Fiskální dominance aneb neustálý tlak na omezování tlaků na růst výnosů

Jestřáb Jens Weidmann z Bundesbanky řekl, že ECB musí zpřísnit měnovou politiku, až bude potřeba mírnit inflaci. Přestože to bude nepříjemné pro zadlužené státy, jejichž náklady na obsluhu dluhu by tak vzrostly. Jens Weidmann si plně uvědomuje, že fiskální politika dominuje té měnové. Takže „dočasné“ QE, které začalo před 10 lety, se stává „na věčné časy“. Čím vyšší dluh vlády, tím vyšší položku hrají náklady na obsluhu dluhu. A čím vyšší výnos, tím vyšší tyto náklady. Čím vyšší náklady, tím více vláda musí někde jinde šetřit = škrtat investice nebo jiné výdaje, a tím více ekonomika (minimálně krátkodobě) klesá. Centrální banky, kde vláda má vysoký dluh, a kde růst je velmi nízký, například díky demografii, se ocitly v situaci fiskální dominance: jsou tlačeny neustále omezovat tlaky na růst výnosů.



Docela dobře je to vidět na Japonsku. Japonci jsou sice známí spořiči, ale spoří v primárně v produktivním věku. V důchodu si samozřejmě chtějí své úspory užít. Mimochodem, dědická daň v Japonsku je na 55 %. Ale zpět k tématu: čím víc Japonská společnost stárne, tak roste podíl lidí 65+ na celkové populaci. Nyní se blíží k 30 procentům, ještě na začátku devadesátek byli na 10 procentech. S růstem tohoto podílu klesá počet spořičů a roste počet těch, kteří naopak své úspory spotřebovávají. Proto trendově klesá míra úspor japonských domácností. No a v Japonsku se spoří hodně v penzijních fondech, které hodně poptávaly japonské státní dluhopisy. Demografické změny poptávku po dluhopisech začaly snižovat. To by za normálních okolností začalo tlačit výnosy nahoru.

No, ale když máte dluh přes 200 % HDP, tak každé zvýšení výnosů o 100 bodů vám zvýší náklady na obsluhu dluhu o více než 2 % HDP. Vzhledem k tomu, že průměrný růst japonské ekonomiky za posledních 10 let je necelé půl procento, tak pochopíte, že pokud nechce nechat centrální banka spadnout ekonomiku do vleklé recese a deflace, tak ji nezbývá nic jiného než držet výnosy dole. A tak se stalo, že už třetina vládního dluhu se přesunula na bilanci centrální banka. V EMU najdeme země, kde také dochází ke stárnutí populace a zároveň k poklesu míry úspor domácností. Takže je logické, že toto jižní křídlo tlačí ECB, aby pokračovala v nákupech aktiv. Ale taky země, které si sice prochází demografickou změnou, ale na míře úspor to není vidět, například Německo. Na ECB tak dlouhodobě bude docházet ke střetu těchto skupin. 



David Navrátil