Sociální příspěvek - fantasmagorie nebo marketingový tah?

Reforma veřejných financí je skloňovaná ve všech pádech, posuzovaná laicky i expertně, podporovaná věcně a teoreticky podloženými, ale i nesmyslnými až naivními argumenty. Můžeme se setkat s názory seriózních veličin, stejně jako typických hochštaplerů. I mezi politiky, pro něž je toto téma nejdůležitější, se najdou poučení a odpovědní, zabývající se vážně meritem, ale zdá se, že převažují právě ti, kteří problematiku uchopili povrchně a do omrzení jen opakují naučené floskule, přičemž obsah látky jim naprostou uniká.

Zvolit správnou cestu pro futuro jistě není snadné a dokonce ne vždy je to nutné. Šetřit způsobem, kdy ubereme slabým a průměrným a neschopné manažery či všehoschopné tuneláře ponecháme s jejich miliardovými dluhy bez povšimnutí, svědčí rozhledu žáka základní školy. S takovým by se politika dělat neměla.

Nádhernou ilustrací takového nezodpovědného pokusničení je nová idea, poslance Vlastimila Tlustého operující s rovným, permanentně vypláceným sociálním příspěvkem o níž jsme krátce informovali včera. Dnes můžeme přičinit ještě pár poznámek.

Pozoruhodná je již částka s níž se operuje – pohybující se na úrovni 4000 Kč, shodou okolností tedy zhruba tolik, kolik odvádí zaměstnanec a zaměstnavatel dohromady na důchodové pojištění při příjmu na úrovni průměrné mzdy. Přitom, jak víme, na penze údajně stát nemá, příspěvky nestačí, a to je důchodců asi 2600000. V ultraradikální soustavě by mělo být poživatelů státního dobrodiní mnohem více (ročně více jak 10 mld). Navržená reforma "sociálního systému" je tak "kreativní," že neinvenční a sucharské škrty ČSSD náhle získávají sympatie.

Tak jako tak jde o filozofii sociálně (tj. společensky) zvrácenou, protože sociálně potřební by vlastně byli trestáni za to, že se dostali do nepříznivé životní situace. Ti, kdož se nacházejí v relativní pohodě, by bezdůvodně profitovali. Představa, že takto získané prostředky by investovali do svého stáří, je, mírně řečeno, bláhová - infantilní. A sankcionovat (případně ještě navíc) slušné lidi za event. zneužívání systému bezskrupulózními je rovněž zrůdná úvaha, nasvědčující pohodlnosti - neschopnosti systém racionálně řídit a monitorovat.

Takovými “podružnostmi,” jakými je např. platná právní úprava a interakce jejích jednotlivých prvků, se ale politici zpravidla nezabývají. Bez vzrušení přecházejí okolnost, že současné systémy ve své době motivovaly občany k určitému chování. Pokusy zlikvidovat takové pobídky a impulsy bezohledně ze dne na den, vypovídají, když o ničem jiném, tak o jisté vadě charakteru autorů takových snah. To již ale zdaleka není jen o konceptu Vlastimila Tlustého, to je o standardním pohrdavém vnímání voličů mnoha politiky. To pohrdání pramení i z faktu, že ti "hlupáci" volili právě "je." (O sobě totiž v podstatě nemají valné mínění.)

Na marasmu diletantských myšlenek a koncepcí participují samozřejmě i "příživníci z povolání." O důkladném přístupu k látce ze strany některých “mediálních expertů” lze často s úspěchem pochybovat, aniž by k tomu vůbec měli předpoklady. Přívlastek mediální je plně na místě, mám na mysli ty “odborníky,” kteří jsou ochotni na televizní obrazovce a rozhlasových vlnách poskytnout vysvětlení kdykoli a k čemukoli.

Chci se však ještě jednou vrátit k nápadu pana Tlustého, protože bych mu nerad křivdil. Dovedu si totiž představit i scénář, kdy si umí spočítat dopady případného uvedení v neděli zveřejněné koncepce v život. Pak je ale třeba tuto prezentaci chápat jako pokusně vypuštěný balónek, jako test reakcí veřejnosti, jako reklamní trik strany. Vyberte si. Povaha takových pokusů je ovšem tak jako tak inkorektní. (1. 7. 03)

Nejrůznější podrobné komentáře jsou k dispozici na: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm v rubrice Politika (ikona Výroky) a dalších.