Poslanci schválili senátní verzi daňových změn

Objemově hlavní změnou je, že daň ze mzdy by se nově měla počítat ze mzdy nikoli superhrubé, nýbrž hrubé. Od příjmů ve výši nad cca 140 tisíc Kč (48násobek průměrné mzdy) se bude uplatňovat sazba 23 %. Zároveň se bude sleva na poplatníka z dnešních 24 840 Kč navyšovat v příštím a přespříštím roce vždy o 3000 korun.

Vedle toho byly schváleny další novinky, jako třeba změna rozpočtového určení daní (kraje a obce dostanou větší část daňových výnosů než dosud, takže čistý dopad redukce zdanění mezd do jejich rozpočtů by měl klesnout na cca 20 %), stravenkový paušál, zrychlení některých odpisů v roce 2020 a 2021, zvýšení zdanění u tabákových výrobků a naopak snížení u motorové nafty aj.

Jak tyto změny zhodnotit?

Za přínosné lze pokládat například urychlení odpisů (podpoří investice) a zvýšení zdanění tabáku (snad trochu víc odradí od kouření).

Stravenkový paušál sice odstraňuje znevýhodnění zaměstnavatelů, pro které jsou klasické stravenky z různých důvodů nedostupné, nicméně za lepší bych pokládal úplné zrušení celého systému daňového zvýhodnění zaměstnaneckého stravování. Jde o jednu ze špatně fungujících, a tedy nežádoucích výjimek, kterými je český daňový systém zaplevelen (jak správně pořád dokola upozorňuje mj. i prezident Zeman).

Co se týče samotné redukce zdanění mezd: tento nápad nepokládám za dobrý. Jeho základní vadou je, že není potřebný, protože se projeví až v příštím roce, kdy se – soudě podle letošního léta – poptávka domácností nejspíš rychle oživí i bez podobné podpory.

Navíc je tento nápad špatně konstruovaný, protože nelogicky zvyšuje čisté příjmy i vysokopříjmovým domácnostem, které velkou část nejspíš umístí do úspor včetně nákupu nemovitostí. V tomto ohledu je dobře, že po senátním zásahu obsahuje návrh novely zákona o dani z příjmu i určité zvýšení slevy na poplatníka.

Velkou chybou je, že návrh neobsahuje mechanismus pozdější automatické korekce, takže před budoucí vládu klade politicky velmi těžký úkol přijít s novým návrhem, jak rozpočtovou díru v rozsahu mnoha desítek miliard korun zacelit. Je také otázka, do jaké míry na tento návrh zareagují firmy tlakem na nižší růst mezd s odůvodněním, že potřebují doplnit letoškem vyčerpané rezervy.

Nápad na snížení zdanění mezd společně s letošním mimořádným příspěvkem důchodcům pokládám za dvě opatření, která zřetelně vybočují z dosavadního dlouholetého trendu poměrně opatrné a rozumné české fiskální politiky. Proto by mě nepřekvapilo, kdyby na to zareagovaly ratingové agentury úvahami o zhoršení hodnocení dlužnické spolehlivosti českého státu.

Michal Skořepa, analytik České spořitelny