Od surovin k moderní energetice - šance pro (jižní) Afriku. Africký kontinent patří k nejrychleji se rozvíjejícím světovým regionům, a to jak z hlediska ekonomického rozvoje, tak z hlediska predikovaného populačního růstu.

ŠANCE PRO (JIŽNÍ) AFRIKU: OD SUROVIN K MODERNÍ ENERGETICE

Africký kontinent patří k nejrychleji se rozvíjejícím světovým regionům, a to jak z hlediska ekonomického rozvoje, tak z hlediska predikovaného populačního růstu. Nerostné suroviny a fosilní paliva představují 70 procent afrického exportu a podílí se téměř třetinou na tvorbě kontinentálního hrubého domácího produktu. Afrika má zároveň šanci stát v popředí zelené transformace.

Solární termální elektrárna v jihoafrickém Upingtonu. Foto: Shutterstock

Podle odhadů OSN se v Africe nachází více než 30 % celosvětových zásob nerostných surovin, 12 % ropy a 8 % zemního plynu. Z hlediska platiny a chromu se jedná až o 90 % a v případě zlata je tomu odhadem 40 %. Neméně důležité postavení má Afrika i v oblasti takzvaných kritických nerostných surovin jako měď, kobalt, grafit či lithium. Africké bohatství však nespočívá pouze v nerostných surovinách.

ŠANCE, ALE I DLOUHÁ CESTA

V době globální snahy redukovat spotřebu fosilních paliv a s tím spojenou tvorbu skleníkových plynů má Afrika s ohledem na své, pro obnovitelné zdroje energie velmi příznivé, geografické a klimatické podmínky šanci stát v popředí zelené transformace.

Celkový instalovaný výkon energetických zdrojů Afriky se v současnosti pohybuje kolem 180 gigawattů. To je méně než v případě samotného Německa, kde se jedná přibližně o 230 GW. Tato čísla jsou jasným dokladem toho, že Afrika má před sebou dlouhou cestu hospodářského rozvoje, avšak ten může být do značné míry poháněn nikoliv primárně fosilními palivy, nýbrž mimo jiné vodní, solární, větrnou či geotermální energií. O nevyužitém potenciálu svědčí fakt, že za poslední dvě dekády směřovala do Afriky pouhá dvě procenta globálních investic do obnovitelných zdrojů. Tento trend se však v současné době mění a ve střednědobém horizontu lze očekávat rapidní nárůst „zelených“ investic v Africe.

Pokud vycházíme z dosavadního vývoje, je pravděpodobné, že se africká populace do roku 2050 zdvojnásobí ze současných přibližně 1,3 miliardy na 2,5 miliardy lidí. Aby bylo možné udržet tempo s takto vysokým populačním a potřebným hospodářským růstem, bude nutné již do konce roku 2030 na kontinentu vytvořit až 250 GW nové generační kapacity. „Čistá“ energie na tom bude mít majoritní podíl.

MARKANTNÍ ROZDÍLY I V JIŽNÍ AFRICE

Na africkém kontinentu se nachází celkem 54 nezávislých států, jejichž stupeň rozvoje, politická situace a podnikatelské prostředí se od sebe podstatně liší. Zářným příkladem markantních rozdílů mezi africkými státy je Jihoafrická republika.

JAR lze bezesporu považovat za nejdiverzifikovanější a nejrozvinutější ekonomiku v Africe, byť v absolutních číslech se řadí až na třetí místo za Nigérii a Egypt. Důležitou vypovídací hodnotu má reálný instalovaný výkon, který se v JAR pohybuje kolem 47 GW, což je zdaleka nejvíce na kontinentu. Jihoafrická energetika v čele se státní energetickou společností Eskom se však vlivem korupce a špatné správy dostala do velmi složité situace.
Faktor energetické dostupnosti (energy availability factor) v posledních letech upadal a byť se na konci letošního léta pohyboval okolo 70 %, v průběhu roku 2022 a začátkem roku 2023 docházelo k jeho poklesu i pod úroveň 50 %. Jinými slovy, z oněch teoretických 47 GW instalovaného výkonu není k dispozici kvůli poruchám
či opravám místy až 24 GW, což při průměrné poptávce v rozmezí od 26 do 32 GW znamená kritický nedostatek. Aby nedošlo ke kolapsu energetické sítě, Eskom je přinucen aplikovat tzv. loadshedding, neboli řízené odstávky proudu, které za poslední rok trvaly někdy až deset hodin denně. Jihoafrická centrální banka (SARB) proto odhaduje, že v roce 2023 ukrojí loadshedding z jihoafrického HDP až dvě procenta.

Klíčový je rozvoj přenosové soustavy. Foto: Shutterstock

ZÁVISLOST NA FOSILNÍCH PALIVECH

Jihoafrické hospodářství je vysoce závislé na fosilních palivech, primárně na uhlí, z něhož JAR v roce 2022 generovala 80 % své elektřiny. 4,6 % elektřiny pocházelo
z jaderné elektrárny Koeberg o výkonu téměř 2 GW, která se nachází v blízkosti Kapského Města a je jedinou jadernou elektrárnou v Africe. 1,6 % elektřiny bylo generováno z nafty, která se používá v záložních dieselových agregátech v době loadsheddingu. Z obnovitelných zdrojů v minulém roce vzešlo celkem 13,7 % elektřiny. Nejvíce obnovitelné energie se v JAR generuje prostřednictvím větru, vody (včetně přečerpávacích vodních elektráren) a slunce (včetně koncentrované solární energie).

DYNAMICKÉ ZMĚNY

Ačkoliv výše uvedené informace mohou vytvářet zdání opaku, jihoafrická energetika prochází velmi významnými a dynamickými strukturálními změnami, jejichž cílem je de facto decentralizace a privatizace doposud monopolního energetického trhu. Zmiňovaný energetický monopol Eskom obtěžkaný dluhem v přepočtu přes 400 miliard korun je v procesu rozdělení na tři nezávislé společnosti – výrobu, přenos a distribuci.

Z formálního hlediska je nejdále vyčlenění samostatné přenosové společnosti. Přenosová soustava je totiž v JAR jednou ze zásadních materiálních překážek pro realizaci projektů ze strany nezávislých producentů energie, neboť v provinciích s největším radiačním faktorem či skvělými povětrnostními podmínkami je v současné době prakticky nulová kapacita pro přenos energie z nových projektů.

Stávající fosilní energetická infrastruktura je postavena na soustavě tepelných elektráren, z nichž je polovina starší než 40 let a do roku 2030 tak bude nutné odstavit z provozu tepelné elektrárny o kumulovaném výkonu přes 11 GW.

KLÍČOVÝ ROZVOJ PŘENOSOVÉ SOUSTAVY

Samostatná přenosová společnost je tak zcela esenciální pro další rozvoj, neboť se odhaduje, že již do roku 2030 bude nutné do sítě zapojit projekty o kumulovaném výkonu 50-60 GW. To nepochybně představuje celou řadu příležitostí pro české podniky, které mají zkušenosti s přechodem od fosilní na „zelenou“ infrastrukturu.

Z hlediska projektů nezávislých producentů energie existují v tuto chvíli dva možné přístupy, které se liší v subjektu odběratele. V prvním případě je odběratelem společnost Eskom, respektive stát, přičemž veřejná soutěž probíhá v rámci programu REIPPP (Renewable Energy Independent Power Producer Programme), v jehož rámci dochází ke zveřejňování výzev (bid windows) s předem definovanou kapacitou,
která má být kontraktována.

Druhou variantou jsou pak projekty, jejichž odběratelem je soukromý sektor. V tomto případě není nutné žádat o licenci u jihoafrického regulátora trhu s elektřinou (NERSA), což značně usnadňuje proces realizace. Realizace těchto projektů je i tak administrativně a časově náročná, neboť je zapotřebí až 18 různých povolení od jednotlivých resortů a úřadů, přičemž proces žádosti nebyl doposud konsolidován.

V nedávné době však v rámci jihoafrického ministerstva průmyslu a obchodu (DTIC) došlo k vytvoření jednotného kontaktního místa, tzv. Energy-One-Stop-Shop, které má za úkol odstraňovat překážky, monitorovat stav žádosti a obecně vzato asistovat realizátorům projektů. Jako úspěšný český případ lze uvést společnost Photon Energy Group, která je v JAR na počátku procesu realizace významného projektu koncentrované solární energie (CSP) v kombinaci s termálním uložištěm, a to o velikosti 300 MW.

Jihoafrické hospodářství je v současnosti pořád ještě závislé na uhlí. Foto: Shutterstock

AMBICIÓZNÍ KLIMATICKÉ CÍLE

JAR je signatářem Pařížské klimatické úmluvy, v rámci níž si stanovila relativně ambiciózní cíle. Země je kvůli svému vysoce rozvinutému průmyslu 13. největším producentem skleníkových plynů na světě a suverénně největším producentem v Africe. Před 26. konferencí o změně klimatu (COP26), která se konala v roce 2021 ve skotském Glasgow, přislíbily Velká Británie, Spojené státy, Německo, Francie a Evropská unie finanční podporu spravedlivé zelené transformace v JAR ve výši celkem 8,5 miliard USD. V tomto směru jde o doposud nejsofistikovanější formu podpory ze strany rozvinutých států rozvojovým ekonomikám. Ačkoliv ještě nedošlo k realizaci, jedná se o důležitý modelový případ s globálním přesahem, na jehož základě vypracovala JAR investiční plán, jehož cílem je úplné „ozelenění“ ekonomiky.

CESTA K ŠETRNĚJŠÍ TĚŽBĚ

V Jižní Africe se nachází největší světové zásoby platiny, manganu či chromitu. Ve velkém se v JAR těží také zlato, uhlí, měď a stříbro. S ohledem na narůstající náklady spojené s těžbou a globální odklon od fosilních paliv jsou těžební společnosti v JAR nuceny masivně investovat do technologií a postupů umožňujících efektivnější a šetrnější extrakci nerostných surovin, a to včetně jejich recyklace. Těžební sektor vytváří 7 % HDP země a s ohledem na historickou důležitost tohoto odvětví patří její související výzkumná a inovační centra k těm nejlepším na světě.

Nejen z tohoto důvodu podnikla do JAR úspěšnou cestu asociace Česká dobývací technika, která sdružuje výrobce těžebních zařízení a poskytovatele souvisejících služeb. Čeští a jihoafričtí výrobci těžební techniky mají mnoho společného, neboť se ve většině případech jedná o podniky střední velikosti, které čelí značnému tlaku ze strany mezinárodních hráčů.

VODÍKOVÁ STRATEGIE

Za zmínku stojí bezesporu i vodíková strategie „Hydrogen Society Roadmap“ v jejímž rámci má dojít k vytvoření „vodíkového údolí“ (hydrogen valley). Cílem je vybudovat celý dodavatelský řetězec, včetně výroby a využití zeleného vodíku. Díky svým příznivým geografickým podmínkám má JAR velmi dobré předpoklady stát se jeho významným producentem a exportérem.

Kromě samotné produkce zeleného vodíku považuje JAR za prioritní výrobu oceli s využitím energie z obnovitelných zdrojů, dále výrobu elektrolyzérů, palivových článků, amoniaku, hnojiv či leteckých paliv. Země má k dispozici výzkumně-vědeckou kapacitu, na které se podílí soukromé společnosti, výzkumné instituty, vědecká pracoviště, vysoké školy a vláda svými strategiemi. Příležitosti v této oblasti pro české akademické, vědecké a výzkumné instituce, vysoké školy, ale i pro samotné společnosti lze proto spatřovat i nad rámec těžebního sektoru či energetiky.

DOMINANTNÍ POZICE JAR

Postavení Jihoafrické republiky v rámci kontinentu je díky vysokému stupni sofistikovanosti jejího hospodářství výrazně dominantní. Není proto divu, že v JAR působí více než 180 společností z žebříčku Fortune Global 500, což je zdaleka nejvíce na kontinentu. JAR je největším obchodním partnerem Česka v Africe, na zemi připadá více než třetina české obchodní výměny s celým kontinentem. Do Jižní Afriky také směřuje nejvíce českých přímých zahraničních investic.

Energetická transformace i kapacity v oblasti vědy, výzkumu a inovací představují obrovské příležitosti pro česko-jihoafrickou spolupráci na komerční, institucionální i politické úrovni.

DAVID VAVERKA, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Pretorii