V Evropské unii stojí velkoobchodní zemní plyn zhruba pětkrát více než v USA. Čekejme další a zesílený úprk evropských firem do USA a deindustrializaci EU

V Evropské unii stojí velkoobchodní zemní plyn zhruba pětkrát více než v USA. Před ruskou invazí na Ukrajinu přitom za něj EU platila zhruba to samé, co USA. Co hůře, v letech 2023 a 2024 se nůžky mezi cenami v EU a USA prakticky vůbec nepřivřely. Jde o "nový normál" (viz graf níže).

Jeho důvodem je prostý fakt, že námořní přeprava plynu je dražší než ta potrubní. Při námořní přepravě je totiž třeba plyn přepravit z místa těžby potrubně do přístavu, zkapalnit, námořně přepravit, uvést zpět v plynné skupenství, přepravit potrubím do místa určení. To je pochopitelně nákladnější než jen otočit kohoutem a nechat plyn rourou téci z místa těžby do místa určení.

Za odpojení od ruského potrubního plynu tedy zejména evropský průmysl platí a ještě hlavně zaplatí obrovskou daň v podobě zásadní ztráty konkurenceschopnosti, jež bude zřejmě pro četné firmy a podniky nepřekonatelná.   

Ostatně, takové Západní Německo nebo Rakousko odebíraly ruský - tehdy vlastně sovětský - zemní plyn potrubně už za hluboké studené války, od konce 60. let. Západní Němci nebo Rakušané tak vlastně Brežněvovi a dalším soudruhům přispívali i na tehdy probíhající okupaci Československa, jehož územím k nim sovětský plyn shodou okolností tekl.  

Evropský průmysl by prostě bez sovětského a posléze ruského plynu nebyl tím evropským průmyslem, jak jej známe. To, že je tento závěr nepříjemný, neznamená, že není pravdivý. Sovětský plyn dříve dokonce překonával železnou oponu, aby však nakonec Západu pomohl Sovětský svaz uzbrojit a zničit. Přestože jej dovedl k úspěchu, Západ nyní tento svůj studenoválečnický pragmatismus ve velkém opustil. 

Tedy opustila jej EU, USA dále pragmaticky jednají. A svými námořními dodávkami nahrazují ruský plyn potrubní. S Trumpem v Bílém domě se nůžky mezi cenou plynu v EU a USA dále rozevřou, protože navýšená těžba právě i plynu a uvolnění souvisejících omezení mu je prioritou. 

To však není vše. Navzdory tomu, že EU má plyn pětkrát dražší než USA, ještě nad rámec toho jej zatěžuje vyššími daněmi, než jaké uplatňují USA. 

Od ceny plynu se odvíjí velkoobchodní cena elektřiny, protože se jeho prostřednictvím v nemalé míře vyrábí. Rovněž nůžky mezi cenami elektřiny v EU a USA se tedy v důsledku invaze rozevřely (viz graf níže). Navíc EU uplatňuje na elektřinu taktéž vyšší daně než USA a vykazuje i relativně vyšší náklady související s jejím přenosem a distribucí.  

Čekejme další a zesílený úprk evropských firem do USA a pokračující, ba zrychlující deindustrializaci EU.