Případy porušení právních předpisů: často kladené otázky

Kdy Komise zahájí řízení o nesplnění povinnosti? Komise odpovídá za to, aby byly právní předpisy EU uplatňovány správně a včas. Proto je označována za „strážkyni Smluv“.

Politika Komise v oblasti prosazování práva se postupem času vyvíjí, přičemž záměrem je, aby byla co nejúčinněji využívána. Ve sdělení z roku 2016 „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“ a sdělení z roku 2022 „Posilování práva EU pro Evropu, která přináší výsledky“ se stanoví, že řízení o nesplnění povinnosti má být využíváno strategicky a cíleně. Prioritou je řešení případů porušování práva EU, které se nejvíce dotýkají zájmů občanů a podniků, a to včetně případů, které brání plnění důležitých politických cílů EU nebo mohou narušit čtyři základní svobody EU.

Existují čtyři hlavní typy porušování práva EU:

neoznámení: členský stát neinformuje Komisi včas o opatřeních k provedení směrnice ve vnitrostátním právu;
nesoulad: Komise se domnívá, že právní předpisy členského státu nejsou v souladu s požadavky směrnic EU;
porušování Smluv, nařízení nebo rozhodnutí: Komise se domnívá, že právní předpisy členského státu nejsou v souladu s požadavky Smluv a nařízení nebo rozhodnutí EU;
nesprávné uplatňování: právo EU není ze strany vnitrostátních orgánů uplatňováno správně nebo není uplatňováno vůbec.

Hlavním účelem řízení o nesplnění povinnosti je zajistit, aby členské státy prosazovaly právo EU v obecném zájmu, nikoli poskytnout individuální nápravu. Samostatné případy možného nesprávného uplatňování práva EU, které neupozorňují na obecné principiální otázky a u nichž není doložena zaběhnutá praxe ani systémové nedostatky, účinněji řeší subjekty pro zjednání nápravy, které jsou subjektům dotčeným protiprávním jednáním blíže. Na úrovni EU může alternativu pro individuální odškodnění v přeshraničních situacích představovat síť SOLVIT.

Komise zahajuje řízení o nesplnění povinnosti na základě své politiky prosazování práva, přičemž klade velký důraz i na preventivní kroky. Spolupráce mezi Komisí a členskými státy má zásadní význam a Komise prostřednictvím různých nástrojů soustavně pomáhá členským státům v úsilí o správné provádění a uplatňování práva EU, přičemž hlavním úkolem je zabránit jeho porušování.

Z jakých kroků sestává řízení o nesplnění povinnosti?
Článek 258 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) dává Komisi pravomoc přijmout právní kroky proti členskému státu, který neplní své povinnosti, jež pro něj vyplývají z práva EU.

Řízení o nesplnění povinnosti začíná zasláním žádosti o informace (tzv. výzvy) dotčenému členskému státu, na niž je třeba reagovat ve stanovené lhůtě, obvykle do dvou měsíců.

Pokud Komise není s poskytnutými informacemi spokojena a dojde k závěru, že dotčený členský stát neplní své povinnosti podle práva EU, může zaslat formální žádost o splnění práva EU (tzv. odůvodněné stanovisko), v níž je členský stát vyzván, aby Komisi ve stanovené lhůtě, obvykle dvou měsíců, informoval o opatřeních přijatých k dosažení souladu.

Pokud členský stát soulad s právem EU nezajistí, může se Komise rozhodnout, že postoupí jeho případ Soudnímu dvoru Evropské unie. Rozhodne-li Soudní dvůr v neprospěch členského státu, musí dotčený stát přijmout nezbytná opatření, aby jednal v souladu s tímto rozsudkem. Členské státy však asi v 90 % případů své povinnosti podle práva EU splní dříve, než je věc Soudnímu dvoru předložena.

Co se stane, jestliže členský stát nevyhoví rozsudku Soudního dvora?
Jestliže členský stát navzdory prvnímu rozsudku stále nejedná, může Komise zahájit další řízení o nesplnění povinnosti podle článku 260 SFEU, přičemž před navrácením případu Soudnímu dvoru pošle pouze jedno písemné varování (výzvu).

Pokud Komise případ členského státu vrátí zpět Soudnímu dvoru, může navrhnout, aby Soudní dvůr dotčenému členskému státu uložil finanční sankce podle trvání a závažnosti porušení práva a na základě platební schopnosti členského státu. Finanční sankce se skládají ze dvou prvků:

paušální částky v závislosti na době, která uplynula od původního rozsudku Soudního dvora,
a denního penále počítaného za každý den od druhého rozsudku Soudního dvora až do konce nesplnění povinnosti.

Ve specifickém případě členských států, které neprovedly směrnici ve lhůtě, jež je v ní stanovena, může Komise požádat Soudní dvůr, aby uložil finanční sankce, jakmile ve věci rozhodne poprvé (věc nebude Soudnímu dvoru předložena podruhé). Tato možnost je upravena v čl. 260 odst. 3 SFEU. Uvedené finanční sankce se také skládají z paušální částky a denního penále vypočtených na základě metodiky stanovené Komisí.

Kdo o sankcích rozhoduje?
Komise navrhne finanční sankce Soudnímu dvoru na základě veřejně dostupné metodiky, ale o konečné výši částek rozhodne Soudní dvůr v rozsudku.

Jaká je úloha Komise?
Komise je strážkyní Smluv a práva EU obecně. Podle článku 17 Smlouvy o Evropské unii je její úlohou a povinností zajišťovat ochranu zájmů Unie a dohlížet na uplatňování práva Unie pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie. Řízení o nesplnění povinnosti, které je prostředkem ke splnění tohoto cíle, je vymezeno v článcích 258 a 260 Smlouvy o fungování Evropské unie. Umožňuje Komisi podniknout formální kroky proti členským státům, pokud existuje domněnka, že porušily právo EU, a požádat je, aby situaci do určitého data napravily. Jedním z těchto kroků může být předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie v pozdější fázi.

Jaká je úloha členských států?
Členské státy mají hlavní odpovědnost za správné provedení právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a za jejich správné uplatňování a provádění. Musí rovněž stanovit dostatečné prostředky nápravy k zajištění účinné právní ochrany v oblastech, na něž se právo EU vztahuje. Obzvláště důležitou úlohu v řetězci prosazování práva hrají soudy jednotlivých zemí. Pokud jsou v členských státech dotčena práva občanů EU nebo podniků působících v EU, musí být občanům nebo podnikům v souladu se zásadou účinné soudní ochrany umožněn přístup k rychlým a účinným vnitrostátním prostředkům nápravy. Vnitrostátní soudy proto musí být nezávislé, nestranné a zřízené zákonem.

Komise s členskými státy spolupracuje a pomáhá jim při provádění a správném uplatňování práva EU. Používá k tomu různé prostředky, od opatření, která mají zabránit porušování práva EU od samého počátku, přes prosazování ve formě řízení o nesplnění povinnosti až po podání žaloby na členské státy u Soudního dvora Evropské unie.

Pokud Komise zahájí řízení o nesplnění povinnosti, musí dotčený členský stát odpovědět na výzvu ve stanovené lhůtě, obvykle do dvou měsíců. Členský stát může ukončit porušování práva, na které Komise upozornila, například tím, že přijme nová opatření, zastaví některé správní postupy nebo zruší určitá opatření.

Je-li Komise s odpovědí anebo nápravou ze strany členského státu spokojena, může případ na základě právní analýzy provedené svými útvary uzavřít. Pokud Komise s poskytnutými informacemi spokojena není a dojde k závěru, že dotčený členský stát neplní své povinnosti podle práva EU, může zaslat formální žádost o splnění práva EU (tzv. odůvodněné stanovisko), v níž je členský stát vyzván, aby Komisi ve stanovené lhůtě, obvykle dvou měsíců, informoval o opatřeních přijatých k dosažení souladu.

Co je balíček týkající se porušování právních předpisů?
Rozhodnutí zahájit řízení o nesplnění povinnosti nebo učinit další krok v tomto řízení proti členskému státu přijímá sbor komisařů. Toto rozhodnutí vychází z právní analýzy provedené útvary Komise na základě dokumentů a informací poskytnutých členskými státy, útvary Komise či stěžovateli.

Komise přijímá rozhodnutí o případech nesplnění povinnosti několikrát ročně, a to v různých oblastech politiky, které její útvary sledují. Z organizačních důvodů jsou rozhodnutí seskupena. Tato rozhodnutí se zveřejňují.

Proč existuje samostatný balíček rozhodnutí o nesplnění povinnosti z důvodu neoznámení prováděcích opatření?
Včasné a úplné provedení směrnic ve vnitrostátním právu je pro Komisi prioritou. Velmi důležité je tudíž sledovat případy, kdy směrnice ve vnitrostátním právu provedeny nebyly. Jednou za dva měsíce se přijímá balíček rozhodnutí na základě zmocnění komisaře. Cílem je usnadnit a urychlit rozhodovací proces v těchto případech nesporného porušení práva EU.

Každý členský stát, který do přijetí balíčku neoznámil žádná prováděcí opatření nebo uvedl, že oznamuje pouze část opatření, obdrží výzvu. Dotčené členské státy mají poté dva měsíce na to, aby splnily povinnost směrnice plně provést. Neobdrží-li Komise uspokojivou odpověď, může se rozhodnout vydat odůvodněné stanovisko.

Jak Komise získává informace o porušování práva EU?
Komise zahajuje řízení o nesplnění povinnosti buď z vlastního podnětu, v návaznosti na stížnost, nebo automaticky jednou za dva měsíce. Poslední skupina se týká případů nesdělení opatření způsobených tím, že členské státy neprovedly v plném rozsahu směrnice EU ve stanovené lhůtě.

Komise dostává řadu stížností na porušení práva EU od jednotlivců i nejrůznějších subjektů. Rovněž se zabývá velkým množstvím peticí ve věcech práva EU, které jí předává Petiční výbor Evropského parlamentu. I když Komise nemůže prošetřovat a neprošetřuje každý případ možného nesprávného uplatňování práva EU, nadále považuje stížnosti, písemné dotazy a petice za cenný zdroj informací pro obecnější případy týkající se systémového nebo strukturálního porušování práva EU v členských státech.

Jak Komise dohlíží na provádění směrnic ve vnitrostátním právu?
Komise posuzuje u každé směrnice, zda je provedení členskými státy ve vnitrostátním právu včasné, úplné (kontrola úplnosti) a správné (kontrola souladu). Členské státy mají povinnost oznámit Komisi vnitrostátní prováděcí opatření ve lhůtě stanovené ve směrnici. Země Unie musí často zapracovat opatření do složitého vnitrostátního právního rámce, což může vést k vysokému počtu opatření, která potřebuje Komise přezkoumat. U některých směrnic obdrží Komise v průměru více než deset prováděcích opatření za členský stát.

Členské státy musí dodat informativní dokumenty, aby Komise porozuměla tomu, jak danou směrnici ve vnitrostátním právu provedly. Význam těchto informativních dokumentů uznal Soudní dvůr Evropské unie. Ten v rozsudku ze dne 8. července 2019 (Komise v. Belgie, C-543/17) objasnil, že při oznamování vnitrostátních prováděcích opatření Komisi musí členské státy poskytnout dostatečně jasné a přesné informace a u každého ustanovení směrnice určit vnitrostátní ustanovení zajišťující její provedení ve vnitrostátním právu.

Většina členských států zveřejňuje znění svých prováděcích opatření na EUR-Lexu.

Co je dialog v rámci postupu EU Pilot?
Pokud Komise zjistí možné porušení práva EU, může se rozhodnout, že použije postup předcházející řízení o nesplnění povinnosti, nazývaný EU Pilot.

Tento nástroj lze využít, pokud je pravděpodobné, že povede k rychlejšímu zajištění souladu s právem, než by tomu bylo u formálního řízení o nesplnění povinnosti. Komise může ve fázi EU Pilot řadu případů vyřešit, aniž by musela přistoupit k zahájení řízení o nesplnění povinnosti. Příkladem mohou být situace, kdy se řeší otázky technické povahy. Postup EU Pilot může být účelný také v případech, kdy chce Komise získat faktické nebo právní informace, které potřebuje k provedení posouzení. Nepoužívá se v případech, kdy je porušení práva EU dostatečně doložené, zjevné nebo ho členský stát uznává, ani v případě citlivějších otázek, kde je méně pravděpodobné, že by diskuse na technické úrovni vedly k úspěšnému řešení.

Proč je prosazování práva EU důležité?
Evropská unie je společenstvím práva, které je založeno na společných hodnotách sdílených členskými státy. Jeho hlavní podstatu tvoří uplatňování a prosazování práva EU a dodržování zásad právního státu. Právo je nejlepším prostředkem, kterým může EU zajistit, aby lidé, podniky a životní prostředí těžili z jejích výhod. Zásada přednosti práva EU se zakládá na zásadě rovnosti před Smlouvami. Zajišťuje rovná práva pro všechny v celé EU, což znamená, že všechna ustanovení práva EU by měla mít tentýž význam a měla by se uplatňovat týmž způsobem ve všech členských státech. Na základě tohoto práva může EU maximálně využívat výhod vnitřního trhu, podporovat přechod k ekologičtější a digitálnější Evropě a chránit a prosazovat naše hodnoty, účinnou justiční spolupráci a bezpečnost Unie. Proto je systém založený na pravidlech, jenž je nezbytným předpokladem spravedlnosti, demokracie a dodržování základních práv, hlavním prvkem vize EU ať už v evropském, nebo celosvětovém kontextu. Komise je odhodlána zintenzivnit svou činnost v oblasti prosazování a dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu. Pro dosažení tohoto cíle je nejdůležitější prosazování práva EU.