Konec levné práce

Průměrná mzda vzrostla v posledním čtvrtletí loňského roku o 6,5%, po očištění o inflaci o 3,8%. Za celý rok dosáhla průměrná mzda cca 35 600 CZK (+4,4%). Mediánová mzda dosáhla cca 32 600 CZK (+4,1%). Objem vyplacených mezd se zvýšil „jen“ o 3,5%, protože zároveň poklesl počet zaměstnanců o 2,9%.

Mzdy vzrostly, přestože došlo k propadu ekonomiky. Ano, podíl mezd na HDP vzrostl. A nejde o ojedinělý růst v posledních letech. Ještě v roce 2015 byl podíl na 41%, nyní jsme na 46%. Jestliže podíl něčeho roste, tak jiné podíly musí klesat. V tomto případě dlouhodobým poklesem podílu provozního přebytku (velmi hrubě jde o zisk firem, ale nejen o dividendy, ale i o peníze, které jsou použity na investice) a v loňském roce i masivním zadlužením státu (nadprůměrně rostly mzdy ve zdravotnictví, státní správě, ve školství).

Co se týká mezd, tak často vzhlížíme k Německu. Minimální mzda (po očištění o paritu kupní sílu) je v ČR na začátku letošního roku něco málo přes půlku té německé. To nevypadá nijak výrazně dobře. V posledních letech jsme často slyšeli, že minimální mzda je u nás nastavena nízko ve srovnání se zeměmi OECD. Jeden z důvodů malé ochoty ji zvyšovat je jednak předpoklad, že její zvýšení povede ke zvýšení nezaměstnanosti, což se studiemi na českých datech nepotvrdilo). A také protože (z mého pohledu důležitější důvod) zvýšení minimální mzdy kaskádově zvýší tzv. zaručené mzdy, což se dotkne výrazně vyššího procenta zaměstnanců.

Pryč od minimální mzdy. Když se podíváme na celkové vyplacené mzdy (průměrná mzda x počet zaměstnanců), tak jsme byli v roce 2019 (novější data očištěné o paritu kupní síly nemáme) na cca 70% německé úrovně. Lepší, než v případě minimální mzdy. Rozdíl stále značný. Zvyšování může pokračovat na úkor poklesu ziskovosti firem. Ale tento způsob brzy narazí na limity konkurenceschopnosti. Firmy totiž buď budou méně investovat, nebo budou zvyšovat ceny. Schůdnější cestou je podpora modernizace české ekonomiky: od ekonomiky levné práce k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou. Tohle zní tak často, že pro mnohé může jít o prázdnou floskuli.

Nicméně počet robotů je v ČR ve srovnání s Německem o více než polovinu nižší (po přepočtu na jednoho zaměstnance). I proto produktivita českého zaměstnance je nižší. Vedle investic od strojů (robotizace, automatizace) potřebujeme investovat i do intelektuálního vlastnictví. Člověk z businessu čte „investice do budoucích příjmů z patentů“. U nás tento typ investic má relativně nízký podíl na celkových investicích a jednak po krizích často klesá několik let. Tento typ investic nutně potřebuje i investice do vzdělávání a spolupráce mezi výzkumnými institucemi a soukromým sektorem. No a samozřejmě nad tím vším musí být zreformované veřejné instituce a právo. Obojí při správném nastavení podporují podnikavost a investice = produktivitu a tím dlouhodobý růst prosperity české ekonomiky.

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny

Česká spořitelna je bankou s nejdelší tradicí na českém trhu. Téměř 200 let tvoří jeden ze základních pilířů českého bankovního systému. V současnosti poskytuje služby pro přibližně 4,7 milionu klientů. Od roku 2000 je součástí nadnárodní finanční skupiny Erste Group Bank.

Více informací na: www.csas.cz