Otázky a odpovědi týkající se revidované směrnice o energetické náročnosti budov

Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov

1. Jaké jsou hlavní prvky revidované směrnice o energetické náročnosti budov?

Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov nasměruje Evropu na cestu k dosažení plně dekarbonizovaného fondu budov do roku 2050 tím, že podpoří renovace v každém členském státě, zejména u energeticky nejnáročnějších budov. Modernizuje stávající regulační rámec (dohodnutý v roce 2018), aby odrážel vyšší ambice v oblasti klimatu ve spojení se sociálními opatřeními, a poskytuje členským státům flexibilitu potřebnou k zohlednění rozdílů ve fondu budov v Evropě. Neukládá jednotlivým vlastníkům domů žádnou povinnost renovace.

V rámci posíleného rámce jsou obytné a nebytové budovy řešeny odlišně. Pokud jde o obytné budovy, každý členský stát přijme vlastní vnitrostátní trajektorii, aby snížil svou průměrnou spotřebu primární energie o 16 % do roku 2030 a o 20–22 % do roku 2035. Vnitrostátní opatření budou muset zajistit, aby alespoň 55 % snížení průměrné spotřeby primární energie bylo dosaženo prostřednictvím renovace energeticky nejnáročnějších budov, ale členské státy si mohou zvolit, na které budovy se zaměří a jaká opatření přijmou.

Pokud jde o jiné než obytné budovy, revidovaná směrnice předpokládá postupné zavádění minimálních norem energetické náročnosti za účelem renovace 16 % energeticky nejnáročnějších budov do roku 2030 a 26 % budov s nejhorší energetickou náročností do roku 2033. Členské státy budou mít možnost z těchto povinností vyjmout určité kategorie obytných i nebytových budov, včetně historických budov nebo rekreačních domů.

Revidovaná směrnice činí z budov s nulovými emisemi novou normou pro nové budovy. Všechny nové obytné i nebytové budovy musí mít nulové emise z fosilních paliv na místě, a to od 1. ledna 2028 u budov ve veřejném vlastnictví a od 1. ledna 2030 u všech ostatních nových budov s možností zvláštních výjimek.

Aktualizovaná směrnice o energetické náročnosti budov rovněž posiluje podpůrný rámec pro renovace. Zavádí systémy „pasů pro renovaci budov“ v celé EU s cílem pomoci vlastníkům budov plánovat jejich (postupné) renovace.

Jsou rovněž posíleny záruky pro nájemce, neboť členské státy budou muset zavést opatření k řešení rizik tzv. „renovačních prací“ (defaktické vystěhování v souvislosti s výrazným zvýšením nájemného po renovačních pracích). Ustanovení o databázích a výměně údajů navíc zajistí poskytování spolehlivých údajů o budovách občanům a finančním institucím na podporu renovací.

Klíčovým prvkem revidované směrnice je rovněž lepší plánování. Podle nových ustanovení vypracují členské státy vnitrostátní plány renovace budov, které stanoví vnitrostátní strategii dekarbonizace fondu budov a jak řešit zbývající překážky, jako je financování, odborná příprava a přilákání kvalifikovanějších pracovníků. Zavádí se společná šablona s povinnými a dobrovolnými prvky s cílem zlepšit srovnatelnost mezi členskými státy. Návrhy plánů se předkládají Komisi k posouzení a na základě tohoto posouzení může Komise vydat doporučení, která by měla dále podporovat členské státy při vypracovávání jejich konečných plánů. Plány se předkládají jako součást procesu integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Výjimečně a s ohledem na naléhavost rozšíření renovace budov na základě spolehlivých vnitrostátních plánů se první návrhy plánů předloží do prosince 2025.

2. Jak bude směrnice o energetické náročnosti budov podporovat postupné ukončení používání fosilních paliv používaných k vytápění budov?

V zájmu zajištění dekarbonizace odvětví budov zdůrazňuje plán EU pro dosažení cíle v oblasti klimatu potřebu postupně ukončit využívání fosilních paliv při vytápění do roku 2040. Do té doby se budou muset přímé emise v odvětví budov snížit přibližně o 80 % až 89 %. Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov pomůže EU postupně ukončit používání kotlů poháněných fosilními palivy.  

Životnost otopných soustav činí v průměru přibližně 20 let. Podle revidované směrnice o energetické náročnosti budov nebudou samostatné kotle poháněné fosilními palivy od roku 2025 způsobilé pro veřejnou podporu v souladu s doporučeními plánu REPowerEU a sdělením EU o úsporách energie. Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov sice nestanoví na úrovni EU datum postupného ukončení instalace nových kotlů na fosilní paliva, ale zavádí jasný právní základ pro vnitrostátní zákazy, který členským státům umožňuje stanovit požadavky na zdroje tepla na základě emisí skleníkových plynů, typu použitého paliva nebo minimální části energie z obnovitelných zdrojů využívané k vytápění. Mnoho členských států považuje tato opatření za zásadní pro dosažení dekarbonizovaného fondu budov a pro zlepšení kvality ovzduší a zdraví.

Kromě toho budou muset členské státy ve svých plánech renovace budov stanovit své politiky a opatření týkající se postupného ukončování používání fosilních paliv při vytápění a chlazení s cílem postupně ukončit používání kotlů na fosilní paliva do roku 2040. 

Aby se podpořilo rychlé zavádění systémů vytápění s nulovými přímými emisemi, nesmí nové budovy s nulovými emisemi způsobovat žádné emise uhlíku z fosilních paliv na místě.

3. Jak směrnice o energetické náročnosti budov přispívá k nárůstu energie z obnovitelných zdrojů v budovách?

Kromě podpory postupného vyřazování fosilních paliv z vytápění budov zavádí revidovaná směrnice zvláštní požadavek, aby všechny nové budovy byly „připraveny na výrobu solární energie“, což znamená, že musí být později připraveny k umístění střešních fotovoltaických nebo solárních tepelných zařízení bez nákladných strukturálních zásahů.

Členské státy by rovněž měly zajistit zavedení vhodných solárních zařízení na stávajících velkých veřejných budovách a stávajících nebytových budovách, které procházejí větší renovací nebo pro něž je vyžadováno povolení, jakož i na nových zastřešovaných garážích.

Kromě toho v budovách s nulovými emisemi (tj. ve všech nových budovách od roku 2030), bude-li to technicky a ekonomicky proveditelné, bude muset být 100 % celkové roční spotřeby primární energie pokryto energií z obnovitelných zdrojů vyrobenou na místě, v blízkosti společenství pro obnovitelné zdroje, energií z účinného systému dálkového vytápění a chlazení nebo energií z bezuhlíkových zdrojů.

Integrace obnovitelných zdrojů energie je rovněž lépe zdůrazněna v certifikátech energetické náročnosti, jakož i v pasech pro renovaci budov.

4. Jak revize směrnice o energetické náročnosti budov podporuje zavádění elektrických vozidel a používání jízdních kol?

Je třeba urychlit zavádění dobíjecí infrastruktury pro elektrická vozidla, aby bylo doprovázeno očekávaným nárůstem vozového parku elektrických vozidel na silnicích EU. Nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva (AFIR) stanoví cíle pro veřejně přístupnou dobíjecí infrastrukturu. Jelikož se očekává, že velká část dobíjení bude probíhat v budovách, revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov doplňuje směrnici AFIR o požadavky na dobíjecí infrastrukturu a kabeláž v budovách a přilehlých parkovištích, a to jak doma, tak na pracovišti.

Revidovaná směrnice dále vyžaduje, aby členské státy zjednodušily, zefektivnily a urychlily postup pro instalaci dobíjecích stanic a odstranily překážky bránící instalaci dobíjecích stanic v budovách s více bytovými jednotkami. Existuje také nový požadavek, aby dobíjecí stanice podporovaly inteligentní dobíjení a případně obousměrné nabíjení, což je rovněž v souladu se směrnicí o obnovitelných zdrojích energie. Při inteligentním dobíjení mohou být automobily nabíjeny, když jsou ceny energie nízké nebo když je energie z obnovitelných zdrojů nadbytek. S vývojem této technologie bude rovněž možné dodávat elektřinu zpět do sítě a používat automobilovou baterii jako skladovací zařízení. Inteligentní dobíjení usnadňuje integraci energie z obnovitelných zdrojů, jako je větrná a solární energie, do sítě a pomáhá dekarbonizovat energetický systém. Revidovaná směrnice se zabývá další významnou překážkou udržitelné mobility – nedostatkem bezpečného parkování jízdních kol – zavedením požadavků na parkovací místa pro jízdní kola v nových a renovovaných budovách a ve stávajících velkých nebytových budovách. 

5. Jaké jsou minimální normy energetické náročnosti a na které budovy se budou vztahovat?

Minimální normy energetické náročnosti jsou obecně požadavky na to, aby stávající budovy splňovaly určitou energetickou náročnost v rámci rozsáhlého plánu renovace fondu budov nebo v aktivačním okamžiku na trhu (jako je prodej, pronájem, darování nebo změna účelu v rámci katastru nemovitostí nebo katastru nemovitostí), a to po určitou dobu nebo k určitému datu, čímž se zahájí renovace stávajících budov. V některých členských státech se již používají. 

Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov stanoví postupné zavádění minimálních norem energetické náročnosti pouze pro jiné než obytné budovy s cílem zahájit renovaci budov s velmi nejhorší energetickou náročností. Tyto normy budou založeny na maximálních prahových hodnotách energetické náročnosti a povedou k renovaci 16 % nejnáročnějších nebytových budov do roku 2030 a 26 % obytných budov s nejhorší výkonností do roku 2033. Členské státy budou mít možnost vyjmout několik kategorií budov na základě nepříznivého posouzení nákladů a přínosů nebo z důvodu kategorie budovy a způsobu, jakým je budova využívána, například u historických a historických budov. Členské státy jsou rovněž povinny stanovit cestu ke splnění nižších maximálních prahových hodnot energetické náročnosti do roku 2040 a 2050 v rámci svých vnitrostátních plánů renovace budov. 

U obytných budov zůstanou minimální normy energetické náročnosti nepovinným nástrojem k dosažení nezbytného zlepšení energetické náročnosti fondu budov. Členské státy přijmou vnitrostátní trajektorii pro snížení průměrné spotřeby primární energie fondu obytných budov alespoň o 16 % do roku 2030 a o 20–22 % do roku 2035 s vysokou flexibilitou při rozhodování o tom, která opatření se použijí a na které budovy. Nicméně budovy s nejhorší energetickou náročností, definované jako 43 % fondu budov s nejnižší energetickou náročností, budou muset být prioritně renovovány. U obytných budov budou členské státy muset zajistit, aby bylo dosaženo alespoň 55 % zlepšení energetické náročnosti prostřednictvím renovace obytných budov s nejhorší energetickou náročností, u nichž jsou renovace obvykle nákladově nejefektivnější.

6. Jak revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov posiluje transparentnost, pokud jde o energetickou náročnost budov?

Certifikáty energetické náročnosti (EPC) jsou základním nástrojem pro posuzování náročnosti našich budov. Revize zahrnuje opatření, jejichž cílem je učinit certifikáty energetické náročnosti jasnějšími, spolehlivějšími a viditelnějšími a založit je na společné šabloně ve všech 27 členských státech EU s řadou ukazatelů týkajících se energie a emisí skleníkových plynů a dobrovolnými ukazateli na dobíjecích stanicích nebo přítomností pevných kontrol kvality vnitřního ovzduší. To bude přínosem pro vlastníky budov, kupující a nájemce, finanční instituce a veřejné orgány.

Zlepšují se kontrolní mechanismy a viditelnost v reklamě na nemovitosti a členské státy musí veřejně informovat o procesu zajišťování kvality certifikátů energetické náročnosti.

V rámci revidovaného EPC bude existovat společná stupnice A-G. Rating „A“ bude odpovídat budovám s nulovými emisemi, zatímco rating „G“ odpovídá budovám s velmi nejhorší energetickou náročností v každé zemi, přičemž zbývající budovy v zemi jsou rozděleny mezi jednotlivé třídy. To umožní jasnější a jednodušší systém klasifikace budov, usnadní přístup k financování a zároveň bude flexibilní a přizpůsobitelný vnitrostátním charakteristikám fondu budov. Členské státy budou mít rovněž možnost definovat třídu energetické náročnosti „A+“ odpovídající budovám, které mají ještě lepší energetickou náročnost než budovy s nulovými emisemi a které ročně vyrábějí více energie z obnovitelných zdrojů než množství energie, kterou spotřebovávají.

Aby se zvýšilo povědomí vlastníků a nájemců budov, budou muset být vydávány a prezentovány certifikáty energetické náročnosti ve větší míře než dnes, a to i v případě větších renovací a obnovení nájemní smlouvy.

Přepracované znění směrnice o energetické náročnosti budov rovněž obsahuje společné požadavky na existenci vnitrostátních databází energetické náročnosti budov, přístupu k těmto databázím a zveřejňování souhrnných informací. Tím se zlepší dostupnost informací, jejich kvalita a usnadní se práce veřejných orgánů a finančních institucí při provádění renovací v celé Evropě. 

Ve všech členských státech budou rovněž zavedeny systémy pasů pro renovaci budov s cílem poskytnout vlastníkům budov spolehlivé a individualizované plány renovace, které plánují postupné renovace jejich budovy.

7. Bude k dispozici dostatek finančních prostředků na energetické renovace?

Energetické renovace budov se časem hradí samy tím, že vytvářejí úspory na účtech za energii. V současné době však existuje řada překážek, které mohou vlastníky domů odradit od toho, aby pokračovali v energetických renovacích, což vede k tomu, že vlastníci a nájemci bytů jsou vystaveni vysokým účtům za energii a jsou zranitelnější vůči zvyšování cen energie. To platí zejména pro ty, kteří žijí v budovách s nejhorší energetickou náročností, což jsou také často osoby s menším kapitálem na financování zlepšení energetické náročnosti.

Revidovaná směrnice tak zajistí vyšší podporu zranitelným domácnostem a větší důraz bude kladen na budovy, u nichž jsou renovace nákladově nejefektivnější, a tím přinese největší úspory. Budova s velmi nejhorší výkonností může spotřebovávat až 10–15krát více energie než budova s nulovými emisemi.

Vnitrostátní plány renovace budov musí umožnit zavedení dostatečných finančních prostředků na vnitrostátní úrovni a pomoci aktivovat soukromé investice ve velkém měřítku. Členské státy jsou povinny zahrnout přehled vnitrostátních politik a opatření na posílení postavení a ochranu zranitelných domácností, zmírnění energetické chudoby a zajištění cenové dostupnosti bydlení, a to i v souladu s nedávno zveřejněnými doporučeními Komise k řešení energetické chudoby.

Vzhledem k tomu, že podle odhadů bude z finančních prostředků EU na podporu renovací v letech 2023 až 2030 k dispozici více než 100 miliard EUR, Komise rovněž pomáhá mobilizovat více finančních prostředků nezbytných k pokrytí počátečních investičních nákladů. Financování EU pochází z několika zdrojů, včetně fondů politiky soudržnosti, InvestEU, půjček od Evropské investiční banky, podprogramu LIFE Přechod na čistou energii, programu Horizont Evropa včetně partnerství pro lidi, nástroje ELENA, Modernizačního fondu a Nástroje pro oživení a odolnost, zejména díky silným stěžejním iniciativám „Renovace“ a specializovaným kapitolám týkajícím se plánu REPowerEU v národních plánech pro oživení a odolnost. Zásadní je, že nový Sociální fond pro klimatická opatření zřízený v rámci Zelené dohody pro Evropu uvolní na období 2026–2032 86,7 miliardy EUR na podporu zranitelných domácností a mikropodniků, přičemž jednou ze dvou prioritních oblastí (s dopravou) na strukturální opatření budou energetické renovace.

Aby bylo možné účinně kombinovat veřejné a soukromé financování, Komise rovněž učinila rámec státní podpory příznivějším pro potřeby celounijních minimálních norem energetické náročnosti, zejména obecného nařízení o blokových výjimkách.

Revize by měla rovněž přispět k mobilizaci podpory od finančních institucí. Směrnice ukládá Komisi, aby vypracovala komplexní rámec portfolia pro dobrovolné využívání finančními institucemi s cílem podpořit zvýšení objemu úvěrů na renovaci budov. Usnadněný a regulovaný přístup finančních institucí k údajům o EPC by měl rovněž usnadnit financování renovací prostřednictvím soukromých finančních institucí.

8. Jak revize směrnice o energetické náročnosti budov řeší emise skleníkových plynů během celého životního cyklu?

Emise z výroby materiálů, dopravy, výstavby, údržby a dekonstrukce budovy jsou označovány jako „emixovaný uhlík“. Emise uhlíku spojené s fází užívání budovy zase jako „provozní“ emise uhlíku. Správné rozhodování o účinných stavebních postupech a materiálech může mít obrovský dopad jak na provozní, tak na vázané emise uhlíku.

Nová pravidla podnikají několik pozitivních kroků k řešení emisí skleníkových plynů během celého životního cyklu budov. Emise skleníkových plynů během životního cyklu budou muset být vypočítány a zveřejněny prostřednictvím certifikátu energetické náročnosti pro všechny nové budovy od roku 2030, aby byli občané a podniky informováni. Kromě toho budou muset členské státy přijmout vnitrostátní plány a stanovit cíle pro snížení těchto emisí během životního cyklu.

9. Jakým způsobem revize směrnice o energetické náročnosti budov podpoří lepší kvalitu vnitřního ovzduší a prostředí?

Členské státy si ponechají pravomoc regulovat kvalitu vnitřního prostředí a budou muset definovat vnitřní podmínky, které mají být v budovách zachovány, aby byly zajištěny zdravé podmínky. Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov podporuje přísné normy vnitřního prostředí tím, že požaduje, aby nové budovy s nulovými emisemi, které nejsou obytné, byly vybaveny měřicími a kontrolními zařízeními pro monitorování a regulaci kvality vnitřního ovzduší. To platí i pro budovy, které procházejí větší renovací, je-li to technicky a ekonomicky proveditelné.

Tato zařízení budou sledovat a regulovat provoz technických systémů budovy s cílem zajistit jejich optimální fungování a zajistit požadované podmínky kvality vnitřního prostředí při současném zachování vysoké úrovně účinnosti.

Certifikáty energetické náročnosti a ukazatel inteligentní připravenosti zajistí viditelnost budov, které mají nainstalované kontrolní a monitorovací systémy pro kvalitu vnitřního prostředí.

Pro více informací

Tisková zpráva