Spanilá jízda české koruny

Ve srovnání s představami, kterém měl trh o vývoji kurzu řekněme ještě loni na podzim, rozhodně jde o poměrně velké překvapení. Tehdy převládal pocit, že žádné důvody pro silnější korunu nejsou a jen tak nebudou. 

Co za posilováním koruny stojí? Do hlav obchodníků na devizovém trhu samozřejmě nikdo z nás nevidí. Dá se nicméně odhadovat, že posun koruny k silnějším hodnotám pozorovaný v posledních týdnech je nejspíš směsí přechodného výkyvu (daného možnou nízkou likviditou po Novém roce) a fundamentálního posunu k silnějším hodnotám.

Vedle toho je tu také lehký posun v rétorice ČNB směrem k možnosti zvýšení sazeb v případě silných proinflačních tlaků daných třeba vysokými vládními výdaji nebo vysokým růstem mezd. Tato úvaha mohla v hlavách devizových trhovců nabýt na síle začátkem ledna, kdy vyšly údaje o výrazných meziročních růstech mezd v průmyslu i ve stavebnictví za loňský listopad. Nedávné komentáře některých členů bankovní rady naznačují přinejmenším možnost setrvání sazeb na nynější úrovni výrazně déle, než prozatím naznačuje prognóza samotné ČNB.

Na druhé straně porovnání například jednoletých tržních úrokových sazeb (IRS) na euru a koruně ale indikuje pouze tolik, že předchozí mnohaměsíční pokles očekávané výnosové přitažlivosti české koruny skončil, nikoli že se překlopil do růstu.

Dalším fundamentálním faktorem může být trend českých firem v minulých měsících čerpat úvěry dominantně v eurech a z toho plynoucí zesílení poptávky firem po korunách.

I u tohoto faktoru je ovšem otazník: přesun firem k eurovým úvěrům nejspíš postupně ustane s tím, jak se bude dále uzavírat úrokový rozdíl mezi korunou a eurem a jak se bude zmenšovat okruh firem, které v bankách ještě projdou testem kurzového rizika.

Případná korekce kurzu zpátky nad 24 korun za euro v dalších týdnech nebo měsících by nás proto neměla úplně překvapit.

Michal Skořepa, analytik České spořitelny