Poslanci dnes zřejmě definitivně schválí daňový balíček, a tedy i další obrovské zadlužení. Snížení daní by však mělo usnadnit zotavení české ekonomiky v příštích dvou letech

Poslanecká sněmovna dnes rozhodne o konečné podobě vládního daňového balíčku, přičemž prezident Miloš Zeman uvedl, že jej vetovat nebude. Poté, co balíček v listopadu Sněmovna schválila zejména díky hlasům poslanců hnutí ANO a ODS, dočkal se poměrně mírného přepracování v Senátu. Senát zejména prosadil snížení sumy, o kterou se má navýšit základní sleva na dani na poplatníka. Zatímco ze Sněmovny šel do Senátu návrh na zvýšení této slevy z nynějších 24 840 korun na 34 125 korun, senátní návrh počítá jen s navýšením na 27 840 korun. To ve výsledku znamená, že zaměstnanci si stále výrazně polepší, ale přece jenom o něco méně, než pokud by prošla původní, sněmovní verze balíčku.  

Například zaměstnanec s hrubou měsíční mzdou 30 tisíc korun by si podle sněmovního návrhu přišel po zdanění v čistém na 25 044 korun, kdežto podle senátního návrhu se dočká „jen“ 24 520 korun. Tak jako tak si ovšem výrazně polepší v porovnání se současnou situací, kdy v čistém bere 22 740 korun (viz 1. tabulka níže). 

Tabulka 1: Zaměstnanci si po senátní úpravě balíčku polepší méně, než by si polepšili díky sněmovní verzi balíčku. I tak však na tom budou mnohem lépe než letos.

údaje v Kč	2020	2021
		sleva na poplatníka 34 125 Kč (poslanecká varianta)	sleva na poplatníka 27 840 Kč (senátní varianta)
Hrubá mzda	30 000	30 000	30 000
Sociální pojištění	1950	1950	1950
Zdravotní pojištění	1350	1350	1350
Daň před odečtením slevy	6030	4500	4500
Sleva	2070	2844	2320
Čistá mzda	22 740	25 044	24 520

I přes snížení částky, o kterou se navyšuje sleva na poplatníka, si díky balíčku v příštím roce polepší drtivá většina zaměstnanců (viz 2. tabulka níže). Mimochodem, z hlediska osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), resp. živnostníků k žádnému polepšení nedojde. Oproti nynějšímu stavu se tak zatraktivní výdělkové postavení zaměstnanců vůči OSVČ, resp. živnostníkům. 

Tabulka 2: I po senátní úpravě daňového balíčku si výrazně polepší drtivá většina zaměstnanců, nikoli však OSVČ.

Hrubá mzda (v Kč)	Daň z příjmů nyní (v Kč)	Daň z příjmů 2021 (v Kč)	Rozdíl (v Kč)
15 200 (minimální mzda pro rok 2021)	990	0	990
20 000	1950	680	1270
29 333 (medián mezd)	3825	2080	1745
34 077 (průměrná mzda)	4770	2792	1978
40 000	5970	3680	2290
50 000	7965	5180	2785
80 000	13 995	9680	4315
100 000	18 000	12 680	5320
141 764 (limit od roku 2021, od kterého se platí 23 %)	26 465	18 945	7520
150 000	28 392	20 839	7553
200 000	40 067	32 339	7728

Například zaměstnanec s průměrnou mzdou, tedy pobírající 34 077 korun hrubého měsíčně, by měl mít v příštím roce v čistém o 1978 korun měsíčně více než letos, takže za celý rok si polepší o 23 736 korun.  

Daňový balíček se senátními změnami vyjde veřejnou kasu v příštím roce na 99 miliard korun, zatímco balíček v původní, sněmovní verzi by ji vyšel na zhruba 130 miliard. I když se tedy „sekyru“ zřejmě podaří o zhruba 30 miliard snížit, růst zadlužení České republiky bude i tak enormní.  

Nad enormním růstem zadlužení jistě nelze jásat. Objektivně řečeno, prakticky jakýkoli výraznější nárůst veřejného zadlužení je varovný. A to před sebou Česko stále hrne nutnost uskutečnění důchodové reformy či reformy financování veřejné zdravotní péče.  

Hovořit však v reakci na daňový balíček hned o rozvratu veřejných financí, je nepřípadné. A je to empiricky nepodložené.  

Rozvratem veřejných financí lze nejspíše chápat situaci, kdy je veřejný dluh v poměru k hrubému domácímu produktu tak vysoký, že snižuje hospodářský růst dané ekonomiky. Americká Univerzita George Masona letos v dubnu publikovala studii, která shrnuje závěry řady jiných odborných analýz z posledního desetiletí právě na toto téma. Klíčový závěr je takový, že v ekonomicky vyspělých zemí má dluh negativní dopad na ekonomický růst od pásma 75 až 100 procent HDP.  

Empiricky podloženě tedy lze říci třeba to, že v rozvratu jsou veřejné finance eurozóny, která letos vykáže podle říjnové prognózy Evropské komise zadlužení v poměru k HDP čítající zhruba 102 procent. Nelze však říkat, že v rozvratu jsou veřejné finance Česka, které letos vykážou podle stejné prognózy úroveň zadlužení zhruba 38 procent HDP. Do rozvratu dokonce ani nespějí, jestliže podle Národní rozpočtové rady má Česko vykazovat úroveň zadlužení k HDP čítající 55 procent v roce 2025. 

Znova, výraznější zadlužování je vždy varovné. O něco méně však tehdy, dochází-li k výraznému zadlužování většiny jiných srovnatelných zemí. To se právě děje. V letech 2013 až 2019 Česko snížilo svůj veřejných dluh v poměru k HDP pátým nejvýraznějším tempem v EU. Rychleji svůj dluh redukovaly už jen Irsko, Malta, Nizozemsko a Německo.  

Obdobně bude třeba tuzemské veřejné finance zotavovat po nynější koronavirové krizi. Pokud ale jeden nebo dva roky s jejich zotavováním posečkáme, abychom zbytečně neochromovali celkovou poptávku v ekonomice, jde o součást proticyklické politiky státu. 

Konsolidovat veřejné finance je třeba hlavně v hospodářsky příznivých časech. Příští dva roky přitom budou kvůli dozvukům koronavirové krize náročné. Zároveň postupně zmírní či vyprchá účinek podpůrných opatření typu programů Antivirus, kompenzačních bonusů, plošného odkladu splátek úvěrů a dalších. I proto je příhodné, že v těchto dvou náročných letech by měl být v účinnosti zmíněný daňový balíček. Usnadní návrat k normálnímu chodu ekonomiky.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank