Konfederace zaměstnavatelů a podnikatelů s navýšením minimální mzdy o 2800 korun nesouhlasí

Stanovisko Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR k návrhu nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

V rámci mezirezortního připomínkového řízení jsme obdrželi uvedený návrh. K němu Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR (KZPS ČR) uplatňuje následující připomínky:

Předložený návrh obsahuje návrh na zvýšení minimální mzdy o 2.800,- Kč, tedy o 18,4%.

KZPS ČR zásadně nesouhlasí s takto vysokým a v rozporu s ekonomickou situací, ukazateli i výhledy předloženým navýšením minimální mzdy; s odkazem na jednání RHSD dne 21. 6. je ochotná jednat maximálně o zvýšení o 500 Kč, - tj. na 15.700,-Kč, které bude adekvátně kompenzováno navýšením příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle § 78a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti .

Odůvodnění:

Spolu se sociálními partnery napříč politickým spektrem dlouhodobě požadujeme zavedení valorizačního mechanismu s racionálním koeficientem, který by učinil výši minimální mzdy jasně předvídatelnou a předešlo skokovému navyšování MM. O tomto parametru jsme také již několikrát jednali v rámci týmů tripartity.

KZPS ČR rozhodně podporuje:

A. Proporcionální růst minimální mzdy , cílený a ekonomicky podložený. Návrh na zvýšení minimální mzdy se musí opírat o solidní ekonomický rozbor a prognózu vývoje, včetně dopadů pandemie a návrhů jejich řešení, predikce základních ukazatelů návrhu rozpočtu na rok 2022, předpokladu inflace a předpokladu růstu mezd.

B. Minimální mzdu navázanou na jasná ekonomická kritéria (HDP, produktivita práce, průměrná mzda, inflace a další), aby se minimální mzda stala opravdu ekonomickou kategorií, a nikoliv politickou hračkou, zneužitelnou v předvolebních slibech, kdy se zaměstnavatel stává prostředníkem mezi vládou a voliči.

C. Vytvoření zákonného valorizačního mechanismu pro úpravu minimální mzdy cestou předem daných a dojednaných koeficientů. Jednání probíhala, předložený návrh vláda neakceptovala a je tedy potřeba se k nim jen vrátit.

D. Růst minimální mzdy pevně spojit i s doplatkem pro zaměstnavatele zaměstnávající OZP (osoby se zdravotním postižením) - je ostudou státu, že se každoročně musíme doprošovat jejího navýšení a pomáhat chráněnému trhu práce, přestože se vždy vláda při určování minimální mzdy vláda k navýšení ve prospěch zaměstnanců ZP zaváže.

E. Cílené zvyšování minimální mzdy na základě kolektivních smluv (vyššího) stupně, kdy v daném odvětví obě strany – zaměstnavatelé i odbory - vědí, co si mohou dovolit.

F. Trváme na projednání minimální mzdy v rámci tripartity , a to jak na plenární schůzi, tak i v příslušných pracovních týmech. V případě shody sociálních partnerů na navýšení minimální mzdy budeme souhlasit s navýšením minimální mzdy pro rok 2022 o inflaci – tedy cca o 500,- Kč maximálně.

Pandemie se dotkla téměř každého občana a firmy v ČR, kromě minima, kteří i v této krizi byli úspěšní či zůstali nedotčeni; většina podniků a firem byla postižena negativně až na pokraj krachu. Nebýt pomoci státu formou podpůrných programů ať ve formě Antivirů nebo kompenzačních Covidů, tak by situace byla katastrofální. Za to vládě i jednotlivým ministrům děkujeme. Nemůžeme ale jít do extrému, okamžitě veškerou podporu zastavit, a hodit zaměstnavatelům pod nohy další klacek v podobě extrémního zvýšení minimální a zaručených mezd. Firmy ještě potřebují nějaký čas na regeneraci a nastartování dodavatelskou odběratelských vztahů, a mnohdy i v důsledku podstatných změn změnit dosavadní výrobní programy, najít, zbavit se zakázek práce ve mzdě a nevýhodných subdodávek pro domácí i zahraniční odběratele.

To se týká především malých a středních podniků a bude to mít samozřejmě dopad na jejich existenci zejména v závěru roku 2021 a minimálně v roce 2022.

Na základě výše uvedeného požadujeme předložení výše v bodě A) a B) uvedených ekonomických předpokladů jako součásti předkládaného rozpočtu na rok 2022, zároveň s tabulkou dopadů návrhů vlády na navýšení minimální mzdy v jednotlivých sektorech, a tím dopadů v jednotlivých tarifech, a strategií, jakým způsobem a jakými konkrétními činy jednotlivé resorty podpoří zaměstnavatelskou a podnikatelskou sféru k nastartování hospodářství, podpoře nových výrobních programů, nových exportních příležitostí, posílení vědy, výzkumu a inovací, snížení byrokracie a rovněž co vláda konkrétně udělá pro snížení nákladů ve státní sféře. To by měly být základní cíle pro nejbližší období.

V současné situaci, kdy většina zaměstnavatelů ztratila alespoň část zakázek pro své zaměstnance a není jistý ani budoucí vývoj, není žádný nárůst minimální mzdy rozumným řešením. Z toho vyplývá i zásadní stanovisko KZPS ČR, které plně podporuje v příštím období navyšování mezd, ale nikoli plošně a direktivně, ale na základě možností jednotlivých sektorů/zaměstnavatelů, uzavíráním kolektivních smluv vyššího stupně. V průběhu roku by měla být vyhodnocena všechna provedená opatření a na základě účinnosti opatření a znalosti situace stanoven další postup včetně valorizačních předpokladů pro další období, tj. do roku 2023.

V případě zaměstnavatelů ZZP jsou následky navyšování minimálních mezd výrazně vyšší než pro běžné zaměstnavatele. Zdravotně postižení zaměstnanci pobírají invalidní důchod z toho důvodu, že jejich výkonnost klesla minimálně o 35 %, u 3. stupně invalidity dokonce minimálně o 70 %. Produktivita těchto zaměstnanců je neměnná, neroste. Naopak vlivem času a postupně se horšícího zdravotního stavu ještě více klesá. Navýšení minimální mzdy v roce 2021 o 600 Kč znamenalo reálné zvýšení nákladů zaměstnavatele o 804,- Kč. Navíc nedošlo, i přes sliby z minulosti, pro rok 2021 ke zvýšení příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle § 78a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, což způsobuje ještě větší rozevírání nůžek mezi běžnými zaměstnavateli a ZZP.

Z výše uvedených důvodu lze předpokládat, že pokud nedojde rovnou k likvidaci některých zaměstnavatelů, tak dojde alespoň k propouštění nejméně výkonných zaměstnanců, a to nejen u ZZP, ale i na volném trhu práce. Tito nejméně výkonní zaměstnanci pracují právě za minimální mzdu a pokud budou propuštěni, tak budou závislí na dávkách od státu, které jsou ale nižší než mzda, kterou nyní dostávají. Ve výsledku dojde k navýšení výdajů ze státního rozpočtu a zároveň tito lidé spadnou do ještě větší chudoby.

Při rozhodování o minimální mzdě a její výši je velmi často upozaděn přímý dopad na OSVČ. Výše minimální mzdy totiž ovlivňuje i mzdu průměrnou – a ta je základnou pro výpočet minimálního pojistného OSVČ (ze zákona). Segment mikropodniků, kam patří drtivá většina OSVČ, byl opatřeními v souvislosti s onemocněním COVID-19 těžce zdecimován. Pro ty, kteří dokázali s vypětím všech sil přežít, pak může takové skokové zvýšení pojistného, i mezd případných zaměstnanců, poslední ranou.

Přesto, že MPSV zná současnou situaci včetně makroekonomických prognóz, navrhuje navýšení x-násobně vyšší, než tomu bylo v minulých letech. Pokud by vláda rozhodla o takto razantním zvýšení, musí si být vědoma dopadů na zaměstnanost, které v synergii s těžko předvídatelnými dopady koronaviru mohou mít na trh práce (a následně i ekonomickou situaci obyvatelstva, kterou ministerstvo argumentuje) devastující vliv.

V odůvodnění nezbytnosti změny je uvedeno, že aby byl poměr minimální a průměrné mzdy uspokojivý, měl by vycházet kolem 50 %. Výpočty se opírají o průměrnou mzdu 36.660 Kč a minimální mzdu v letošním roce 15.200 Kč. Podíl tedy dle výpočtů ministerstva vychází na 41,5 %. Z pohledu kupní síly ale tento výpočet neodpovídá reálnému příjmu. Čistý příjem z průměrné mzdy tvoří 29.442 Kč a čistý příjem z minimální mzdy 13.528,- Kč. Reálný podíl tedy vychází na 46 %; v odůvodnění jsou tak posuzované hodnoty uvedeny zavádějícím způsobem.

Navíc – vzhledem k faktu, že zhruba dvě třetiny zaměstnanců prokazatelně pobírají mzdu nižší, než je průměrná, zkreslená velmi vysokými výdělky např. vysoce postavených manažerů velkých firem, státní správy apod., by bylo vhodnější porovnávat data se mzdou mediánovou, která za rok 2020 činila 32.870, - Kč. V tomto případě čistý příjem představuje částku 26.639, - Kč a poměr s čistým příjmem v případě minimální mzdy činí 50,7 %.

Podle posledních údajů ISPV je na úrovni minimální mzdy odměňováno cca 3,9 % zaměstnanců (139000; což je mimochodem o 0,7 % méně než v předchozím roce). Od hodnoty minimální mzdy se však odvíjí stupně zaručené mzdy stanovené pro skupiny prací dle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. U většiny firem by toto skokové navýšení minimální mzdy vedlo k deformaci vnitrofiremních pravidel odměňování zohledňujících uvedená kritéria, a pro řadu z nich k takovému zvýšeni nákladů, jehož důsledkem by bylo snížení počtu zaměstnanců.

Je nutné si uvědomit fakt, že zvýšení minimální mzdy o 2.800 Kč znamená pro zaměstnavatele zvýšení nákladů minimálně o 3.746 Kč, a s přihlédnutím k dalšímu faktu, že minimální mzdu pobírá minimální část zaměstnanců, a reálné mzdové náklady budou mnohem vyšší podle stupně zaručené mzdy daného zaměstnance, to bude mít pro část zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců v této době fatální následky. Vláda by neměla zapomínat, že také propuštěný zaměstnanec je volič.

Ve shrnutí závěrečné zprávy RIA jsou uvedeny v bodě 3 “Agregované dopady návrhu zákona”. S některými body nelze z ekonomického hlediska souhlasit.

Bod 3.2/ Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost ČR:

Uvedené konstatování, že “naše konkurenceschopnost nemůže být zvýšením minimální mzdy negativně ovlivněna”, není pravdivé. Ze zkušenosti zaměstnavatelů vyplývá, že jakékoliv navýšení minimálních mezd a z něho vyplývajících požadavků navýšení cen u zahraničních odběratelů např. v Rakousku, Německu či Itálii, je velkým problémem. Např. v roce 2020, kdy došlo k navýšení minimálních mezd o více než 9 %, byli zahraniční odběratelé ochotni navýšit ceny v průměru o 4 %. Část odběratelů přesunula zakázky buď do Polska, Maďarska nebo do Itálie.

Bod 3.5/ Sociální dopady:

S argumentem, že nárůst minimální mzdy přispěje k pokrytí vyššího podílu životních nákladů na zabezpečení životních potřeb a životní úrovně zaměstnanců, nemůžeme souhlasit z důvodu, že se zvýšení minimální mzdy promítne do cen, např. potravin, hned několikrát – při výrobě, při dopravě, a nakonec i při prodeji, a také se promítne do situace na trhu práce, do něhož bude řada zaměstnanců uvolněna.

Bod 3.6/ Dopady na spotřebitele:

S tímto argumentem, resp. jeho uchopením a předpokládanými následky, nelze souhlasit ze stejného důvodu jako s bodem 3.5.

K argumentaci, že má takto nastavená minimální mzda zabránit mzdovému podbízení zahraničních pracovních sil – v rámci programů řízené ekonomické migrace, konkrétně Programu kvalifikovaný zaměstnanec, bylo, pokud víme, přijato opatření v podobě 1,2násobku zaručené mzdy na volné místo obsazované cizincem.

Spojování vývoje míry ohrožení chudobou s úrovní minimální mzdy je také poněkud liché, protože koeficient příjmové chudoby závisí na vývoji posuzovaných příjmů, jak je konstatováno i v samotném návrhu, a logicky při jejich růstu se zvyšuje i hranice chudoby.

K „odvážnějšímu“ zvýšení minimální mzdy je možné přistoupit – s ohledem na uváděné argumenty o srovnání s EU, potřebou růstu kupní síly a další – teprve za těchto podmínek:

• bude existovat nástroj (viz novela ZP) umožňující z hlediska zaměstnavatelů dlouhodobě předvídat vývoj minimální mzdy,

• bude existovat systém podpory ZZP, který zajistí kompenzaci nároku na minimální mzdu u skupin znevýhodněných zaměstnanců, jejichž aktuální pracovní potenciál a typ práce, kterou vykonávají objektivně nemůže zajistit ekonomickou udržitelnost jejich zaměstnání.

Navrhované zvýšení minimální mzdy nerespektuje:

• současnou úroveň mezd v jednotlivých odvětvích (za rok 2020 činila podle ISPV např. hrubá průměrná mzda/medián v sektorech informační a komunikační činnosti 50.679 Kč, výroba a rozvod elektřiny 48.938, - Kč, zpracovatelský průmysl 32.760 Kč, doprava a skladování 31.885 Kč, stavebnictví 29.608 Kč, zemědělství, lesnictví a rybolov 29.348 Kč, ubytování, stravování a pohostinství 18.746 Kč),

• rozdíly v průměrné mzdě podle krajů, kdy rozdíl mezi jednotlivými kraji je cca 5.000 Kč – aktuálně údaje ČSÚ za 1.Q 2021, měřeno mediánem dle ISPV za rok 2020 až 10.000 Kč,

• a konečně ani rozdíl mezi konstrukcí minimální/zaručené mzdy a průměrnou mzdou, do které se započítávají veškeré příplatky a nenárokové složky mzdy, na rozdíl od minimální/zaručené mzdy, které představují nejnižší odměnu pro danou kategorii práce.

Dle Makroekonomické predikce MF z dubna 2021 by se růst mezd v letošním roce odhaduje kolem 3,2 %, pro rok 2022 cca 1,8 %; ČNB očekává zvýšení v letošním roce o 4,8 %, příští rok o 3,7%. Jak je to v souladu s navrženým nárůstem minimální mzdy o 18,4 %, je záhadou. S ohledem na právě uvedené predikce, a i s přihlédnutím k tomu, že nelze vůbec odhadnout další vliv epidemiologické situace, by se odpovídající nárůst minimální mzdy pohyboval zhruba na 3,3 %, tedy právě na hranici 500 Kč, o čemž jsme připraveni jednat.

Jan Wiesner
prezident