Amerika míří k urovnání obchodních sporů se spojenci
Ekonomika bude pochopitelně jednou z hlavních priorit nové administrativy Joea Bidena. Zahraniční obchod je přitom doména, kde americký prezident může rozhodovat relativně suverénně, bez ohledu na Kongres. Zaměření na domácí témata, rostoucí skepse Američanů k ekonomické globalizaci a nutnost čelit rostoucí asertivitě Číny však Bidenův manévrovací prostor zásadním způsobem omezí a lze tak čekat spíše změny ve stylu komunikace než v samotné substanci.
Zahraniční obchod je sice doménou, ve které se prezident může pohybovat relativně svobodně, k větším změnám kurzu mu však bude chybět politický kapitál. Foto: Shutterstock
Pokud chceme co nejpřesněji odhadnout, jaká bude obchodní a ekonomická politika nové administrativy, je nutné si zrekapitulovat základní politická východiska. Na začátku je třeba zmínit notoricky známý fakt, že ekonomika je ve Spojených státech tradičně dominantní politické téma. Známý výrok Clintonova stratéga Chestera Jamese Carvilla „It’s the economy, stupid“ samozřejmě neplatí beze zbytku. Přesto je subjektivní pocit prosperity či její absence nejdůležitějším faktorem v rozhodování amerických voličů, na který musí brát zřetel každá administrativa. Lze říci, že i řada dalších témat, od rasové nerovnosti přes migraci až po vztahy se zahraničními spojenci, je vnímána v kontextu ekonomických dopadů na americké voliče.
PREZIDENTOVA DOMÉNA
Dalším důležitým faktem je relativně vysoká míra suverenity amerického prezidenta a jeho administrativy v obchodní oblasti. Velmi dobře se to ukázalo za vlády prezidenta Trumpa, který velmi intenzivně využíval potenciálu zákonů o obchodu z let 1962, respektive 1974. Tyto zákony umožňují americkému prezidentovi z různých důvodů uvalit odvetná cla na obchodní partnery.
Donald Trump uvalil rozsáhlé celní tarify, případně jimi hrozil, jak vůči protivníkům v čele s ČLR, tak proti spojeneckým zemím. Nemusel se přitom ohlížet na Kongres, přestože i řada republikánských legislativců s některými jeho kroky nesouhlasila. Negativní reakce budil záměr zavést cla na dovoz evropských automobilů. Pro úplnost dodejme, že Donald Trump tyto odvetné tarify nikdy nezavedl. Navíc využil i pozitivní nástroje, které má americký prezident k dispozici, když sjednal upravenou obchodní dohodu USMCA s Kanadou a Mexikem.
V každém případě má americký prezident v rukou velmi silné nástroje obchodní politiky, na rozdíl od velmi omezených pravomocí, co se týče například daní či úrokových sazeb centrální banky.
NÁRŮST SKEPSE
V neposlední řadě je třeba upozornit na zásadním způsobem se měnící nazírání volného obchodu mezi Američany. Týká se to přitom obou stran politického spektra. Jak u republikánů, tak u demokratů došlo k jednoznačnému nárůstu skepse vůči ekonomické globalizaci a volnému obchodu.
Na obou stranách se přitom prohloubil rozpor mezi vnímáním obchodních smluv coby nástroje dosažení prosperity řadových Američanů a coby nástroje prosazování geostrategického vlivu. Jako příklad uveďme smlouvu o transpacifickém partnerství (TPP), kterou prezident Obama sjednával s tichomořskými spojenci ve zjevné snaze balancovat vliv Číny. Pod tlakem voličů však jeho předpokládaná nástupkyně Hillary Clintonová během kampaně prohlásila, že po vítězných volbách od smlouvy odstoupí kvůli jejím údajně nevýhodným dopadům na americký pracovní trh.
Republikánská strana tradičně patřila k zastáncům volného trhu. Avšak změna její voličské základny, kde větší zastoupení získali obyvatelé bývalých průmyslových či těžebních oblastí na Středozápadě a v jiných regionech, vedla i zde k ochlazení vztahu k ideji volného obchodu. Praktickým projevem se staly výše popsané celní tarify zavedené republikánskou administrativou. Nově sjednaná obchodní dohoda s Kanadou a Mexikem pak měla posílit postavení amerických pracujících. Je důležité si povšimnout, že z tohoto důvodu byla kladně přijata i demokratickou opozicí, včetně designované Bidenovy zmocněnkyně pro obchod Katherine Taiové.
ZMĚNA STYLU
Co tedy čekat od Bidenovy administrativy? Na základě výše uvedených východisek lze z předvolebních slibů, povolebních prohlášení, dosavadních nominací a znalosti Bidenových dlouhodobých názorů vyvodit několik hlavních tezí. Prvním zjevným projevem bude změna tónu a politického stylu. To se bude týkat zahraniční politiky obecně a obchodní a ekonomická politika pravděpodobně nebudou výjimkou.
Biden bude předvídatelnější a jeho politiky budou formulovány obezřetně za přispění expertů uvnitř i vně administrativy. Co do obsahu, lze určitě čekat pokračování kurzu vůči Číně. Biden dal jasně najevo, že nehodlá zrušit celní tarify, které na Čínu uvalil jeho předchůdce. Spíše je využije jako vyjednávací nástroj. Spojené státy mají s Čínou v ekonomické oblasti objektivně nevyřešené problémy, včetně nerespektování duševního vlastnictví, průmyslové špionáže, nuceného transferu technologií či nekalých měnových praktik. Nemluvě o rostoucím vnímání Číny jako hrozby i v dalších oblastech, nejen pouze ekonomické.
Řada sil v demokratickém univerzu bude zachování kurzu vůči komunistické velmoci podporovat, byť ze svých partikulárních důvodů – odboráři se obávají pokračujících přesunů výroby do Číny a souvisejících ztrát pracovních míst, progresivisté pak chtějí na Čínu tlačit kvůli masivnímu porušování lidských práv. Manévrovací prostor nastupující administrativy tak nebude velký.
NADĚJE PRO EVROPU
Kvalitativní změna může na druhou stranu nastat u vztahů se spojenci, včetně Evropanů. Joe Biden již avizoval, že vztahy se spojenci hodlá napravit a součástí tohoto úsilí má být i urovnání obchodních sporů. K tomu připočtěme, že nastupující demokratický prezident je přesvědčeným transatlantistou. Navíc deklaroval, že evropské i další spojence chce více zapojit do společného úsilí proti rostoucímu vlivu Číny.
Velmi pravděpodobně tak pomine riziko uvalení ochranných tarifů na dovoz automobilů z Evropy, kterými hrozil Donald Trump. Na druhou stranu jednání o odstranění tarifů, které na sebe EU a USA vzájemně uvalily kvůli nepovoleným subvencím firem Airbus, respektive Boeing, může být složitější. Stejně tak není ani zdaleka jisté, že Biden zruší tarify uvalené na dovoz evropského hliníku a oceli. Ty mají ve Spojených státech řadu příznivců, a navíc je lze využít jako vyjednávací nástroj.
I mezi EU a USA existuje řada strukturálních neshod a navzdory vzájemné vůli bude jejich řešení složité. Mezi ty nejznámější patří evropská ochrana zemědělského sektoru a na americké straně uplatňování principu Buy American u veřejných zakázek. Ochota k ústupkům na obou stranách zůstane podle všeho minimální a i proto je vyřešení dlouhodobých rozporů a sjednání ambiciózních obchodních dohod krajně nepravděpodobné. Na druhou stranu nutnost spolupráce v kontextu rostoucího tlaku Číny a změna tónu mohou přispět ke zklidnění situace a řešení dílčích výzev – například v oblasti regulatoriky nových technologií, digitální daně či ochrany uživatelských dat.
Transatlantické ekonomické vztahy je však třeba vnímat ve správném kontextu. I přes Trumpovu bojovnou rétoriku se totiž vzájemnému obchodu mezi EU a USA dařilo relativně dobře. V roce 2018 se EU stala největším obchodním partnerem Ameriky a vystřídala tak Čínu. Tento trend pokračuje a EU držela prvenství i na konci roku 2020. Je přitom odbytištěm pro čtvrtinu veškerého spotřebního zboží vyrobeného v Americe.
Od nastupující administrativy lze tedy čekat snahu o vymezení se vůči konfrontační ekonomické diplomacii Donalda Trumpa. Jak vyplývá z úvodní části tohoto textu, nastupující administrativa bude usilovat o úspěchy v hospodářské oblasti. Zásadní změny však rozhodně od Bidena čekat nelze. Zahraniční obchod je sice doménou, ve které se prezident může pohybovat relativně svobodně, k větším změnám kurzu mu však bude chybět politický kapitál. Navíc se bude jednoznačně koncentrovat na domácí záležitosti. S velkou mírou zjednodušení můžeme tento text uzavřít tvrzením, že pro světové exportéry a spotřebitele, včetně těch českých, bude mnohem důležitějším faktorem vývoj pandemie covid-19 než změna na pozici amerického prezidenta.
ZDENĚK BERÁNEK, zástupce velvyslance, Velvyslanectví ČR ve Washingtonu
Díky našim firmám o nás ví celý svět
The post AMERIKA MÍŘÍ K UROVNÁNÍ OBCHODNÍCH SPORŮ SE SPOJENCI appeared first on MZV.
Moderní ekonomická diplomacie
Moderní ekonomická diplomacie je časopis, který vydává Ministerstvo zahraničních věcí ČR a který je určen především pro české exportéry. Jedná se o dvouměsíčník, ve kterém vývozní firmy najdou praktické informace o exportních trzích, o službách které jim nabízí Ministerstvo zahraničních věcí a síť ambasád spolu se zahraničními kancelářemi českých státních agentur a institucí. Čtenářům přináší také informace o našich seminářích a podnikatelských misích, o možnosti zapojení se do B2B aktivit České rozvojové agentury a financování exportu. Obsahuje také články, komentáře, analýzy a rozhovory o trendech v oblasti světové ekonomiky, perspektivních exportních oborech a úspěšných českých exportérech.
Poslední zprávy z rubriky Zákony a právo:
Přečtěte si také:
Prezentace
30.10.2024 Pochybujete o crowdfundingu? Vsaďte na lepší…
30.10.2024 Hra o trhy: Jak volby a globální napětí ženou…
16.10.2024 Aby i v zimě nohy zůstaly v teple
Okénko investora
Radoslav Jusko, Ronda Invest
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Starbucks v červených číslech: Přinese vize nového generálního ředitele oživení?
Petr Lajsek, Purple Trading
Mgr. Timur Barotov, BHS
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Americké prezidentské volby za dveřma. Jaký vliv bude mít výsledek na žlutý kov?
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Portfolio 60/40: Nadčasová strategie pro dlouhodobé investory
Miroslav Novák, AKCENTA
Ali Daylami, BITmarkets
Trump vs. Harris: komu majitelé kryptoměn coby voliči dají radši hlas?
?