Nová slovenská vláda rychle se zadlužující zemi zřejmě zadluží ještě více, bude se možná i znárodňovat. Zatím ale má Slovensko kde brát, neboť pravděpodobnost jeho bankrotu je 1 % a v nejhorším – skrze euro – mu pomůže i německý daňový poplatník

Novou slovenskou vládu bude pravděpodobně sestavovat někdejší premiéra Robert Fico. Koaličními partnery jeho Smeru by v takovém případě nejspíše byly před lety od Smeru odštěpený Hlas a Slovenská národná strana. Taková koalice by měla pohodlnou – byť ne ústavní – většinu 79 ze 150 poslanců Národní rady.  Od takové koalice – vzhledem k volebním programům zmíněných stran – nelze čekat jakkoli výraznější důraz na konsolidaci slovenských veřejných financí.

Přitom Slovensko má letos vykázat nejvyšší deficit veřejných financí ze zemí EU, přesahující šest procent HDP, a Evropská komise předpokládá, že na toto nelichotivé prvenství země naváže i příští rok.

Strany, které sestaví novou slovenskou vládu, se tak budou muset předně popasovat právě s problémem vysokých deficitů. Bez výrazných škrtů to nakonec nepůjde – je však otázkou, zda bude škrtat už nadcházející vláda. Nemusí totiž – problém může přehodit na další kabinety, čímž by jej ovšem pochopitelně jen zhoršila.

Slovenský stát zaměstnává 430 tisíc lidí. A škrtání by se neblaze dotklo nejen mnohých z nich, ale samozřejmě i jejich rodin. Proto slovenští politici „napříč spektrem“ už před volbami kolem škrtání našlapovali jen velmi potichu, pokud tedy vůbec.

Ve volebních programech jednotlivých slovenských stran tak úsporná opatření vesměs přibližovali jen velmi omezeně a opatrně. Podobně jako Češi i Slováci si v uplynulých letech zvykli na zvýšený přísun různých sociálních dávek, takže o to politicky náročnější je nyní pro zástupce jednotlivých stran je přesvědčovat, že si budou muset „utáhnout opasky“.

Vítězný Smer před volbami nezveřejnil klasický program, ale jen programové body. Z těchto bodů se pouze malá část týká úsporných opatření, jež jsou navíc pojmenována jen vágně. Fico a jeho straničtí kolegové tak slibují „rozumné konsolidační úsilí“ a „analýzu účelnosti vynakládání veřejných prostředků“. Přitom ovšem chtějí ekonomiku podpořit rozsáhlými stimulačními opatřeními, která má, pravda, spolufinancovat inkaso z daně uvalené na nadměrně ziskové sektory. Smer chce navíc – zjevně masivními výdaji – podpořit porodnost v rámci „národního programu natality“. A též uskutečnit navýšení či zavedení desítek výdajových opatření, včetně státní dotace při splácení hypotéky, zabezpečení cenově dostupného zboží a služeb (což jsou tedy opět další dotace), či zavést plnohodnotný třináctý důchod (v současnosti je zhruba poloviční). Ficova strana by také ráda zastropovala věk odchodu do důchodu a prosadila štědřejší valorizaci penzí, což oboje pochopitelně představuje jen další nemalé dodatečné výdaje veřejných peněz.

Důraz na úspory nelze čekat ani od pravděpodobného klíčového koaličního partnera Smeru, strany Hlas. Ta sice hned v úvodu svého solidně zpracovaného a propracovaného sociálnědemokratického volebního programu připouští, že novou vládu, jež z voleb vzejde, bude čekat konsolidace veřejných financí. Konsolidace se ale podle Hlasu nemá opírat o snižování sociálních dávek a omezování investic. Nelze tedy vyloučit, že konsolidace v podání Hlasu zůstane jen na papíře. Strana chce navíc přímo do ústavy země včlenit sociální práva a nároky typu přiměřené mzdy, pracovní doby, dovolené či důstojného důchodu. Hlas podobně jako Směr slibuje rozmáchlá opatření na podporu porodnosti typu zvýšené rodičovské dávky či příspěvku na bydlení pro mladé. Myslí však i na důchodce; chce celkem razantně navýšit jejich penze. Přesto, že slovenské domácností čelí v rámci EU poměrně nízkým cenám energií v čele s plynem a elektřinou (ta je poloviční oproti ceně v Česku), žádá Hlas získání kontroly – zjevně znárodnění – energetických firem v zemi.  

Další pravděpodobná koaliční partaj, Slovenská národná strana, nebude v utrácení žádnou brzdou. Vždyť sama ve svém prostém, bodovém programu na pár stran navrhuje nové sociální dávky typu 500 eur na první svatbu nebo nové výhodné půjčky, dotované tak či onak státem – příkladem je novomanželská půjčka. Stávající sociální dávky by pak strana ráda dále zvyšovala, ať už jde o důchody, přídavky na děti nebo rodičovské příspěvky. Chce založit dokonce celé jedno nové ministerstvo – zaměřené na cestovní ruch a sport. Jako Hlas i ona koketuje s myšlenkou znárodnění, zjevně ovšem nejen v energetice – pod kontrolu chce dostat všechny stěžejní „strategické podniky“ v zemi.    

Jako výše zmíněné strany je i Slovenská národná strana vágní v tom, kde vlastně chce na další dávky a jejich navýšení vzít. Zatímco Hlas se zaklíná eurofondy, podle SNS se musí na zvýšené výdaje skládat technologičtí giganti platící daň ze svých vysokých zisků či banky. Jenže případné vyšší daně bank nebo technologických obrů typu matek Googlu či Facebooku by rozpočtu přinesly maximálně dodatečné stovky milionů eur, nikoli miliardy, které by spolykala ještě štědřejší sociální politika.

Sečteno, podtrženo, pravděpodobná nová slovenská vláda zemi nejspíše dále zadluží. Zatím má z čeho. Podíl veřejného dluhu na HDP totiž činí na Slovensku nyní zhruba 58 procent, kdežto v EU jako celku je to přibližně 84 procent, a v eurozóně dokonce 91 procent.

Slovensko ovšem může těžit z toho, že je členem eurozóny a že v nejhorším by mu od přebujelého zadlužení tak či onak pomáhala Evropská centrální banka, tedy fakticky rozpočtově zodpovědnější členské státy eurozóny v čele s Německem, resp. jejich daňoví poplatníci. Slovensko také má stále poměrně příznivý rating. Například podle ratingové agentury Standard & Poor’s Global Ratings vykazuje slovenský dluh rating stupně „A“. To odpovídá pravděpodobnosti bankrotu země během následujících deseti let čítající pouze 1,15 procenta (viz zde).  

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank