Smart contracts (2. díl)

Jak chytré smlouvy fungují

Chytré smlouvy jsou programy na blockchainu odolné proti manipulaci s následující logikou: "pokud dojde k události x, pak proveď akci y." Jedna chytrá smlouva může mít více různých podmínek a jedna aplikace může mít více různých chytrých smluv, které podporují propojenou sadu procesů. Existuje také více jazyků pro programování chytrých smluv, přičemž nejoblíbenější je Solidity od Etherea.  

Smart contracts | zdroj 123rf.com

Každý vývojář může vytvořit chytrou smlouvu a nasadit ji na veřejný blockchain pro své vlastní účely, např. agregátor osobních výnosů, který automaticky přesune prostředky do aplikace s nejvyššími výnosy. Mnoho chytrých smluv však zahrnuje více nezávislých stran, které se mohou, ale nemusí znát a nemusí si nutně důvěřovat. Inteligentní smlouva přesně definuje, jak s ní mohou uživatelé komunikovat. Zahrnuje, kdo může s inteligentní smlouvou komunikovat, v jakém čase a jaké vstupy vedou k jakým výstupům.  Výsledkem jsou vícestranné digitální smlouvy, které se vyvíjejí z dnešního pravděpodobnostního stavu, kdy se pravděpodobně vykonají podle přání, do nového deterministického stavu, kdy je zaručeno, že se vykonají podle svého kódu. 

Příklady chytrých smluv

Jedním z účelů chytré smlouvy je automatizovat určitý obchodní proces mezi odlišnou skupinou subjektů. Tyto subjekty se společně dohodnou na všech podmínkách chytré smlouvy, jako jsou výplaty, průběh procesu a řešení sporů. Jednoduchý příklad chytré smlouvy pro globální obchod může mít podmínky jako např.:

Termín 1: Pokud zboží dorazí včas, provede maloobchodník platbu dodavateli v plné výši.

Termín 2: Pokud zboží dorazí o jeden den později, provede maloobchodník platbu dodavateli ve výši 98 % plné částky.

Jiné chytré kontrakty podporují veřejné decentralizované aplikace (dApps), se kterými může kdokoli komunikovat, aniž by potřeboval jakákoli oprávnění. Veřejné dApps jsou často s otevřeným zdrojovým kódem, takže kdokoli na světě si může prohlédnout, jak přesně fungují, než se rozhodne, zda s nimi bude interagovat. Příkladem veřejné dApp je decentralizovaný trh s půjčkami/výpůjčkami, který může mít následující podmínky:

Podmínka 1: Pokud uživatel vloží kolaterál do konkrétního chytrého kontraktu, může získat půjčku, která je až do výše 50 % hodnoty jeho kolaterálu (tj. vklad 100 USD může půjčit až 50 USD).

Termín 2: Pokud poměr zajištění uživatele (hodnota zajištění/hodnota nesplacené půjčky) klesne pod 200 %, pak je zajištění uživatele automaticky zlikvidováno a převedeno na věřitele, aby se zajistilo, že nepřijdou o peníze.

Termín 3: Věřitelé mohou vložit prostředky do konkrétní smlouvy, ze které si ostatní uživatelé mohou půjčovat při předem definovaném poměru zajištění, přičemž věřitel získá nárok na část úrokových plateb.

Výhody chytrých smluv

Většina tradičních digitálních smluv zahrnuje dvě strany, které se navzájem neznají, což přináší riziko, že některý z účastníků nedodrží své závazky. Aby se vyřešilo riziko protistrany, jsou digitální dohody často hostovány a prováděny většími centralizovanými institucemi, jako je banka, která může vymáhat dodržování podmínek smlouvy. Tyto digitální smlouvy mohou být uzavírány přímo mezi uživatelem a velkou společností, nebo mohou zahrnovat velkou společnost, která působí jako důvěryhodný zprostředkovatel mezi dvěma uživateli. Tato dynamika sice umožňuje existenci mnoha smluv, které by na sebe jinak takové riziko nevzaly, ale zároveň vytváří situaci, kdy větší centralizované instituce mají na smlouvy asymetrický vliv.