5 důvodů, proč teď v Česku tak zdražuje pšenice a mouka: cla, zdražení přepravy, sucho, nízké úroky a spekulanti a špatná úroda v Evropě

Tuzemští mlynáři dnes ohlásili zdražování mouky o 20 až 25 procent kvůli vzrůstajícím cenám potravinářské pšenice. Ta vystoupala podle nových smluv až na 5800 korun za tunu. Bezprostředním důvodem je podle jejich vyjádření „celková situace na obilním trhu Evropy a silná poptávka po pšenici z ČR“. V pozadí tohoto vysvětlení jsou však další, hlubší důvody – těch je celkem pět. O jaké jde? 

Zaprvé, jednotlivé země v důsledku pandemie kumulují své zásoby základních potravin, což citelně navyšuje globální poptávku po nich, včetně poptávky po pšenici. Současně mnohde dochází k ochranářskému zákazu vývozu zemědělských a potravinářských surovin, rovněž v důsledku tvorby a navyšování zásob souvisejících s pandemickou situací. Například Turecko loni v prosinci zrušilo 45procentní clo na dovoz pšenice, a to ve snaze dostat více této zemědělské suroviny k sobě do země, a zmírnit tak politicky citlivé inflační tlaky v oblasti potravin. Vývozci, jako je Rusko, ovšem také nechtějí dopustit inflační vývoj. Rusko proto navyšuje clo uvalované na vývoz pšenice.   

Zadruhé, v důsledku pandemie rovněž rostou přepravní náklady. To se netýká jen zemědělské nebo potravinářské produkce. Například i automobilka Škoda Auto a celý její mateřský koncern Volkswagen se letos potýkají s nuceným omezením výroby z důvodu nedostatku některých klíčových součástek, jako jsou elektronické čipy do automobilů. Výpadek v dodávkách těchto čipů plyne z celkového přetížení světové kontejnerové přepravy a přetížení nakládacích kapacit v asijských přístavech. Přetížení nastává coby efekt pandemických uzavírek loňského roku, přičemž jeho důsledky mohou trvat do poloviny letošního roku. Přetížení přepravních kapacit celosvětově způsobuje růst přepravních nákladů, meziročně i o stovky procent. Takto navýšené přepravní náklady se rovněž promítají do cen nejprve přepravované zemědělské a potravinářské produkce, včetně pšenice, a posléze do cen této produkce obecně.  

Navíc, a to je třetí zásadní důvod citelného růstu cen pšenice, na mezinárodních trzích se zemědělskými surovinami panuje intenzivní obava, že letošní úroda pšenice a dalších zemědělských plodin bude kvůli důsledkům jevu La Nina poměrně slabá, což jen dále podpoří růst cen. Už loni přitom cena pšenice na světových trzích dosáhla maxima od roku 2014. Jev La Nina, který se projevuje podobně závažně jako známější klimatický systém El Nino, znepokojuje burzovní obchodníky se zemědělskými surovinami už od loňska. A to obzvláště silně například z důvodu suchého počasí, jež v posledním zhruba půlroce způsobuje v Brazílii. Stejný jev pak nepříznivě ovlivňuje také třeba letošní potenciální úrodu pšenice v Argentině.  

Čtvrtým důvodem růstu cen pšenice je ta skutečnost, že výkyvy počasí ve spojení s nízkými úrokovými sazbami přitahují k zemědělským surovinám obecně pozornost investorů a spekulantů. Světové centrální banky v čele s tou americkou totiž v reakci na loňské propuknutí pandemie srazily své úrokové sazby, případně učinily svoji již tak expanzivní měnovou politiku ještě expanzivnější. V důsledku tak stlačily úrokové sazby na relativně bezpečných vládních dluhopisech. Ruku v ruce se souvisejícím poklesem výnosů dluhopisů se tak loni kapitál v poměrně velkém rozsahu přelil do rizikovějších aktiv, včetně termínových kontraktů na zemědělské suroviny. Do těch investoři loni investovali v historicky rekordním objemu. A i to zvyšuje cenu v oblasti zemědělské produkce.   

Zapáté, v Evropě se navíc ještě projevuje také efekty slabší loňské úroda v zemích, jež patří k velkým vývozcům pšenice, jako je Francie nebo Rumunsko.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)

Hlavní ekonom, Trinity Bank