Návrat inflace do blízkosti cíle by mohl urychlit pokles sazeb (Komentář)

Tuzemská inflace za leden překvapila výraznějším poklesem, a to i v jádrové složce. Meziroční růst spotřebitelských cen v lednu zpomalil na pouhých 2,3 % po prosincových 6,9 %. Na tom se podílel meziroční pokles cen potravin podpořený snížením sazby DPH, stejně tak ale i nižší jádrová inflace. Ta klesla z prosincových 3,6 % na 2,9 % y/y a těsně se tak dostala do tolerančního pásma centrální banky. Překvapivě slabý byl také meziměsíční vývoj jádrových cen, které podle našeho odhadu po sezonním očištění v průměru zhruba stagnovaly. V posledních měsících loňského roku přitom meziměsíční jádrová inflace rostla a v anualizovaném vyjádření se pohybovala poblíž 3 %. Meziměsíční vývoj jádrové inflace bude v dalších měsících podle nás klíčový pro směřování měnové politiky. Ukáže totiž, zdali lednové číslo bylo jen krátkodobým výkyvem či předznamenává dlouhodobější trend slabých poptávkových tlaků. Úroveň poptávky je v ČR stále nízká, což ale platilo minimálně po celý loňský rok. Naopak ke konci roku došlo k jejímu částečnému oživení, což mohlo podpořit právě i nárůst jádrové inflace. Samotná lednová data o vývoji spotřebitelských cen jsou navíc spojena s větší mírou nejistoty danou změnami vah ve spotřebním koši. Jejich charakter podle ČNB přispěl k poklesu inflace. Více jsme lednovou inflaci analyzovali zde: https://bit.ly/CPI_Jan24_CZ.

Přetrvávající slabá ekonomika a významný ústup nejistoty kolem vývoje inflace může být pro ČNB důvodem, proč urychlit snižování úrokových sazeb. Lednový vývoj spotřebitelských cen byl výrazně pod očekáváním centrální banky, když ta pro celkovou inflaci čekala 3,0 % y/y a pro jádrovou složku 3,8 %. Pokud nedojde k neočekávaným šokům tak dosavadní vývoj naznačuje, že celková inflace by se mohla po velkou část roku udržet v tolerančním pásmu ČNB. Právě nejistota kolem míry lednového přecenění byla bankovní radou často používaným argumentem proč postupovat se snižováním úrokových sazeb opatrně. Teď, když je jasné, že k silnému přecenění nedošlo, může ČNB začít úrokové sazby více přizpůsobovat reálné ekonomice. Na následujících zasedáních by tak ve hře mělo být i výraznější snížení sazeb než o únorových 50 bb. Zásadním faktorem v diskuzích tohoto typu bude ale vývoj koruny. Ta v tomto týdnu pokračovala ve výrazném oslabování, když jen během něj vůči euru ztratila zhruba jedno procento své hodnoty a její kurz atakoval 25,50 CZK/EUR. Tuzemské měně neprospívá hlavně zužující se úrokový diferenciál. Zatímco v případě ČNB finanční trh nyní zaceňuje snížení repo sazby k politicky neutrálním třem procentům už do konce roku, u zahraničních centrálních bank naopak termín prvního snížení sazeb mírně odsunul. Tento týden k tomu přispěla zejména americká inflace, která oproti té české naopak skončila nad odhady. To se přitom týkalo jak spotřebitelských, tak i výrobních cen. Ačkoliv to tak z vyjádření guvernéra Michla nevypadalo, podle zápisu z posledního zasedání ČNB na něm bankovní rada vývoj koruny diskutovala. Silné oslabení by podle některých členů bankovní rady mohlo pokles sazeb zbrzdit či přímo zastavit. Aktuálně je kurz koruny oproti prognóze ČNB slabší o zhruba 3 %. Více jsme zápis z únorového zasedání ČNB komentovali zde: https://bit.ly/CNB_minutes_Feb24.

Globální vývoj hrál tento týden do karet americkému dolaru. Ten vůči euru posílil o zhruba 0,3 %. Pomohl tomu především již zmíněný vývoj spotřebitelských a výrobních cen. Zatímco spotřebitelské ceny vzrostly v USA meziročně o 3,1 % a ceny producentů o 0,9 %, tržní konsensus v prvním případě činil 2,9 % a v tom druhém 0,6 %. Mírně nižší byly oproti očekávání také týdenní počty nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti, které dosáhly 212 tis. a nadále indikují přetrvávající napětí na americkém trhu práce. Částečnou korekci silnějších pozic amerického dolaru přinesla data z reálné ekonomiky. Vývoj maloobchodních tržeb a průmyslové produkce v USA za leden totiž investory zklamal. Tato data sice ukazují na zmírňování růstové dynamiky americké ekonomiky, oproti té evropské je ale na tom stále významně lépe. Zpřesněný odhad HDP potvrdil, že ekonomika eurozóny v posledním loňském čtvrtletí pouze stagnovala a za celý rok 2023 vykázala růst pouze o 0,5 %, zatímco ta americká vzrostla o 2,5 %. Prosincová data průmyslové produkce v eurozóně ukazující meziměsíční růst o výrazných 2,6 % sice na první pohled vypadají dobře. Jejich struktura však napovídá, že šlo spíše o jednorázový výkyv daný silným růstem v Irsku (meziměsíčně o 23 %), kde jsou data běžně velmi volatilní.