Rozhazovačné orgie nekončí, odbory žádají jedno z nejvýraznějších navýšení minimální mzdy v tomto tisíciletí. Koronavirus si spletli s živou vodu

Podle odborářů je koronavirus tuzemské ekonomice zjevně živou vodou. Žádají totiž takové navýšení minimální mzdy, jaké nebylo běžné ani v době uplynulých let prosperity. Nyní tedy odboráři zjevně míní, že prosperita je v době koronaviru ještě výraznější, takže si mohou dovolit žádat víc. Ekonomiku ale bohužel neskrápí žádná „živá voda“, jak by se mohlo zdát z odborářských požadavků, nýbrž dluh. Dluhem celá země hasí krizi, která by v důsledku koronavirové nákazy jinak již dávno vzplála. Dluhové hašení ukolébává nejvíce snad právě odboráře, což je na pováženou. Kdy jindy než v této náročné době by měli demonstrovat svůj soucit s tou částí společnosti, jež není odborově organizována.

Odbory od příštího roku žádají navýšení minimální mzdy z nynější úrovně 14 600 korun na rovných 16 000 korun. To by byl nárůst o 9,6 procenta. Přitom letos v lednu vzrostla minimální mzda z úrovně 13 350 korun, tedy o 9,4 procenta. Loni v lednu zase minimální mzda stoupla z hodnoty roku 2018, která činila 12 200 korun, tedy rovněž o 9,4 procenta. Přitom v důsledku koronavirové krize platí nyní – v rámci programu Antivirus – stát část mzdy takřka 800 tisícům zaměstnanců soukromé sféry. Na dluh. Tento program podstatnou měrou pomáhá udržovat zaměstnanost v ekonomice. A zdání, že se jí daří. Jenže už ke konci tohoto roku tento program bude nejspíše minulostí. Lze tak předpokládat, že v posledním letošním čtvrtletí a v roce příštím budou muset zaměstnavatelé výrazně propouštět, neboť jim již stát nebude na mzdu zaměstnanců přispívat zdaleka tak velkoryse jako nyní.  

Právě na přelomu roku se tedy zaměstnavatelé budou rozhodovat, kolik lidí propustí. A přesně v té době má podle odborářů vstoupit v platnost nová úroveň minimální mzdy, navýšená meziročně výrazněji než v době prosperity, tedy než v lednu 2020 nebo než v lednu 2019. S výjimkou let 2017 a 2018 se od počátku milénia nikdy minimální mzda nenavyšovala meziročně tak výrazně, jak to pro příští rok žádají odboráři. Během minulé krize byla dokonce minimální mzda „zmrazená“ na úrovni 8000 korun, a to po poměrné dlouhé období od ledna 2007 do léta 2013. I její nárůst po tomto dlouhém období stagnace, ten se srpna 2013 a pak z ledna 2015, byla však nižší, než jaký nyní – z roku na rok – žádají odboráři, když činil 6,3, resp. 8,2 procenta.    

Přesto všechno se odbory z jistého úhlu pohledu ještě „drží při zdi“. Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž v rámci novelizace zákoníku práce navrhuje, aby minimální mzda trvale představovala polovinu průměrné mzdy z předloňského roku, tedy zpravidla zhruba 45 až 47 aktuální průměrné mzdy. Podle předpokladu ministerstva by tak již v příštím roce měla minimální mzda činit 17 100 korun. Paradoxně tak v době krize a největší ekonomické tísně minimálně za poslední zhruba desetiletí by se tak minimální mzda navýšila o 17,1 procenta, absolutně nejvýrazněji ze všech jejích navýšení od roku 2000.

Takový krok by zřejmě jen uspíšil a umocnil propouštění, které ekonomiku na přelomu roku v poměrně rozsáhlé míře čeká tak jako tak. Takže ministerstvo práce a sociálních věcí s odbory za zády by tím do značné míry pošlapaly současnou snahu vlády, resp. tedy snahu daňového poplatníka, neboť vláda žádné peníze nevydělává. A sice snahu o to, zachránit nyní, v době koronavirové krize, v rámci solidarity se postiženými spoluobčany co možná nejvíce pracovních míst. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)