Francouzská vakcinační strategie: Kde udělali Francouzi chybu?

Francie zvládla od 27. prosince 2020, kdy byla zahájena vakcinace a s ní spojená kampaň, naočkovat pouze 516 osob. Na celosvětovém žebříčku agentury Bloomberg, který sleduje vakcinaci proti COVIDu, je tak na posledním místě.

Po tvrdé kritice oznámila francouzská vláda, že hodlá celý proces urychlit. Není však příliš pravděpodobné, že by dokázala do června splnit svůj cíl, kterým je naočkovat zhruba 23-25 milionů lidí. To by totiž Francie musela očkovat den co den, včetně víkendů, v průměru 140 000 osob denně. Vzhledem k tomu, že má už teď v distribuci vakcíny zpoždění a při dodávkách lze očekávat různé překážky a logistické přešlapy, stoupá riziko, že země nebude mít jinou možnost než zavést na delší dobu přísnější restrikce, což se negativně podepíše na jejím zotavování.

Kde se stala chyba?

 · Podle všeho byly dodávky vakcín zmanipulovány tak, aby se upřednostnily vakcíny vyvinuté místním dodavatelem, francouzskou farmaceutickou firmou Sanofi. Ty však nebudou k dispozici dříve než koncem roku 2021, protože předběžné výsledky vykazují nedostatečnou imunitní reakci u starších dospělých.

· Realizaci brzdí i fakt, že má být očkování poskytováno praktickými lékaři. Nejsou zřizována žádná hromadná vakcinační centra jako v Německu či Izraeli. A aby to nebylo tak jednoduché, byla zavedena zdlouhavá procedura pro získání informovaného souhlasu, která trvá zhruba 5 až 6 dní. Lidé musí nejprve navštívit praktického lékaře, který jim tři čtvrtě hodiny a někdy až hodinu vykládá o všech aspektech a možných následcích vakcíny, a pak mají čtyři dny na to, aby svůj souhlas odvolali.

· V poslední době navíc dochází k logistickým problémům, zejména v souvislosti se skladováním očkovacích látek za extrémně nízkých teplot, a tak se očekává, že může být zhruba 25 až 30 % z 200 milionů dávek, jež Francie nakoupila, zcela znehodnoceno.

Francie vs. Izrael: Dvě protichůdné strategie

Francouzská vakcinační strategie je zvláštní v tom, že velkou část tvoří nadbíhání antivaxerům. Ve Francii totiž panuje značná nedůvěra k očkování. Ta odráží širší problém s nedostatkem důvěry ve zdravotnický systém po sérii skandálů, které za posledních třicet let zanechaly na reputaci zdejšího zdravotnictví nesmazatelné skvrny. Rozsah celého problému ukázala studie IPSOS zveřejněná loni v říjnu: Proti COVIDu je ochotno se nechat očkovat jen 54 % populace, zatímco třeba v Indii je to 87 % a v Německu 67 %. Vláda se to rozhodla řešit pomocí zdlouhavého postupu, který bude ekonomicky nákladný a důvěru veřejnosti v nabízené vakcíny patrně nijak nezvýší. Ve skutečnosti je to dokonce naopak. Pomalé nasazení vakcíny utvrzuje antivaxery, skeptiky a konspirátory v tom, že vláda má co skrývat nebo že má přinejmenším obavy z případných neočekávaných vedlejších účinků. Také ekonomicky bude tato strategie, která je mezi rozvinutými zeměmi unikátní, velice nákladná. I za předpokladu, že Francie svůj vakcinační cíl do června splnit zvládne, nebude to stačit k dosažení kolektivní imunity, a tak jistá forma omezení přetrvá nejspíš minimálně do září či do října. A to je optimistický scénář. Ten pesimistický je, že se bude muset Francie uchýlit k přísnějšímu lockdownu nebo rozšířit zákazy nočního vycházení. Zejména pokud se v zemi rozšíří nové mutace, které se nedávno objevily ve Spojeném království a v Jižní Africe, a s nimi i přízrak další ekonomické recese.

Smutnou skutečností je, že není času nazbyt. Čím déle čekáme na kolektivní imunitu (která měla původně vyžadovat proočkovanost 60 % celkové populace, ale novější studie zohledňující nové mutace již mluví o 70-75 %), tím vyšší je pravděpodobnost, že se objeví nesegmentovaný RNA virus a vakcína přestane účinkovat. Francie už v bitvě s COVIDem promarnila celé týdny a další čas si nepochybně vyžádá překonání distribučních překážek. Ale pokud by vakcinační proces urychlila otevřením vakcinačních středisek (po vzoru Izraele) a zavedením nátlakovější strategie, kdy by se očkováním podmínil přístup k sociálním dávkám či daňovým úlevám (jako u dětského očkování v Latinské Americe), jistě by dokázala vyřešit současné problémy rychleji a s nižšími ekonomickými náklady než s pomocí stávající nedostačující strategie.

- Konec -

O autorovi:

     Christopher Dembik je vedoucím oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži. Členem týmu Saxo Bank se stal v roce 2014 a vedoucím makroekonomické strategie je od roku 2016. Zaměřuje se na analýzu monetární politiky a globální makroekonomický vývoj ovlivněný fundamentálními ukazateli, náladou trhu a technickou analýzou.

V roce 2015 získal cenu Thomson Reuters StarMine pro nejlepší makroekonomické předpovědi ve Francii. Pro Saxo Bank tvoří Dembik měsíční Makroekonomické vyhlídky, které se zaměřují na monetární politiku, a pravidelně vydává své analýzy francouzské a polské ekonomiky. Často je citován v mezinárodních zpravodajských médiích, jako jsou např. Bloomberg, TF1 a Newsweek.

Dembik dříve pracoval jako analytik francouzského velvyslanectví v Tel Avivu a během studií na Ekonomickém ústavu Polské akademie věd napsal práci na téma budoucnosti eurozóny.

Christopher Dembik vystudoval fakultu mezinárodních studií na Sciences Po Paris. Jeho rodným jazykem je francouzština, ale mluví také dobře anglicky a španělsky a domluví se trochu hebrejsky.