Omezení překročení státní hranice České republiky, s účinností od 23. 8. 2021 do odvolání - Ochranné opatření MZDR 20599/2020-109/MIN/KAN MZDRX01H7Q0J

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ

Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 

Praha 17. srpna 2021 

Č. j.: MZDR 20599/2020-109/MIN/KAN 

MZDRX01H7Q0J 

OCHRANNÉ OPATŘENÍ 

Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona  č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,  ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“), nařizuje postupem podle  § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19  způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 toto ochranné opatření: 

I. 

S účinností ode dne 23. srpna 2021 od 00:00 hod. se 

I. nařizuje 

1. všem osobám, které od 23. srpna 2021 od 00:00 hod. vstoupily na území České republiky, a) v případě jakýchkoliv příznaků počínajícího infekčního onemocnění (zejména zvýšená  teplota, kašel, dušnost, zažívací obtíže, ztráta čichu, celková slabost, případně další  příznaky) neprodleně oznámit tuto skutečnost, a to telefonicky nebo jiným vzdáleným  přístupem, svému registrujícímu poskytovateli zdravotních služeb v oboru všeobecné  praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo nemají-li  registrujícího poskytovatele, pak jakémukoliv poskytovateli v oboru všeobecné  praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost,  

b) strpět při přechodu státní hranice provedení kontroly příznaků infekčního onemocnění,  a pokud budou zjištěny příznaky infekčního onemocnění, poskytnout potřebnou  součinnost zdravotnickým pracovníkům při provedení odběru biologického vzorku  za účelem zjištění přítomnosti viru SARS-CoV-2; 

2. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států,  které jsou na seznamu zemí s nízkým nebo se středním rizikem výskytu onemocnění  COVID-19 dle bodu III.1, 

a) před vstupem na území České republiky předložit vyplněný Příjezdový formulář  uvedený v bodě III. 3, 

b) před vstupem na území či nejpozději do 5 dní po vstupu na území České republiky se  podrobit testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 uvedeném v bodě III.4, c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  Příjezdového formuláře (oznámení) nebo písemné prokázání, že se na danou osobu  vztahuje výjimka dle tohoto ochranného opatření, 

3. bod I.2. neplatí pro osoby uvedené v bodě I.10, není-li dále stanoveno jinak, a bod I.2  písm. b) dále neplatí pro: 

a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6 a

1 

c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9, 

4. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států  které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu  III.1, 

a) před vstupem na území České republiky předložit vyplněný Příjezdový formulář  uvedený v bodě III.3, 

b) před vstupem na území České republiky disponovat testem na stanovení přítomnosti  viru SARS-CoV-2 uvedeném v bodě III.4 písm. b) nebo stejným typem testu dle bodu  III.4 písm. c); občané České republiky a jejich spolucestující rodinní příslušníci podle  bodu II.2 písm. e) s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České  republiky, občané Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na  území České republiky a cizinci s povolením k trvalému pobytu na území České  republiky vydaném Českou republikou mohou, cestují-li hromadným dopravním  prostředkem, disponovat i testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dle bodu  III.4 písm. a) nebo stejným typem testu dle bodu III.4 písm. c); povinnost disponovat  testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 se nevztahuje na: 

i) držitele diplomatické nóty vydané Ministerstvem zahraničních věcí České republiky  o nemožnosti zajištění testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 mimo  území České republiky, a 

ii) občany České republiky a jejich spolucestující rodinné příslušníky podle bodu II.2  písm. e) s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České republiky,  necestují-li hromadným dopravním prostředkem, 

iii) občany Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území  České republiky, necestují-li hromadným dopravním prostředkem, 

iv) cizince s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném Českou  republikou, necestují-li hromadným dopravním prostředkem;  

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  Příjezdového formuláře (oznámení), test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2  podle písmene b) nebo písemné prokázání, že se na danou osobu vztahuje výjimka  dle tohoto ochranného opatření, 

d) nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se  podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, a to, pokud orgán  ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob nerozhodl  o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. a o délce  těchto opatření, 

e) podrobit se do doby výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru  SARS-CoV-2 dle písmene d) a samoizolaci podle bodu III.10; 

5. bod I.4 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.10, není-li dále stanoveno jinak, a bod I.4  písm. b), d) a e) dále neplatí pro: 

a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6 a c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9; 

6. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států,  které jsou na seznamu zemí s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19  dle bodu III.1, 

a) před vstupem na území České republiky předložit vyplněný Příjezdový formulář  uvedený v bodě III.3, 

b) před vstupem na území České republiky disponovat testem na stanovení přítomnosti  viru SARS-CoV-2 uvedeném v bodě III.4 písm. b) nebo stejným typem testu dle bodu  III.4 písm. c); občané České republiky a jejich spolucestující rodinní příslušníci podle  bodu II. 2 písm. e) s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České  republiky, občané Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na  území České republiky a cizinci s povolením k trvalému pobytu na území České  republiky vydaném Českou republikou mohou, cestují-li hromadným dopravním 

2 

prostředkem, disponovat i testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dle bodu  III.4 písm. a) nebo stejným typem testu dle bodu III.4 písm. c); povinnost disponovat  testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 se nevztahuje na  

i) držitele diplomatické nóty vydané Ministerstvem zahraničních věcí České republiky  o nemožnosti zajištění testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 mimo  území České republiky, a 

ii) občany České republiky a jejich spolucestující rodinné příslušníky podle bodu II.2  písm. e) s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České republiky,  necestují-li hromadným dopravním prostředkem, 

iii) občany Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území  České republiky, necestují-li hromadným dopravním prostředkem, 

iv) cizince s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném Českou  republikou, necestují-li hromadným dopravním prostředkem; 

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  Příjezdového formuláře (oznámení), test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2  podle písmene b) nebo písemné prokázání, že se na danou osobu vztahuje výjimka  dle tohoto ochranného opatření, 

d) nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky  se podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, a to, pokud  orgán ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob  nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb.  a o délce těchto opatření, 

e) podrobit se do doby výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dle písmene d) samoizolaci podle bodu III.10; 

7. bod I.6 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.10, není-li dále stanoveno jinak, a bod I.6  písm. b), d) a e) dále neplatí pro 

a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6 a c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9; 

8. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států,  které jsou na seznamu zemí s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19  dle ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví České republiky, 

a) před vstupem na území České republiky předložit vyplněný Příjezdový formulář  uvedený v bodě III.3, 

b) před vstupem na území České republiky disponovat: 

i) testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 uvedeného v bodě III.4 písm. b) nebo stejným typem testu dle bodu III.4 písm. c), nebo testem na stanovení  přítomnosti viru SARS-CoV-2 uvedeného v bodě III.4 písm. a) nebo stejným typem  testu dle bodu III.4 písm. c), jde-li o občany České republiky a jejich spolucestující rodinné příslušníky podle bodu II. 2 písm. e) s vydaným povolením k přechodnému  pobytu na území České republiky, občany Evropské unie s vydaným potvrzením  o přechodném pobytu na území České republiky a cizince s povolením k trvalému  pobytu na území České republiky vydaném Českou republikou; povinnost  disponovat testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 se nevztahuje  na držitele diplomatické nóty vydané Ministerstvem zahraničních věcí České  republiky o nemožnosti zajištění testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2  mimo území České republiky,  

ii) potvrzením o rezervaci na RT-PCR test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, který bude proveden do 24 hodin od vstupu na území České  republiky, 

c) předložit na vyžádání při hraniční nebo pobytové kontrole doklad o vyplnění  Příjezdového formuláře (oznámení), test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2  podle písmene b) bod i) nebo písemné prokázání, že se na danou osobu vztahuje  výjimka dle bodu I.9;

3 

d) do 24 hodin od vstupu na území České republiky se podrobit RT-PCR testu  na přítomnost viru SARS-CoV-2, 

e) nejdříve 10. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se  podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, a to, pokud orgán  ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob nerozhodl  o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. a o délce  těchto opatření, 

f) podrobit se do doby výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV 2 dle písmene e) samoizolaci podle bodu III.10, 

g) v situacích dle bodu III.10 vždy při opuštění bydliště nosit respirátor nebo obdobný  prostředek (bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické  podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 %  dle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), a to po dobu 14 dní po vstupu na území  České republiky; 

9. bod I.8 neplatí pro pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen  odpovídajícím dokumentem, osoby do dovršení 6 let věku, a s výjimkou povinností  vztahujících se k Příjezdovému formuláři pro  

a) osoby uvedené v bodě I.11, 

b) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, c) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6 a d) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9, 

e) osoby uvedené v bodě II.3 písm. e); pro tyto osoby neplatí pouze bod I.8 písm. b) bod  ii) a písm. d) až g) a jsou povinny se po vstupu na území České republiky  před zahájením uvedených činností podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti  viru SARS-CoV-2 a před zahájením uvedených činností disponovat negativním  výsledkem provedeného testu; 

10. povinnosti vyplývající ze zavedených protiepidemických opatření a vztahující se  k příjezdům ze zemí s nízkým, středním, vysokým a velmi vysokým rizikem výskytu  onemocnění COVID-19 neplatí pro 

a) pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

b) občany Evropské unie, včetně občanů České republiky a cizince s povoleným  dlouhodobým nebo trvalým pobytem v Evropské unii, kteří tranzitují do 12 hodin  přes Českou republiku pozemní cestou a necestují-li ze země s extrémním rizikem  nákazy, nebo cestují pozemní cestou do nebo z České republiky na dobu  nepřesahující 12 hodin nebo v případě cest do nebo ze sousedních zemí 24 hodin, 

necestují-li ze země s velmi vysokým nebo extrémním rizikem nákazy; v případě cest  ze zemí z velmi vysokým rizikem nákazy je možno do České republiky podle tohoto  bodu, kromě tranzitu, cestovat pouze z důvodů uvedených v bodě III.10, 

c) akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob, držitele služebních pasů vydaných Českou republikou a držitele  diplomatických pasů cestující do nebo z České republiky za služebním účelem  a úředníky mezinárodních organizací registrovaných u Ministerstva zahraničních věcí 

České republiky cestující do nebo z České republiky za služebním účelem, pokud  jejich pobyt na nebo mimo území nepřekročí 72 hodin, 

d) osoby do dovršení 6 let věku a nezletilé osoby s poruchou intelektu, s poruchou  autistického spektra a kognitivní poruchou nebo se závažnou alterací duševního stavu,  jejichž mentální schopnosti či aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto  ochranného opatření a mají za tímto účelem vystaveno písemné lékařské potvrzení  v anglickém jazyce, a to lékařem působícím v České republice nebo v jiném členském  státě Evropské unie; potvrzení musí obsahovat razítko, identifikační údaje lékaře  a jeho telefonické spojení, 

e) profesionální umělce, profesionální sportovce a členy státní reprezentace České  republiky nebo ostatních zemí, včetně osob nezbytných pro konání sportovní nebo  kulturní akce; pro tyto osoby neplatí pouze bod I.4 písm. d) a I.6 písm. d) a jsou povinny 

4 

se po vstupu na území České republiky ze země s vysokým nebo velmi vysokým  rizikem nákazy před zahájením uvedených činností podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 a před zahájením uvedených činností  disponovat negativním výsledkem provedeného testu, 

f) přeshraniční pracovníky, žáky a studenty, kteří za účelem výkonu práce nebo  vzdělávání pravidelně alespoň jednou týdně oprávněně překračují státní hranici  s Českou republikou do nebo ze sousedního státu a pro cesty do nebo ze sousedního  státu za účelem výkonu práva péče o nezletilé dítě nebo styku s ním anebo za účelem  návštěvy manžela nebo registrovaného partnera, který je v sousedním státě  zaměstnán nebo tam studuje, 

g) příslušníky Vězeňské služby nebo policisty vykonávající eskortní činnost nebo  bezpečnostní doprovod letadel, 

h) pracovníky servisu kritické infrastruktury, jejichž výkon činnosti je v zájmu České  republiky; pro tyto osoby neplatí pouze bod I.4 písm. d) a e) a I.6 písm. d) a e), i) přeshraniční spolupráci v rámci zásahu složek integrovaného záchranného systému, j) pro osoby uvedené v bodě I.11 s výjimkou povinností vztahujících se k Příjezdovému  formuláři, 

k) osoby do dovršení 12 let věku; pro tyto osoby neplatí pouze bod I.4 písm. b) a d) a I.6  písm. b) a d) a jsou povinny se do 5 dní po vstupu na území České republiky ze země  s vysokým nebo velmi vysokým rizikem nákazy podrobit RT-PCR testu na stanovení  přítomnosti viru SARS-CoV-2 a před ukončením samoizolace disponovat negativním  výsledkem provedeného testu; 

11. občanům České republiky a jejich spolucestujícím rodinným příslušníkům podle bodu II.2 písm. e) s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České republiky,  občanům Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území České  republiky a cizincům s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném  Českou republikou, u kterých test prokázal přítomnost viru SARS-CoV-2 méně než 14 dnů  před plánovaným vstupem na území České republiky, přepravovat se na a poté v rámci  území České republiky individuální dopravou, je-li to možné; v případě přepravy veřejnou  dopravou informovat o možném přetrvávajícím onemocnění COVID-19 před započetím  cesty dopravce a bez ohledu na způsob přepravy po vstupu na území České republiky  zdravotnické pracovníky provádějící test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 

a místně příslušnou krajskou hygienickou stanici; tyto osoby jsou rovněž povinny  dodržovat po vstupu na území České republiky pravidla izolace, a to po dobu 3 dnů  od odeznění příznaků onemocnění, nejméně však 14 dní od prvního testu, který prokázal  přítomnost viru SARS-CoV-2, a to pokud krajská hygienická stanice nerozhodne jinak; 

12. dopravcům provádějícím mezinárodní přepravu osob, kteří dopravují osoby do České  republiky, neumožnit přepravu cestujícím, kteří nejsou oprávněni vstoupit na území České  republiky podle tohoto ochranného opatření, nebo na které dopadá povinnost předložit  vyplněný Příjezdový formulář, pokud nepředloží 

a) doklad o vyplnění Příjezdového formuláře (oznámení), 

b) test na stanovení přítomnosti viru SARS-Cov-2 podle tohoto ochranného opatření podle dané situace; to neplatí pro osoby, které: 

i) předloží certifikát o prodělaném onemocnění COVID-19 podle bodu III.9 nebo  diplomatickou nótu dle bodu III.9, 

ii) předloží diplomatickou nótu vydanou Ministerstvem zahraničních věcí České  republiky o nemožnosti zajištění testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2  mimo území České republiky, 

iii) jsou očkovanými osobami s národním certifikátem o provedeném očkování podle  bodu III.5 nebo očkovanými osobami s národním certifikátem o dokončeném  očkování podle bodu III.6, 

iv) doloží, že jsou osobami podle bodu I.10 nebo I.11; 

mezinárodní dopravce není povinen zkoumat podmínku, zda potvrzení vystavila akreditovaná laboratoř nebo poskytovatel zdravotních služeb s oprávněním  poskytovat zdravotní služby v dané zemi;

5 

c) potvrzení o rezervaci na RT-PCR test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2  podle bodu I.8 písm. b) bod ii) u cestujících ze zemí s extrémním rizikem nákazy,  nejde-li o osoby podle bodu I.9; 

13. krajským hygienickým stanicím, aby u osob, které oznámí vstup na území České republiky  vyplněním Příjezdového formuláře a mají povinnost se na území České republiky podrobit  RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, buď rozhodly o nezbytných  karanténních opatřeních, a pokud test prokázal přítomnost viru SARS-CoV-2, rozhodly  o izolaci podle § 64 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 6 a 7 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně  veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších  předpisů, anebo v případě porušení povinnosti absolvovat RT-PCR test na území České  republiky postupovaly podle příslušných ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví; 

14. nepřijímat žádosti o víza a přechodné a trvalé pobyty na zastupitelských úřadech České  republiky ve třetích zemích; to neplatí, jde-li o  

I. žádosti podané ve třetích zemích, které jsou na seznamu zemí s nízkým rizikem  nákazy, 

II. žádosti osob, které jsou držiteli národního certifikátu o provedeném očkování podle  bodu III.5 nebo národního certifikátu o dokončeném očkování podle bodu III.6, III. žádosti o: 

a) krátkodobá víza za účelem sezónního zaměstnání nebo za účelem zaměstnání,  bude-li cizinec zaměstnán v potravinářské výrobě, zdravotnictví nebo sociálních  službách, anebo krátkodobá víza za účelem zaměstnání, jsou-li podány  na Ukrajině státními příslušníky Ukrajiny, pokud nepřesáhnou maximální počet  takových žádostí stanovených Ministerstvem zahraničních věcí České republiky po  projednání s Ministerstvem zdravotnictví České republiky, 

b) krátkodobá víza pro vědecké, klíčové a vysoce kvalifikované pracovníky, pokud  jsou splněny podmínky uvedené v Programu klíčový a vědecký personál  a Programu vysoce kvalifikovaný zaměstnanec, a pracovníky servisu kritické  infrastruktury, 

c) krátkodobá víza z důvodu dle bodu II.2 písm. e) až j), 

d) dlouhodobá víza za účelem sezónního zaměstnání,  

e) mimořádná pracovní víza, 

f) přechodný pobyt, jsou-li podány cizinci zařazenými do vládních Programů  za účelem dosažení ekonomického nebo jiného významného přínosu pro Českou  republiku, 

g) trvalý pobyt, jsou-li podány cizinci zařazenými do vládního programu dle usnesení  vlády ze dne 8. prosince 2014 č. 1014, 

h) modrou kartu, povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu  a žádostí o oprávnění k pobytu nad 90 dnů manželů nebo registrovaných partnerů a nezletilých dětí vědeckých pracovníků nebo žadatelů o modrou kartu, 

i) dlouhodobá víza a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 64  zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; 

j) povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu za účelem společného soužití  rodiny na území a žádostí o dlouhodobé vízum za účelem rodinným, jde-li  o manžele nebo registrovaného partnera a nezletilé děti cizince s povoleným  dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území České republiky, 

k) dlouhodobá víza za účelem kulturním a sportovním, 

l) oprávnění k pobytu, je-li vstup těchto cizinců v zájmu České republiky, pokud je  zájem České republiky doložen odpovídajícím dokumentem; 

výjimky v bodech II. až III. platí pouze pro žádosti o víza a pobyty na zastupitelských  úřadech České republiky pro státy, jejichž opatření prováděná z důvodu pandemie  onemocnění COVID-19 přijímání takových žádostí umožňují, a které, nejde-li o žádosti dle  bodu I.14 písm. l) ve spojení s bodem II.3 písm. c) nebo e), o žádosti podle bodu I.14 písm.  c) ve spojení s bodem II.3 písm. i) a j) anebo o žádosti o dlouhodobá víza a povolení  k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 64 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., 

6 

o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění  pozdějších předpisů, nejsou na seznamu zemí s extrémním rizikem výskytu onemocnění  COVID-19; Ministerstvo zahraničních České republiky věcí zveřejní seznam takových  států způsobem umožňujícím dálkový přístup;  

15. přerušit všechna řízení o žádostech o víza a pobyty podaných na zastupitelských úřadech  České republiky pro státy, jejichž opatření prováděná z důvodu pandemie onemocnění  COVID-19 neumožňují provádění úkonů, nebo – s výjimkou žádostí dle bodu I.14 písm. l)  ve spojení s bodem II.3 písm. c) nebo e), žádosti podle bodu I.14 písm. c) ve spojení  s bodem II.3 písm. i) a j) anebo žádostí o dlouhodobá víza a povolení k dlouhodobému  pobytu za účelem studia podle § 64 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců  na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – v zemích s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19; Ministerstvo zahraničních  věcí České republiky zveřejní seznam takových států způsobem umožňujícím dálkový  přístup; 

16. vyznačit na zastupitelských úřadech České republiky ve třetích zemích do cestovního  dokladu vízum pouze v případě žádostí, které lze podle bodu I.14 přijmout, s výjimkou  bodu I.14. písm. i), kde se vyznačují pouze víza související s žádostmi o pobytová  oprávnění za účelem studia podle § 64 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území  České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 

na akademický/školní rok 2021/2022; to platí i pro žádosti přijaté přede dnem účinnosti  tohoto opatření a pro vyznačování víz za účelem převzetí povolení k pobytu s žádostmi  podle tohoto bodu souvisejícími, která lze dále vyznačit jen v případě ztráty nebo zničení  již dříve vydaného průkazu o povolení k pobytu; osobám, které jsou držiteli národního  certifikátu o provedeném očkování podle bodu III.5 nebo národního certifikátu  o dokončeném očkování podle bodu III.6 lze vyznačit vízum i v případě žádostí, které byly  podány před 23. srpnem 2021, nejde-li o země s extrémním rizikem výskytu onemocnění  COVID-19; 

17. všem subjektům, které přijímají na území cizince za účelem ekonomické činnosti nebo  vzdělávacích aktivit, kteří vstoupili na území České republiky po 1. červenci 2020, zajistit  těmto cizincům: 

a) ubytování po celou dobu jejich pobytu na území České republiky, včetně místa, kde  bude vykonáváno karanténní opatření v případě jeho nařízení orgánem ochrany  veřejného zdraví, 

b) zdravotní péči nebo registrujícího poskytovatele zdravotních služeb po celou dobu  jejich pobytu na území České republiky, 

c) úhradu zdravotní péče, není-li zajištěna jinak; to neplatí, jde-li o cizince s povolením  k dlouhodobému pobytu, 

d) návrat zpět do země původu v případě ztráty účelu pobytu na území České republiky,  není-li zajištěn jinak; to neplatí, jde-li o cizince s povolením k dlouhodobému pobytu; v případě změny subjektu, u kterého bude cizinec vykonávat ekonomickou činnost nebo  vzdělávací aktivitu, provedené v souladu s právními předpisy České republiky, nese  závazky poslední subjekt; 

18. všem občanům třetích zemí předložit k žádosti o pobytové oprávnění za účelem výkonu  ekonomické činnosti nebo vzdělávacích aktivit, nejpozději před vyznačením víza  do cestovního dokladu, na příslušném zastupitelském úřadu České republiky doklad podle  § 31 odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky  a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který obsahuje závazky  subjektu dle bodu I.17; 

19. zaměstnavatelům a koncovým uživatelům pracovníků zamezit vstupu na všechny  provozovny a pracoviště daného zaměstnavatele osobám, které strávily déle než 12  hodin, nebo v případě sousedních zemí 24 hodin, mimo území České republiky, pokud  tyto osoby v souladu s tímto ochranným opatřením současně nepředloží zaměstnavateli 

7 

nebo koncovému uživateli, pro něhož vykonávají práci, negativní výsledek testu na  stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 podle tohoto ochranného opatření; povinnost  předložit výsledek testu se nevztahuje na  

a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6, c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9, 

d) osoby, které prokážou, že se na ně vztahuje výjimka z povinnosti podrobit se testu  podle tohoto ochranného opatření; 

Osoba, která je povinna podrobit se testu na území České republiky při příjezdu ze zemí  s nízkým nebo středním rizikem výskytu onemocnění COVID-19, může být do doby  výsledku testu vpuštěna na pracoviště jejího zaměstnavatele, avšak do doby výsledku je  povinna používat ochranný prostředek dýchacích cest, kterým je respirátor nebo obdobný  prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické  podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 %  dle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), který brání šíření kapének, ve všech  případech, ve kterých je podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví povinnost  nosit ochranný prostředek dýchacích cest, který brání šíření kapének. 

Tento bod platí i pro vzdělávací instituce ve vztahu ke studentům, vyučujícím, k dětem,  resp. jejich zákonným zástupcům; mateřská škola či obdobná instituce nesmí umožnit  přítomnost dětí, které nedovršily 6 let, nejde-li o děti podle bodu I.10 písm. f), které se  vrátily ze země s vysokým nebo velmi vysokým rizikem nákazy, po dobu 7 dní od vstupu  na území České republiky, resp. po dobu 10 dní, jde-li o návrat ze zemí s extrémním  rizikem nákazy; povinnost neplatí po absolvování izolace dle rozhodnutí o izolaci nebo po  předložení potvrzení orgánu ochrany veřejného zdraví o jiném karanténním opatření; 

20. osobám podle bodu I.19 informovat zaměstnavatele a vzdělávací instituci o cestách  přesahujících 12 hodin, nebo 24 hodin, jde-li o sousední země, do zemí s nízkým,  středním, vysokým, velmi vysokým a extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19; 

21. cizincům zajištěným podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nebo  podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů strpět provedení odběru biologického  vzorku za účelem zjištění přítomnosti onemocnění COVID-19 a poskytnout zdravotnickým  pracovníkům potřebnou součinnost při provedení tohoto odběru v odběrovém místě  poskytovatele zdravotních služeb nebo v zařízení pro zajištění cizinců; 

II. zakazuje 

1. vstup všem osobám s onemocněním COVID-19 s výjimkou osob uvedených v bodě I.11.; 

2. vstup na území České republiky pro všechny občany třetích zemí, které nejsou  na seznamu zemí s nízkým nebo extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19  dle bodu III.1 odst. 1 písm. c) bod i), nebo zvláštního ochranného opatření Ministerstva  zdravotnictví České republiky a pro občany třetích zemí, kteří mají přechodný nebo trvalý  pobyt v těchto třetích zemích; to neplatí: 

a) pro cizince, kteří doloží, že bezprostředně před vstupem na území České republiky  pobývali nejméně 14 dní v zemi s nízkým rizikem nákazy a nepobývali déle  než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států s jiným než nízkým rizikem  nákazy, 

b) pro držitele platného dlouhodobého víza, povolení k dlouhodobému, přechodnému  nebo trvalému pobytu na území České republiky vydaných Českou republikou,  c) pro cizince, kterým bylo vydáno krátkodobé vízum po 11. květnu 2020 Českou  republikou nebo po 1. srpnu 2021 členským státem Evropské unie v zastoupení České  republiky podle dvoustranné dohody,  

d) pro cizince s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem v Evropské unii,

8 

e) pro rodinné příslušníky ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na  území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,  občanů České republiky nebo občanů Evropské unie s bydlištěm na území České  republiky, 

f) je-li vstup těchto cizinců v zájmu České republiky, pokud je důvod vstupu doložen  odpovídajícím dokumentem, 

g) pro pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

h) pro akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob, držitele diplomatických pasů cestujících do České republiky  za služebním účelem a úředníky mezinárodních organizací registrované  u Ministerstva zahraničních věcí České republiky,  

i) v naléhavých mimořádných situacích (potřeba poskytnutí plánovaných zdravotních  služeb, plnění povinnosti uložené soudem, cesta na základě předvolání státního  orgánu, výkon soudního rozhodnutí, úřední jednání, přijímací zkouška ke studiu podle  bodu I. 14 písm. i) ve spojení s bodem I.16, nostrifikační zkouška, nezbytná péče  o blízké rodinné příslušníky, kteří nejsou schopni se o sebe sami postarat, výkon práva  péče o nezletilé dítě nebo styk s ním, jiné humanitární situace), pokud je důvod vstupu  doložen odpovídajícím dokumentem,  

j) pro cizince, který s občanem České republiky nebo s občanem Evropské unie  s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem v České republice, který  v čestném prohlášení o partnerském vztahu přijal závazky uvedené v bodě I.17, má  prokazatelný trvalý partnerský vztah založený zejména na soužití ve společné  domácnosti a bylo mu za účelem umožnění vstupu na území České republiky podle  tohoto bodu vystaveno potvrzení Ministerstva zahraničních věcí České republiky,  

k) pro přeshraniční spolupráci v rámci zásahu složek integrovaného záchranného  systému, 

l) pro očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5 a pro očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu  III.6, 

za podmínky, že splňují podmínky vstupu podle tohoto ochranného opatření a jsou  jinak oprávněni vstoupit na území České republiky; 

3. vstup na území České republiky pro všechny cizince, kteří jsou státními příslušníky zemí  s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19 a kteří v těchto zemích pobývali déle  než 12 hodin v posledních 14 dnech a dále pro cizince, kteří v těchto zemích pobývali déle  než 12 hodin v posledních 14 dnech; to neplatí: 

a) pro držitele průkazu o povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu  na území České republiky vydaného Českou republikou, 

b) pro občany Evropské unie, kteří jsou držiteli potvrzení o přechodném pobytu na území  České republiky vydaného Českou republikou, 

c) pro cizince, jejichž vstup je v zahraničněpolitickém zájmu České republiky nebo  v zájmu České republiky v oblasti veřejného zdraví, pokud je zájem České republiky  doložen odpovídajícím dokumentem, 

d) pro akreditované členy diplomatických misí v České republice včetně soukromých  služebních osob a úředníky mezinárodních organizací registrované u Ministerstva  zahraničních věcí České republiky, 

e) pro cizince, kteří jsou profesionálními sportovci nebo členy státní reprezentace  a pro osoby nezbytné pro konání sportovní akce, je-li vstup těchto cizinců v zájmu  České republiky v oblasti sportu, pokud je zájem České republiky doložen  odpovídajícím dokumentem na základě souhlasu Ministerstva zdravotnictví, 

f) pro pracovníky mezinárodní dopravy, pokud je důvod vstupu doložen odpovídajícím  dokumentem, 

g) pro držitele krátkodobých a dlouhodobých víz vydaných s platností nejdříve  od 1. srpna 2021, 

h) pro osoby, které doloží, že bezprostředně před vstupem na území České republiky  pobývaly nejméně 14 dní v zemi s nízkým rizikem nákazy a zároveň nepobývaly déle 

9 

než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států s jiným než nízkým rizikem  nákazy, 

i) pro cizince, který s občanem České republiky nebo s občanem Evropské unie  s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem v České republice, který  v čestném prohlášení o partnerském vztahu přijal závazky uvedené v bodě I.17, má  prokazatelný trvalý partnerský vztah založený zejména na soužití ve společné  domácnosti a bylo mu za účelem umožnění vstupu na území České republiky podle  tohoto bodu vystaveno potvrzení Ministerstva zahraničních věcí České republiky,  

j) pro rodinné příslušníky ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců  na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,  občanů České republiky nebo občanů Evropské unie s bydlištěm na území České  republiky, 

za podmínky, že splňují podmínky vstupu podle tohoto ochranného opatření a jsou jinak  oprávněni vstoupit na území České republiky; 

III. stanoví 

1. že seznam zemí nebo jejich částí s nízkým, středním, vysokým a velmi vysokým rizikem  výskytu onemocnění COVID-19, je stanoven na základě kritérií uvedených v doporučení  Rady, která tvoří: 

a) „čtrnáctidenní kumulativní míra hlášení případů COVID-19“, tj. celkový počet nově  hlášených případů onemocnění COVID-19 na 100 000 obyvatel za posledních 14 dnů  na regionální úrovni, 

b) „míra pozitivity testů“, tj. procentní podíl pozitivních testů ze všech testů na stanovení  přítomnosti viru SARS-CoV-2 provedených během posledního týdne a c) „míra testování“, tj. počet testů na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 na 100 000 obyvatel provedených během posledního týdne; tato míra musí činit  alespoň 300 na 100 000 obyvatel; přičemž 

i) na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 jsou vždy  uvedeny členské státy Evropské unie, které pro kritérium v bodě a) vykazují  hodnotu maximálně 50, pokud však zároveň pro kritérium uvedené v bodě b)  nevykazují hodnotu 4 % a vyšší nebo pro kritérium v bodě a) vykazují hodnoty  v rozmezí maximálně 75, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují  hodnotu 1 % a nižší a dále vybrané třetí země dle Přílohy I Doporučení Rady EU  2020/912 ve znění jeho revizí; 

ii) na seznamu zemí se středním rizikem výskytu onemocnění COVID-19 jsou  uvedeny členské státy Evropské unie, které pro kritérium v bodě a) vykazují  hodnotu nižší než 75, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují  hodnotu 4 % a vyšší, nebo pro kritérium v bodě a) vykazují hodnoty v rozmezí  od 50 do 75, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují hodnotu 1 %  a vyšší, anebo pro kritérium v bodě a) vykazují hodnoty v rozmezí od 75 do 200,  ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují hodnotu 4 % a nižší; 

iii) na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 jsou uvedeny  členské státy Evropské unie, které pro kritérium v bodě a) vykazují hodnoty  v rozmezí od 75 do 200, ale zároveň pro kritérium uvedené v bodě b) vykazují  hodnotu 4 % a vyšší, nebo pro kritérium v bodě a) vykazují hodnoty v rozmezí  od 200 do 500; 

iv) na seznamu zemí s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 jsou  uvedeny členské státy Evropské unie, které pro kritérium v bodě a) vykazují  hodnotu 500 a vyšší; mezi tyto země se řadí i ty třetí země, které nejsou uvedeny  na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19; mezi tyto  země se řadí i ty členské státy Evropské unie, ve kterých převažuje komunitní  šíření nových variant viru SARS-CoV-2; 

seznam zemí je zveřejňován formou sdělení uveřejněného na internetových stránkách  Ministerstva zdravotnictví České republiky;

10 

2. seznam zemí s extrémním rizikem výskytu onemocnění COVID-19 je stanovován zvláštním ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví České republiky; 

3. že splnění povinnosti předložit vyplněný Příjezdový formulář se rozumí předložení  v takové podobě, která umožní jednoznačnou identifikaci držitele a kontrolu vyplněných  údajů; elektronický Příjezdový formulář je dostupný na internetových stránkách  www.prijezdovyformular.cz; zpracovávanými osobními údaji nad rámec § 79 odst. 1  zákona č. 258/2000 Sb. jsou číslo cestovního dokladu, státní občanství, adresa  elektronické pošty a telefonní číslo; vyplněním a odesláním Příjezdového formuláře se  krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu  vzdáleným přístupem oznamuje vstup na území České republiky;  

4. že testem na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 se rozumí: 

a) v případě antigenního testování písemné potvrzení poskytovatele zdravotních služeb  s oprávněním poskytovat zdravotní služby v dané zemi o negativním výsledku  antigenního testu provedeném tímto poskytovatelem zdravotních služeb a který není  starší než 48 hodin od data provedení antigenního testu, 

b) v případě RT-PCR testování písemné potvrzení akreditované laboratoře o negativním výsledku RT-PCR testu provedeném tímto poskytovatelem zdravotních služeb a který  není starší než 72 hodin od data provedení RT-PCR testu, nebo 

c) jde-li o test provedený na území, na něž se vztahuje nařízení Evropské unie  o digitálním COVID certifikátu1 nebo na území třetí země, pro kterou byl přijat  prováděcí akt podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID1, pouze certifikát o testu vydávaný podle nařízení Evropské unie o digitálním COVID  certifikátu2, který není starší než 48 hodin od data provedení antigenního testu nebo  72 hodin od data provedení RT-PCR testu; 

5. že očkovanou osobou s národním certifikátem o provedeném očkování se rozumí osoba,  která se prokáže platným národním certifikátem o provedeném očkování proti onemocnění  COVID-19 vydávaným podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID3,  za podmínky, že uplynulo nejméně 14 dní od dokončení očkovacího schématu, a která  zároveň nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19; 

6. že očkovanou osobou s národním certifikátem o dokončeném očkování se rozumí osoba,  která se prokáže platným národním certifikátem o dokončeném očkování proti  onemocnění COVID-19 podle bodu III.7 nebo III.8, za podmínky že uplynulo 14 dní  

1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 

2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo  bydlištěm na území členských států během pandemie COVID-19 

3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo  bydlištěm na území členských států během pandemie COVID-19

11 

od dokončení očkovacího schématu, a která zároveň nejeví žádné příznaky onemocnění  COVID-19, pokud byla osoba očkována: 

a) léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku proti covid-19, kterému byla udělena  registrace podle nařízení (ES) č. 726/2004, nebo  

b) léčivým přípravkem, jehož výroba je v souladu s patentem léčivého přípravku podle  písm. a), pokud je tento léčivý přípravek zároveň schválen Světovou zdravotnickou  organizací pro nouzové použití; seznam přípravků podle písm. a) a b) je zveřejněn  na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky; 

7. že za národní certifikát o dokončeném očkování se považuje písemné potvrzení vydané  alespoň v anglickém jazyce oprávněným subjektem působícím v třetí zemi, která není  zemí vydávající certifikát podle bodu III.8, a jehož vzor je zveřejněn v seznamu uznaných  národních certifikátů na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví České  republiky; písemné potvrzení musí obsahovat údaje o očkované osobě, podanému typu  vakcíny, datu podání vakcíny, identifikaci subjektu, který potvrzení vydal a tyto údaje musí  být možné ověřit dálkovým přístupem přímo z písemného potvrzení; 

8. že za národní certifikát o dokončeném očkování se dále považuje certifikát o dokončeném  očkování vystavený očkované osobě podle bodu III. 6 oprávněným subjektem působícím  v třetí zemi, pro kterou byl přijat prováděcí akt podle nařízení Evropské unie o digitálním  certifikátu EU COVID4; seznam těchto zemí je zveřejněn na internetových stránkách  Ministerstva zdravotnictví České republiky; 

9. že za osobu, která prodělala onemocnění COVID-19, se považuje osoba, která se prokáže certifikátem o prodělaném onemocnění COVID-19 vydaným podle nařízení Evropské unie  o digitálním COVID certifikátu5 nebo oprávněným subjektem působícím v třetí zemi, pro kterou byl přijat prováděcí akt podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU  COVID6, a od prvního pozitivního výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru  SARS-CoV-2 uplynulo alespoň 11 dní, ne však více než 180 dní; a držitelé diplomatické  nóty vydané Ministerstvem zahraničních věcí České republiky, kterými mohou být občané  České republiky a jejich spolucestující rodinní příslušníci podle bodu II.2 písm. e)  s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území České republiky, občané  Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném pobytu na území České republiky  nebo cizinci s povolením k trvalému pobytu na území České republiky vydaném Českou  republikou, osvědčující doloženou absolvovanou izolaci v důsledku onemocnění COVID 19 v zemi odjezdu před vstupem na území České republiky; diplomatická nóta není  

4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 

5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování  a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19  (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo  bydlištěm na území členských států během pandemie COVID-19 

6 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání,  ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním  COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19

12 

zpravidla vydávána dříve než 14 dní od prvního pozitivního výsledku RT-PCR testu  na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2; 

10. že samoizolací se rozumí omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum  s výjimkou: 

a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb a k zajištění péče  o děti, 

b) cest nezbytně nutných k obstarávání k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných  finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot; to neplatí pro osoby podle  bodu I.8, 

c) akutních cest do zdravotnických zařízení, 

d) cest do zařízení sociálních služeb; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, e) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí; to neplatí pro osoby podle  bodu I.8, 

f) pohřbů; to neplatí pro osoby podle bodu I.8; 

11. že občanem třetí země, je cizinec vyjma občana Evropské unie a cizince ve smyslu § 1  odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; 

12. že za členské státy Evropské unie se pro účely tohoto ochranného opatření kromě  členských států Evropské unie dále považují Andorrské knížectví, Islandská republika,  Lichtenštejnské knížectví, Monacké knížectví, Norské království, Republika San Marino,  Švýcarská konfederace a Vatikánský městský stát; 

13. že pro účely tohoto ochranného opatření se pojmem „písemné potvrzení“ rozumí jak forma  listinná (originál nebo prostá kopie), tak elektronická, pokud je v něm uvedeno jméno,  příjmení, a datum narození nebo číslo cestovního dokladu konkrétního adresáta; písemné  potvrzení v elektronické podobě není možné předkládat ve formě SMS zprávy; 

14. že držiteli diplomatické nóty o nemožnosti zajištění testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 v zemi odjezdu mohou být občané České republiky a jejich spolucestující  rodinní příslušníci podle bodu II. 2 písm. e) s vydaným povolením k přechodnému pobytu  na území České republiky, občané Evropské unie s vydaným potvrzením o přechodném  pobytu na území České republiky, cizinci s povolením k trvalému pobytu na území České  republiky vydaném Českou republikou a cizinci uvedení v bodě II. 3 písm. d) nebo I.10  písm. h); 

15. že hromadným dopravním prostředkem je takový prostředek dopravy, ve kterém se v daný  moment přepravují osoby, které nejsou členy jedné domácnosti; 

16. že povinnosti stanovené v bodě I.4 písm. b) a d) a v bodě I.6 písm. b) a d) se dnem nabytí  účinnosti tohoto ochranného opatření přestávají vztahovat na osoby uvedené v bodě I.10  písm. k) za podmínek tam uvedených. 

II. 

S účinností ode dne 23. srpna 2021 od 00:00 hod. se ruší ochranné opatření Ministerstva  zdravotnictví ze dne 7. června 2021, č.j. MZDR 23621/2021-1/MIN/KAN, a ochranné opatření  Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. července 2021, č.j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN. 

III. 

Toto ochranné opatření nabývá platnosti dnem jeho vydání.

13 

Odůvodnění: 

Epidemie je zvýšený výskyt nemoci, který je geograficky a časově ohraničen. Při epidemii  infekčního onemocnění dochází zpravidla k prudkému nárůstu počtu onemocnění v čase, kdy  nemocnost dosahuje hodnot vyšších, než je běžná sporadická nemocnost. Hodnoty  nemocnosti, při kterých dochází již k epidemickému šíření (tzv. epidemický práh) jsou různé  a liší se podle nemoci. U některých nemocí hodnota epidemického prahu není přesně známa.  Hlavním kritériem, zda se jedná o epidemii či nikoli, je pak vzájemná epidemiologická  souvislost jednotlivých případů nemoci. Rychlost šíření nemoci v populaci je závislá  na původci nákazy, inkubační době nemoci a zejména na cestách přenosu. Mezi  nejzávažnější epidemie z pohledu dopadu a zátěže v populaci jsou epidemie způsobené  mezilidským přenosem. Nejvyšší nemocnosti v populaci je dosahováno při šíření respirační  cestou, pomocí kapének obsahujících infekční agens, které se dostávají do okolí nemocného  při mluvení, dýchání, kašlání a kýchání. Každá epidemie infekčního onemocnění je  epidemickým procesem skládajícím se ze tří základních článků: zdroj nákazy, cesta přenosu  a vnímavý jedinec. 

V souvislosti s probíhající globální pandemií onemocnění COVID-19, která byla vyhlášena  v březnu 2020 generálním ředitelem WHO a na to navazujícími přijatými opatřeními  k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel České republiky se ukazuje, že  mezi nejdůležitější nástroje, jak ovlivnit vzniklou epidemii a zastavit její nekontrolovatelné  šíření, je ovlivnit tyto jednotlivé články epidemického procesu. Zdroj nákazy lze izolovat a léčit,  cestu přenosu přerušit a vnímavého jedince chránit, například karanténními opatřeními  či očkováním, které se postupně stává dostupnějším. 

Při epidemickém šíření infekčního onemocnění hrozí riziko, že bez přijetí ochranných  či mimořádných opatření dojde k nekontrolovatelnému šíření infekce v populaci s možností  vyčerpání kapacit zdravotnického systému vzhledem k možnostem izolace a léčby  s důsledkem zásadního dopadu do zdraví populace. Mezi nejvíce nebezpečné patří  simultánní šíření, kdy jeden nemocný současně nakazí více než jednoho člověka a dochází  tak k masivnímu šíření infekce v populaci. 

Hlavním cílem opatření je přerušit kontinuální epidemický proces, odhalit nakažené jedince  a zastavit tak epidemii v co nejkratším čase, a za co nejmenších ztrát lidských životů,  za současné minimalizace negativních dopadů do ekonomiky (avšak s ohledem na primární  cíl – zastavení epidemie). Toho lze dosáhnout používáním přiměřených osobních ochranných  prostředků a zvýšenou dezinfekcí či posíleným diagnostických strategií s cílem odhalit  potencionální nakažené osoby, včetně kombinace testování a karantény. 

Zploštění křivky počtu nově nakažených osob koronavirem SARS-CoV-2 má za cíl  při současném stavu poznání docílit tří zcela zásadních pozitivních efektů: − Zabránit vyčerpání kapacit lůžkové a intenzivní péče zdravotnických zařízení. To má  

umožnit jak zachování nezbytné zdravotní péče ve vztahu k pacientům, kteří nejsou  nakaženi koronavirem SARS-CoV-2, tak ve vztahu k pacientům s onemocněním COVID 19, kteří potřebují hospitalizaci. Cílem je zachovat úmrtnost v co nejmenším rozsahu.  Závažný stav vyžadující hospitalizaci se přitom dle Státního zdravotního ústavu,  vycházejícího z dat a analýz ECDC, může objevit u více než 30 % nakažených osob,  zejména pak seniorního věku, z toho v širším průměru přinejmenším téměř 2,5 % těchto  osob (ale spíše podstatně více) připadá na pacienty v kritickém stavu. Nekontrolované  šíření epidemie přitom může v krátkém horizontu několika měsíců zasáhnout až vyšší  desítky procent populace. 

− Zabránit explozivnímu rozšíření onemocnění COVID-19, při němž by ve zvýšené míře  docházelo (a) k šíření agresivnějších typů koronaviru SARS-CoV-2 a (b) k vyšším  koncentracím koronaviru SARS-CoV-2 v těle. Vyšší koncentrace koronaviru SARS-CoV 2 v těle a přítomnost jeho agresivnějších typů přitom při zohlednění současných 

14 

vědeckých poznatků vede k rozvoji zdravotních komplikací nakažených osob a k vyšší  smrtnosti. 

− Snížit smrtnost a četnost těžkých průběhů infekce, protože postupem doby budou vzrůstat  znalosti o chování koronaviru SARS-CoV-2 a o metodách léčby infekce a zmírnění jejích  následků. Nakonec by mělo dojít k vyvinutí účinných léků nebo vakcín. Je přitom obecně  známo, že již nyní dochází k experimentálním pokusům léčby různými typy antivirotik  (např. remdesivir nebo hydroxychlorochin), a že v některých případech taková léčba  vykazuje určité výsledky. Vakcinace v ČR byla zahájena na přelomu roku 2020 a 2021. 

Cílem opatření stanovených tímto ochranným opatřením je primárně zajištění efektivních  nástrojů pro řízení epidemie minimalizujících riziko negativních scénářů vývoje epidemie.  Jelikož v případě neřízeného rozvolnění, tj. absence opatření, by s vysokou pravděpodobnosti  s ohledem na dosavazdní zkušenosti z průběhu epidemie, výše uvedené skutečnosti  a v návaznosti na současný vývoj epidemické situace došlo k výraznému zhoršení epidemické  situace a exponenciálnímu nárůstu počtu nových případů, který by se již netýkal pouze  specifické a úzké populační skupiny, nýbrž by se jednalo s velkou pravděpodobností  o celospolečenský zásah, tj. do všech populačních skupin, což je velmi nežádoucí, jelikož  i přes rostoucí počet plně naočkovaných osob stále nedosahuje proočkovanost populace  v ČR kýžené minimální hranice 80 %, jelikož ,aktuálně je proočkováno kompletně pouze okolo  50 % populace to znamená, že v populaci stále je významný počet osob vnímavých k nákaze,  a to i v populační skupině, která je riziková z hlediska závažnosti průběhu onemocnění tj.  u osob starších 60 let, což by při pravděpodobnosti závažného průběhu onemocnění, která je  dlouhodobě pozorována u seniorů v rozmezí od 25 do 30 % a v případě, že by došlo k eskalaci  počtu nových případů a průniku do této zranitelné skupiny, znamenalo následný nárůst počtu  hospitalizací a s tím související zvýšení zátěže zdravotního systému a při výrazně negativním  scénáři i opětovné omezení poskytování standardní péče z důvodu zahlcení zdravotního  systému. 

Jak Evropská komise uvádí ve svém sdělení ze dne 19. 1. 20217, dokud počty nakažených  porostou a do doby, než míra proočkovanosti zvrátí průběh pandemie COVID-19, bude  nezbytné vytrvat v ostražitosti, nadále dodržovat opatření proti šíření nákazy a uplatňovat  protiepidemická opatření. 

Stávající míra nejistoty a vyšší míra rizika související s epidemií COVID-19 je způsobena  především tím, že se vir postupně vyvíjí a mutuje, což mění jeho vlastnosti. Genetická  informace koronavirů je totiž ve srovnání s jinými viry poměrně proměnlivá, což je jedním  z důvodů selekcí různých variant viru, které jsou z mnoha důvodů rizikovější nž původní kmen.  Např. varianta B.1.351 / Beta (tzv. jihoafrická varianta) dle hodnocení ECDC vykazuje až o 50  % vyšší nakažlivost. Potvrzena je také daleko nižší efektivita existujících vakcín a silnější  dopady na zdraví nakažených jedinců. Např. Jihoafrická republika pozastavila očkování  vakcínou od společnosti AstraZeneca kvůli nedostatečné ochraně vůči jihoafrické variantě  viru. Podobný scénář je možné vidět i u dalších potvrzených viru, jako jsou varianta P.1 /  Gamma (tzv. brazilská varianta) či varianta B.1.617 / Delta (tzv. indická varianta), která je  v současné době již dominantní variantou a představuje většinu nově detekovaných případů. 

Opatření je proto společně s dalšími platnými opatřeními zaměřeno tak, aby byla zajištěna  potřebná škála preventivních opatření zohledňující i předběžnou opatrnost v souvislosti  s dalším šířením SARS-CoV-2 a jeho nových variant. Opatření také čerpá z posledních  vědeckých poznatků týkajících se zejména očkování a jeho dopadů na přenositelnost.  

7 Sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Evropské Radě a Radě: Jednotně proti COVID-19  (https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/communication-united-front-beat-COVID-19_en.pdf) 

15 

S ohledem na postupující vakcinaci v zemích EU/EEA vydalo Evropské centrum pro kontrolu  a prevenci nemocí (ECDC) dne 21. 4. 2021 pokyny8týkající se možného uvolňování omezení  zavedených za účelem snížení rizika přenosu nákazy pro ty osoby, které již podstoupily  kompletní očkování proti Covid-19 (tzn. alespoň po dvou týdnech od aplikace druhé dávky  vakcíny od společností Pfizer/BioNTech, AstraZeneca či Moderna nebo od aplikace  jednodávkové vakcíny od společnosti Johnson and Johnson). Na základě dosavadních  výsledků o efektivitě očkování látkami schválenými Evropskou lékovou agenturou (EMA)  ECDC dospívá k závěru, že u plně očkovaných osob existuje velice nízké riziko, že se nakazí  SARS-CoV-2, a v případě nákazy existuje velice nízké až nízké riziko, že by se při kontaktu  nákaza přenesla na neočkovaného člověka (v případě nákazy nenaočkované osoby se pak  závažnost průběhu infekce odvíjí zejména od věku nenaočkované osoby a také od dalších  rizikových faktorů jako jsou např. jiná onemocnění). 

ECDC ve svých prozatímních vodítcích dospívá k závěru, že v případě osob s ukončeným  očkováním mohou státy přistoupit k uvolnění nefarmaceutických intervencí. Jednou z oblastí,  ve kterých dle ECDC může dojít k uvolnění stávajících omezení, je také cestování.  Pravděpodobnost, že plně naočkovaný cestující představuje při příchodu do země riziko, je  dle závěrů malá. V případě těchto osob je tedy možné uvolnit, případně upustit od opatření  jako je povinnost potvrzení o bezinfekčnosti pomocí negativního testu provedeného před  cestou či po příjezdu do země nebo povinnost karantény po příjezdu (může se jednat  o upuštění od povinnosti karantény či zkrácení její délky). ECDC však zároveň upozorňuje, že  při přístupu k takovému uvolňování je potřeba vzít v úvahu další faktory ovlivňující výši rizika  možné nákazy – zejména se jedná o epidemickou situaci v zemi odjezdu s ohledem na výskyt  nových variant, u kterých není jasně doložena efektivita očkování, a také druh použité vakcíny  (tzn., zdali se nejedná o vakcínu s nízkou či neznámou efektivitou vůči nákaze). Naočkované  osoby by také po příjezdu do země měly plně respektovat platná nařízení týkající se  naočkovaných osob v dané zemi. V kontextu očkovacích certifikátů je však nutné hledět  na rizika, na která opakovaně upozorňují evropské i globální společenství, a sice rostoucí trh  s padělky certifikátů nejrůznějších druhů. Na rizika zneužití –zejména potvrzení o prodělaném  testu – ve svých zprávách upozorňuje např. Europol.9 

Právě z důvodu rizik spojených s novými mutacemi viru a jejich šíření v nejrůznějších koutech  světa, toto ochranné opatření cílí na bezpečné obnovení mobility v rámci EU+ a prokazatelně  bezpečnými třetími zeměmi, avšak se zachováním epidemiologických opatření, která se  ukázala a ukazují v boji proti celosvětové pandemie jako nejektivnější. Ochrané opatření také  provazuje národní pravidla s dohodnutou koordinací na unijní úrovni. Dvěma základními  dokumenty je Doporučení Rady 2020/1475 ze dne 13. října 2020 a Doporučení Rady  2020/912 z 30. června 2020 v jejich posledních znění.  

V rámci Doporučení 2020/1475 dochází k zavedení jednotného mechanismu hodnocení  rizikovosti zemí z epidemiologického hlediska, které pracují s třemi základními  epidemiologickými kritérii – incidence / 14 dní, celkový počet provedených testů a pozitivita  testů. ČR tento hodnotící mechanismus plně přejímá do svého národního opatření. V rámci  revidovaného doporučení je kladen důraz na neomezení mobility osob cestujících  z nízkorizikových regionů/zemí (zelené). V případě dalších regionů/zemí, které doporučení  dělí na oranžové (středněrizikové), červené (rizikové) a tmavě červené (vysocerizikové), je  dána členským státům flexibilita při přijímání národních epidemiologických opatření, avšak  vždy by měl být dodržen princip proporcionality (tj. méně přísná opatření pro země s nižším  

8 ECDC – Interim guidance on the benefits of full vaccination against COVID-19 for transmission and implications  for non-pharmaceutical interventions (https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/Interim-guidance benefits-of-full-vaccination-against-COVID-19-for-transmission-and-implications-for-non-pharmaceutical interventions.pdf)  

9 Europol - THE ILLICIT SALES OF FALSE NEGATIVE COVID-19 TEST CERTIFICATES  (https://www.europol.europa.eu/sites/default/files/documents/ewn_-_illicit_sales_of_false_negative_covid 19_test_certificates.pdf).

16 

rizikem nákazy) a nediskriminace (stejná pravidla pro občany i cizince). Z možných opatření  je kladen důraz na karanténu a testování před nebo po vstupu (RAT testy ne starší  než 48 hodin nebo RT-PCR / NAAT testy ne starší než 72 hodin), ve snaze předejít  znovuzavedení rozsáhlých plošných hraničních kontrol nebo plošnému zákazu dopravy.  V případě vysoce rizikových zemí se doporučeje aplikovat pravidlo testu před odjezdem  a kranténu jako obecné pravidlo. Osobám s bydlištěm na jejich území by měla být dána  možnost nahradit test před odjezdem testem po příjezdu, a to vedle příslušných požadavků  na karanténu / domácí izolaci. Doporučení také zavádí tzv. záchrannou brzdu, tj. zavedení  přísnějších opatření vůči zemím, kde dochází k šíření nových variant viru. Dále je doporučeno  odrazovat od všech jiných než nezbytných cest, zejména z a do vysoce rizikových zemí  a zemí, kde prokazatelně dochází k šíření nových variant viru. Doporučení do těchto zemí  necestovat, není-li to nezbytně nutné, má dlouhodobě na svém webu zveřejněno i Ministerstvo  zahraničních věcí ČR. Epidemiologické požadavky související s cestováním stanovené  v tomto ochranném opatření vycházejí z Doporučení. Upozorňuje se však na možné přísné  podmínky pro nástup do letadla, které uplatňují samotné letecké společnosti bez ohledu na  národní pravidla. Pravidla se rovněž velmi dynamicky mění, a to jak pravidla leteckých  společností, tak pravidla jednotlivých států, důrazně se proto cestujícím doporučuje si  průběžně ověřovat podmínky pro cestu a zaregistrovat se v systému MZV DROZD, přes který  jsou zasílány zásadní změny např. pro návrat do ČR. V případě uvíznutí v některé destinaci  je třeba kontaktovat místně příslušný zastupitelský úřad ČR. Všechny tyto možné problémy  pouze jednoznačně podporují obecné doporučení necestovat, není-li to nezbytné. S ohledem  na to, že neexistuje celosvětový seznam všech akreditovaných labotatoří, není po  mezinárodních dopravcích požadováno, aby kontrolovali splnění podmínky, že předkládaný  test byl proveden akreditovanou laboratoří (resp. oprávněným poskytovatelem zdravotních  služeb) – tato podmínka stále platí pro osoby, které test postupují a její naplnění bude  zkoumáno při nebo po vstupu na území České republiky. 

V návaznosti na poslední epidemiologické poznatky a umožnění mobility v rámci EU poslední  revize Doporučení také doporučuje udělování výjimek z dalších epidemiologických pravidel  osobám, které jsou buď plně nebo částeně naočkovány nebo v posledních 180 dnech nemoc  prodělali za předpokladu, že je to doloženo odpovídajícím způsobem (národní certifikát,  potvrzení od lékaře). I nadále poté platí výjimky pro určité kategorie cestujích, jako jsou např.  přeshraniční pracovníci, osoby pracující v transportu, atd. 

V bodě III.1., který obsahuje shodná kritéria jako Doporučení Rady (viz výše), Česká republika  plně přebírá mechanismus hodnocení zelených, oranžových, červených a tmavě červených  zemí. 

Stanovení seznamu zemí dle rizika nákazy bylo učiněno plně v souladu s bodem 8, 10, 12  a 13 Doporučení Rady a ke každotýdenní aktualizaci dochází na základě údajů dodávaných  Evropským střediskem pro prevenci a kontrol nemocí (ECDC). Při stanovení seznamu zemí  dle rizika nákazy je nezbytné stanovit určitou hranici a není možné, aby za země s nízkým  rizikem byly označeny pouze země s horší nebo srovnatelnou epidemiologickou situací  na území České republiky. Tímto výkladem by pak v extrémním případě mohlo dojít k situaci,  kdy by země, která má nejhorší epidemiologickou situaci na světe, musela umožnit volný vstup  osobám cestujícím ze všech zemí bez omezení. To by zajisté nebyla ta správná cesta  k zamezení šíření epidemie. Oranžové, červené a tmavě červené země jsou takto barevně  označeny právě z důvodu naplnění objektivních kritérií díky nedobré epidemiologické situaci  a je třeba k nim přistupovat jednotně. Pouze skutečnost, že tyto země mohou mít nižší hodnoty  než ČR, z nich nedělá země zelené a neznamená to, že neexistuje při cestách z či do těchto  zemí riziko dalšího importu nákazy. 

Co se týče postupného uvolňování vstupu osob ze třetích zemí, plošný zákaz se stanovenými  výjimkami přestal platit na konci června 2020. Na základě společných diskusí bylo 

17 

dne 30. 6. 2020 přijato Doporučení Rady 2020/91210, které shrnuje podmínky pro zařazení  dané třetí země na tzv. společný zelený seznam a zárověn předkládá prvotní seznam třetích  zemí, se kterými může od 1. 7. 2020 dojít k postunému uvolnění na vstupu do EU. Tento  seznam je flexibilní a měl by být brán jako maximum. Pokud členský stát vyhodnotí, že nejsou  splněna všechna kritéria v případě národního kontextu, může se rozhodnout pro nezařezaní  dané třetí země na národní seznam. Národní seznam by zároveň neměl být širší než než  seznam třetích zemí odsouhlasený Radou. Vyhodnocování a revize společného EU seznamu  probíhá ve 14 denních intervalech, kdy země mohou být přidávány i odebírány,  dle stanovených epidemiologických podmínek. Opatření pro účely cestování ze třetích zemí,  které nejsou na tzv. společném zeleném seznamu, zůstává obdobné jako před červnem 2020,  tzn. vstup by měl být povolen pouze v rámci stanovených výjimek: zdravotničtí pracovníci,  zdravotničtí výzkumní pracovníci a pracovníci v oblasti péče o seniory; příhraniční pracovníci;  sezónní pracovníci v zemědělství; pracovníci v dopravě; diplomati, zaměstnanci  mezinárodních organizací a osoby pozvané mezinárodními organizacemi, jejichž fyzická  přítomnost je vyžadována pro řádné fungování těchto organizací, příslušníci ozbrojených sil,  pracovníci poskytující humanitární pomoc a pracovníci civilní ochrany při výkonu svých funkcí;  tranzitní cestující; osoby cestující z naléhavých rodinných důvodů; námořníci; osoby, které  potřebují mezinárodní ochranu nebo u nichž existuje jiný humanitární důvod; státní příslušníci  třetích zemí cestující za účelem studia; vysoce kvalifikovaní pracovníci ze třetích zemí, pokud  je jejich zaměstnání nezbytné z ekonomického hlediska a pracovní činnost nelze odložit nebo  vykonávat v zahraničí. Dle návrhu revize doporučení se doporučuje stanovit povinnost PCR  testu před cestou při cestách ze zemí mimo EU a zavedení dalších opatření, zejména u třetích  zemí, které nejsou vyhodnoceny jako nízkorizikové nebo ve kterých se vyskytla nějaká  z nových variant viru. Novou podmínkou pro zařazení třetích zemí na unijní bezpečný seznam  je incidence 75 (14 dní / 100 000 obyvatel) a zároveň pozitivita testů pod 4 % (celkový počet  testů / týden). Počet testů by měl poté přesahovat hodnotu 300 (počet testů / 100 000 obyvatel  / týden). Vedle epidemiologických kritérií by hodnocení mělo hledět i na další poznatky,  zejména celkové zvládání epidemiologické situace třetí zemí, reciprocitu či právě šíření  nových variant viru. Monitoring situace ohledně šíření nových variant je prováděn agenturou  ECDC a členské státy mají na základě tohoto hodnocení možnost použít tzv. záchrannou  brzdu, tj. zpřísnění opatření vůči dané třetí zemi, včetně aplikace omezení cest i na kategorie  osob, které mají jinak povolený vstup.  

Doporučení také dává možnost uvolnit cesty osob z jiných než epidemiologicky bezpečných  třetích zemí v případě, že je osoba plně naočkována vakcínou schválenou EMA nebo WHO  a je možné ověřit autenticitu, validitu a integritu předkládaného certifikátu, který musí  obsahovat minimální set dat. K tomuto kroku je přistupováno v revizi ochranného opatření  z druhé poloviny srpna 2021. S ohledem na účinnost plného očkování je přikročeno k uvolnění  protiepidemických opatření pro držitele certifikátu o dokončeném očkování (bez ohledu  na státní příslušnost), které bylo provedeno ve třetí zemi, za podmínky, že bylo provedeno  očkovací látkou, která odpovídá očkovací látce, která byla registrována pro účely očkování  proti COVID-19 podle nařízení (ES) č. 726/2004. Tímto jsou myšleny očkovací látky, z jejichž  názvu nebo držitele rozhodnutí o registraci (příp. výrobce) je zřetelné, že pochází ze stejné  vlastnické struktury jako očkovací látky, které byly registrovány pro použití Evropskou lékovou  agenturou. Konkrétně jde o očkovací látky, jejichž název, či výrobce obsazuje následující:  Pfizer; BioNTech; COMIRNATY; Moderna; SPIKEVAX; Janssen; Johnson&Johnson;  AstraZeneca; VAXZEVRIA či Covishield. Seznam uznatelných certifikátů je zveřejňován  na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví a zveřejnění je podmínkou uznání  certifikátu. Pro osoby, které jsou držiteli takto validních průkazů, se otevírá možnost cestovat  do ČR z jakéhokoli důvodu a je také pro ně obnovena plně vízová agenda na příslušných  zastupitelských úřadech ČR. To neplatí v zemích s extrémním rizikem nákazy, kde zůstává  vízová agenda i pro tyto osoby omezena jen na specifikované tituly. 

10 DOPORUČENÍ RADY (EU) 2020/1144 ze dne 30. července 2020, kterým se mění doporučení Rady (EU)  2020/912 o dočasném omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné, a o možném zrušení tohoto omezení  (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32020H0912&from=ES)

18 

V návaznosti na volání členských států po lepší specifikaci jednotlivých kategorií představila  Evropská komise dne 28. října 2020 svá vodítka (COM(2020) 686 final)11, která rozpracovávají  jednotlivé kategorie výjimek pro cesty z třetích zemí, včetně doporučení prokazování těchto  účelů. V případě studijních účelů dochází ke specifikaci odkazem na směrnici 2016/801  o studentech a výzkumnících. Kategorie osob nespadajících po působnost této směrnice jsou  uvedeny jako možné, tj. na zvážení jednotlivých členských států – to se týká i kategorie  přípravných kurzů pro studium na vysoké škole, které Česká republika v souladu  s Doporučením v případě studentů ze zemí s extrémním rizikem nákazy omezuje. 

Skutečnost, že je činěn rozdíl mezi studenty vysokých škol a studenty středních, jazykových  a dalších odborných škol, je dána tím, že při přijímání tohoto opatření je vycházeno  z doporučení Rady Evropské unie ze dne 30. 6. 2020, č. 9208/2020. Stále platí omezení  přicestování občanů třetích zemích. Rada Evropské unie však uvádí, že specifickým  kategoriím uvedeným v příloze č. II. tohoto doporučení by měl být umožněn vstup do EU.  Ministerstvo zdravotnictví na základě tohoto doporučení stanovilo výjimky uvedené v tomto  ochranném opatření. Do této kategorie spadá i vstup za účelem studia. Doporučení je dále  interpretováno na stránkách Evropské komise. Ustanovení týkající se možnosti vstupu občanů  třetích zemích za účelem studia je interpretováno následovně: „Tato výjimka se vztahuje na  studenty ze třetích zemí, kteří v akademickém roce 2020/2021 zahajují v zemi EU studium  nebo v něm pokračují. Výjimka se musí vztahovat i na studenty definované jako „státní  příslušník třetí země přijatý ke studiu na vysokoškolské instituci a přijatý na území členského  státu, aby se věnoval jako své hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení  vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem, včetně diplomů, vysvědčení nebo  doktorátů získaných na vysokoškolské instituci, což může zahrnovat přípravný kurz  předcházející takovému vzdělávání v souladu s vnitrostátními právními předpisy daného  členského státu nebo povinnou stáž.“ Výjimka se může vztahovat také na státní příslušníky  třetích zemí přicházející za účelem studia, kteří však do této definice nespadají (například žáci  nebo studenti navštěvující střední školy, jazykové školy, internátní školy nebo odborné školy,  žáci pobývající zde v rámci výměn atd.).“ Vzhledem ke špatné epidemiologické situaci ve  světě se Česká republika rozhodla udělit výjimky pouze pro ty skupiny studentů, pro které  výjimka v rámci koordinace na úrovni Evropské unie udělena být musí. Důvodem je snaha  koordinovat postup na úrovni Evropské unie a vyhovět požadavkům ze strany Evropské unie.  O výjimkách nad rámec nezbytných výjimek uvedených v doporučení tedy nebylo prozatím  uvažováno. 

Pojem studium v tomto doporučení a ochranném opatření pak odpovídá definici studia, jak ji  definuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016  o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia,  stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů  a činnosti au-pair. Transpozice byla provedena řádně prostřednictvím § 64 zákona o pobytu  cizinců. Definice uvedená v § 64 zákona o pobytu cizinců není ani restriktivní ani extenzivní.  Studium na jazykové škole, na rozdíl od studia na vysoké škole, pod definici § 64 zákona  o pobytu cizinců nespadá. Jiné vzdělávací programy jsou z hlediska zákona o pobytu cizinců  klasifikovány jako účel pobytu „ostatní“ nebo „jiné“ - jde o vzdělávací aktivitu, která není  studiem dle § 64 zákona o pobytu cizinců.  

Opatření reaguje na mimořádnou situaci a často se mění s ohledem na vývoj epidemiologické  situace. Obecně smyslem přijatých opatření v souvislosti s probíhající pandemií onemocnění  COVID-19 je odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví obyvatel České republiky.  K tomuto cíli je nezbytné omezit některé činnosti, včetně omezení vstupu osob z rizikových    

11 https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda security/20201028_com-2020-686-commission-communication_en.pdf

19 

oblastí, které mohou onemocnění dále šířit. Opatření nelze považovat za diskriminační jen  z důvodu, že osoby pocházejí ze států, které aktuálně nejsou na seznamu zemí s nízkým  výskytem onemocnění. Oproti konkrétní kategorii cestujících s nezbytnou funkcí či potřebou,  kde byli zařazeni mimo jiné státní příslušníci třetích zemí cestující právě za účelem studia  ve smyslu příslušné směrnice, nedoporučila EU studenty jazykových škol jako nezbytně nutné  cestující. Byť je v některých kategoriích cestujících ponechán určitý prostor na uvážení  jednotlivých států, nebylo shledáno, že by právě studenti jazykových škol z rizikových oblastí  museli za probíhající epidemiologické situace nezbytně přicestovat na území České republiky,  a to zejména v důsledku možnosti (původně i povinnosti) zajištění distanční výuky ze strany  škol a současně s ohledem na množství osob této kategorie, jež hodlá za účelem ostatních  či vzdělávacích aktivit do České republiky přicestovat. Dle statistických údajů poskytnutých  ze strany Ministerstva vnitra ČR bylo před vypuknutím pandemie každoročně podáváno  několik tisíc žádostí o udělení pobytového oprávnění za tímto účelem. Jinými slovy byl  dočasně omezen vstup osobám v řádu několika tisíců ze států, které nejsou na seznamu  s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 – naopak – jsou na seznamu vysoce  rizikových zemí, jejichž přítomnost na území České republiky jednoznačně není potřebná  ve smyslu zbytnosti cest dle doporučení EU. Doporučení EU tedy samo činí rozdíl mezi  „studiem na vysoké škole“ a „vzdělávací aktivitou“, reakce České republiky, která si s ohledem  na epidemiologickou situaci zvolila, že vstup za účelem jiných vzdělávacích aktivit neumožní,  je tak legitimní. Doporučení prioritizuje určité pobytové tituly, ke stejné prioritizaci přistoupila  Česká republika. Porovnání s pandemickým rokem 2020 není vhodné a nemělo by vypovídací  hodnotu, a to z důvodu „deformit“, které mají vliv na interpretaci situace. V roce 2020 byla řada  zastupitelských úřadů ČR v zahraničí, včetně konzulárních úseků, několik měsíců uzavřena  a vízová agenda byla i po otevření vykonávána s řadou omezení. Následně sledované  opatření postupně zpřísňovalo postoj k vydávání právě dlouhodobých víz za účelem „ostatní“,  až nakonec došlo k ustálení obsahu opatření na tomto úseku, kdy o tato víza nelze požádat  a ani je vylepovat. Závěrem k této pasáží se uvádí, že Česká republika v souladu  s Doporučením EU v oblasti studia v širším slova smyslu neomezila vstup pouze těm  kategoriím cizinců, jejichž vstup musí být dle Doporučení EU umožněn. Počet očekávaných  žádostí o víza na účel mimo studium na akreditovaných studijních programech na vysokých  školách nelze považovat za epidemiologicky nevýznamný. Pokud by Česká republika využila  možnosti neomezit vstup pro všechny kategorie, u kterých jim k tomu doporučení dává prostor  („may clause“), byl by ve výsledku vstup na území České republiky omezen pouze tak malému  množství cizinců, které by znamenalo faktickou neefektivitu tohoto opatření s ohledem na jeho  cíle. 

Vstup ze třetích zemí je umožněn tak, aby byl v maximální míře v souladu s koordinací  na úrovni EU. Česká republika postupně uvolnila cestování z bezpečných zemí, pravidelně  zveřejňuje seznam těchto zemí sdělením uveřejněným na internetových stránkách  Ministerstva zdravotnictví. 

Vzhledem k nezanedbatelnému počtu cizinců ze třetích zemí, kteří do České republiky  přicestovali v rozporu s podmínkami danými ochranným opatřením a kteří byli zajištěni Policií  České republiky, je třeba tyto cizince před umístěním do zařízení pro zajištění cizinců nebo  bezprostředně po umístění do zařízení, před jejich propuštěním po prvotním zadržení nebo  pro účely dobrovolného návratu podrobit PCR testu na přítomnost onemocnění COVID 19.  Cílem je zamezit šíření infekce v České republice mezi běžnou populací, mezi cizinci  zajištěnými v zařízení nebo mezi osobami na cestě do domovské země. 

Zaveden je také jednotný způsob hlášení pobytu déle než 12 hodin v posledních 14 dnech  na území států, které nejsou na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID 19, a to formou vyplnění elektronického příjezdového formuláře, který je nezbytné vyplnit  a před příjezdem do České republiky. Informace prostřednictvím elektronického formuláře  obdrží krajské hygienické stanice. Pro cesty do sousedních zemí je možné využít dobu  až 24 hodin bez dalších omezení.

20 

K povinnostem směřujícím k dopravcům – není stanovena povinnost zkoumat podmínku, zda  potvrzení o testu vystavila akreditovaná laboratoř (resp. oprávněný poskytovatel zdravotních  služeb), neboť povinnost zajistit si provedení testu akreditovanou laboratoří je stanovena  cestujícím osobám, kdy nelze vycházet z předpokladu, že osoby tuto povinnost nebudou  dodržovat. Případné stanovení povinnosti dopravci zkoumat, zda daná osoba tuto svou  povinnost splnila a ověřovat tedy skutečnost, zda je laboratoř certifikovaná, byla vyhodnocena  jako povinnost vůči dopravci nepřiměřená. Stále však musí dopravce zkoumat, zda  předložený výsledek je výsledkem té dané osoby, jaký výsledek je a o jaký test se jedná.  To je zjistitelné přímo z předkládaného dokumentu, na rozdíl od skutečnosti, zda laboratoř je  akreditovaná či ne – to vyžaduje manuální kontrolu přes internetové stránky (podobně časově  náročné je ověření oprávnění poskytovat zdravotní služby). Dále neexistuje celosvětový  kompletní seznam naprosto všech akreditovaných laboratoří, ověřování stovek laboratorních  výsledků před nástupem do letadla (například) by nepřiměřeně zdržovalo proces nástupu.  Policie ČR individuální předkládané výsledky v případě podezření ověřuje a věc případně  předá k řízení krajské hygienické stanici. 

Zásah do práva zaručeného občanům ČR v čl. 14 odst. 4 větě první Listiny12 Článek 14 Listiny základních práv a svobod 

(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. 

(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky,  má právo svobodně je opustit. 

(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost  státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na  vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. 

(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní  Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. 

(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem. 

Ochranné opatření ze dne 15. března 2021, č. j. MZDR 20599/2020-63/MIN/KAN, ukládalo  všem osobám, které se zdržovaly nad určitou limitní dobu na území států, které jsou  na seznamu zemí se středním, vysokým a velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění  COVID-19 (tedy i občanům ČR, které z okruhu těchto osob nevyjímalo), aby v době pobytu  v zahraničí absolvovaly antigenní či (u vysoce rizikových zemí) jen RT-PCR test na přítomnost  viru SARS-CoV-2, přičemž stanovilo povinnost disponovat před vstupem na území státu  negativním výsledkem testu. Městský soud v Praze uvedl, že toto pravidlo zasahuje do práva  svobodného návratu občanů na území ČR. Bylo tedy třeba zkoumat, zda je tento zásah  přípustný. 

Zatímco svoboda pohybu a pobytu podle čl. 14 odst. 1 Listiny je zjevně omezitelná  za podmínek vyplývajících z čl. 14 odst. 3 a čl. 4 Listiny, v případě ústavních práv zajištěných  čl. 14 odst. 4 Listiny již přípustnost jejich omezení na první pohled z ustanovení ústavního  pořádku nevyplývá. Jak však Městský soud v Praze upozornil, z relevantních judikatorních  i doktrinálních závěrů plyne, že i v případech práv, která nemají vlastní limitační klauzuli, může  dojít k jejich omezení v zájmu jiného základního práva či svobody nebo dokonce v zájmu  veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize, jež je pak posuzována za použití  ustálených judikatorních východisek týkajících se aplikace a parametrů testu proporcionality  (soud zde odkazuje na komentář k čl. 4 Listiny in Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa,  M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021).  Rovněž Ústavní soud v minulosti v jiných situacích, jež se zjevně dotýkaly dalšího ústavního  

12 V následující části odůvodnění týkající se zásahu do ústavních práv je hojně (mnohdy formou přímých citací)  využíváno odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, sp. zn. 18 A 16/2021, a to  zejména z důvodu malého časového prostoru mezi dnem zveřejnění rozsudku a účinností zrušujícího výroku.

21 

práva zaručeného čl. 14 odst. 4 Listiny, konkrétně práva uvedeného v jeho větě druhé, fakticky  připustil jeho omezení. 

K aplikaci limitační klauzule je třeba přistupovat zcela výjimečně a v zájmu jiného základního  práva či svobody, případně v zájmu veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize,  přičemž takový střet musí být posléze posuzován provedením testu proporcionality. Takovým  případem, kdy se toto právo střetává s jinými ústavně zaručenými lidskými právy a svobodami,  resp. veřejným statkem důležité povahy, přitom může být právě situace, kdy se právo občana  na svobodný vstup na území ČR ocitá v rozporu s veřejným statkem v podobě veřejného  zájmu na ochraně veřejného zdraví, jenž není s jistým zjednodušením fakticky ničím jiným,  než sumou práv ostatních osob na ochranu života a zdraví, která mohou být riziky  souvisejícími s umožněním vstupu občana, jemuž svědčí právo svobodného návratu  na území, negativně dotčena. 

Test proporcionality se standardně skládá ze tří kroků, a to z posouzení vhodnosti (zda  ochranné opatření vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl), potřebnosti (zda sledovaného  cíle nelze dosáhnout mírnějšími prostředky) a přiměřenosti. 

K první podmínce vhodnosti MS Praha uvádí, že není sporu o tom, že takovéto omezení je  obecně způsobilé dosáhnout legitimního cíle v podobě ochrany veřejného zdraví.  Onemocnění COVID-19 může být způsobeno jen přenosem viru mezi osobami; toto riziko je  vyšší, dochází-li k přeshraničnímu pohybu ze zemí, v nichž je nákaza vysoce rozšířena. Dále  je nutno brát v potaz i nové mutace koronaviru, které dle předběžných expertních studií  vykazují vyšší infekčnost a/nebo způsobují horší průběh onemocnění. Předběžné studie se  také prozatím kloní k faktu, že nové mutace snižují efektivitu očkování v současnosti  podávanými vakcínami. Vzhledem k tomu, že onemocnění COVID-19 je rozšířeno po celém  světě a tzv. nové varianty jsou procentuálně stále více zastoupeny mezi sekvenovanými  vzorky testů, je jakýmkoliv omezením a podmíněním přeshraničního pohybu osob fakticky  snižováno riziko spočívající v dalším šíření viru mezi zeměmi, potažmo v rámci společností  jednotlivých zemí. 

Dále je nutno věnovat se dvěma zbývajícím podmínkám, a to zda lze zamýšleného cíle  s obdobnými výsledky dosáhnout způsobem, který by mírněji či vůbec nezasahoval do práva  svobodného návratu občanů do vlasti, a zda taková mírnější řešení přicházejí v úvahu  (potřebnost a přimeřenost). 

Současná epidemická situace v ČR13 se jeví při pohledu na aktuální data stabilizovaná, jelikož  nepozorujeme žádné eskalační trendy ani rizikové indikace ve sledovaných parametrech pro  hodnocení epidemie, tj. 7denní incidence, pozitivity testů a počtu hospitalizací, a to ani  z hlediska dlouhodobějšího trendu vývoje těchto parametrů a celkového vývoje počtu případů  onemocnění covid-19, avšak v ostatních zemích14 (zejména mimo EU) je vývoj stále vysoce  negativní a situace i nadále velmi závažná, že pro naplnění sledovaného cíle již v žádném  případě nepostačují mírnější prostředky, které do předmětného základního práva nezasahují  vůbec nebo jen zprostředkovaně a zanedbatelným způsobem. Riziko importu případů je velmi  vysoké a představuje stále velmi významnou hrozbu, a to minimálně do doby podstatné  proočkovanosti populace v České republice oběma dávkami, tj. které ještě nebylo dosaženo,  

13 https://koronavirus.mzcr.cz/ 

https://www.uzis.cz/index.php?pg=covid-19#analyzy 

https://www.uzis.cz/index.php?pg=covid-19#datove-sady 

14 https://www.ecdc.europa.eu/en 

https://www.who.int/ 

Viz rovněž pravidelná aktualizace Sdělení Ministerstva zdravotnictví, kterým se vydává seznam zemí nebo jejich  částí s nízkým, středním a vysokým rizikem nákazy onemocnění covid-19.

22 

rizikem současné situace je rovněž výskyt nových variant, u kterých je potvrzena i nižší  účinnost vakcín, konkrétně varianta např. varianta delta. Riziko importu nákazy lze ilustrovat  na následující tabulce, která je exportem z informačního systému infekčních nemocí (ISIN) a  přestavuje počet případů, kterých byla v rámci epidemiologického šetření zjištěna  cestovatelská anamnéza v zahraničí: 

Přesto je třeba přiznat, že lze uvažovat o snížení zátěže kladené před vstupem na území  zejména na občany České republiky tak, aby jim byl zajištěn snadnější, avšak bezpečný  návrat na území České republiky. Je proto akceptována výtka soudu, že stejná pravidla  pro návrat individuální a veřejnou dopravou nemusí spravedlivě odrážet míru rizika přenosu  infekce na spolucestující osoby. Ochranné opatření tak nově stanovuje odlišnou míru  požadavků pro cesty individuální dopravou a dopravou veřejnou (s výjimkou návratu ze zemí  s extrémním rizikem nákazy, kde je test před cestou vyžadován vždy). 

Současné nastavení popříjezdových opatření odpovídá průměrným opatřením v zemích EU  (situaci pravidelně monitorují zastupitelské úřady ČR). Česká republika navíc požaduje, aby  osoby (s výjimkami), které cestují hlavně do zemí s vysokým nebo velmi vysokým rizikem  nákazy informovaly předem o této skutečnosti své zaměstnavatele (u dětí či studentů školy  a školky), protože po návratu ČR zejména ze zemí s vysokým a velmi vysokým rizikem nákazy  je omezen volný pohyb na území, včetně nemožnosti chodit do zaměstnání/školy či školky  a toto omezení je shledáváno jako efektivně nastavené. Nad zavedením povinné „státní  karantény“ ve státem určených zařízeních bylo rovněž uvažováno na úrovni Ústředního  krizového štábu a rovněž Rady pro zdravotní rizika uvažováno, ale k realizaci této možnosti  nebylo přikročeno zejména z důvodu obrovských zásahů do osobní svobody osob a rovněž 

23 

značné ekonomické náročnosti pro dané osoby – o pobytu zdarma nebylo uvažováno  z důvodu toho, že MZV dlouhodobě nedoporučuje cestovat do rizikových a vysoce rizikových  zemí a většinu cest tvoří cesty na dovolenou, což jsou tzv. zbytné cesty, které by měly být co  nejvíce omezovány a i Doporučení Rady (viz dále) apeluje na členské státy od těchto cest co  nejsilněji odrazovat. V porovnání s požadavkem zajistit si před odletem test, což je záležitost  vyžadující časovou náročnost maximálně několika hodin, se povinná mnohadenní „státní  karanténa“ na vlastní náklady jeví jako neměřitelně více zasahující do osobní životní sféry  a pohodlí dané osoby. Neopomenutelným problémem je rovněž možný přenos onemocnění  již v letadle (viz dále) nebo prostředku veřejné dopravy, a tedy vystavení rizikem nákazy  dalších až stovek osob na palubě, které ovšem nemusí nutně cestovat z rizikových zemí  a nemusí tudíž dodržovat epidemiologická opatření po vstupu, ač mohly být při cestě (např.  na palubě letadla) infikovány nemocnou osobou – riziko nekontrolovatelného šíření by tak  exponenciálně rostlo. Zcela rezignovat na předvstupová opatření tedy nelze, lze však  modifikovat jejich absolutnost a nastavení, jak činilo opatření účinné od 5.4.2021 a opatření  navazující. 

Městský soud v Praze vytýkal, že nelze marginalizovat ani překážku vyvěrající z toho, že  občan musí být schopen se v cizí zemi vůbec zorientovat a zjistit si informace k podmínkám  testování v dané zemi, k testovacím místům apod. a že problémem může být neznalost  místních reálií či jazyková bariéra; nejde přitom jen o otázku pohodlí, ale vůbec možnosti se  požadovanému testu za rozumných podmínek podrobit. Zde Ministerstvo zdravotnictví  upozorňuje na zásadní odlišnost situace na jaře 2020, kdy takřka okamžité „vypnutí“ zejména  letecké dopravy doslova uvěznilo tisíce osob v zahraničí a bylo nutné zajistit rozsáhlé  repatriační operace, od situace na jaře 2021, kdy osoby cestující do zahraničí si musí být  vědomi možných rizik spojených s omezenou leteckou a jinou veřejnou dopravou  a s požadavky na předkládání testů na vstupu či i výstupu z daných zemí. Podstatnou část  cestujících leteckou dopravou z/do ČR tvoří tzv. dovolenkáři využívající služeb cestovních  kanceláří, které se již adaptovaly na tyto změněné podmínky a požadavky a zajišťují či mohou  zajistit svým klientům plný „testovací“ servis. I osoby neznalé jazyka či místních reálií tak  mohou dostát testovací povinnosti. Individuální turisté jsou zpravidla osoby, které jsou  schopny si samy zařídit letenky, samy si zajistit ubytování a je proto důvodné předpokládat,  že ovládají některý ze světových jazyků a rozhodně jsou schopny si zajistit test v destinaci.  Opět je připomínáno, že osoby na dovolené cestují z vlastní vůle i přes nedoporučení MZV  ČR. Dosavadní dlouhodobý přístup spočívající pouze v doporučení omezit tzv. zbytné cesty  v souladu s koordinovaným postupem dohodnutým v rámci EU nevedl k žádoucímu omezení  těchto cest, kdy stále tisíce a tisíce obyvatel České republiky cestují za turistikou do rizikových  oblastí, což nelze v žádném případě považovat za nezbytnou cestu. Varování Ministerstva  zahraničních věcí je pravidelně zveřejňováno na internetových stránkách tohoto rezortu (https://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/index.html).  

Upozorňováno je rovněž na dynamicky se měnící podmínky pro leteckou přepravu a vstup  do jiných zemí. 

Ač nelze veškeré cesty jistě subsumovat pod cesty na dovolenou, u služebních cest či jiných  nezbytných cest mohou osoby využít k zajištění své informovanosti buď jednotlivé  zastupitelské úřady ČR v zahraničí či speciální informační linky, zejména informační linku  ministerstva vnitra (OAMP)15 zřízenou speciálně pro účely cestování. Průběžně jsou  shromažďovány informace o místech po celém světě, kde se lze nechat testovat, tato místa  průběžně přibývají, a to zejména z toho důvodu, že negativní test vyžadují před vstupem  Spojené státy americké16 (ale i další země). Zemí, kde se nedá otestovat, je „jako šafránu“  a rozhodně se nejedná o země, které jsou běžným či alespoň častým cílem občanů ČR.  Na dotazy osob, zda a kde se lze nechat v dané zemi světa otestovat, je tak minimálně  speciální cestovatelská infolinka ministerstva vnitra nebo zastupitelský úřad ČR v dané zemi  

15 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx 

16 https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/travelers/testing-air-travel.html

24 

či regionu, schopna odpovědět. Na webových stránkách jak MV17, MZV18, tak MZ19 jsou  pravidelně zveřejňovány informace o podmínkách cestování, na letišti jsou k dispozici letáky  v české i anglické verzi upozorňující na podmínky návratu do ČR. Cestující osoby tak mají  jednoznačně spoustu možností, jak se s podmínkami seznámit či jak se dozvědět, kde se dá  v dané zemi otestovat. 

Jak bylo uvedeno výše, v případě návratu veřejnou dopravou (zejména letadlo, ale i vlak nebo  autobus) je riziko přenosu na další osoby exponenciálně větší než v případě individuální  dopravy (osobním vozem, ať již vlastním či zapůjčeným). Rovněž nemalou část (cca 1/3)  cestujících osob „tzv. dovolenkářů“ jsou děti, kde často ochrana dýchacích cest není  požadována nebo je „roušková hygiena“ často porušována. I u dospělých pak na delších  letech dochází k potřebě uspokojit alespoň pitný režim, a to jednak z důvodu logické potřeby  během delšího pobytu v klimatizovaném prostoru a jednak z důvodu horšího přívodu vzduchu  a tím pádem pocitu „vysušení“ během nošení roušky/respirátoru. Z tohoto důvodu je nastavení  odlišných pravidel pro cesty veřejnou a individuální dopravou zcela na místě. O rizicích nákazy  v letadle a o vhodnosti přijetí předletových opatření je k dispozici několik studií, na něž je  odkazováno: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7655026/ 

https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/travelers/travel-during-covid19.html (obsahuje  odkazy na další informace) 

https://www.researchgate.net/publication/342573493_COVID 

19_and_Public_Transportation_Current_Assessment_Prospects_and_Research_Need 

Uvedené webové stránky obsahují odkazy na další informační zdroje. U kategorie extrémně  rizikových zemí však nebylo s ohledem na skutečně vysokou míru rizika přenosu onemocnění  COVID-19 k rozdělení na cesty individuální nebo veřejnou dopravou přistoupeno, avšak došlo  k usnadnění návratu zakotvením možnosti zajistit si pouze antigenní test namísto do 5.4.2021  požadovaného RT-PCR testu. Důležité je však v tomto ohledu brát v potaz, že i letecké  společnosti stanovují nejrůznější povinnosti pro nalodění osob na palubu letadel, kdy není  výjimkou doložení negativního RT-PCR testu nebo není osoba vpuštěna na palubu.20 

Vyšetření antigenním testem je časově, finančně i místně přístupnější než vyšetření RT-PCR  testem. Bod 17a Doporučení Rady zdůrazňuje extrémní míru rizika při cestování z tmavě  červených zemích následovně: „Členské státy by měly vyžadovat, aby osoby cestující z oblasti  klasifikované jako „tmavě červená“ podle bodu 10 písm. ca) podstoupily jak test na infekci  COVID-19 před příjezdem, tak karanténu / domácí izolaci v souladu s doporučeními Výboru  pro zdravotní bezpečnost.” Ministerstvo zdravotnictví je toho názoru, že v případě zemí  s extrémní mírou rizika obstojí v kritériu potřebnosti povinnost občanů ČR podstoupit test před  příjezdem i v případě cesty individuální dopravou. Vzhledem k tomu, že povinnost podstoupit  test v případě cesty individuální dopravou je u občanů ČR stanovena pouze u „extrémních“  zemí, je Ministerstvo zdravotnictví toho názoru, že tato povinnost obstojí i v testu vlastního  poměřování jakožto třetího kroku testu proporcionality, jak ostatně naznačil i Městský soud  v Praze. 

I po zpřesnění textace ochranného opatření k definici testu na stanovení přítomnosti viru  SARS-CoV-2 stále platí, že i v případě antigenního testu je možné test podstoupit  v akreditované laboratoři, text pouze přesněji reflektuje způsob vyhodnocování a validování  prováděného testu, i s ohledem na akreditační postupy, je tak volen text uvádějící  poskytovatele zdravotních služeb. 

17 https://www.mvcr.cz/clanek/coronavirus-informace-mv.aspx 

18 

https://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/tiskove_zpravy/x2020_04_25_rozcestnik_informaci_k_cestovani.ht ml 

19 https://koronavirus.mzcr.cz/seznam-zemi-podle-miry-rizika-nakazy/ 

20 Např. Emirates: https://www.emirates.com/english/help/covid-19/dubai-travel-requirements/tourists/ 

25 

V kontextu Doporučení Rady k unijní koordinaci je navržen mechanismus pro zařazování  zemí/regionů na seznam zemí s nízkým, středním, vysokým a velmi vysokým rizikem výskytu  onemocnění COVID-19 tak, aby odpovídal společné koordinaci na úrovni EU a vytvořil  prostředí pro prevenci šíření nákazy. Při formulaci jednotlivých opatření dochází  k vyváženému odstupňování pravidel pro cesty ze zemí dle rizika nákazy, které staví  na posledních epidemiologických poznatcích, včetně expertízy ECDC. ECDC ve svých  vodítcích z 12. března 202121 zdůrazňuje, že veškeré osoby, které prokazují symptomy  nemoci nebo jsou umístěny do karantény, by neměly cestovat. Dle stávajících  epidemiologických poznatků je označeno za nejefektivnější řešení pro běžné cesty kombinace  testů a karantény, tj. test nejdříve 48 hodin před cestou (popř. ihned po příjezdu) v kombinaci  s karanténou na území v délce 14 dní, která může být přerušena pátý až sedmý den dalším  testem. Tato opatření by se měla dle ECDC vztahovat zejména na cesty osob z rizikových  a vysoce rizikových zemí. 

Opatření České republiky plně odpovídají epidemiologickým opatřením dalších členských  států, která Ministerstvo zdravotnictví pravidelně sleduje a která se rovněž dynamicky mění22. 

K povinnosti podrobit se testu na vlastní náklady (implicitně vyplývá z ochranného opatření)  se uvádí, že toto ochranné opatření představuje mimo jiné omezení volného pohybu osob  ve smyslu Doporučení Rady. Jedná se tedy o snahu omezit volný pohyb osob, a proto je  implicitně stanovena povinnost úhrady testu na vlastní náklady – samozřejmě za předpokladu,  že osoba již vyčerpala možnosti zajištění si testů zdarma v určitém časovém období. Účelem  je ve své podstatě odradit osoby od zbytného cestování, jak je doporučováno na unijní  i národní úrovni. Tento princip byl opakovaně odsouhlasen na nejvyšší politické úrovni, včetně  posledního jednání Evropské rady dne 25. 3. Evropská rada ve svých závěrech23 uvádí  následující: “The epidemiological situation remains serious, also in the light of the challenges  posed by variants. Restrictions, including as regards non-essential travel, must therefore be  upheld for the time being, taking into account the specific situation of cross-border  communities, while the unhindered flow of goods and services within the Single Market must  continue to be ensured, including by making use of Green Lanes.“ V případě hrazení testu  z veřejného pojištění by tedy povinnost podrobit se takovému testu nepředstavovala téměř  žádné omezení. Platí však, že lze využít RT-PCR nebo antigenní testy nabízené za určitých  podmínek zdarma pro české pojištěnce.  

Omezení volného pohybu osob vychází z již zmiňovaného Doporučení Rady. Doporučení  Rady v bodu 17 stanoví: „Členské státy, které považují za nutné zavést omezení volného  pohybu na základě svých vlastních rozhodovacích procesů, by mohly vyžadovat, aby osoby  cestující z oblasti klasifikované jinak než jako „zelená“ podle bodu 10 a) podstoupily karanténu  / domácí izolaci; a/nebo b) před cestou či po příjezdu podstoupily test na infekci COVID-19.“ Česká republika se v případě zemí, které nejsou na seznamu zemí s nízkým rizikem, rozhodla  využít možnosti dané Doporučením Rady, a to na základě zákonné pravomoci Ministerstva  zdravotnictví, která je mu svěřena ustanovením § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.  Na základě této pravomoci je Ministerstvo zdravotnictví, v případě osob, které pobývaly  v rizikových zemích, oprávněno zavést karanténu, která by spočívala v téměř absolutní  nemožnosti opustit místo svého bydliště, přičemž ani toto velmi striktní opatření by nevybočilo  z rámce Doporučení Rady. Česká republika se však rozhodla pro mírnější opatření  

21 ECDC: Guidance for COVID-19 quarantine and testing of travellers  (https://www.ecdc.europa.eu/sites/default/files/documents/Guidance-for-COVID-19-quarantine-and-testing for%20travellers.pdf)  

22 Viz např. i informace v médiích: https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/rakousko-pritvrzuje-opatreni 40368911 nebo https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/francie-protesty-covid-pas-ockovani_2108091515_ere 

23 Statement of the Members of the European Council  (https://www.consilium.europa.eu/media/48976/250321-vtc-euco-statement-en.pdf) 

26 

a Ministerstvo zdravotnictví proto stanovilo výjimky z omezení volného pohybu osob  v bodě III. 

Pravidla účinná od 5.4.2021 již po definovaných skupinách osob nepožadují negativní výsledek testu na přítomnost SARS-CoV-2, ale pouze potvrzení o provedeném testu. Bude  tak v případě cest veřejnou dopravou záležet na konkrétním dopravci, zda před cestou  požaduje bez ohledu na česká pravidla negativní test nebo ne. Osoba, která obdržela pozitivní  výsledek testu, si musí – opět pomocí např. cestovní kanceláře nebo zastupitelského úřadu  ČR v zahraničí – ověřit, zda pravidla země odjezdu umožňují ukončit izolaci za účelem návratu  do České republiky. Osoba by se měla seznámit s podmínkami přepravy – tedy zda jí přeprava  bude umožněna. Pokud ano, bude poté na dopravci, zda dané osobě cestu umožní, kdy tato  osoba je povinna ho o své pozitivitě informovat, a to z důvodu přijetí možných zpřísněných  opatření během cesty či alespoň usazení dané osoby v dostatečné vzdálenosti od ostatních  cestujících, je-li to možné vzhledem k obsazenosti letadla. S ohledem na existující riziko  přenosu nákazy během letu nelze s respektem na práva ostatních cestujících na ochranu  jejich zdraví na povinnosti informování dopravce rezignovat. 

Pravidla účinná od 5.4.2021 respektují obdobnost postavení některých cizinců s občany ČR,  a proto dvojkolejnost pravidel se netýká pouze občanů ČR. Nová pravidla rovněž prošla výše  uvedeným testem proporcionality. 

Nepříznivá epidemiologická situace může být v současnosti výrazně potencována šířením  mutovaných kmenů SARS-CoV-2, jako tomu bylo u britské (alfa) varianty viru, která se  vyznačuje zvýšenou schopností přenosu mezi lidmi, podobné vlastnosti mají i ostatní mutace  objevivší se již na území České republiky – zejména jihoafrická nebo indická (nově jsou  mutace označovány písmeny řecké abecedy), tzv. varianta delta (indická) v současné době  již zcela dominuje na území ČR. 

Mezi nejzávažnější epidemie z pohledu dopadu a zátěže v populaci jsou epidemie způsobené  mezilidským šířením. Nejvyšší nemocnosti v populaci je dosahováno při šíření respirační  cestou, pomocí kapének obsahujících infekční agens, které se dostávají do okolí nemocného  při mluvení, dýchání, kašlání a kýchání. V souvislosti s probíhající pandemií onemocnění  COVID-19 a přijatými opatřeními k odvracení jejích bezprostředních dopadů na zdraví  obyvatel ČR se ukazuje, že mezi nejdůležitější nástroje, jak ovlivnit vzniklou epidemii  a zastavit její nekontrolovatelné šíření, je ovlivnit tyto jednotlivé články epidemického procesu  – tímto je i import nemoci ze zahraničí – je nutno se tedy zaměřit rovněž na maximální prevenci  importu onemocnění. Zdroj nákazy lze izolovat a léčit, cestu přenosu přerušit a vnímavého  jedince chránit, například karanténními opatřeními či očkováním, které v souvislosti  s pandemií onemocnění COVID-19 však zatím není v současné době v dostatečném  množství k dispozici. Jediným reálně možným východiskem k zajištění změny současné velmi  nepříznivé epidemiologické situace ve výskytu nemoci COVID-19 v České republice, je tedy  nastavení velmi přísných protiepidemických opatření cílených na klíčové prvky řetězce  přenosu nákazy SARS-CoV-2 v časově a plošně přesně definovaných podmínkách. Toto  opatření doplňuje opatření přijatá pro ostatní části řetězce. 

Odůvodnění opatření vyplývá z výsledků analýzy klíčových epidemiologických charakteristik  a hodnocení rizika dalšího šíření nákazy. 

Z důvodu globálního šíření nových variant viru, včetně doloženého importu do ČR, a potřeby  předejít dalšímu šíření na území ČR, bylo rozhodnuto o omezení příjezdů cizinců ze zemí  s extrémním rizikem nákazy a ke stanovení přísnějších epidemiologických pravidel návratu – opakované testování a samoizolace. Cílem je především minimalizovat riziko výraznějšího  importu nových mutací do ČR (testování před odjezdem), případně zajistit jejich včasné  odhalení (PCR test do 24 hodin od příjezdu + povinnost zajistit si termín provedení testu již  před odjezdem z dané země z důvodu rozdílné dostupnosti termínů na testování  v jednotlivých regionech ČR) a posílit možnosti trasování rizikových kontaktů. Proto v případě  příjezdu ze zemí s extrémním rizikem nákazy dochází k prodloužení doby samoizolace 

27 

na 10 dní a určení povinnosti provedení druhého PCR testu na území nejdříve 10. den – PCR  test provedený 10. den již zajistí odhalení nákazy s velmi vysokou mírou jistoty.  

Na seznam zemí s extrémním rizikem nákazy jsou zařazeny státy, které jsou zeměmi původu  nových variant viru a další země, kde je potvrzeno jejich významné šíření, kdy jde o jiné  varianty, než které dominují v ČR. Dochází k pravidelnému vyhodnocování trvání důvodů  pro zařazení na tento seznam nebo pro přidání dalších zemí. Na situaci okolo nových variant  reagovala celá řada světových a evropských zemí, zejména skrze zákazy vstupu, přerušení  letecké přepravy apod. 

Evropská komise uveřejnila dne 17. března 2021 návrh Nařízení o certifikátech o očkování,  testování a uzdravení a návrh Nařízení o certifikátech o očkování, testování a uzdravení  (státní příslušníci třetích zemí). Návrhy nařízení uveřejnila Komise spolu se sdělením, jehož  cílem je obnova cestovního ruchu vně i mimo EU, kulturních akcí a dopravy tak, aby návrat  k stavu před pandemií byl postupný, přehledný a hlavně bezpečný. Nařízení bylo oficiálně  schváleno dne 14. 6. 2021 s platností od 1. 7. 2021. Odkaz na publikaci v Úředním věstníku:  EUR-Lex - L:2021:211:TOC - CS - EUR-Lex (europa.eu). 

Nařízení zmiňuje, že pro zajištění svobody volně se pohybovat a pobývat na území členských  států by měl být vytvořen společný rámec pro vydávání, ověřování a přijímání  interoperabilních certifikátů o očkování, testování a prodělání COVID-19 nazvaný „Digitální  COVID certifikát EU“ (dále také „DCC“). Nařízení by mělo být chápáno jako nástroj  pro usnadnění volného pohybu pro osoby s vydaným certifikátem. Členské státy však i nadále  budou mít možnost uplatnit některá omezení v reakci na pandemii COVID-19 dle doporučení  (EU) 2020/1475. 

Digitální certifikát umožňuje vydávání a přeshraniční ověřování a uznávání těchto certifikátů: 1. certifikát potvrzující, že jeho držiteli byla podána očkovací látka proti covid-19 v členském  státě, který certifikát vydal („certifikát o očkování“); 

2. certifikát, v němž je uveden u držitele výsledek a datum provedení testu NAAT nebo  rychlého testu na antigen (dále jen „RAT“), který je zařazen do společného  a aktualizovaného seznamu RAT na covid-19; 

3. certifikát potvrzující, že se jeho držitel uzdravil z infekce SARS-CoV-2 v návaznosti  na pozitivní test NAAT nebo pozitivní RAT test, který je zařazen do společného  a aktualizovaného seznamu RAT testů na covid-19. 

Základ společného přístupu k vydávání, ověřování a přijímání těchto interoperabilních  certifikátů závisí na důvěře. Falešná osvědčení mohou představovat významné riziko  pro veřejné zdraví. Orgány jednoho členského státu musí mít jistotu, že informace obsažené  v certifikátu vydaném v jiném členském státě jsou důvěryhodné, že nebyly padělané, že patří  osobě, která je předkládá, a že každý, kdo tyto informace ověřuje, má přístup pouze  k minimálnímu množství nezbytných informací. 

Rámec stanovený v rámci prvního nařízení o digitálním zeleném certifikátu se vztahuje  na občany EU a jejich rodinné příslušníky. Proto Komise současně uveřejnila Návrh nařízení  Evropského parlamentu a Rady o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních  certifikátů o očkování, testování a uzdravení během pandemie COVID-19 státním  příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo oprávněným bydlištěm na území  členských států, jehož cílem je poté zajistit, aby se týž rámec vztahoval i na legálně pobývající  státní příslušníky třetích zemí, kteří v souladu s právem EU mají právo svobody pohybu  v rámci EU, a současně vysvětluje vztah k členským státům, které nejsou členy  schengenského prostoru. Návrh byl rovněž již přijat (Nařízení Evropského parlamentu a Rady  (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání  interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním  COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí  s oprávněným pobytem nebo bydlištěm na území členských států během pandemie  COVID-19).

28 

Tímto nařízením nejsou dotčena schengenská pravidla, pokud jde o podmínky vstupu státních  příslušníků třetích zemí do EU. Nařízení by v žádném případě nemělo být chápáno tak, že  podporuje nebo usnadňuje opětovné zavedení kontrol na vnitřních hranicích, které musí  zůstat krajním opatřením. Nařízení tedy konkrétně ukládá, aby členské státy aplikovaly  pravidla stanovená v prvním návrhu nařízení na státní příslušníky třetích zemí, kteří nespadají  do působnosti uvedeného nařízení, ale kteří mají na jejich území legální bydliště nebo pobyt  a mohou v souladu s právem EU využít svobody pohybu. 

Do doby, než budou aplikovatelná pravidla plynoucí z nařízení o EU certifikátech, bylo  zavedeno přechodné období, kdy byly ze zemí EU+ akceptovány i jiné certifikáty, ovšem  splňující podobné požadavky, které jsou stanoveny v nařízení Evropské unie. Toto přechodné  období již skončilo, proto jsou uznávány již jen certifikáty ve formě EU covid certifikátu, pokud 

byl test/očkování/onemocnění podstoupeny v EU. 

Uznávání očkování provedeného v zemích mimo EU+ podléhá postupu předvídanému  v nařízení EU o certifikátech (tzv. implementační akty) nebo může jít o bilaterální uznání  (viz výše). 

K 21.6.2021 je plně ze strany České republiky obnoven vstup ze zemí Evropské unie+  za účelem turismu při dodržení epidemiologických pravidel jak pro vstup, tak pro pobyt  v České republice. 

V souvislosti s riziky dalšího importu a masivního šíření nových mutaci v České republice se  zpřísnila pravidla pro návraty ze zemí s vysokým rizikem nákazy (tzv. červené země), kdy  od 1.7.2021 bude pro návraty platit stejný režim jako pro návraty ze zemí s velmi vysokým  rizikem nákazy – tzn. povinnost PCR testu nejdříve 5. den po příjezdu a do té doby povinná  samoizolace včetně nemožnosti chodit do zaměstnání. Na riziko importu a na nutnost přísných  cestovatelských pravidel upozorňuje dlouhodobě i mezioborová expertní epidemiologická  skupina MESES (https://www.meses.cz/doporuceni-k-prijezdum-ze-zahranici/). 

ECDC dne 23.6.2021 zveřejnila dokument hodnotící situaci ohledně varianty Delta a její šíření  v rámci EU. Na základě dostupných informací je Delta varianta o 40-60 % nakažlivější než  varianta Alfa (tj. britská varianta, která je výrazněji nakažlivější než původní kmen viru) a může  tak vést k vyššímu riziku hospitalizace. Dále existují důkazy, že ti, kteří obdrželi jenom jednu  dávku vakcíny, jsou proti nákaze Delta variantou chráněni do menší míry, než je tomu  u ostatních variant, bez ohledu na použitou vakcinační látku. Plná vakcinace poskytuje téměř  stejnou úroveň ochrany i proti variantě Delta. 

Na základě modelů šíření varianty Delta se očekává, že do začátku srpna 2021 bude Delta  varianta v EU+ zodpovědná za 70 % nových nákaz a do konce srpna 2021 za cca 90 %  nových nákaz. Modely dalšího vývoje ukazují, že pokud během letních měsíců dojde  k jakémukoliv uvolnění nefarmaceutických intervencí, které byly v platnosti na počátku června,  a nebudou přijata další opatření, může dojít k rychlému a výraznému nárůstu počtu nových  případů mezi všemi věkovými skupinami, včetně nárůstu hospitalizací a úmrtí, tj. mohlo by  dojít k dosažení úrovně z listopadu 2020. 

ECDC tedy doporučuje co nejrychlejší proočkování populace, zejména u rizikových skupin,  kde by čekání na druhou dávku mělo být zredukováno na co nejkratší možný termín.  Nefarmaceutické intervence by měly být zachovány v takové míře, aby zabránily komunitnímu  přenosu Delta varianty do té doby, než bude očkována větší část populace (viz  https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/threat-assessment-emergence-and-impact 

sars-cov-2-delta-variant). 

S ohledem na účinnost plného očkování je přikročeno k uvolnění protiepidemických opatření  pro cesty ze zemí s extrémním rizikem, ale i mírnějším rizikem nákazy pro očkované osoby  s národním certifikátem o provedeném nebo dokončeném očkování a osoby, které prodělaly 

29 

onemocnění COVID-19 a jsou tak označeny tímto ochranným opatřením. Zároveň se  zpřesňuje, že povinnosti, které se dosud na tyto osoby vztahovaly – jako je povinnost dvojího  testu a samoizolace – se přestávají aplikovat. To znamená, že není nutné dokončit započatou  izolaci, anebo např. podstoupit test desátý den po návratu. Umožňuje se rovněž návrat  cizinců, kteří jsou držiteli povolení k dlouhodobému pobytu ze zemí s extrémním rizikem  nákazy a rovněž rodinných příslušníků občanů ČR a EU a druhů/družek (nesezdaných párů),  ovšem při dodržení všech protiepidemických opatření dle tohoto ochranného opatření.  S ohledem na konání profesionálních sportovních akcí v České republice, které mají zajištěna  vlastní přísná protiepidemická pravidla, se umožňuje příjezd profesionálních sportovců nebo  státních reprezentací na tyto sportovní akce, je-li účast sportovců v zájmu ČR v oblasti sportu  a je-li k tomuto relevantním ústředním orgánem státní správy (pouze Národní sportovní  agentura po souhlasu Ministerstva zdravotnictví) vystaven dokument potvrzující zájem ČR;  kromě příjezdového formuláře bude vyžadován i PCR test před vstupem do České republiky  a další PCR test před zahájením sportovní činnosti.  

Pro cesty z tzv. zelených a oranžových zemí se přistoupilo ke zmírnění a sjednocení pravidel,  kdy test bude možné ve všech případech možné provést až na území České republiky. 

S ohledem na obtíže zejména rodičů po návratu dětí ve věku 6 až 12 let, které podléhají  stejným pravidlům jako dospělé osoby, avšak nemohou být ještě očkovány, se přistoupilo  k možnosti ukončit povinnou samoizolaci negativním výsledkem PCR testu provedeného  na území České republiky (nejde-li o děti, které mají výjimku z jiného důvodu, např. z titulu  prodělaného onemocnění COVID-19). Rodiče tak mohou dítě již před cestou např. z dovolené  objednat dítě na PCR test ihned po příjezdu a doba povinné samoizolace tak může činit jen  několik hodin s ohledem na délku vyhodnocení výsledku testu. Toto opatření je přiměřené  a potřebné s ohledem na alespoň částečnou eliminaci rizika importu onemocnění s tím, že se  již nově u této věkové skupiny nebude vyžadovat ani test před cestou do České republiky.  Navíc stále je možné využít možnosti provedení RT-PCR testu zdarma v určitém časovém  období. 

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA, v. r. 

ministr zdravotnictví

30