Dítě je obrazem svého rodiče, říká zkušební instruktor Strejc

Původem Plzeňák si na základní vojenské službě armádu zamiloval a rozhodl se nastoupit k profesionálům, konkrétně do Pardubic k hloubkovému průzkumu. Před rokem 2000 se „průzkumáci“ spojili s bechyňským praporem, a tak se dostal na jih Čech, kde slouží dodnes a kde začala jeho cesta ke specializacím.

„Nejprve jsem se dostal k potápění. Protože jsem zaplaval nejlepší čas na útvaru, tak mě obratem poslali na kurz. Od té doby jsem se zaměřoval na všechno, co souvisí s vodou,“ popisuje svoje instruktorské začátky náčelník tělovýchovného centra.

Postupně získával celou řadu různých osvědčení, od hloubkových ponorů, záchranu a orientaci pod vodou, poskytování kyslíku při nehodě až po obsluhu barokomory nebo potápění pod ledem.

Potápění ruku v ruce s vojenským plavání

Za nejnáročnější ze svých specializací považuje potápění. Velkou roli tady totiž hraje nejen fyzička, ale i duševní rozpoložení. „Pokud budete slabí psychicky, tak se budete pod vodou pořád bát. Ale bez dobré kondice zase nikdy neuděláte zadanou práci, protože v hloubce je to několikanásobně náročnější na sílu,“ vysvětluje.

Při potápění je důležité umět dobře plavat, logicky se tedy jeho další specializací stalo vojenské plavání. To v sobě zahrnuje celou řadu dílčích schopností, jako je svlékání ve vodě, skryté plavání nebo záchrana tonoucího. „Mým nejoblíbenějším prvkem je nádechové potápění. Dlouhou dobu jsem v něm držel rekord. Na jeden nádech jsem pod vodou uplaval 82 metrů.“

Ani v zimě nelenoší

Poručík z Bechyně si nedá pokoj v žádném ročním období a intenzivně se věnuje i zimním sportům. Protože vyhrál celou řadu lyžařských přeborů, vybrali si ho tělocvikáři k další specializaci – přesunům na sněhu a ledu.

„Musíte umět samozřejmě dobře lyžovat a pracovat s vyhledávačem nebo lanem. Patří k tomu taky lezení na stěnách s cepíny, ale i přehled o horách, musíte vědět, kde se co může stát. Je toho opravdu strašně moc.“

Rodič je stěžejní vzor

Takováto fyzická všestrannost podle Strejce spočívá v přístupu rodičů. Co s dětmi dělají, kam s nimi chodí a v čem je motivují. Protože to je základ jejich dalšího rozvoje. „Když jsem byl malý kluk, tak jsem s rodiči chodil v zimě na běžky, v létě jsem s nimi byl u vody nebo na lodi a pořád jsme byli v pohybu. Nebyl moc čas odpočívat.“

Podobně vede i svého 19letého syna, který získává jedno vítězství za druhým: „V současné době je v reprezentaci České republiky ve skialpinismu a je zařazený do výběru na zimní Olympiádu v roce 2026 v Itálii. Kromě toho trénuje triatlon. Letos jede na Havaj, kde bude soutěžit na Mistrovství světa Xterra.“

„Pokud se člověk chce něčemu věnovat, musí ho to především bavit,“ shrnuje bechyňský tělocvikář a dodává: „Mně je jedno, jestli ti vojáci budou dělat musado, lezení, plavání nebo potápění. Hlavní ale je, aby něco dělali a o něco se zajímali. To bohužel v dnešní době hodně chybí.“