Makroekonomické srovnání České republiky a Řecka

Makroekonomické srovnání České republiky a Řecka

Jan Bureš

Verze pro tisk

Řecko, současná předsedající země, má ekonomickou úrovní ze všech členských zemí k České republice nejblíže. Podívejme se proto podrobněji na jednotlivé makroekonomické ukazatele a pokusme se porovnat, co je oběma ekonomikám společné a co je naopak odlišuje. Nejprve zaměříme svoji pozornost na tvorbu a užití HDP. Následně porovnáme nezaměstnanost, která je aktuálně velkým problémem České republiky, a po ní inflaci, s níž se museli naopak zvládnout vypořádat Řekové před vstupem do Měnové unie. V závěru krátce zhodnotíme vzájemné obchodní vztahy obou zemí a zmíníme hlavní obchodní komodity vstupující do mezinárodního obchodu. HDP

Řecko a Česká republika vykazují velice podobnou úroveň ekonomického rozvoje. Velikost hrubého domácího produktu na obyvatele po přepočtu na stejnou cenovou hladinu dosahuje v obou zemích přibližně 60% evropského průměru HDP (v Řecku je zhruba o 5% vyšší). U obou zemí má nejvyšší podíl na domácí poptávce soukromá spotřeba (Řecko 70% HDP; ČR 56% HDP). V České republice je vyšší měrou než v Řecku na druhém místě zastoupena tvorba hrubého fixního kapitálu (Řecko 24% HDP; ČR 36% HDP). Vyšší zastoupení investic je dáno intenzivním pokračováním procesu restrukturalizace v Čechách. V Řecku se naopak projevuje silnější stabilní podíl spotřeby domácností, typický pro západní ekonomiky. Vyšším zastoupením spotřeby se obyčejně vysvětluje i menší kolísání produkce v průběhu hospodářského cyklu. Česká republika má rovněž vyšší podíl vládní spotřeby (Řecko 13% HDP; ČR 19% HDP), což podtrhuje přetrvávající vyšší význam vládního sektoru v ČR. Obě země mají problémy s deficity běžných účtů platební bilance (Řecko -7% HDP; ČR -11% HDP).

Na obrázcích 1 a 2 můžeme porovnat, jak jednotlivé složky agregátní poptávky přispěly k celkovému hospodářskému růstu. Zatímco Řecko v druhé polovině devadesátých let rostlo poměrně stabilními a vysokými tempy (3 - 4%), v České republice došlo k mírnému oživení po hospodářské recesi 1997 - 1999 ve třetím čtvrtletí roku 1999. V Řecku byl po celé sledované období hospodářský růst tažený zejména spotřebou domácností, což odpovídá jejímu vysokému podílu na HDP. Její příspěvek k celkovému růstu dosahoval až 2,55% (v roce 2002). V České republice význam spotřeby domácností pro hospodářský růst postupně narůstá a její příspěvek se pohyboval od 0,9% v roce 1999 (dáno celkově nízkým růstem v tomto roce) do 2,17% v roce 2002. V roce 2002 zvýšení dynamiky spotřeby domácností kompenzovalo nižší dynamiku tvorby hrubého fixního kapitálu (THFK), která do té doby táhla hospodářský růst v ČR. Příspěvek THFK v Řecku k celkovému růstu nebyl nikdy tak velký jako u nás. U obou zemí se při akceleraci růstu prosazuje nárůst deficitu běžného účtu platební bilance. Tento jev je podmíněn známou závislostí velikosti dovozu na domácím HDP. V období vystupňované expanze je hospodářský růst tlumen negativním příspěvkem čistého vývozu. Řecku se na konci devadesátých let podařilo i při vysokém růstu (3,6% v roce 1999) snižovat deficit běžného účtu platební bilance. Díky tomu čistý export přispěl k celkovému růstu 0,5%. Oproti tomu v České republice je bohužel dodnes jakákoli akcelerace růstu (2001) spojena se značným prohloubením deficitu běžného účtu platební bilance. V roce 2001 dosáhl negativní příspěvek čistého exportu -2,34%. Pro názornější ilustraci problematiky vysokého nadbytku dovozů nad vývozy v ČR zkusme uvažovat, že by bylo obchodní saldo vyrovnané. V takovém případě by náš hospodářský růst dosáhl 5,3 procenta . To by ale vyžadovalo buďto nahrazení velké části dováženého spotřebního zboží a materiálních vstupů českými substituty, nebo zesílení domácí exportní aktivity.

Nyní přesuneme svoji pozornost z oblasti poptávky na nabídkovou stranu. Jaká produkce tvoří náš a jaká řecký HDP? Největší podíl na tvorbě HDP v Řecku mají služby. A to jak služby podnikům a výzkum (17,1% HDP), tak ostatní služby (21% HDP), kam patří zejména školství, zdravotnictví, sociální služby a obrana, jejichž patronem bývá z velké části stát. Česká republika má nižší podíl služeb na celkovém produktu (o 5% u služeb podnikům a o 5% u ostatních služeb). K dalším výrobním sektorům, u kterých má Řecko oproti ČR vyšší zastoupení na HDP, patří zejména zemědělství (Řecko: 7,5% HDP; ČR: 3,8% HDP) a pohostinství a ubytování (Řecko: 7,4% HDP; ČR: 2,1% HDP). Nízký podíl zemědělství na tvorbě HDP je při nedořešené podobě společné zemědělské politiky Unie jednou z velkých výhod České republiky. Pohostinství a ubytování souvisí z velké části s turistickým ruchem, který se u nás bohužel stále příliš omezuje na Prahu a okolí. To samozřejmě brání dalšímu nárůstu produkce v této oblasti. Řecko je země zaměřená na masovou letní turistiku, která dlouhodobě slaví úspěchy, a tak je podíl její produkce na HDP poměrně významný. V České republice se nejvýrazněji podílí na tvorbě HDP zpracovatelský průmysl (Řecko 12%; ČR 27,5%). Jeho značný podíl je dán dlouhodobou orientací na těžký průmysl v rámci někdejší RVHP. Od roku 1989 dochází k postupné restrukturalizaci těžkého průmyslu směrem k sofistikovanějším odvětvím zpracovatelského průmyslu.

Řecko má dlouhodobě nezaměstnanost nad průměrem Unie. Akcelerace růstu v posledních dvou letech vedla k poklesu cyklické nezaměstnanosti. Stejně jako v ČR zde ale přetrvává vysoká míra strukturální nezaměstnanosti. V České republice dochází k systematickému růstu míry nezaměstnanosti, počínaje rokem 1998. Nezaměstnanost má strukturální charakter a plně se projevuje její rozdílná výše v regionech a výrobních odvětvích. Zvlášť zasažena jsou odvětví dříve závislá na těžkém průmyslu. Restrukturalizace vede zejména ve zpracovatelském průmyslu k rušení mnoha pracovních míst a je hlavní příčinou nárůstu strukturální nezaměstnanosti.

Řecko zahájilo v druhé polovině devadesátých let, v souladu s kritérii pro přijetí společné měny, politiku snižování inflace. Z 8% v roce 1996 spadla inflace do roku 1999 až na 2,6%. V současné době se inflace pohybuje (a výhledově bude pohybovat) mírně nad hranicí tří procent. V České republice, známé po celé období transformace hospodářskou politikou primárně zaměřenou na makroekonomickou stabilitu, zesílily inflační tlaky až v souvislosti s měnovou a bankovní krizí v roce 1998. Okamžitá reakce Centrální banky a následně několikanásobně vyšší úrokové sazby však způsobily, že už následující rok byla míra inflace stlačena na úroveň dvou procent. V současné době se růst cen zpomalil nejvíce od začátku transformace a výhledově může být česká ekonomika ohrožena deflací.

Obě země vykazují schodek na běžném účtu platební bilance, který je způsobený především schodkem na účtu zboží a služeb. Jak v Řecku, tak i v České republice dovozy převyšují vývozy, což implikuje, že obě dvě země jsou čistými příjemci investic. Tato situace je typická pro většinu konvergujících zemí reálně zaostávajících za průměrem EU. Podívejme se na to, jak si stojí obě země ve vzájemném obchodě. Dovoz z Řecka je tvořen především zemědělskými produkty a potravinami. Naopak z Čech do Řecka se vyváží zejména produkce zpracovatelského průmyslu, především strojírenské produkty. Za zmínku rozhodně stojí narůstající podíl Škody auto na řeckém trhu. Škoda auto dokonce sponzoruje jeden z nejlepších řeckých fotbalových klubů a těší se v Řecku velké známosti a oblibě. Saldo vzájemného zahraničního obchodu se po celá devadesátá léta vyvíjelo příznivě právě pro Českou republiku. Řecký export do České republiky od roku 1995 stagnuje na ročním objemu okolo 55 milionů dolarů. Oproti tomu český export do Řecka má, zvlášť v posledních letech, vzestupnou tendenci. Z ročního objemu 99 milionů dolarů v roce 1995 vzrostl až na 145 milionů dolarů v roce 2001. Přesto nelze z makroekonomického hlediska považovat vzájemné obchodní vztahy za strategické nebo příliš významné. Vývoj běžného účtu platební bilance je u obou zemí závislý na větších obchodních partnerech.

Tematické zprávy: Přichází zlatý čas dividend na valných hromadách..