Probíhající pandemie ukázala, jak důležité jsou pro společnost telekomunikace. Neměli bychom zapomenout, proč u nás tak dobře fungují.
V Česku se teď v posledních dnech hádáme o omezení
ekonomiky, hádáme se o to, jestli
očkujeme rychle, nebo pomalu, hádáme se o to, jestli
vláda poskytuje potřebná
data, jestli je potřeba
nouzový stav, jestli mají být otevřená květinářství a zavřená obuvnictví – a to je dobře. Diskuse, i (v rámci demokratických mantinelů)
ostrá, je základ naší svobody.
Je ale
dobré se podívat tam, kde se moc nediskutuje, protože vše funguje prakticky bez problémů, a to jsou například telekomunikace. V
ČR připojení k síti funguje perfektně a operátoři mohli přistoupit jednoduše k navýšení rychlostí pro všechny zákazníky – ať už pro domácnosti, které to potřebovaly z důvodů
práce z domova nebo vzdálené výuky, nebo pro
firmy, které spouštěly pro zaměstnance na
home office masivně různá VPN a hledaly další způsoby, jak zajistit fungování společnosti v pandemické době.
Důvod, proč jsou na tom české telekomunikace tak dobře, je volný trh v míře, která je skoro nevídaná na evropské i
světové úrovni. V Česku kromě trojice velkých operátorů mobilních i fixních sítí existují desítky regionálních a stovky lokálních
firem, které připojují k internetu více než polovinu českých domácností. Právě
firmy jako například pardubická Edera pak prezentovaly v médiích, že mohly na jaře plošně firmám zdvojnásobit rychlost, aby jim v pandemii pomohly (Lupa.cz,
12. 1. 2021).
Vzniku této situace pomohl nejen
stát, respektive tehdejší
státní monopolní
firma SPT Telecom, svými špatnými rozhodnutími, ale výrazně pomohla i
EU liberalizačním telekomunikačním balíčkem směrnic a obecně důrazem na maximální konkurenci. Je chvályhodné, že Unie se nikdy nevydala v telekomunikacích
cestou budování nějakých „evropských šampionů“. Díky tomu tu máme situaci daleko lepší než v
USA potýkajících se s násobně vyššími cenami za pevné připojení k internetu, kde uprostřed pandemie lokálně monopolní operátoři zákazníkům fakturují „Příplatek za údržbu internetové infrastruktury“ a nutí je platit i za přenesená
data, což český zákazník u pevných sítí zažil naposledy v
roce 2008.
Jenže je otázkou, zda si Česko a celá
Evropa pamatují, díky čemu mají tak kvalitní internetovou infrastrukturu – díky volnému trhu nejen na úrovni telekomunikačních
firem, ale i na úrovni dodavatelů
technologií. Některé
státy už přistoupily k omezování dodavatelů pro
5G sítě a omezily tak trh – v rozporu s tím, co sama Unie předpokládá ve svých právních normách, i v rozporu s tím, na čem se samy členské
státy dohodly v podobě tzv.
EU Toolboxu pro bezpečnost
5G sítí. Ten předpokládá, že k případnému omezení dodavatelů dojde až po pečlivé analýze, na základě jasných a transparentních pravidel a pouze pro vybrané „klíčové“ části sítě.
V
Evropské komisi má dokonce jeden z jejích členů v portfoliu „podporu evropského způsobu života“. Součástí étosu
Evropské unie, na kterém se shodnou často její velcí zastánci s jejími kritiky, je volný
obchod a otevřenost, férovost a
dobré institucionální zakotvení ochrany hospodářské soutěže. Mají to na paměti i členové
evropského parlamentu z nejsilnějších frakcí (Evropské lidové
strany a Socialistů a demokratů), kteří tím argumentují ve svém dopise, který zaslali 10. února letošního
roku místopředsedům
komise Vestagerové a Dombrovskisovi a komisaři pro vnitřní trh Thierry Bretonovi. Varují, že novodobý protekcionismus – tedy vyřazení některých dodavatelů, doslova podle pisatelů „
technologický rasismus“ – by znamenal opoždění
stavby 5G sítí, a volají po tom, aby se
Evropa v případě dodavatelů
sítí 5G rozhodovala sama, na základě svých priorit.
Dává to smysl. Operátoři ukázali v této
krizi, že se o bezpečnost a kvalitu svých sítí umí sami postarat velmi dobře. Na
státu pak je, aby nastavil transparentní a nediskriminační pravidla, nikoli aby za operátory rozhodoval o tom, kdo bude jejich dodavatel.
Autor: Pavel Košek, ředitel korporátní komunikace a odborník na digitalizaci a telekomunikační politiku ve společnosti Huawei