Proč je Jay Powell dobrým šéfem Fedu a kde udělal Fed chybu

Monetarista David Beckworth v článku na The New York Times vysvětloval, proč by podle jeho názoru měl Jay Powell dál pokračovat jako šéf Fedu. Možná hlavním argumentem je Powellowa skromnost a pokora. Ta se podle Beckwortha projevila tím, že na počátku roku 2018 nechal růst sazby kvůli obavám z přehřívání ekonomiky, která mohla „překračovat svůj rychlostní limit“. V srpnu 2018 ale Powell zároveň uvedl, že není úplně jasné, kde se tento limit skutečně nachází. A v roce 2019, když Fed sazby snížil, pak šéf Fedu přiznal, že centrální banka podcenila výši tohoto limitu a výši udržitelného růstu.

Beckworth míní, že je velmi ojedinělé, aby šéf Fedu přiznal, že se mýlil, a okamžitě zjednal nápravu. Powell to dovede a podle ekonoma to je přesně to, co americké hospodářství a centrální banka potřebují v době, kdy se pohybují v dosud neprobádaných vodách. Tedy ne to, aby si vedení centrální banky trvalo sveřepě na svém, ale aby jednalo v souladu s fakty včetně možného přiznání chyby v odhadu situace.

Beckworthovu úvahu na stránkách The Money Illusion chválí Scott Sumner, který se následně věnuje detailnější úvaze o tom, kdy Fed vlastně dělá chybu. Chybou totiž podle Sumnera není, když Fed rychle změní kurz a například po zvyšování sazeb začne sazby zase rychle snižovat. Takzvaná přirozená či neutrální výše sazeb se totiž také mění a Fed by měl nastavovat své sazby podle ní. Skutečná chyba by podle ekonoma měla být posuzována podle vývoje inflace a nezaměstnanosti.

Sumner pokračuje s tím, že roky 2018 a 2019 byly podle něj naopak možná nejúspěšnější v celé historii americké centrální banky, a to právě díky tomu, kde se nacházela inflace a nezaměstnanost. Jestliže nastala chyba, pak proto, že situace mohla být ještě lepší, přestože historicky šlo o výjimečně dobré období. Pokud by totiž byla politika v roce 2018 ještě uvolněnější, inflace by se ještě více přiblížila cíli ve výši 2 %. Nicméně historicky je každé jiné dvouleté období stále horší než tyto dva roky.

Powell je podle Sumnera jako dovedný řidič autobusu, který koriguje jeho směr tak, aby se držel v optimální jízdní dráze s ohledem na to, jak vypadá vozovka. Namísto toho, aby prudce trhal volantem z jedné strany na druhou. K hodnocení jednotlivých šéfů Fedu pak ekonom dodává, že někteří z nich se samozřejmě pohybují v jednodušším a jiní zase v těžším prostředí. Do druhé skupiny přitom ale určitě patří ekonomika procházející pandemickým šokem a nořící se z jím vyvolané recese.

Zdroj: NYT, The Money Illusion