Inflace vykazuje známky zvolňování, ovšem nijak svižného

České spotřebitelské ceny v lednu narostly o 17,5 % meziročně, což odpovídá meziměsíčnímu zdražení tempem 6,0 %. Oproti prosinci tak inflace sice zrychlila, když předchozí hodnota činila 15,8 %, ovšem jednalo se primárně o zkreslující vliv započítání vládního úsporného tarifu do cenových statistik. Po odmyšlení tohoto efektu inflace naopak poklesla o 1,8 procentního bodu.

V meziročním vyjádření rostly ceny nejrychleji v kategorii potravin a nealkoholických nápojů (24,8 %), bydlení (24,3 %) a stravování a ubytování (23,3 %). Nejmírnější inflaci naopak hlásí pošty a telekomunikace (2,2 %), alkoholické nápoje a tabák (6,8 %) a vzdělávání (7,2 %). S přihlédnutím k významu jednotlivých kategorií ve spotřebním koši byla lednová meziroční inflace tažena oddílem bydlení, který do celkového výsledku přispěl 6,8 procentními body, následovaným potravinami a nealkoholickými nápoji (4,4pb) a s velkým odstupem stravováním a ubytováním (1,3pb).

Meziměsíčně se nejsvižněji zdražovalo v oddíle bydlení (16,5 %), kde se ovšem promítá výše zmíněné ukončení vládního úsporného tarifu na energie, dále pak u alkoholických nápojů a tabáku (4,0 %) a potravin a nealkoholických nápojů (3,9 %). Naopak tlumicí vliv na meziměsíční inflaci hlásí kategorie odívání a obuvi (-0,6 %) a dopravy (-0,4 %). Nejsilnější pro-inflační efekt v meziměsíční statistice nepřekvapivě má oddíl bydlení, který do celku přihodil 4,4 procentního bodu, následovaný s velkým náskokem potravinami a nealkoholickými nápoji (0,7pb).

Celková lednová inflační statistika nepředstavuje významný šok, když přibližně naplnila očekávání. Její detailnější struktura pak napovídá, že tuzemská inflace je zřetelně na ústupu, ovšem nikoliv definitivně poražena. Kategorie poháněné rostoucími náklady, jako jsou typicky energie a potraviny, zůstávají nepříjemně vysoko, ovšem nedávný vývoj na globálních trzích zde zavdává důvody k optimismu do blízké budoucnosti. Důležitější je ovšem nyní vývoj v oddílech, kde je cenový růst tažen stranou poptávky, tedy ochotou zákazníků tolerovat setrvalé zdražování. Zde lze hodnotit pozitivně meziměsíční zlevnění oděvů a obuvi, byť se jedná o spíše kosmetický pokles, který navíc odpovídá standardní sezónnosti. Silný naopak zůstává růst cen bytového vybavení, rekreací, stravování a ubytování. I zde se pochopitelně do cen propisuje růst nákladů podnikatelů, ovšem skutečnost, že se nadále daří zdražování přenášet na zákazníky, je pro inflační výhled varovný. Tempo růstu cen přesto bude ve zbytku letošního roku jednoznačně polevovat, přičemž v průměru by mohlo dosáhnout přibližně 9 %, a to hlavně vlivem zvýšené srovnávací základny a uklidňování na komoditních trzích. Nejistým se ovšem zdá být návrat inflace ke 2% cíli centrální banky v dohledné době. Pokračující připravenost Čechů sahat hlouběji do peněženek i u zbytného zboží a služeb naznačuje, že hrozí přechod do módu zvýšené inflace, kdy i po pominutí energetické krize může inflace zakotvit poblíž 5 %, namísto kýžených 2 %. Česká národní banka tak bude muset velmi důkladně rozmýšlet, zda je její vyčkávací strategie dostatečně účinná, či zda by bylo lepší inflaci přece jen dále zchladit vyššími sazbami.