Kraje bijí na poplach, nemají na plyn. Fialova vláda by měla využít předsednictví EU pozastavení obchodování s povolenkami

Enormní zdražování povolenek v uplynulých letech, v letech 2020 a 2021 o více než 200 procent, představuje klíčový důvod, proč nyní je elektřina tak drahá. Například ČEZ drtivou většinu elektřiny na letošní rok prodala právě v letech 2020 a 2021. Drahá elektřina a plyn trápí také české kraje, které žádají po vládě akci, jež by jim pomohla se s drahými energiemi popasovat.

Španělsko už po Bruselu nyní žádá zastropování jejich cen povolenek. Pokud by Fialova vláda chtěla řešit podstatu drahé elektřiny a obecně energetické drahoty v Česku, měla by zvážit připojení ke španělskému požadavku.

Zastropování cen povolenek lze provést snadno, „tahem pera“. Evropská komise by zkrátka navýšila objem povolenek „v oběhu“ natolik, že by jejich cena klesla na žádoucí úroveň. Není třeba na dluh kompenzovat dodavatele jako u elektřiny či pohonných hmot. Dodavatelem povolenek je totiž Brusel sám.

Takže zastropování cen povolenek nelze srovnávat například se zastropováním cen pohonných hmot. V případě zastropování cen pohonných hmot musí stát kompenzovat výrobce či dodavatele. Přitom hrozí, že kvůli ceně z hlediska dodavatelů neatraktivně nízké, a naopak pohledem nakupujících atraktivní až příliš, dojde ke kritickému nedostatku na trhu. Takový nyní vážně hrozí třeba Maďarsku. V případě povolenek by ale nic takového nenastalo. Brusel je výhradním „výrobcem“ povolenek a jejich zastropování pro něj náklad prakticky nepředstavuje.

Alespoň tedy ne náklad v klasickém smyslu slova, tedy náklad finanční.

V zájmu Bruselu totiž zvýšení objemu obchodovaných povolenek příliš není, neboť by tím klesl jeho ekonomický, tedy i politický vliv. V tomto smyslu pro něj snížení ceny povolenek nákladem je. Čím vyšší je totiž cena povolenek, tím více se touto de facto celounijní daní vybere. Navíc ze spekulace na vyšší cenu povolenek tyjí velké banky či fondy, které si z ní udělaly dobrý byznys. S povolenkami obchodují stejně jako třeba s akciemi. Prostě s nimi spekulují, i když je k podnikání nepotřebují, neboť nevytváří uhlíkové emise.

Emisní povolenky EU by vlastně bylo možné zcela pozastavit, nejen zastropovat cenu. Vždyť smyslem povolenek přece bylo uměle zdražit fosilní energie (v době, kde byly levné). Jenže ty nyní na řadu let zdraží válka. Povolenky tak ztrácí původní smysl. Co hůř, umocňují inflaci v EU a ztrátu konkurenceschopnosti firem z EU tváří v tvář nejen těm z Číny či Ruska.

Navíc, efekt války může suplovat efekt povolenek, i vnímáme-li je coby daň za negativní externalitu. Válka totiž zdražuje (a to na řadu let) výrobu fosilní energie, nikoli výrobu té jaderné či zelené. Pozastavením povolenek se zmírní sociální dopad inflace, ale penalizace za fosilní paliva zůstane. Až jednou ceny fosilních paliv zase výrazně klesnou, lze se k povolenkám vrátit.

Na poplach bijí už i české kraje. Nikdo jim nechce prodat plyn. S elektřinou to není o mnoho lepší. Dodavatelé plynu v ČR se obávají, že kraje jim dramaticky navýšenou cenu nakonec nesplatí, což by zadělalo na potíže s vymáháním nemalých pohledávek.

Kraje tak zřejmě budou muset velmi razantně omezit své jiné výdaje, třeba na investice do oprav a výstavby silnic a komunikací, které financují. Rovněž třeba v krajských školách, nemocnicích či zařízeních sociální péče se bude muset vytápět citelně nižší teplotou. Vážně je třeba se pak ptát, proč pacienti v nemocnicích nebo penzisté v domovech důchodců mají pokoušet své již tak často velmi churavé zdraví, jen aby banky a fondy mohly týt ze spekulace s povolenkami a Brusel neztrácel svůj vliv, který má v rámci přerozdělování miliard získaných z povolenek. Přesně tyto otázky by měl v Bruselu vznášet premiér Fiala. Využít tak konečně českého předsednictví EU.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Okomentovat na Facebooku