Euro a nižší úroky: Opravdu “euro zlevní půjčky a hypotéky”?

I když zatím vláda otázku eura odložila k “ledu”, debata o společné měně v Česku dál pokračuje. Je však bohužel častokrát plná argumentačních “polopravd a faulů”, a to jak v táboře odpůrců, tak i zastánců eura. Dnes jsme se rozhodli krátce podívat na častokrát opakovaný a zavádějící argument “euro zlevní půjčky a hypotéky”.

Naposledy ho v rozhovoru zmínil například Jan Švejnar: “Další výhoda přechodu na euro pramení z toho, že při čerpání úvěru si nyní lidé, podniky a stát musí buď půjčovat za vysoký úrok v korunách, anebo musí čelit kurzovnímu riziku, když si půjčují za nízký úrok v eurech. Tento velký rozdíl v nákladech by odpadl přechodem na euro.” V čem je tento výrok zavádějící?

Úroky na hypotékách zásadním způsobem ovlivňují tržní úrokové sazby s delší splatností (zpravidla nejvíce 5leté swapy), a pro jejich úroveň je klíčové kromě jiného nastavení měnové politiky a jeho očekávaný vývoj - tedy aktuální a očekávané úrokové sazby ČNB. Skutečnost, že máme aktuálně dražší hypotéky než na Slovensku tak v prvé řadě odráží přísnější měnovou politiku České národní banky (při porovnání s ECB). Tato měnová politika reagovala na výraznější inflační tlaky v Česku (než v eurozóně) a dávala hluboký smysl. Těžko tak koruně “vyčítat” vyšší úroky, když se jednalo v posledních dvou letech o naše “svobodné” rozhodnutí bojovat přísnější měnovou politikou proti výraznějším inflačním tlakům (respektive globálním tlakům, které v Česku asymetricky vyvolaly vyšší inflaci).

Kromě očekávaného nastavení měnové politiky jsou dlouhodobé tržní sazby (swapy) samozřejmě ovlivněné i celou řadou jiných faktorů. Mezi nejdůležitější patří míra obav/strachu z “dlouhodobě vysoké inflace”. Pokud je vysoká, požadují investoři na trhu při půjčkách na delší dobu vyšší “inflační prémie”. To může nastat například ve chvíli, kdy centrální banka podcení inflační šok a drží měnovou politiku nepřiměřeně uvolněnou - úrokové sazby nízko. Pokud centrální banka svoji kredibilitu v boji s inflací ztratí, zpravidla ji jen složitě a dlouho získává zpět - cena “delších” peněz pak trvale může být zatížena vyšší inflační prémií. Česko by tedy paradoxně kvůli o poznání uvolněnější měnové politice ECB (při pobytu v eurozóně) mohlo ve finále skončit v případě “delších” sazeb s vyšší inflační prémií (náznaky toho již ostatně pozorujeme v Pobaltí).

V neposlední řadě jsou úroky na úvěrech/hypotékách dány rizikovou/kreditní prémií. Ta (pokud pomineme její individuální charakter) v dané zemi vždy odvisí od rizikové prémie daného státu - nejlevněji (s nejnižším rizikem) si vždy v dané měně půjčuje vláda. Její výše tak primárně odvisí od toho, jak kvalitně hospodaří česká vláda (nikoliv jakou měnou platíme).