Německo stále dramatičtěji zaostává za USA, varuje největší německá banka. Tím se i stupňuje jeho technologická závislost na Číně, takže podoba vztahů s ní bude do budoucna stále více ovlivňovat i výkon české ekonomiky a zaměstnanost v ČR

Eurozóně vážně hrozí největší krize od jejího vzniku, varují analytici agentury Bloomberg. Na přelomu let 2024 a 2025 se může v maximální míře projevit efekt utahování její měnové a zároveň rozpočtové politiky, což přivodí hospodářský pád – až zhruba pětiprocentní – srovnatelný s tím z doby evropské dluhové krize před více než deseti lety. Zatímco Spojené státy mohou zvládnout měkce přistát, eurozóna mnohem spíše přistane tvrdě.

„Zvláště Němci, kvůli rozsáhlosti své průmyslové výroby, ekonomicky stále dramatičtěji zaostávají za USA, protože technologický náskok Ameriky před Evropou se neustále zvětšuje a zvětšuje,“ říká David Folkerts-Landau, hlavní ekonom Deutsche Bank, největší německé banky.

Zmíněná agentura Bloomberg si dále všímá, že letos podle prognóz poprvé od roku 2003 dojde k nezvyklé situaci, kdy se německá ekonomika propadne, zatímco italská poroste. Italové těží z popandemické obnovy turismu, ale také masivních výdajů peněz z fondů EU, které jim ze severu posílá ponejvíce německý daňový poplatník. Bez nich by se italská ekonomika, lapená v pasti eura, bez možnosti devalvace, už zhroutila.

Když ovšem peníze německého daňového poplatníka zachraňují Itálii, místo aby podporovaly rozvoj německé ekonomiky, Německo – motor ekonomiky EU – se zadrhává. A zaostává nejen za USA, ale třeba v oblasti elektromobility i za Čínou. Až se německý motor zadrhne zcela, už nebude, kdo by Itálii zachraňoval. O mocný růstový impuls přijde se zadrhnutím německého motoru také česká ekonomika, pochopitelně. Německé zadrhnutí, tak fatální pro celou EU, ale zatím evidentně netrápí ani Brusel, ani Berlín. Unijní normy na spalovací motory jsou stále přísnější, stejně jako postoj Berlína k jaderné energetice.

Německé automobilky se tak ocitají ve svízelné situaci. Řeší ji způsobem, jenž je zcela nebývalý a který pro Evropu nevěstí nic moc dobrého. Vždyť třeba Volkswagen, matka tuzemské Škody, se minulý měsíc rozhodl nasypat 700 milionů dolarů, v přepočtu zhruba patnáct miliard korun, do mladičkého čínského výrobce elektromobilů Xpeng, založeném teprve roku 2014. Získává tím bezmála pětiprocentní podíl a pozorovatelské křeslo v představenstvu Xpengu.

Jedná se o do značné míry nouzový, ba zoufalý krok německého kolosu, jenž dokládá, jak moc mu – a celému evropskému autoprůmyslu – ujíždí vlak čínské (a americké) elektromobility. O to paradoxnější celá situace je, že právě EU – a nikoli USA či Čína – nejvíce tlačí na přechod na zelené technologie. Čína je naopak suverénně největším emitentem skleníkových plynů, jichž globálně vypouští zhruba třetinu (zatímco EU zhruba osm procent).

Volkswagen spolu s Xpengem plánují dva společné modely elektromobilů, určené pro čínský trh. Pozoruhodné tedy také je, jak některým západním firmám – v tomto případě Volkswagenu – byznys v Číně reputačně zcela prochází, zatímco některé jiné západní firmy jsou za něj kritizovány, ostrakizovány a haněny.

Německá automobilka však příliš nemá na výběr. V Číně, tedy na svém nejdůležitějším trhu, rychle přichází o tržní podíl. Navrch totiž získává konkurence, zejména americká Tesla a také čínský šampion elektromobility, BYD.

Akcie Xpengu zejména díky zájmu a investici Volkswagenu vylétly letos o zhruba 80 procent. Jen v den oznámení investice Volkswagenu poskočily o takřka 35 procent. I peníze utržené za škodovky tedy dále rozhýbávají a obohacují čínskou ekonomiku.

Audi, další divize Volkswagenu, přitom rovněž v červenci uzavřela partnerství s jiným čínským výrobcem elektromobilů, státní společností SAIC Motor. Volkswagenu tudíž evidentně reputačně prochází dokonce partnerství s čínskými státními podniky.

Partnerství Audi a SAIC Motor je přitom přelomové. Znamená totiž, že čínské automobilky už nepřejímají technologie zahraničních výrobců, ale rozvíjejí své vlastní. Jinými slovy, dříve čínské automobilky potřebovaly ty západní, aby od nich získávaly know-how a technologie, dnes už západní automobilky potřebují ty čínské, aby na tamním trhu měly vůbec šanci se prosadit. Technologické licence už nyní poskytují Číňané Západu, nikoli Západ Číně.

Zároveň je zřejmé, proč německé podniky, včetně právě Volkswagenu, tak tlačí na německou vládu, aby se nepřipojovala k vyhrocenějšímu americkému postoji vůči Číně. Pokud by se výrazně zhoršily vztahy Německa a Číny, bylo by (nejen) partnerství německého Audi se státní SAIC Motor vážně ohroženo a tím pádem i možnost Volkswagenu získávat od čínského výrobce potřebné vyspělejší technologie a know-how.

Investice Volkswagenu v Xpengu a partnerství Audi a SAIC Motors by měly zastavit propad tržního podílu koncernu Volkswagen na čínském trhu. Zároveň se ale bude muset bránit před „nájezdem“ čínských automobilek na Evropu. Právě zrovna SAIC Motors slaví v Evropě úspěch se svojí značkou MG.

Pokud Volkswagen neupevní svoji konkurenceschopnost tváří v tvář čínským automobilkám, je to pro něj problém tedy nejen na čínském trhu, ale také na trhu evropském, a tedy celosvětovém.

Případný citelný ústup Volkswagenu z jeho současných pozic na globálním kolbišti by byl problémem také pro český autoprůmysl, a vlastně celou tuzemskou ekonomiku, jež je na výrobě automobilů a příslušných komponent stále silně závislá.

Budoucnost českého autoprůmyslu a až stovky tisíc pracovních míst v tuzemsku jsou tedy nyní závislé na tom, zda a do jaké míry se Čína bude ochotna dělit o své technologie a know-how se Západem.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank