Česká ekonomika se nad vodou neudržela

Podle předběžného odhadu ČSÚ český HDP v Q3´22 poklesl o 0,4 % po růstu o 0,5 % v Q2´22 a 0,6 % v Q1´22. Že česká ekonomika pod tíhou inflace a energetické krize může sklouznout ve druhé polovině roku do kontrakce se očekávalo a dnešní výsledek tak nepředstavuje pro finanční trh překvapení. Nedostavil se ale pozitivnější vývoj jako například v Německu, kde se ekonomika ještě dokázala vyhnout poklesu a rostla o 0,3 % k/k. Podporu přitom české hospodářství mělo, a to zejména ze strany průmyslu, kde došlo k oživení v automotive, a patrně také fixních investic navazujících na předchozí růst zaměstnanosti a stavebnictví. Po zahrnutí nejnovějších dat ukazovala naše predikce směrem ke stagnaci z dříve indikovaného poklesu o 0,4 %. Převážil tak negativní efekt poklesu výdajů domácností, který explicitně jmenuje statistický úřad jako jeden z hlavních důvodů mezikvartálního poklesu HDP. Zajímavá je zmínka, že z pohledu hrubé přidané hodnoty měla negativní vliv mimo jiné především skupina odvětví obchodu, pohostinství a ubytování. Přitom pohled na maloobchodní tržby ukáže, že právě v těchto sektorech je co dohánět – v ubytování a stravování byly tržby v srpnu přes 20 % nižší než před vypuknutím covidu. To naznačuje, že efekt dohánění spotřeby v odvětví služeb během letních měsíců byl slabší než v některých jiných evropských zemích. Například italský statistický úřad uvedl, že růst tamní ekonomiky o 0,5 % k/k v Q3´22 byl popoháněn zejména zvýšením aktivity v sektoru služeb a výdaje domácností stály také za růstem v Německu. ČSÚ zmiňuje pozitivní vliv zahraniční poptávky. Exportu se s oživením automobilové výroby vzhledem ke složité makroekonomické situaci dařilo, na druhé straně ale vykazovaly vysoké tempo importy přifouknuté drahými energiemi. Velkou neznámou je tvorba zásob. V první polovině roku přispěly zásoby kladně do HDP, nicméně s jistým uvolněním v dodavatelských řetězcích mohlo dojít k odpracování předchozích zakázek a tudíž ke snížení stavu nedokončené výroby. Na menší tvorbu zásob upozorňovaly také poslední výsledky průzkumu PMI pro výrobní sektor.

Pokles o 0,4 % v Q3´22 znamená meziroční růst o 1,6 %. Naše prognóza pro Q4´22 počítá s navazujícím poklesem o 0,5 % k/k, což je v průměru za letošní rok konsistentní s naší predikcí meziročního růstu o 2,5 %.
V porovnání s největšími ekonomikami eurozóny je Česko co se týče dohánění předcovidové úrovně pozadu. Zatímco ekonomiky Německa, Francie a Itálie jsou již nad předcovidovou úrovní, česká ekonomika ztrácí 0,6 %. O něco menší ztrátu pozorujeme například ve Španělsku.

Výhled ekonomiky je zatížen mnoha riziky. Spotřeba domácností bude podle naší prognózy na přelomu roku ztrácet dále tempo kvůli propadům reálných příjmů a nízké důvěře spotřebitelů. Fixní investice byly v Q2´22 ještě pod úrovni z Q4´19 a počítáme tak s pozvolným doháněním podpořené spolufinancováním z EU fondů. Nicméně pokles využití kapacit v ekonomice a pokles důvěry v průmyslu indikují zpomalující tempo investic. Průmysl by měl také ztrácet výkon podle PMI, které je již řadu měsíců pod 50body. Po technické recesi na přelomu roku počítáme pouze s mírným oživením v prostředí slabého růstu v zahraničí a přizpůsobení se situace s energiemi. Po letošních 2,5 % tak pro rok 2023 držíme prognózu růstu v průměru pouze o 0,9 % s rizikem směrem dolů.