Smart contracts

Definice

„Chytrá smlouva je program odolný proti manipulaci, který se spustí v síti blockchain, když jsou splněny určité předem definované podmínky.“

Chytré smlouvy jsou počítačové programy, které jsou hostovány a spouštěny v síti blockchain. Každá inteligentní smlouva se skládá z kódu určujícího předem stanovené podmínky, které po splnění spustí výsledky. Díky tomu, že chytré smlouvy běží na decentralizovaném blockchainu namísto na centralizovaném serveru, umožňují více stranám dospět ke společnému výsledku přesně, včas a způsobem, který je odolný proti manipulaci. 

Chytré kontrakty představují výkonnou infrastrukturu pro automatizaci, protože nejsou řízeny centrálním správcem a nejsou zranitelné vůči jednotlivým bodům útoku ze strany škodlivých subjektů. Při aplikaci na digitální dohody mezi více stranami mohou aplikace chytrých smluv snížit riziko protistrany, zvýšit efektivitu, snížit náklady a poskytnout novou úroveň transparentnosti procesů.

Historie chytrých smluv

Inteligentní smlouvy poprvé vymyslel americký počítačový vědec Nick Szabo v roce 1994. Ve svém spise uvedl širokou definici chytrých smluv. Podle Nicka Szaboa se jedná o: „počítačový transakční protokol, který vykonává podmínky smlouvy s obecnými cíli splnit běžné smluvní podmínky, minimalizovat výjimky, a to jak zlovolné, tak náhodné, a minimalizovat potřebu důvěryhodných zprostředkovatelů“.

Zatímco obecné pojetí chytrých smluv bylo možné vidět v systémech, jako jsou prodejní automaty (např. určitý kód vede k očekávané svačině), blockchain vytvořil základ pro chytré smlouvy, které jsou digitální a odolné proti manipulaci bez oprávnění. Zavedení blockchainu Bitcoinu v roce 2009 podpořilo pravděpodobně první protokolární chytrou smlouvu. Byl stanoven soubor podmínek, které musely být splněny, aby bylo možné převádět bitcoiny mezi uživateli v síti. Mezi tyto podmínky patří, že uživatel podepíše transakci správným soukromým klíčem, který odpovídá jeho veřejné adrese (obdoba hesla spojeného s konkrétním účtem), a že uživatel vlastní dostatek prostředků na pokrytí transakce.

Bitcoinový blockchain se poté vyvinul a v roce 2012 nabídl další významný typ chytré smlouvy nazvaný transakce s více podpisy. Více podpisová transakce vyžaduje, aby transakci podepsal definovaný počet osob (veřejných klíčů) svými soukromými klíči, než je považována za platnou. Tím se zvyšuje bezpečnost prostředků uživatelů tím, že se zmírňuje selhání jednoho bodu, jako je odcizení nebo ztráta soukromého klíče. 

Chytrá více podpisová smlouva na Bitcoinu 

Jednoduché znázornění pro více podpisové transakce na blockchainu Bitcoinu, který vyžaduje, aby transakci podepsaly 2 z 3 soukromých klíčů, aby byla považována za platnou (upraveno autorem). | zdroj assets-global.com

V průběhu několika dalších let se začalo s blockchainy experimentovat přidáváním nových programových podmínek (nazývaných operační kódy nebo opcodes). Další velký skok v oblasti inteligentních kontraktů však nastal po zveřejnění bílé knihy Ethereum Vitalikem Buterinem v roce 2013. V roce 2015 bylo Ethereum spuštěno jako nový typ blockchainu pro programovatelné chytré smlouvy. Namísto toho, aby blockchain efektivně fungoval jako jediná aplikace pro chytré smlouvy, nebo nabízel několik omezených opcodů, nabízel blockchain pro chytré smlouvy Ethereum "celosvětový počítač", na kterém mohlo běžet mnoho nezávislých chytrých smluv najednou.

Jak chytré smlouvy fungují

Chytré smlouvy jsou programy na blockchainu odolné proti manipulaci s následující logikou: "pokud dojde k události x, pak proveď akci y." Jedna chytrá smlouva může mít více různých podmínek a jedna aplikace může mít více různých chytrých smluv, které podporují propojenou sadu procesů. Existuje také více jazyků pro programování chytrých smluv, přičemž nejoblíbenější je Solidity od Etherea.