Středoškolák z CEITECu mezi vědeckou špičkou

Středoškolák z CEITECu mezi vědeckou špičkou

Zatímco jeho vrstevníci si užívali letní prázdniny tak, jak si je jen zakrátko zletilí středoškoláci umí užít, Vojtěch Haluza parné měsíce trávil v laboratoři. Pod vedením Marka Šebesty z Centra strukturní biologie na půdě CEITECu zkoumal mechanismy přepisu genetické informace z DNA do RNA coby klíčového procesu při tvorbě proteinů. Za svůj výzkum byl aktuálně oceněn v soutěži České hlavičky.

Marek Šebesta si talenty z řad středoškolských studentů obvykle vybírá prostřednictvím vědeckého výukového centra Masarykovy univerzity Bioskop, při němž funguje DNA Klub, jehož je vedoucím. Vojta ho však oslovil sám, v rámci gymnaziální ročníkové práce. Marek vsadil na intuici a rozhodl se dát talentovanému studentovi šanci. Netrvalo dlouho, aby si mohl být jistý, že se rozhodl správně.

Už při prvních experimentech byly jeho výsledky k nerozeznání od těch mých. Vojta v podstatě během měsíce zvládl práci, o které jsem se domníval, že zabere alespoň půl roku, uvedl Marek Šebesta. Z jeho slov je však zřejmé, že ve chvále svého svěřence ani v nejmenším nepřehání. Pracoval jsem s řadou talentovaných středoškoláků, ovšem Vojta ukázal mimořádný talent pro vědeckou práci, s jakým jsem se během svého působení v Brně ještě nesetkal, dodal Šebesta.

Přitom Vojta tvrdí, že jeho zájem o vědu byl zprvu spíš jen obecný, byť ambice pustit se do odvážnějšího projektu neskrývá. Konkrétní téma mu určil až Marek, jinak kmenový člen výzkumné skupiny Richarda Štefla. Tím spíš Vojtův úspěch udivuje.

Samozřejmě jsem věděl, co je DNA, co je RNA nebo že existují nějaké enzymy, ale jinak jsem se vše musel učit od začátku, proniknout do teorie a pochopit základní mechanismy. A taky jsem vůbec poprvé pracoval v laboratoři, popsal svoje pocity stále ještě student Gymnázia Brno-Řečkovice.

Ve svém výzkumu se zaměřil na mechanismy oprav poškozené DNA, konkrétně na úlohu proteinového komplexu známého pod zkratkou SOSS. Zatím se o něm skoro nic neví, takže se o něm snažíme zjistit víc. Proto jsem ho biochemicky charakterizoval a zjišťoval jeho vlastnosti, přiblížil svůj záměr s protřelostí zkušeného vědce.

Dosavadní studie naznačovaly, že by mohl být jedním z faktorů ovlivňujících propojování vláken poškozené DNA. Ve své práci jsem tuto myšlenku podpořil a dodal další indicie, že by tomu tak skutečně mohlo být. Na základě mého výzkumu pak lze vytvořit model, jakým způsobem se na propojování vláken podílí, dodal Vojta.

Skutečnost, že takto SOSS komplex popsal jako vůbec první kluk, kterému ještě nebylo ani osmnáct, Vojta zlehčuje konstatováním, že byl přece objeven teprve nedávno. Význam jeho práce však dokládají nejen slova chvály jeho mentora Marka nebo ocenění v soutěži České hlavičky, kde zabodoval v kategorii Genus čili v oblasti přírodních věd.

Jméno Vojty Haluzy už se skloňuje také v zahraničí. Jeho výzkum totiž poslouží coby základ publikace připravované ve spolupráci s laboratoří Moniky Gullerové, první slovenské profesorky Oxfordské univerzity, která na půdě jedné z nejslavnějších univerzit světa vede vlastní laboratoř zaměřenou na výzkum léku proti rakovině. A právě to, jakkoliv se Vojta ve své skromnosti zdráhá být konkrétní, je jedna z oblastí, ve které může mít jeho výzkum přínos. Je to malý krůček k dalším potenciálním možnostem vývoje protinádorových léčiv, přiznal přece jen nakonec budoucí biochemik.