Jak se stanovují kapitálové požadavky pro banky

V souvislosti s pandemií nemoci COVID-19 a přetrvávajícími nejistotami ohledně ekonomických dopadů do hospodaření finančních institucí vydala řada centrální bank, dohledových či makroobezřetnostních institucí – včetně ČNB – doporučení k dočasnému omezení výplat dividend či jiného snižování kapitálu úvěrových institucí. Cílem těchto opatření bylo udržet jejich adekvátní kapitálovou vybavenost, a to jak pro pokrytí případných budoucích ztrát plynoucích zejména ze zhoršené finanční situace jejich dlužníků, tak za účelem udržení jejich schopnosti dalšího úvěrování ekonomiky. V této souvislosti se objevují dotazy, jakým způsobem stanovuje dohled ČNB požadavky na minimální výši kapitálu, kterou by úvěrové instituce měly držet ve svých bilancích. V tomto příspěvku se pokusíme popsat přístup ČNB k této problematice.

ČNB v rámci výkonu dohledu nad úvěrovými institucemi se sídlem v ČR^[1] mimo jiné průběžně vyhodnocuje, zda jejich uspořádání, strategie, postupy a mechanismy obezřetného podnikání zajišťují jejich bezpečné a spolehlivé fungování. Součástí tohoto hodnocení je rovněž posouzení, zda úvěrové instituce mají dostatek kapitálu a likvidity ke krytí rizik, kterým jsou při své činnosti vystaveny. Toto vyhodnocování se v odborné terminologii nazývá proces přezkumu a vyhodnocení (SREP, Supervisory Review and Evaluation Process) a je prováděno podle příslušných sektorových zákonů^[2] a v souladu s obecnými pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví EBA/GL/2014/13 (externí odkaz).

Nejdůležitějšími výstupy procesu přezkumu a vyhodnocení jsou

komplexní a vpředhledící vyhodnocení rizik, jejich krytí a celkové životaschopnosti instituce,
kvantitativní a kvalitativní opatření týkající se kapitálového vybavení úvěrových institucí a dalších aspektů jejich fungování,
rozhodnutí ČNB o rozsahu a intenzitě dohledu nad jednotlivými úvěrovými institucemi.

SREP má pět hlavních komponent:

posouzení životaschopnosti obchodního modelu,
posouzení kvality řídícího a kontrolního systému,
posouzení rizik pro kapitálovou přiměřenost,
posouzení rizik pro likviditu a financování a
souhrnné posouzení životaschopnosti úvěrové instituce.

Vlastní proces přezkumu a vyhodnocení je formalizovaný, současně však umožňuje flexibilně reagovat na případné změny vnějších podmínek. V souvislosti s pandemií COVID-19 byl v roce 2020 uplatněn tzv. pragmatický přístup, kdy se hodnocení SREP soustředilo zejména na hlavní rizika úvěrových institucí a podstatné změny v jejich činnosti a rizikovém profilu oproti předchozímu hodnocení. V prvé řadě byl kladen důraz na dostatečnost tvorby opravných položek k poskytnutým úvěrům, adekvátnost kategorizace úvěrových pohledávek, dále pak na interní procesy při řízení kapitálu a likvidity a na vyhodnocování dopadů nepříznivých scénářů.

Posuzování rizik, požadavky na kapitál, vyhodnocení obchodního modelu

Při posuzování rizik v rámci prvních čtyř kroků vychází dohled ČNB především z průběžného vyhodnocování informací, které získává z pravidelného regulatorního reportingu a z další dohledové činnosti. Jedná se zejména o poznatky z kontrol na místě, z dohledových šetření, pravidelných či ad hoc jednání se zástupci bank a výstupy z externího či interního auditu. Informace získané od jednotlivých úvěrových institucí umožňují dohledu ČNB udržovat si aktuální přehled o aktivitách, procesech, produktech a finanční situaci instituce a identifikovat významná rizika (tj. rizika, která v případě jejich materializace mohou vést k tomu, že úvěrová instituce nebude schopna plnit obezřetnostní požadavky, čímž bude ohrožena její schopnost pokračovat ve svých aktivitách).

Při vyhodnocování rizik pro kapitál a rizik pro likviditu a financování stanovuje dohled ČNB na míru inherentního rizika (riziko před zohledněním dopadu kontrolních mechanismů uplatňovaných úvěrovou institucí) pro jednotlivé úvěrové instituce, kterou následně upravuje o informace o fungování jejího řídícího a kontrolního systému. Cílem tohoto posouzení je stanovit, jakou výši kapitálu a likvidních prostředků by úvěrová instituce měla udržovat nad rámec minimálních povinných požadavků stanovených právními předpisy^[3] (označovaných jako požadavky tzv. Pilíře 1). V rámci tzv. Pilíře 2 se pak dohled soustředí na expozici úvěrové instituce vůči rizikům, které nejsou kryty v rámci Pilíře 1 buď vůbec anebo nedostatečně (popíšeme dále). V této souvislosti jsou rovněž důležité i parametry, na základě kterých se stanovuje úroveň inherentního rizika. Východiskem pro stanovení povinného kapitálového požadavku dle Pilíře 2 – tzv. P2R^[4], je stanovení úrovně inherentního rizika upravené o vliv (pozitivní nebo negativní) kontrolního a řídicího systému, která je stanovena za běžných ekonomických podmínek (tzv. základní scénář). Naproti tomu, východiskem pro stanovení tzv. „Doporučení dle Pilíře 2“ – P2G^[5], jsou podmínky nepříznivého vývoje (tj. na základě výstupů ze zátěžového testu).

Významným vstupem pro hodnocení rizik pro kapitál úvěrové instituce je výsledek procesu vyhodnocení adekvátnosti vnitřního kapitálu (ICAAP^[6]), vstupem pro hodnocení rizik pro likviditu je vyhodnocení likvidity a zdrojů financování (ILAAP^[7]). V obou případech se jedná o procesy probíhající v jednotlivých úvěrových institucích, jejichž výstupy jsou každoročně předávány dohledu ČNB.

Vedle historických informací bere dohled ČNB rovněž v úvahu očekávaný vývoj úvěrové instituce, což se projevuje zejména ve vyhodnocení obchodního modelu instituce. Zde jsou analyzovány jednotlivé komponenty výnosů a nákladů a posuzuje se jejich střednědobá i dlouhodobá udržitelnost jak v kontextu současných ekonomických a tržních podmínek, tak rovněž v méně příznivých podmínkách nebo za situace narůstající konkurence.

Při posuzování všech získaných dat a podkladů vychází dohled ČNB ze svých interních metodik, do nichž je promítnuta „best practise“ z činnosti ostatních orgánů dohledu (zejména ECB) a rovněž požadavky a doporučení nadnárodních institucí (EBA, BCBS).

Celkové vyhodnocení je kombinací posouzení předchozích kroků a umožňuje stanovit tzv. skóre životaschopnosti instituce. Toto skóre v sobě kombinuje dopad možných rizik a objem zdrojů, které má úvěrová instituce k dispozici pro jejich krytí, a naznačuje pravděpodobnost, s jakou bude daná úvěrová instituce schopna pokračovat ve své činnosti v nezměněné šíři i za zhoršených podmínek (ekonomická recese, problém operačního charakteru na straně instituce nebo i dopady přírodní katastrofy).

Další regulatorní požadavky, zátěžové testy

Kromě skóre životaschopnosti je výstupem procesu přezkumu a vyhodnocení rovněž sada kvantitativních a kvalitativních požadavků pro jednotlivé úvěrové instituce. Mezi nejčastěji aplikované kvantitativní požadavky patří požadavek na udržování dodatečného kapitálu v rámci Pilíře 2 (tzv. kapitálového požadavku P2R). Při stanovování P2R se dohled ČNB zaměřuje zejména, ale nikoli výlučně, na riziko koncentrace, úrokové riziko bankovní knihy, riziko kreditních spreadů a riziko spojené s poskytováním úvěrů v cizích měnách.

Další regulatorní požadavky se týkají oblasti likvidity a financování, kdy je požadováno plnění přísnějších než regulatorně stanovených požadavků, popř. plnění regulatorních požadavků pro jednotlivé významné měny. Kvalitativní požadavky jsou obvykle zaměřeny na zlepšení procesů souvisejících s identifikací, měřením, monitorováním a řízením jednotlivých rizik.

Při posuzování udržitelnosti stávajícího obchodního modelu instituce i za významně zhoršených podmínek využívá dohled ČNB systém zátěžových testů, který zahrnuje individuální zátěžové testy institucí, které jsou součástí ICAAP, dohledové zátěžové testy, na nichž ČNB s úvěrovými institucemi spolupracuje, a rovněž makrozátěžové testy zpracovávané sekcí finanční stability ČNB. Systém zátěžových testů je doplněn celou řadou interních výpočtů a citlivostních analýz, které dohled ČNB používá pro zachycení specifik jednotlivých institucí. Výstupy ze zátěžových testů se následně promítají do doporučení podle Pilíře 2 (P2G, Pillar 2 Guidanance), který sice neomezuje rozdělení zisku společnosti, ale poskytuje úvěrovým institucím jednoznačné vodítko ohledně kapitálového poměru, který považuje dohled ČNB za odpovídající pro danou úvěrovou instituci s ohledem na její obchodní model, rizika a zdroje jejich krytí.

V případě úvěrových institucí, které jsou součástí bankovních skupin se sídlem v EU, ČNB úzce spolupracuje na procesu přezkumu a vyhodnocování rizik s dohledem Evropské centrální banky (ECB). V těchto případech jsou instituce obeznámeny se závěry přezkumu jednou ročně prostřednictvím společných rozhodnutí vydávaných ECB. V ostatních případech je výsledek sdělován prostřednictvím rozhodnutí, které vydává dohled ČNB. Jak již však bylo uvedeno, proces SREP umožňuje orgánům dohledu reagovat pružně na měnící se rizikový profil úvěrové instituce či tržní podmínky. V takových případech orgány dohledu přistupují – mimo standardní časový harmonogram – k tzv. mimořádnému SREP procesu.

^[1] Tj. bankami, pobočkami bank ze třetích zemí a družstevními záložnami.

^[2] § 25c zákona o bankách a § 21a zákona o spořitelních a úvěrních družstvech.

^[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích a jeho prováděcí nařízení.

^[4] Pillar 2 Requirement

^[5] Pillar 2 Guidance

^[6] Internal Capital Adequacy Assessment Process

^[7] Internal Liquidity Adequacy Assessment Process