu

 

Zdroj: Technical Compilation Guide for Pension Data in National Accounts, 2011

3.1 Zdrojová data

Odhad penzijních nároků vychází z mnoha ekonomických a demografických předpokladů, které se ve svých sférách modelují a predikují. Jedinými reálnými daty bez dopočtů a úprav zůstávají vyplacené důchodové dávky.

3.1.1 Vyplacené důchody

Náš model vychází z údajů o vyplacených důchodech jednotlivými institucemi:

- Ministerstvo vnitra

- Ministerstvo spravedlnosti

- Česká správa sociálního zabezpečení (spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí) - Ministerstvo obrany

Největší podíl připadá na Českou správu sociálního zabezpečení (zabezpečuje cca 99 % zdrojových dat). Máme k dispozici statistiku počtu vyplacených důchodů a průměrné výše vyplaceného důchodu členěnou dle věku, pohlaví a typu důchodu (starobní, invalidní, sirotčí a vdovský), (ČSSZ, viz Seznam použité literatury). Pro každý typ důchodu je relevantní odlišná právní úprava a z toho vyplývají určitá specifika výpočtu penzijních nároků z jednotlivých druhů důchodu. V rámci naší analýzy uvažujeme i penzijní nároky nerezidentů, jediným datovým zdrojem zde jsou vyplacené dávky ČSSZ, podíl zde představuje přibližně 1 % všech penzí. U ostatních institucí je tento údaj zanedbatelný a do modelu není tudíž zapracován.

3.1.2 Ekonomické faktory

Analýza penzijních nároků vychází z výpočtu budoucích vyplacených důchodů pro jednotlivé generace. Je třeba uvažovat i změny ve výplatách penzí, které jsou každoročně zákonem stanoveny. V našem modelu aplikujeme tyto ukazatele (ČSÚ, 2023):

• Inflace - definována jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období. Dle zákona o valorizaci penzí dochází každoročně k jejich úpravě mimo jiné i o míru inflace, proto je tento ukazatel aplikován při výpočtu nároků současných penzistů. Uvažujeme míru inflace 2 % dle inflačního cíle ČNB z roku 2010, což odpovídá příručce pro sestavení penzijních nároků.

• Koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu - určen vládním nařízením na základě růstu průměrné mzdy, dle něj dochází k úpravě všech nově přiznaných typů důchodů. Aplikujeme jej na nároky těch generací, jež ještě nejsou v penzi. Vycházíme z průměru tohoto koeficientu z období posledních 8 let včetně zpracovávaného roku (např. pro rok 2019 z období 2012-2019).

• Růst reálných mezd - reálná mzda je ekonomický termín, který vypovídá o skutečné hodnotě výdělků (mezd). Zatímco nominální mzda vyjadřuje peněžitou odměnu, reálná mzda vyjadřuje, co je možné si za takovou odměnu koupit. Pro náš výpočet je stanoven jako průměr posledních 5 let včetně zpracovávaného roku (tzn. 2018-2022 pro rok 2022).

• Koeficient pro každoroční valorizaci stávajících penzí - zahrnuje 100% inflace (s výjimkou období ekonomické krize 2013–2014, kdy se uvažovala pouze jedna třetina míry inflace) a 50% růstu reálných mezd (do roku 2017 zahrnoval jednu třetinu růstu reálných mezd).

• Diskontní sazba ve výpočtu použita pro diskontování (přepočítání) budoucích penzijních nároků na současnou hodnotu.

3.1.3 Demografické faktory

V listopadu roku 2023 bylo publikováno již osmé vydání Zprávy o stárnutí evropské populace (Ageing Report, 2024), která je vytvořena na základě projekce populačního vývoje na období 2023 až 2070. Z předloženého modelu vyplývá, že „Evropa stále více šediví“

a že je zapotřebí brát v úvahu všechny důsledky, které stárnutí evropského obyvatelstva přináší. Za uvedené období se koeficient starobní závislosti osob v důchodovém věku (poměr věkové skupiny 65 let a více k věkové skupině 20 až 64 let) v celé EU zvýší (z 36 % ve 2022 na 59 % ve 2070). Jinými slovy, v průběhu sledovaného období se počet osob v produktivním věku připadající na osobu v důchodovém věku sníží z přibližně 3 osob na méně než 2 osoby.

V České republice nebude změna koeficientu takto alarmující, avšak nárůst věkové skupiny 65+ z 34,9% v roce 2022 na 51,5 % v roce 2070 bude taktéž znamenat průběžné zásahy do důchodového systému. Srovnání stárnutí populace EU a ČR ukazuje tabulka 1.

Tab. 1 – Stárnutí populace vyjádřené podílem vybraných skupin obyvatelstva, srovnání EU a ČR,

prognóza 2022 a 2070

Rok	Věková skupina Oblast	0-19	20-64	65+	80+
2022	EU	20	59	21	6
	ČR	21	58	20	4
2070	EU	18	52	30	13
	ČR	19	53	27	12

Zdroj: Ageing Report 2024

Hlavní příčiny demografického stárnutí plynou z poklesu porodnosti a především z dlouhotrvajícího snižování specifických měr úmrtnosti, které vede k prodlužování střední délky života. Tento ukazatel je hlavní produkt úmrtnostních tabulek a je jedním ze základních charakteristik demografického srovnání jednotlivých zemí. Vyjadřuje, jakou naději na dožití má generace ve věku X za současných neměnných podmínek. Do roku 2070 dojde v ČR k navýšení naděje dožití při narození na 84,8 let u mužů, respektive na 89,2 let u žen. Je patrné, že se tak přiblížíme hodnotám celé EU, kde tento nárůst nebude tak vysoký (Tab. 2). Taktéž v ČR dojde k navýšení naděje dožití ve věku 65 a to z 15,9 let v roce 2022 u mužů na 22,4 let, u žen z 19,7 let na 25,7 let.

Tab. 2 – Naděje dožití při narození a ve věku 65 let; srovnání EU a ČR, prognóza – 2022-2070

Naděje dožití	Oblast	Rok   Pohlaví	2022	2050	2070
E₀	EU	Muži	78,4	83,3	86,1
		Ženy	84,0	88,0	90,4
	ČR	Muži	75,9	81,6	84,8
		Ženy	81,9	86,6	89,2
E₆₅	EU	Muži	18,2	21,5	23,5
		Ženy	21,8	24,9	26,8
	ČR	Muži	15,9	20,0	22,4
		Ženy	19,7	23,5	25,7

Zdroj: Ageing Report, 2024 

3.2 Postup při modelování penzijních nároků

Při stanovení hodnoty penzijních nároků vycházíme z publikace Technical Compilation Guide for Pension Data in National Accounts, vydané roku 2020 Eurostatem (viz následující odkaz): https://www.ecb.europa.eu//pub/pdf/other/tech_compilation_guide_pension_data_national_acco unts_2020~0cc96349d5.en.pdf 

 

Postup se skládá se z několika základních kroků, jež budou v této části popsány. U generací, které ještě nejsou v penzi, je aplikován homogenní přístup. Budoucí důchod jim je vyměřen dle současných vyplacených penzí a očekáváme u nich neměnné socio-ekonomické chování (např. nezaměstnanost). V tomto dokumentu se nezabýváme penzijními nároky třetího důchodového pilíře, které představují přibližně 3% všech důchodových nároků. Tyto hodnoty jsou k danému datu zaneseny v systému národních účtů a není třeba odhadovat jejich hodnotu modelem.

3.2.1 Základní pravidla modelu penzijních nároků

• Penzijní nároky jsou analyzovány dle pohlaví.

• V rámci budoucích důchodců starobního typu uvažujeme počáteční věk vstupu do modelu 20 let. U ostatních typů uvažujeme počáteční věk dle skutečných vyplacených penzí v daném roce. Změnu věku odchodu do důchodu neuvažujeme, řídíme se dle statistiky vyplacených důchodů v daném základním roce.

• U všech typů invalidních důchodů se řídíme pravidlem, že nejpozději v 65 letech tento důchod zaniká a přechází v důchod starobní.

• V našem modelu penzijních nároků uvažujeme projekci existujících pozůstalostních důchodů pouze od věku 50 let. Pozůstalostní důchody jsou přibližně do věku 50 let vypláceny na jeden rok, ve starším věku je předpoklad vyplacení na více let (viz. Zákon o pozůstalostních důchodech). Detailnější členění vyplácení důchodů (zda na jeden rok či více let) dle věku není k dispozici. V naší projekci tudíž nebudeme uvažovat ty případy, kdy pozůstalým náleží vdovský či vdovecký důchod před dosažením 50 let věku. U budoucích důchodců do 50 let věku uvažujeme pouze jednotlivé roky dle skutečných výplat penzí.

• Sirotčí důchod se vyplácí ve věku 1–26 let a v našem modelu penzijních nároků tvoří výjimku v rámci počátečního věku vstupu do modelu (20 let).

• V rámci demografických předpokladů nepočítáme zvlášť pravděpodobnost úmrtí a složku migrace. Tyto aspekty jsou zahrnuty do projekce obyvatelstva (Projekce obyvatelstva ČR, 2018) a není tak zapotřebí jejich další analýza.

• Penzijní nároky nerezidentů jsou analyzovány obdobným způsobem jako nároky rezidentů v prvním pilíři. Uvažujeme zde však pouze nároky dle vyplacených důchodů České správy sociálního zabezpečení (u ostatních institucí jsou tyto hodnoty zanedbatelné a nemá smysl zahrnovat do analýzy).

• Diskontní sazba použitá v modelu je stanovována Eurostatem a to v tříleté periodicitě (pro povinnou publikaci tabulky 29). Pro rok 2021 byla stanovena na 4% v nominálních hodnotách, stejná diskontní sazba byla použita i v modelu pro rok 2022.

• Uvažujeme zjednodušený homogenní typ modelu, v rámci kterého předpokládáme identickou neměnnou kariéru obyvatel (např. nezahrnutí faktoru nezaměstnanosti). Uvažujeme pouze různé varianty důchodových dávek (starobní, sirotčí, invalidní, pozůstalostní).

• Výsledek je prezentován jako procento HDP.

3.2.2 Projekce obyvatelstva

Výsledek modelování penzijních nároků je ovlivněn budoucím vývojem počtu osob dle věku. Podle toho poté určíme, kolik penzí bude generaci X vyplaceno při splnění požadavku na některý z typu důchodů. Vycházíme přitom z projekce ČSÚ, která byla vydána v roce 2018 a počítá s horizontem roku 2101. Vývoj počtu obyvatel je závislý na demografických procesech, jako je úmrtnost, migrace či plodnost. Všechny tyto složky jsou v použité projekci obyvatelstva zahrnuty, tudíž není zapotřebí žádné další demografické ukazatele samostatně zahrnovat do modelu. Obrázek č. 3 znázorňuje skrze věkové pyramidy populační projekci do 1. 1. 2101. Je zde patrný proces stárnutí obyvatelstva, kdy se nám věková pyramida stále více mění v regresivní typ označující vymírající populaci. Nejméně lidí se vyskytuje v dětské složce a nejvíce pak v postreprodukční (nebo je s reprodukční na podobné úrovni). Základna grafu je úzká a strany jsou konvexní (vypouklé), z čehož plyne, že stabilně klesá počet nově narozených dětí a v delším časovém horizontu se bude celkový počet obyvatel snižovat. V takovémto případě zároveň dochází ke stárnutí populace a zvyšuje se ekonomická zátěž na celou populaci. Graficky je tento stav znázorněn výrazně širším vrcholem.

 

Obr. 3 – Věková pyramida znázorňující postupné stárnutí obyvatelstva, ČR, 2019–2101

Zdroj: Projekce obyvatelstva ČR – 2018-2100 (2018), Věkové složení obyvatelstva – 2019 (2020)

3.2.3 Projekce penzijních nároků současných penzistů

Základem výpočtu je zjistit, jaký penzijní nárok má roční kohorta populace. Nejprve zjistíme průměrnou výši penzijních dávek na jednoho reprezentanta dané generace a následně multiplikujeme počtem lidí v této kohortě v následujících letech (až do věku 100 v rámci starobních důchodů dle projekce obyvatel), (obr. 4). Je zde zapotřebí uvažovat každoroční valorizaci penzí, kdy se vyplacené důchody dle zákona upraví.

Obr. 4 – Základní výpočet výše penzijních nároků pro danou generaci

 

Zdroj: ČSÚ, 2024

 

V naší analýze neuvažujeme věk odchodu do důchodu. Jelikož se řídíme pouze skutečnými vyplacenými dávkami, počet těchto penzí odpovídá reálné podobě a je nejvyšší právě v generaci, jež v daném roce odchází do penze. Do jakéhokoliv typu důchodu tedy může odejít každá generace (právě v závislosti na vyplacených dávkách v daném základním roce, pro který se penzijní nároky počítají).

3.2.4 Penzijní nároky budoucích penzistů

Výše dávek budoucích penzistů je odhadnuta ze současných důchodových dávek. Vypočítá se jako rozdíl současných penzí na jednoho člena dané generace mezi sousedními lety, pro které chceme analyzovat budoucí prvotní důchod. Tak například pokud má část generace narozená v roce 1980 odejít do důchodu v roce 2045 (ve věku 65 let), její prvotní důchod (neboli nově přiznaný důchod) bude stanoven jako rozdíl dávek skutečně vyplacených v základním roce důchodcům ve věku 66 let a 65 let.

Hodnota této dávky musí být upravena o koeficient všeobecného vyměřovacího základu, dle něhož se každoročně ze zákona navyšují nově přiznané penze. Pokud uvažujeme příklad uvedený výše, daná generace půjde do důchodu až za 26 let, tudíž musíme započítat do té doby každoroční zvýšení nově přiznaného důchodu tímto koeficientem. V našem modelu pracujeme s jeho 8 letým průměrem.

U generací, jež ještě nejsou v penzi, a mají za sebou pouze část požadované doby sociálního pojištění, neuvažujeme plnou výši penzijních dávek. Zavádíme zde faktor „lambda“, který představuje snížený nárok na budoucí penzi. U zmíněné generace 1980 bychom v aktuálním roce 2019 uvažovali zatím pouze 19 let sociálního pojištění z celkové doby 45 let. Prvotní důchod této generace tedy vynásobíme faktorem lambda ve výši 19/45. Následující roky je započítán stejný důchod upravený o valorizaci penzí. Všechny tyto úpravy provedeme u všech generací starších 20 let (výjimkou je sirotčí důchod, který uvažujeme od 1 let věku do 26 let), které ještě nemají vyměřený důchod.

3.2.5 Agregace a diskontování budoucích penzijních dávek

Takto odhadnutá výše penzijních dávek budoucím i současným důchodcům dle jednotlivých generací je násobena počtem osob (dle projekce) v těchto kohortách. Získáme tak budoucí hodnotu penzijních nároků dle jednotlivých generací v jednotlivých letech.

Penzijní nároky představují souhrnnou současnou hodnotu budoucích důchodových plateb. Budoucí penzijní nároky jsou tak počítány v současných cenách. V konečné fázi je tedy zapotřebí převést budoucí hodnotu dávek do současné hodnoty, což provedeme diskontním faktorem. Obecně existují dva přístupy k interpretaci tohoto faktoru. Z pohledu domácnosti, která získá nárok na důchod, odráží diskontní faktor hodnotu peněz. Současné platby jsou považovány za cennější než budoucí platby z důvodu možných rizik spojených s budoucími toky plateb. Znamená to, že diskontní faktor je obecně menší než 1. Z pohledu penzijního správce (státu) se diskontní faktor používá k výpočtu důchodových rezerv, které je v současnosti třeba vyhradit pro financování budoucích penzijních závazků.

Na obrázku č. 5 je znázorněn příklad výše penzijních nároků pro důchodce v roce 2010 v současném věku 70 let, který se dožije 80 let. Tomuto důchodci bude v následujících 10 letech vyplacen důchod 10000 Eur ročně snížený o diskontní faktor. Penzijní dávky v budoucnosti jsou sníženy a přepočteny na současnou hodnotu.

Obr. 5 – Příklad aplikace diskontního faktoru

Zdroj: Technical Compilation Guide for Pension Data in National Accounts, 2020

Závěr

V tomto dokumentu jsou zmíněny především hlavní body modelování penzijních nároků, pravidla a faktory, na které se bere zřetel a také jednotlivé kroky k dosažení výsledných hodnot. Nejsou opomenuty ani dva základní pilíře důchodového systému České republiky. Dále bylo snahou seznámit s konečnou tabulkou penzijních nároků neboli Tabulkou 29. Dokument popisuje skutečnosti ohledně penzijních nároků spíše obecně. Konkrétní a podrobnější hodnoty a jejich komentáře za aktuálně publikovaný rok jsou zmíněny v druhém dokumentu Penzijní nároky – komentář k publikovaným výstupům, který je též publikován na webových stránkách ČSÚ.

Seznam použité literatury a prameny dat

 

1) ČSSZ. Starobní důchod. [online]. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení. [cit. 10. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.cssz.cz/web/cz/starobni-duchod 

2) ČSÚ. Hlavní makroekonomické ukazatele [online]. Praha: Český statistický úřad, 2023 [cit. 2. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/hmu_cr

3) ČSÚ. Projekce obyvatelstva České republiky – 2018-2100 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2018 [cit. 30. 1. 2024]. Dostupné z:  https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-2018-2100

4) ČSÚ. Věkové složení obyvatelstva – 2020 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2022 

[cit. 15. 12. 2022] Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vekove-slozeniobyvatelstva-2020 

5) Eurostat, European Central Bank. Technical compilation Guide for Pension Data in National accounts. Eurostat Methodologies and Working papers [online]. 2020 [cit. 10.

1. 2022]. Dostupné z: https://www.ecb.europa.eu//pub/pdf/other/tech_compilation_guide_pension_data_nation al_accounts_2020~0cc96349d5.en.pdf 

6) Eurostat, European Commission. European system of accounts (ESA 2010) [online].  

Publications Office of the European Union, 2013 [cit. 13. 1. 2022]. Dostupné z: 

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/3859598/5925693/KS-02-13-269EN.PDF/44cd9d01-bc64-40e5-bd40-d17df0c69334

7) Eurostat, European Commission. 2024 Ageing report. Underlying Assumptions and Projection Methodologies [online]. European Economy Institutional Paper 257, 2023 [cit. 28. 1. 2024]. Dostupné z: https://economy-finance.ec.europa.eu/publications/2024ageing-report-underlying-assumptions-and-projection-methodologies_en 

8) MPSV. Důchodový systém. [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 1. 10.

2020 [cit. 11. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/web/cz/duchodove-pojisteni 

9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 ze dne 20. června 2019, o panevropském osobním penzijním produktu (PEPP)

10) Zákon č. 42/1994 Sb. ze dne 16. února 1994, o penzijním připojištěním se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů související s jeho zavedením

11) Zákon č. 155/1995 Sb. ze dne 30. června 1995, o důchodovém pojištění 12) Zákon č. 426/2011 Sb. ze dne 6. listopadu 2011, o důchodovém spoření

13) Zákon č. 427/2011 Sb. ze dne 6. listopadu 2011, o doplňkovém penzijním spoření