Projev premiéra Petra Fialy na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny ke „kauze“ Podnikatelské družstevní záložny

Projev premiéra Petra Fialy na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny

(www.psp.cz) Projev premiéra ČR a předsedy ODS Petra Fialy přednesený na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

 

ke „kauze“ Podnikatelské družstevní záložny jsem se detailně vyjadřoval v minulých dnech. Úplně chápu, na rozdíl od některých jiných politiků, že média dělají svoji práci, zjišťují věci, které se jim zdají zvláštní, ptají se na to. Nemám jim to za zlé. Proto jsem také opakovaně odpovídal na všechny otázky redaktorů, které zazněly, i ty velmi detailní, až technické, včetně otázek redaktorů z vydavatelství MAFRA, o jejichž motivaci, načasování mám odůvodněné pochybnosti. Ale i ti se dočkali odpovědí na všechny otázky, které mi položili.

Ve vystoupení mých předřečníků několikrát zazněla otázka, proč o tom média nepíší více. No, nepíší o tom, protože není o čem psát, žádná kauza neexistuje.

Nicméně, co je vlastně podstatné, o tom chci mluvit.

Opakovaně jsem uznal, že jsem v minulosti udělal chybu při vyplňování formuláře o střetu zájmů. Řekl jsem, že tuto chybu napravím, a to jsem také udělal.

Nejsem z ničeho obviněn, nejsem žádným způsobem vyšetřován. Neexistuje žádný případ, existuje předpoklad, že jsem v minulosti pochybil při vyplňování jedné z položek v majetkovém přiznání – a to uznávám.

Přestože nejsem z ničeho obviněn, vyšetřován, neexistuje žádná kauza, tak jsem dnes tady. Nestěžuji si, sedím tady a jsem připraven vše, co jsem veřejně řekl, zopakovat. Vždy jsem se snažil a snažím být politikem, který mluví věcně a také otevřeně. A výjimku neudělám ani v tomto případě.

Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, žádné překvapivé informace vám k celé věci způsobené chybou při vyplnění formulářů ale neposkytnu. Opakovaně jsem k tomu vyjádřil. Upřímně nevím, co bych k tomu všemu mohl ještě dodat. Nicméně zopakuji některá fakta a vyjádřím se k některým tezím, které se ve veřejném prostoru objevují.

V Podnikatelské družstevní záložně jsem měl uložené svoje peníze, a to od června 2015 do listopadu 2020. Na tento účet jsem bezhotovostně převedl dohromady 950 tisíc korun. Tyto transakce lze snadno ověřit ve výpisech z účtů. Nešlo o nový příjem, nešlo o peníze nikoho třetího, byly to moje vlastní peníze, které jsem měl předtím na účtech v Komerční bance.

Mojí motivací ke zřízení účtů v Podnikatelské družstevní záložně byla diverzifikaceúspor, měl jsem celý život všechny peníze v jedné bance, což se – jak známo – nedoporučuje. A v roce 2015 jsem se rozhodl, že to změním a část peněz uložím jinde.

Povznesu se nad ty útoky opozice o finanční gramotnosti a podobné nesmysly. Myslím, že to spíše vypovídá hodně o vás, a nic o mně. Je také potřeba se podívat na to, jak jsou pojištěny vklady. Ale myslím si, že člověk neuvažuje o diverzifikaci úspor jenom ve chvíli, kdy dosáhl té horní hranice. Ale o tom se tady bavit vlastně nechci, protože to je v podstatě směšné.

Při výběru bankovní instituce jsem dal na doporučení svého dobrého známého – protože jsem se tím nechtěl nějak detailně zabývat – ke kterému mám důvěru a který mi doporučil Podnikatelskou družstevní záložnu. Můžete tady tisíckrát zpochybňovat pana doktora Miloše Růžičku, který především panu předsedovi Andreji Babišovi leží v žaludku. To já vím a nemám s tím za ta léta už žádný problém nebo jsem se s tím smířil. Jenom bych chtěl poznamenat, že Miloš Růžička je samozřejmě můj student a kamarád a nepochybně se živí v oblasti PR, takže ho můžete i nazývat lobbistou. Ale také byl několik let ve vrcholovém managementu Komerční banky na pozici ředitele. Takže není tak zvláštní, že jsem se právě tohoto člověka zeptal, co by mi doporučil za finanční ústav. Ale to dodávám jenom za okraj, pan Růžička určitě nepotřebuje, abych ho tady hájil.

V Záložně jsem nevyužil nakonec žádné speciální finanční produkty nad rámec běžného účtu. Měl jsem tam pouze uložené peníze právě na běžném účtu. Rozhodl jsem se tak. Uvažoval jsem i o tom, že bych využil i nějaké produkty, kde bych musel překročit naspořenou částku milion korun podle vnitřních pravidel této Záložny. Ale ve chvíli, kdy jsem o tom začal uvažovat opravdu vážně, jsme se s manželkou rozhodli, že koupíme byt v Brně. Takže jsem ten účet zrušil, převedl si peníze zpátky do Komerční banky a pak je vložil do koupě bytu.

Nakonec právě koupi bytu bych označil za naši investiční strategii s manželkou. Byty jsme si nakonec pořídili dva. První ve velikosti 2+1 jsme koupili v roce 2021, použili jsme na něj naše úspory. Loni jsme pak přikoupili další, stejně velký byt, za který z velké části teď splácíme hypotéku.

Pokládám to za odpovědné. M yslím si, že se člověk má připravovat na stáří, a to také děláme. Máme tři děti, tak si myslím, že je to při našich příjmech rozumný, odpovědný přístup a jsem připraven ho kdykoliv vysvětlovat.

I při nakládání s penězi jsem poměrně konzervativní – jako v jiných věcech – do žádných odvážnějších investic se nepouštím, s penězi nijak nepodnikám, mám je uloženy v bance na spořicích účtech nebo v podílových listech a jsem rád, že jsem mohl rodinné úspory vložit do pořízení bytu.

Mluvím o tom proto, že se mě na velmi podrobné informace o mém majetku, se kterými se nijak nikdy netajím a nikdy jsem se jimi netajil, ptali novináři. V posledních dnech jsem musel zodpovídat velmi detailní, opakující se informace otázky z redakce Mladé fronty DNES, které mimo jiné zpochybňovaly, zda jsem v roce 2021 mohl mít dost peněz na koupi bytu. Doložil jsem, vysvětlil jsem, i z jakých konkrétních účtů nebo produktů z Komerční banky tyto peníze šly. A také jsem doložil, že jsem v předcházejících letech prokazatelně měl dostatečně vysoký příjem, dokonce příjem, který je stanovený zákonem, abych tyto věci mohl udělat.

K tomu jenom dodávám, že léta působím na vedoucích místech, ve veřejných funkcích pracuji 35 let a z toho 20 let sloužím ve vrcholných veřejných funkcích – děkan, rektor, ministr, místopředseda Poslanecké sněmovny, předseda vlády. S těmito funkcemi jsou spojeny mzdy ne úplně malé, často přímo spojené nebo stanovené zákonem, takže se každý může přesvědčit, že pořídit si po 30 letech manželství na základě veřejných příjmů, které mám s manželkou, malý byt, to není tak těžké. Čímž se liším od některých z vás a někteří z vás to ani nemohu pochopit.

Nikdy jsem nepodnikal, neměl jsem žádné příjmy z podnikání. Do rozpočtu naší rodiny významně přispívá i moje žena, které se omlouvám za to, co všechno musí snášet kvůli mému působení v politice. Moje žena má úspěšnou profesní dráhu, za což ji obdivuji. Obdivuji, čeho dokázala ve své profesi dosáhnout při výchově našich tří dětí. Hodně jsme společně získali vlastní prací a spořením. Velkou část majetku jsme také zdědili po rodičích, kteří nás už bohužel opustili. Všechno, co mám, je doložitelné doklady, notářskými zápisy, bezhotovostními příjmy i výdaji.

 

Když se mě někdo na moje majetkové poměry zeptá, nemám žádný problém o nich otevřeně mluvit. Navíc z hlediska transparentnosti se ani neomezuji na informace, které jsou dány zákonem. O svých příjmechmluvím konzistentně otevřeně. Uvědomuji si, že to, co mám, je z veřejných zdrojů. Mohu to doložit.

Můžete si najít moje vyjádření pro Mladou frontu DNES z listopadu 2021, pro Seznam Zprávy z května 2022 nebo z poslední doby. Snadno si to ověříte. Všude jsou informace, které jdou nad rámec toho, co nám politikům v rámci přiznání ukládá zákon.

Rozebírání mé finanční situace se neopírá o nic reálného, ale je snahou politické opozice vyrobit kauzu za každou cenu. Není to však jádro problému, není to ten oficiální důvod, proč tu dnes jsme. A to jediné, co je skutečně reálné, je chyba v přiznání o střetu zájmů. Až do chvíle, kdy mě kontaktoval reportér Janek Kroupa, jsem si totiž bohužel neuvědomil, že účet v družstevní záložně – na rozdíl od běžné banky – se pojí s podílem, i když podílem jenom v symbolické hodnotě. Když jsem se o to začal zajímat, ten můj podíl v Podnikatelské družstevní záložně byl 0,09, tedy devět setin procenta. Tomu odpovídaly i „moje“ rozhodovací možnosti. Bylo to neúmyslné opomenutí, že jsem to neuvedl do formulářů. Jakmile jsem byl na to upozorněn, snažil jsem se to napravit.

V minulých dnech jsem strávil hodně času tím, že jsem procházel vyplněné dokumenty, snažil jsem se odstranit všechny možné i potenciální nedostatky.

Vzhledem k tomu, a to je jenom takové malé upozornění, že existují různé interpretace toho, co všechno lze nebo se má do kterého typu přiznání vyplnit, zejména u různých finančních produktů, tak jsem posléze konzultoval správnost svého postupu s odborníky ze státní správy.

Výsledkem je nakonec více změn. Všechno jsem se snažil vyplnit tak, abych naplnil tu nejpřísnější možnou interpretaci toho, co nám zákon ukládá. Proto jsem tam třeba přidal i svoje dlouholeté penzijní připojištění.

Aniž bych se chtěl zříkat odpovědnosti, je potřeba říct, že pokud chcete mít všechno úzkostlivě v pořádku, tak to není tak jednoduché, a dokonce vám nemusí pomoct ani rada právníka. Je potřeba se opravdu obrátit na odborníky ze státní správy. To je jenom poznámka i proto, abychom si to všichni dali popřípadě do pořádku. Já tím nijak nechci relativizovat chybu, kterou jsem přiznal, kterou jsem udělal a kterou jsem napravil.

V médiích se také objevovaly spekulace o reputaci Podnikatelské družstevní záložny, to jsme tady slyšeli několikrát, z čehož redaktoři přímo či nepřímo vyvozovali, že jsem měl se svými penězi nějaké nepřiznané úmysly. Žádné nepřiznané úmysly jsem neměl.

A pokud jde o samotnou Podnikatelskou družstevní záložnu. Mimochodem, abychom nemátli veřejnost, podle informací, které mám k dispozici, je to stále normálně existující finanční instituce s licencí České národní banky. Tedy ani teď to není žádný mafiánský spolek, jak to tady z toho vyplývalo. Ale pokud jde o tuto Záložnu, je pravda, že Česká národní banka a Finanční analytický úřad udělily Záložně pokutu. Ale to se stalo v době, kdy jsem tam žádný účet neměl.

Po celou dobu, co jsem byl klientem Podnikatelské družstevní záložny, tak se naopak neobjevily žádné náznaky toho, že by jakkoliv zanedbávala svoje povinnosti. Ústav měl a dosud má podle mých informací standardní licenci. Všechny vklady jsou pojištěny tak, jako u standardní banky a naprosto stejně jako u všech ostatních institucí.

Po dalších detailech mě nikdy nenapadlo pátrat a vůbec ne se zajímat o to, kdo všechno služby záložny využívá. Myslím, že stejně tak postupuje drtivá většina klientů, kteří do nějakého finančního bankovního ústavu s licencí České národní banky – to znovu zdůrazňuji – posílají svoje peníze.

Tady několikrát zaznělo, že jsem to měl vědět, že přece pan Bahbouh je – omlouvám se panu inženýrovi, pokud jeho jméno nevyslovuji úplně přesně –, že pan Bahbouh je přece problematická postava, že jsem musel vědět, že dávám finanční prostředky do instituce, kterou vede někdo, kdo je problematický. Když jsem to měl vědět já, který do nějaké finanční instituce s bankovní licencí dával svoje finanční prostředky, tak o to více to měli vědět v té době ti, kteří spravovali naše veřejné prostředky. A ti to také nevěděli. Chcete mi vážně tvrdit, reprezentanti hnutí ANO, že jsem v roce 2015 měl vědět, že pan inženýr Bahbouh je problematická postava? Což mimochodem je otázka, jestli je problematická postava ještě teď. To já nevím. Že jsou kolem něj nějaké problémy, a na základě toho jsem se měl rozhodnout, že nevložím do Podnikatelské družstevní záložny peníze? Dobře. Přijměme tuto tezi, že se to dalo zjistit a že jsem to měl vědět v roce 2015.

V tom případě se vás ptám, proč jste to nevěděli v roce 2018, když úřady pod vaším vedením dávaly firmám pana inženýra Bahbouha, jako člena představenstva s právem podepisovat za společnost smlouvy, veřejné zakázky. Proč jste to nevěděli? Proč jste v roce 2018 nevěděli například na Ministerstvu vnitra za pana ministra Metnara, že nemůžete přidělit veřejnou zakázku „Školení – Tvorba Security Operation Center“ firmě, kterou zastupuje pan inženýr Bahbouh? Proč jste nevěděli na Ministerstvu pro místní rozvoj, které v červenci 2018 vedla paní ministryně Klára Dostálová, že nemůžete uzavřít smlouvu na základě veřejné zakázky na službu auditora kybernetické bezpečnosti ve výši 600 000 s firmou, ve které je jednatelem pan inženýr Bahbouh? Jak to, že jste nevěděli v roce 2018 na Ministerstvu obrany, že uzavíráte smlouvu na 6 milionů korun školení IT bezpečnost s firmou, jejímž jednatelem je pan inženýr Bahbouh? Jak to, že jste nevěděli na Úřadu vlády pod vedením pana premiéra Babiše, že na restaurování fasády a oplocení se jako jeden z dodavatelů podílí firma, ve které je klíčovou postavou pan inženýr Bahbouh?

Já jsem měl vědět v roce 2015, když jsem poukázal 700 000 korun do Podnikatelské družstevní záložny jako legální, normálně fungující bankovní instituce, že je nějaký problém kolem inženýra Bahbouha? Ale vy jste v roce 2018 nemuseli nic takového vědět, když jste mu zadávali veřejné zakázky?

Dámy a pánové, já vám to ale nevyčítám. Já chápu, že jste to nevěděli. Protože tehdy ta informace prostě známá nebyla. Nebyla známá vám. A nebyla známá mně. Ale pokrytecky se tady netvařte, že já jsem to měl vědět, a vy jste to vědět nemuseli. Naopak, pokud by to někdo měl vědět, tak by to měl být ten, kdo se stará o veřejné peníze. A tady je naprosto zjevné, že jste to v té době neudělali.

Chtěl bych se ještě krátce vyjádřit k těm útokům na Centrum pro studium demokracie a kultury. A k tomu, co tady neustále opakuje pan předseda Andrej Babiš. Před vstupem do politiky jsem pracovalv akademické sféře jako vědec, jako učitel, jako manažer, a to byl jediný zdroj mých příjmů. Nikdy jsem neměl žádné příjmy z podnikání.

V 90. letech, kdy řada mých oponentů, ale i řada mých kolegů zkoušela různým způsobem štěstí v byznysu, já jsem se věnoval něčemu jinému. Spoluzaložil jsem obecně prospěšnou, z definice neziskovou společnost, Centrum pro studium demokracie a kultury. A Centrum pro studium demokracie a kultury se od počátku věnovalo takovým věcem, jako je zkoumání kvality demokracie, demokratické kultury, vývoje demokratické integrace a řadě dalších věcí. CDK vydalo stovky publikací, je dnes renomovaným nakladatelstvím a rozpracovalo také řadu výzkumných a vzdělávacích projektů, často ve spolupráci s velkými univerzitami s renomovanými pracovišti. Byla za ním vidět spousta vykonané práce.

Samozřejmě, že ty projekty se financovaly z prostředků získaných ve veřejných soutěžích, byly řádně vyúčtovány, jejich výsledky byly transparentně zveřejněny v příslušných registrech a zprávách. Třicet let existence CDK znamená také 30 let procházení různými důkladnými kontrolami a audity. Každý projekt, který jsme měli z veřejných zdrojů, a to nebyly zdaleka jediné finanční prostředky, každá koruna měla předem určený účel, ministerstva je přísně kontrolovala. Pokud tady někdo tvrdí, že ty projekty byly podvody, tak vůbec neví, o čem mluví.

Zaznívají opakovaně lži o projektu v Barmě. Rád to opakuje podle dezinformačních a proruských webů i pan předseda Babiš. K tomu jenom řeknu, že to byl naprosto transparentní projekt na podporu demokracie v Barmě. Dezinformátoři psali o milionových částkách. CDK zůstalo ročně zhruba 200 tisíc korun na celou administraci, jinak zbytek šel přímo do Barmy, do barmského školicího střediska. Já sám jsem se na tom nepodílel, z těch peněz jsem nedostal ani korunu a nikdy by mě nenapadlo, že by to mělo být jinak. Zase je doloženo ve vyúčtování, průběžných zprávách na Ministerstvu zahraničních věcí. Ten projekt byl celkem čtyřikrát zevrubně auditován a po všech stránkách byl naplněn jako bezchybný.

Uvádím tady jenom pár příkladů nebo reaguji na ta nejnehoráznější tvrzení. Ano, toto jsou aktivity, kterým jsem se věnoval, které mě obohacovaly, ale pouze duševně. Nikdy jsem z nich neměl materiálně nic. Chápu, že je to těžké pochopit, pro některé je to naprosto nemožné, ale patřím k lidem, kteří neváhají něco vybudovat, věnovat tomu svůj čas nikoliv proto, abych se dostal k nějakým penězům, ale prostě proto, že mi to přináší radost a že mi to dává smysl. Pokud za tím vidíte snahu odklánět, zneužívat a tunelovat peníze, tak to říká mnohem víc o vás, než o mně.

Vyjádřím se ještě k jedné věci – k vašemu obviňování. Ale beru to s úsměvem a s nadhledem a nedotýká se mě to osobně. Bývalá paní ministryně financí, to schválně zdůrazňuji – financí –, zdůrazňovala moji negramotnost a říkala, jak jsem si v Komerční bance, kdybych tam ty peníze nechal, mohl přijít na obrovské peníze. Paní bývalá ministryně financí, když mluvíte o negramotnosti, tak ji sama neprokazujte. Podívejte se do veřejných zdrojů, jaké tehdy byly úroky v bankách? V Komerční bance v roce 2015 jsem mohl získat 0,1 % a jedině nějakou kumulací dalších aktivit v té bance bych se mohl za určitých podmínek dostat na 0,6 %. To byly tehdy úroky. A že jsem si vybral peníze z Podnikatelské družstevní záložny po pěti letech a nic jsem na tom nezískal? To je hrozně divné, že jsem v roce 2020 nic nezískal? Jaké byly úroky v těch standardních bankách v roce 2020? Podívejme se opět na oficiální informace o Komerční bance: 0,01 % při penězích nad 200 tisíc a maximálně 0,8 %, mohl jsem získat maximálně, kdybych s tím nakládal úplně dokonale, do jednoho procenta. O nějakých 20 % zisku a to, co jste tady říkala, to jsou úplné, absolutní nesmysly! Samozřejmě vám děkuji, že se staráte o to, kam jsem dal peníze a že jsem z nich získal málo, a jak jsem to mohl takhle blbě uložit. To bych spíš čekal od své manželky. Ta mně to ale neříká. O moje peníze se staráte vy, to vám děkuji. Možná k vám přijdu pro radu, kam ty peníze dát. Ale když vás poslouchám, že máte představu, že jsem v roce 2015 mohl mít 20 % v Komerční bance, tak se vás raději na nic, co se týká financí, ptát nebudu.

Ještě pár slov k té celé kauze. Musíme si uvědomit jednu věc. Na tom, že pošlete peníze do legálně fungující banky nebo bankovní záložny, není nic divného. Co je na tom divného? Nic! A ověřují si lidé, kdo všechno je akcionářem, klientem jejich peněžního ústavu? Naprostá většina lidí si to neověřuje a část takových informací není ani veřejná. Ty informace nejsou veřejné, a to je dobře, že většina těch informací není veřejná. Máme bankovní tajemství a máme další pravidla hry.

Proto odmítám jako úplně absurdní konstrukci, že jsem pouhým posláním peněz do záložny udělal něco, z čeho bych se teď měl zpovídat nebo bych se měl za to stydět. To tedy opravdu ne. Nemám se za co stydět, nemám co vysvětlovat v této věci. Podle mého soudu je na tomto dobře vidět, jak je celá ta „kauza“ umělá, jak se někdo jenom usilovně snaží spojit spolu dohromady věci, které nesouvisejí, a vytvořit skládačku z věcí, které vlastně nesedí dohromady.

Dámy a pánové, každý člověk samozřejmě dělá chyby. Kdo je bez viny, hoďte kamenem. Já chyby dělám. A když člověk udělá chybu, tak se k chybě má přiznat a má se ji snažit napravit. A to jsem udělal. V této souvislosti chci zdůraznit tři věci.

• Za prvé, poslat do jakékoliv banky, záložny svoje řádně vydělané peníze není zločin, není to nic nemorálního, není to ani nečestné.
  
• Za druhé, jediná chyba, kterou jsem udělal, bylo opomenutí ve formuláři. Byla to chyba neúmyslná, byl to můj omyl, který jsem přiznal, napravil a tím to končí.
  
• Za třetí. Rád bych také připomněl, že jsemstejně jako ostatní činitelé, politicky exponované osoby velmi pozorně sledován. Podle zákona podléháme zvláštnímu režimu, pokud jde o evidenci a nahlašování všech transakcí, což banky i ve vlastním zájmu dodržují. Myslím, že každý z vás to zná.
  
  Bankovní a jiné instituce podle tohoto zákona aplikují u politicky exponovaných osob zesílená opatření proti praní špinavých peněz, intenzivně se zjišťuje například původ majetku použitého v daném obchodním vztahu a dále veškerého majetku politicky exponované osoby, i když zrovna nesouvisí s daným obchodním případem. Dohled nad plněním povinností bank a jiných finančních institucí vykonává nezávislá Česká národní banka a Finanční analytický úřad.
  
  U nejvýznamnějších veřejných funkcionářů se navíc podle rizikově orientovaného přístupu uplatňuje ještě přísnější režim kontroly než u běžných politicky exponovaných osob. Nepochybuji tedy o tom, že kompletní historie mých transakcí, stejně jako ta vaše, byla v posledních letech nejednou ověřována příslušnými úřady a nikdy se neobjevil sebemenší náznak toho, že bych se dopustil něčeho neobvyklého, natož snad nelegálního.
  

Nemám co skrývat, od první chvíle, jak jsem říkal na začátku, mluvím s médii otevřeně, na všechny otázky odpovídám a veřejně vysvětluji, bez výmluv a vytáček, protože si myslím, že takto je to správné.

Chybu, kterou jsem udělal, jsem napravil a jsem přesvědčen, že se nemám za co stydět. Pokud mi úřad vyměří pokutu, bez váhání zaplatím. Pokud se ukáže, že – což je možná interpretace – to moje pochybení je už promlčené, věnuji tu nejvyšší možnou částku pokuty, tedy 50 tisíc, na charitu. I to jsem už veřejně sdělil.

 

Dámy a pánové, to je všechno, co k tomu mohu říct.

Nicméně, pan předseda Babiš zahájil naši debatu nebo své vystoupení v Poslanecké sněmovně debatou o naší bezpečnosti, o zajištění bezpečnosti naší země a našich občanů. Dovolte mi v závěru mého vystoupení, abych na to krátce reagoval.

Nebyl by to Andrej Babiš, kdyby ve svém vystoupení nepoužil tisíckrát vyvrácené lži a nepřesnosti. Snaží se tak evidentně zakrýt svoje výroky a výroky dalších lídrů hnutí ANO, kterými je bezpečnost a důvěryhodnost naší země poškozována. Tak si to tady znovu připomeňme.

Když vládl Andrej Babiš s ČSSD a komunisty a v roce 2020 neměl dostatek hlasů na schválení rozpočtu pro rok 2021 se schodkem 320 miliard korun, ustoupil komunistům a snížil rozpočet na obranu o 10 miliard korun. Bezpečnost tedy nebyla žádnou prioritou jeho vlády, a to je jeden z problémů, který teď musíme dohánět.

Nyní si připomeňme rok 2023 a předvolební diskusi ve volbách prezidenta republiky.

Moderátor: „Moje otázka zní – pokud by bylo napadeno Polsko nebo pobaltské státy, zda bychom měli splnit své spojenecké závazky a poslat tam vojáky.“

Andrej Babiš: „Já jsem nebyl vrchním velitelem ozbrojených sil. Jo, pokud bych byl.“

Moderátor: „Ano, pokud byste byl, a ne že jste byl.“

Andrej Babiš: „Určitě ne, určitě ne, já si myslím, že je potřeba mluvit o míru. Pan generál mluví o válce. Vláda mluví o válce.“

A o tom, že není potřeba investovat do naší obrany, mluvila nedávno i paní předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová: „My se nechceme připravovat na válku, my chceme mír.“ To je citát.

A aby toho nebylo málo, tak Andrej Babiš zpochybňuje nákup nejpokročilejších a v budoucnu v Severoatlantické alianci nejrozšířenějších letounů F-35 a dokonce vyhrožuje, že by od smlouvy odstoupil.

Dámy a pánové, vážení spoluobčané, tato slova by neměla zapadnout, protože ohrožují bezpečnost České republiky a ohrožují naši důvěryhodnost v očích našich spojenců.

Proto vyzývám Andreje Babiše, který tady s debatou o bezpečnosti začal, aby s tím přestal a aby bezpečnost naší země neohrožoval.

Děkuji vám.