Čekají českou korunu i nadále výkyvy?

 Hlavním tahounem koruny z počátku tohoto roku byl vysoký úrokový výnos, který zdaleka nenabízela eurozóna ani USA. ČNB také trhům dala jasně najevo, že nenechá korunu skokově oslabit, když jí kurzovými intervencemi dokázala podržet. „Nyní se pozornost soustředí na české makroprostředí. Skeptici, kteří české koruně do budoucna moc nedůvěřují, a tedy spíše volí variantu držet investice v cizích měnách, často poukazují na dva faktory. Prvním je český export, který je jedním z hlavních zdrojů poptávky po koruně. Zde argumentují potenciálními problémy, kdy pro český export tolik zásadní německý průmysl vykazuje relativně špatná čísla. Další důležitý faktor  je očekávané snižování sazeb ze strany ČNB. To může vést ke snížení kladného úrokového rozdílu oproti zahraničí. Otázkou však zůstává, jak bude probíhat úroková politika v podání americké a evropské centrální banky. U ČNB se podle všeho očekává, že pokles sazeb spustí na počátku dalšího roku,“ říká mimo jiné ve svém komentáři Richard Bechník, hlavní analytik Swiss Life Select.

 Už delší dobu se čeká na situaci, kdy se vlažnější tempo ekonomiky a vyšší úrokové náklady začnou projevovat v problémech s dluhy společností či ve snižování jejich ratingového ohodnocení. V současnosti přitom můžeme hovořit o nejednoznačné situaci. S&P Global sice očekává, že míra defaultu pro americké a evropské společnosti s nižším investičním stupněm ratingu vzroste do března 2024 na 4,25 %, respektive 3,6 %, z 2,5 % a 2,8 % letos v březnu. Přesto ale náklady na pojištění proti selhání emitentů spadajících do koše evropských korporací s vyšší rizikovostí minulý týden naopak krátce dosáhly nejnižší hodnoty za více než rok. To naznačuje, že investoři zůstávají neznepokojeni rostoucími riziky nesplácení. Důvodem je všeobecná naděje, že se světová ekonomika vyhne prudkému poklesu a že agresivní zvyšování sazeb brzy skončí.

 Zajímavostí také je podívat se na úvěry poskytnuté rezidentským nefinančním podnikům v ČR. Jejich objem v květnu 2023 meziměsíčně narostl o 0,4 % do výše 1 283 mld. Podíl nevýkonných úvěrů přitom poklesl o 0,1 procentního bodu na 3,1 %. Stále tak v Česku nevidíme větší míru korporátních úvěrů, jejichž věřitelé by měli problémy se splácením. Statistika však není kompletní. Velký podíl vedle toho totiž představují eurové úvěry poskytnuté zahraničními bankami.

 Většina investorů si stále neví rady, jak přistoupit k měnovým expozicím ve svých portfoliích. Hlavní dilema představuje stále kladný úrokový diferenciál ve prospěch měnového zajištění do české koruny oproti nejistým výhledům ohledně vývoje české koruny k hlavním měnám USD a EUR. Hlavním tahounem koruny z počátku tohoto roku byl právě vysoký úrokový výnos, který zdaleka nenabízela eurozóna ani USA. ČNB také trhům dala jasně najevo, že nenechá korunu skokově oslabit, když jí kurzovými intervencemi dokázala podržet.

 Nyní se pozornost soustředí na české makroprostředí. Skeptici, kteří české koruně do budoucna moc nedůvěřují, a tedy spíše volí variantu držet investice v cizích měnách, často poukazují na dva faktory. Prvním je český export, který je jedním z hlavních zdrojů poptávky po koruně. Zde argumentují potenciálními problémy, kdy pro český export tolik zásadní německý průmysl vykazuje relativně špatná čísla. Dále vyzdvihují další důležitý faktor, kterým je očekávané snižování sazeb ze strany ČNB. To může vést ke snížení kladného úrokového rozdílu oproti zahraničí. Otázkou však zůstává, jak bude probíhat úroková politika v podání americké a evropské centrální banky. U ČNB se podle všeho očekává, že pokles sazeb spustí na počátku dalšího roku.

 Česká koruna v posledních seancích lehce zpevnila a dostala se pod 23,80 EUR/CZK. Stále se ale nacházíme na slabších úrovních, než jaké jsme viděli po prvním kvartálu. V měnovém páru k USD jsme stále v očekávání, zda české koruně výrazněji pomohou globální ztráty amerického dolaru. V neprospěch koruny pak vyznělo poslední zveřejnění české inflace. Ta sice dělá radost českému spotřebiteli, nikoliv však zahraničním investorům, kteří v ní vidí důvod pro dřívější snižování úrokového výnosu.

 Kdybychom se ponořili hlouběji do fundamentů, které výrazně ovlivňují českou korunu, tak se můžeme podívat na výhledy vývoje českých sazeb, devizové rezervy ČNB a dosavadní zahraniční obchod. Na trzích vidíme pokračování poklesu sazeb na kratším konci výnosové křivky. To znamená, že na dvouletém termínovaném úrokovém kontraktu klesly výnosy, což demonstruje přesvědčení trhu o uvolněnější úrokové police ČNB ve střednědobém horizontu, tedy v neprospěch koruny. Na druhou stranu pro korunu hovoří přebytek běžného účtu platební bilance, který dosáhl v květnu 0,9 mld. Kč, a to zejména vlivem kladné bilance zboží a služeb. Výsledek tak předčil očekávání trhů. Současně vidíme, že ČNB od dubna nijak výrazně nezasahovala intervencemi do vývoje české koruny. Devizové rezervy ČNB v eurovém vyjádření zůstávají od té doby na defacto stejný úrovních. Na jednu stranu to mohou investoři chápat negativně jako neochotu centrální banky podpořit korunu. Na druhou stranu ale stav rezerv poukazuje na skutečnost, že se česká koruna nenachází v situaci pod extrémním tlakem odlivu zahraničních investic, který by musela centrální banka v posledních měsících bránit.