Krize bankovního sektoru nekončí. Objevily se nové, nečekané problémy
Finanční trhy žijí kolapsem amerických bank a následnou
záchranou švýcarské Credit Suisse. Ten, kdo si myslel, že ve chvíli, kdy
švýcarskou banku se 167letou historií převezme větší konkurent UBS, se situace
na trhu zlepší, se zmýlil. Na trhu dále vládne strach. To se zrcadlí
v poklesu cen akcií bankovního sektoru.
Akcie UBS výrazně klesají, a to i přesto, že se mnozí
domnívají, že získala mnohem větší majetek, než co zaplatila. Důvodem je obecný
strach z toho, že bankovní krize s Credit Suisse nekončí. Trh vidí
další rizika.
Zklamán není jen trh,
ale i politici
Švýcarští politici se nyní přou o to, zda záchrana Credit
Suisse proběhla správně a zda najednou nevznikne finanční obr, který si ani
bohaté Švýcarsko nemůže dovolit. Jde o to, že tyto dvě banky mohou podle dohody
benefitovat až z téměř 260 miliard švýcarských franků z veřejných
zdrojů, což je téměř třetina švýcarského hrubého domácího produktu. Přičemž 250
miliard je dodaná likvidita, která bude jednou vrácena, a 9 miliard určila
vláda na pokrytí ztrát.
I v zemi plné bank jsou Credit Suisse a UBS těžkými
váhami. To je asi takové, jako by u nás Česká spořitelna převzala ČSOB, tedy
kdyby ohromná banka převzala jinou ohromnou banku. O velikosti svědčí i to, že
UBS má 73 tisíc a Credit Suisse 50 tisíc zaměstnanců.
Šéf švýcarských sociálních demokratů Roger Nordmann tvrdí,
že záchranný balíček představuje pro Švýcarsko velké riziko, ale i pravicoví
politici ale transakci kritizují. Společně pak poukazují na riziko propouštění,
bez kterého si záchranu banky nedokážu ani představit. Znovu se ukazuje, že ve Švýcarsku
se o bankéře umějí postarat. Poslední zprávy tvrdí, že i přes konec Credit
Suisse budou jejím zaměstnancům vyplaceny bonusy v plné míře, což rozhodně
nepovažuji za správné.
Pokračuje nákaza?
Klíčovou otázkou je, jestli mají škarohlídi pravdu a zda
bude nákaza pokračovat, nebo jestli jsme už z nejhoršího venku. Rád bych
řekl, že to nejhorší je za námi. Jenže kdyby tomu tak bylo, tak proč by padaly
akcie bank? Kdyby bylo vše sluncem zalité, tak akcie rostou. A to se neděje.
Zajímavé je, že trhy ani neuklidnila zpráva, že centrální
banky Ameriky, Kanady, Británie, Japonska i celé Evropské unie dohromady dolijí
na trhy likviditu, aby se bankám dobře dýchalo. To dříve vždy fungovalo a
najednou nic. Domnívám se, že nyní o likviditu nejde. Jde tu o něco jiného.
Jsem přesvědčen o tom, že se centrální banky z minulé
krize poučily a nenechají ani menší banky padnout, natož aby nechaly padnout obrovské
banky ve Švýcarsku. To by byl kolaps podobný Lehman Brothers z roku 2008,
což se nejspíš nenastane.
To, čeho se nyní investoři bojí, jsou dluhopisy označované
jako AT1 – někdy označované jako CoCo dluhopisy. U těchto dluhopisů platí, že
mohou být směněny na akcie nebo mohou být odepsány, pokud kapitál banky
poklesne pod určitou hodnotu. A zde přichází háček.
Švýcarský regulátor prohlásil, že dluhopisy AT1
v nominální hodnotě 17 miliard dolarů mají nulovou hodnotu, což rozezlilo
investory. Ti totiž vůbec nepočítali s tím, že by mohl takový scénář
nastat. Nyní tak jedna strana ukazuje na druhou a vrtí prstem, že takové byly
podmínky hry a že si investoři špatně přečetli prospekt. Jiní zase poukazují na
státního úředníka v pozici dozoru, že on je tím, kdo investory okradl.
Nový kanál krize
Ať už je to jakkoli, důležité je, že skrze tyto dluhopisy
získávaly kapitál i jiné velké banky. Investoři se najednou bojí, že tam by se
jim mohl odehrát stejný scénář a v případě záchrany bank by nedostali nic.
Najednou se tvrdí, že byli zachráněni všichni kromě
investorů do dluhopisů. Ti si přitom mysleli, že jejich pozice je lepší než
pozice akcionářů. Tak to sice platilo v minulosti, ale nyní už tomu tak
není. Rozhodnutí švýcarského regulátora proto mnozí označují za nechutnost roku,
na což já říkám: “Nikdy nevěřte státu“. Stát mě opět zklamal, nevěřím mu.
Bankovní krize tak možná našla nový kanál nákazy, který jsme
z minulé krize nepamatovali. Banky vlastně ani padat nemusí, a přesto si
někdo jejich problémy odskáče. To je pro finanční trhy sice lepší než kolaps
bankovních kolosů, ale rozhodně to není dobré.
Za těchto okolností si těžko dokážu představit, že centrální
banky pokračují ve zvyšování svých úrokových sazeb, jenže trh očekává, že centrální
bankéři sazby zvednou. Pokud by nyní sazby nezvedli, znamenalo by to, že
potvrzují velké problémy bank. To ale centrální banky nechtějí, touží po tom, aby
vše vypadalo jako vyřešené.
Očekávám, že ještě jednou maličko zvednou úrokové sazby a
pak jako by nic začaly kolo snižování úrokových sazeb. To ale znamená konec
boje s inflací. Jsem toho názoru, že inflace tu bude déle, než jsme si
před pár měsíci mysleli. A proto je nutné investovat více, než jsme počítali.
Makroekonom, analytik finančních trhů a publicista
Vystudoval VŠE, kde získal doktorát. Nejprve působil jako hlavní ekonom Volksbank CZ, a.s. Následně spoluzaložil analytický dům Next Finance, aby později založil Pikora Invest. Aktuálně působí na pozici hlavního ekonoma Comfort Finance Group. Je autorem řady knih s ekonomickou tématikou a více než tisíce článků do médií. Řadu let pravidelně přispívá komentáři na webu časopisu Reflex.
Dluhopisomat
Dluhopisomat je tržiště prověřených českých dluhopisů. Propojujeme investory s českými firmami, kterým pomáháme růst.
Více na www.dluhopisomat.cz/.
Poslední zprávy z rubriky Okénko BIG EXPERT:
Přečtěte si také:
Prezentace
30.04.2024 Tesla po špatných výsledcích roste, Meta po...
29.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
26.04.2024 Historie a vývoj vodovodních baterií: Od...
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Mgr. Timur Barotov, BHS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz